Túra na horu Popaďa v pohoří Gorgany

Výstup na horu Popaďa, impozantní kamennou horu v pohoří Gorgany (1)

Horhany, masív o rozloze větší než Nízké Tatry a Velká Fatra dohromady, se svým charakterem zcela vymykají charakteru ukrajinských pohoří v Karpatech – jen délka hraničního karpatského hřebenu procházejícího pohořím Horhany měří téměř stodvacet kilometrů bez jakéhokoli přerušení civilizací! Údajně slovo "gorgan" (ukrajinsky "horhan") znamená kamennou horu.

Toto pohoří je dodnes považováno za těžko přístupné a téměř nenavštěvované turisty. Jeho charakter – ohromná kamenitá pole a množství kosodřeviny ani neumožňují přechod většiny jeho hřebenů a vrcholů. Na Horhanech nenajdete žádné poloniny, tak typický prvek ukrajinských Karpat, ale ani pastevectví a jakékoli osídlení – kromě pár dřevorubeckých osad v podhůří.

Hřebeny jsou vyjma několika nejvyšších vrcholů pokryty neprostupnou klečí a doliny hustými jehličnatými lesy. Rozsáhlá kamenná moře, suťová pole a velmi příkré svahy a strže v nejvyšších partiích v podstatě neumožňují přechod za špatného počasí (nemluvě o těžké orientaci bez jakýchkoli cest a chodníků – plajů a rajštoků). Převažujícími horninami Horhan jsou karpatské flyše - pískovec a břidlice, které svým charakterem způsobují značnou hloubku údolí, kde jsou říčky doslova zaříznuty mezi jednotlivé masívy.

Horhany (nazývané též Gorgany) se svoji převážnou částí rozkládají v bývalé Haliči a jejich boční hřebeny vybíhají i na bývalou Podkarpatskou Rus. Alespoň přibližné vymezení tohoto mohutného masívu lze pomocí známých míst v údolích – od Toruňského sedla jižně údolím do Mižhorje, poté na východ přes Siněvir, Koločavu na sedlo Príslop do Německé Mokré a Usť Čorné, odtud dále podél Brusturanky na Usť Turbat a Turbacil na sedlo Okula (mezi poloninou Bratkivskou a Svidovcem – 1 203 m), podél pramenů Černé Tisy do Jasini a až na Jablonický průsmyk.

V Ivano-Frankovské oblasti severní hranice pohoří prochází od Jablonického průsmyku severně přes Deljatin, Nádvornou, a zpět na západ do obce Jaseň a přes Luhy do Vyhody a odtud podél Mizuňki jižně zpět na hlavní hřeben na Toruňský průsmyk.

Horhany však nemají hlavní hřeben a mnohdy boční hřebeny, vybíhající jako rozsochy z hraničního hřebene, jsou vyšší, což je pro orientaci ještě složitější. Nejnáročnější na orientaci je však především centrální část, v oblasti Osmolody, s mnoha dominantními vrcholy a krátkými a mohutnými hřebeny.

Skutečnost, že vlastní pohoří Horhany nepřekonává v celé jeho délce žádná silnice, natož železniční spojení, způsobuje, že pohoří je téměř neosídlené a hluboká a dlouhá údolí jsou opravdu zapomenutými kouty v Karpatech.

Posledním sedlem, kudy prochází silnice v západní části je průsmyk Toruňský (Vyškovský) v nadmořské výšce 799 m (zde prochází málo využívaná silniční spojnice Zakarpatské a Ivano-Frankovské oblasti mezi Chustem, Mižhirjou s Vyhodou a Dolinou) a pak až po téměř stu kilometrech vzdálený průsmyk Jablonický nad Jasiňou ve výšce 921 m (spojující zakarpatský Rachov s Jaremčou a Kolomyjí na druhé straně i železnicí).

Po katastrofálních povodních, právě v oblasti Horhanů a Svidovce v roce 1998 a následně 2000, bylo zničeno mnoho přístupových silnic do horhanských údolí a osad na úbočích hor, které mnohde ani dodnes nejsou obnoveny. Především však zničení lesních drah v Usť Čorné a Osmolodě, částečně i ve Vyhodě v roce 1998 činí přístup na konec těchto dlouhých dolin značně zdlouhavý a pomalý a vyplatí se kombinovat všechny dopravní prostředky, které potkáte. Od konců těchto úzkorozchodných drah byly tehdy jedinečné výstupy na nejvýznamnější vrcholy Horhanů.

Nejdůležitějšími východisky do Horhan jsou obce Usť Čorná (528 m) v bývalé Podkarpatské Rusi a Osmoloda (717 m) v bývalé Haliči. Doliny nad Usť Čornou nás přivedou nad osadou Německá Mokrá (Komsomolsk – 660 m) pod vrcholy Popaďa (1 740 m) a dále na Grofu (1 748 m) , nad osadou Lopuchov k vrcholům Sivulje (1 818 m) a dále na Igrovec (1 804 m). Mohutné vrcholy Popaďa a Sivulja jsou součástí hlavního karpatského hřebene, původní prvorepublikové československo – polské hranice.

Z haličské strany jsou nejpřístupnější doliny řeky Sviča z Vyhody k vrcholům Molody (1 723 m) a Jajko-Ilemskije (1 679 m), na hraniční "horhanský" hřeben a na Popaďu. Z Toruňského sedla lze po hraničním hřebeni vystoupat na Vyškovský Horhan (1 439 m) a dále na Popaďu.

Osmoloda kdysi, v meziválečném období, vyhledávané místo polských turistů a horalů je ideálním východiskem na Grofu, Popaďu, Igrovec i Sivulju, západním směrem na Molodu a Jajko-Ilemskije nebo směrem severním k nižšímu, ale těžko prostupnému hřebeni Aršice - též nazývaného jako Ilemský Horhan (1 553 m).

Východní skupinu vrcholů tvoří zmíněné vrcholy Ihrovec (1 804 m), hraniční Malá Sivulja (1 818 m) a Sivulja Velká (1 836 m), dále za sedlem Legioněrov (nad obcí Bystrica, dříve Rafailowa) na vrcholy Bratkivská (1 788 m) a Černá Kleva (1 719 m) a severnější masív Dobšanky (1 754 m) a vrcholy Siňak (1 665 m) a Chomjak (1 542 m) nad Jaremčou.

Mezi Siněvirskou Poljanou a Usť Čornou k Horhanům náleží i jižnější hřebeny s vrcholy Kamjanka a Kanč (1 578 m), Nehrovec (1 707 m), Strimba (1 719 m) a nad samotnou Usť Čornou na hraničním hřebeni Buštul (1 691 m) a Berť (1 666 m).

• Dokončení článku