Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Cookies  Ceník inzerce 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 29.9.2022 , svátek má
Treking > Treky, turistika > Výstup na azorskou Ponta do Pico (2 351 m)

Výstup na azorskou Ponta do Pico (2 351 m)

Nejvyšší vrcholy Portugalska

29.9.2022 | Petr Erban
Ponta do Pico

Kdysi jsem se rozhodl, že vylezu na nejvyšší hory všech evropských pohoří bez ohledu na to, na jakém území leží. Otevřel jsem fyzikální mapu Evropy, hory jsou vyznačeny hnědou barvou, a tak kde jsem viděl hnědou trochu sytější barvy, vypsal jsem si příslušné pohoří, našel nejvyšší vrchol a hurá za ním. U rozsáhlejších pohoří jsem se snažil vylézt i na další jejich vrcholy, vždy nejvyšší v jejich podcelcích. Po nějakých letech se mi to podařilo a považoval jsem tento můj projekt za uzavřený.

Pak jsem někde na "netu" objevil, že jsou nadšenci, kteří na to jdou podle států. A tak jsem si moje kopce seřadil podle zemí a zjistil jsem, že jsem byl na nejvyšších vrcholech 38 evropských států. Byly mezi nimi všechny země EU kromě jediné - Portugalska. Prostě se mi tenkrát asi nezdála ta hnědá barva na území Portugalska dost sytá. A tak jsem se rozhodl to ještě napravit.

Ovšem zjistil jsem, že budu muset vylézt hned na kopce dva. Nejvyšší vrchol Portugalska Torre (1 993 m) leží v pohoří Serra da Estrela. To je ale nejvyšší vrchol pevninského Portugalska. Portugalci byli ovšem už od 15. století zdatní mořeplavci a jak courali do Ameriky a zpátky, narazili v Atlantiku na ostrovy. Prý byly tehdy neobydlené, a tak je obydlili a teď se jmenují Azory. A právě tam je ten úplně nejvyšší portugalský vrchol Ponta do Pico (2 351 m).

Azory

Naplánoval jsem si to tak, že vylezu na oba dva při jednom výletu. Co si budeme povídat, ono to stojí peníze, tak jsem to chtěl udělat co nejúsporněji.

Pico (2 351 m)

Napřed jsem se vydal na ten vzdálenější a vyšší. Leží na jednom z devíti Azorských ostrovů Pico, což v portugalštině znamená hora nebo špice. A je zcela zřejmé, proč se ten ostrov jmenuje Pico, je to prostě kopec. Zkrátka vybuchla sopka a vytvořila ostrov. Ten kopec je naprosto dominantní, vyplňuje celý střed ostrova, osídlení je jen kolem dokola okolo moře, resp. oceánu.

Přesný název toho kopce je Ponta do Pico a vrchol je 2 351 metrů nad mořem. Ponta znamená taky špička, čili jeho název je něco jako špička špice. I to je zřejmé, proč se tak jmenuje, na okraji vrcholového kráteru je ještě špička, která patrně vznikla dodatečnou erupcí. Za pěkného počasí je kopec od moře vidět v celé jeho výšce z kteréhokoli místa ostrova. Já ovšem musím konstatovat, že jsem ho takto neviděl a jeho obrázek jsem si musel vypůjčit z veřejných zdrojů.

Azory

Vyčlenil jsem si na něj čtyři dny a ani jednou se mi v celé kráse neukázal a jsem vůbec rád, že jsem na něj nakonec vylezl. Přistál jsem na ostrově ráno (výhodou je, že se cestou na západ získává čas), ubytoval jsem se v obci Prainha a hned jsem vyrazil pod kopec.

Výchozím bodem je Casa da Montanha, tedy horský dům, kde se musí každý, kdo chce nahoru, registrovat. Je pod ním dost rozsáhlé parkoviště, za pěkného počasí je tam asi plno a počet lidí, kteří jsou vpuštěni nahoru, se musí regulovat. To nebyl můj případ.

Ačkoli u moře bylo krásně a horko (až mě ta vysoká teplota zaskočila) cestou vzhůru jsem vjel do mlhy a měl jsem problém vůbec to parkoviště najít. Bylo tam jen jedno auto, pršelo a foukalo. Tak jsem se aspoň seznámil s chlapíkem, co tam měl službu. Říkal, že jsou tam nepřetržitě 24 hodin denně, dal mi telefonní číslo a prý že můžu kdykoli zavolat, jak to tam vypadá.

Azory Azory Azory

No jel jsem tam celkem pětkrát, vždycky ráno a jednou jsem to zkoušel i odpoledne. Počasí stejné, jen vítr silnější a silnější. Holt je to uprostřed Atlantiku. Po neúspěšném ranním výjezdu jsem vždycky sjel dolů k pobřeží a prozkoumával ostrov. Není nijak veliký, na délku 42 km a šířku jen 15, takže jsem navštívil všechna zajímavá místa ostrova včetně vinic na západním pobřeží, které jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Ostrovu se přezdívá "černý", je to prostě ztuhlá láva. Kolem rozeklaného černého pobřeží jsou rozmístěny vesnice, které mají většinou v názvu Santo či Santa, to podle toho svatého podle kterého se jmenují. Je tam vždy krásný bílý kostelík a domy, taky černé nebo bílé. To podle toho, jestli mají fasádu, nebo jsou jen z neomítnutého čediče.

Taky je podél pobřeží několik přírodních koupališť. Jsou propojená s oceánem, ale skrytá za skalní hradbou, která je chrání před vlnami. A voda teplá jak v Chorvatsku. A cesta nahoru ke kopci lemovaná hortenziemi, přenádherná vegetace všude kolem, ve vlhkém a teplém podnebí se jí daří.

Pico Cesta pod Pico Cesta pod Pico

Když jsem byl jednou u jezírka Capitao, roztrhly se mraky a ukázal se mi částečně i ten kopec, jezero je ve výšce 800 m n. m., takže byla vidět jen vrcholová část, ale díky za to. Nakonec mi zbýval poslední den, byl to ovšem den odletový, ve tři odpoledne jsem musel vrátit auto.

Věděl jsem, že musím nahoru, ať se děje, co se děje. Přijel jsem na parkoviště před šestou ranní, tma jako v pytli, mlha, foukalo, ale nepršelo, byl jsem tam sám. Když jsem se registroval, přišel ještě jeden chlapík, Němec, plný odhodlání. Vyfasovali jsme jakési pípáky, byl na nich knoflík pro přivolání případné pomoci a dá se pomocí toho prý i komunikovat. Taky mohli pozorovat na obrazovce naši polohu a v případě odchýlení od trasy to mělo pípat a mohli nás navést na správnou trasu. Za pěkného počasí blbost, ale asi měli svoje zkušenosti.

Bylo po šesté ranní, pořád byla tma, ale Němec nasadil čelovou lampu a vyrazil do mlhy, já za ním. Moje čelovka po čtvrthodině chcípla, takže jsem byl odkázaný na něj. Svítili jsme si jen pod nohy, před sebe to nešlo, v mlze se z toho dělalo mlíko. Ten barák, ze kterého jsme vyšli, je ve výšce 1 200 m, takže na vrchol asi 1 100 metrů převýšení. Na vzdálenost nijak daleko, proto to je dost strmé, sem tam se musí pomáhat rukama.

Parking Ponta do Pico

Dokud byla tma, bylo to klopýtání, sem tam dumání, kudy dál. Výše je ovšem cesta vyznačená sloupky a po rozednění bylo i v té mlze vidět od jednoho k druhému, takže s orientací už nebyl problém. Jenže ten vítr zesílil a do toho začalo pršet, pršelo vodorovně. Otočil jsem se, Němec nikde, vzdal to, tak už jsem makal sám. Vzpomněl jsem si na ten pípák, co jsem měl v batohu, byl by mi asi k ničemu, pláštěnka na batohu a kapuce na hlavě dělaly ve větru takový rambajz, že bych neslyšel stejně nic.

Konečně jsem byl u kráteru a v mlze se trošku rýsovala ona špička, čili ponta. Za dvě hodiny a dvacet minut od startu jsem byl na vršku, viditelnost pár metrů, vyfotil jsem vrcholový sloupek a mazal dolů. Jen jsem si smutně vzpomněl na moji představu, jak budu stát na vrcholu, pod sebou ostatní azorské ostrovy a nekonečný Atlantik.

Ještě to ale neskončilo, při sestupu přišla druhá várka deště. A pořádná. Voda z goretexky stékala na kalhoty, ty mi ztěžkly a měl jsem je na půl žerdi, v botách to čvachtalo. I v té hrůze jsem párkrát vytáhl foťák, ať si udělám obrázek, jak to tam vypadalo. No a po čtyř a půl hodině jsem byl zpátky v baráku.

Ponta do Pico Ponta do Pico

Zašel jsem si do auta pro kufr a vyndal náhradní oblečení. Naštěstí jsem poslechl manželku a vzal si sebou náhradní kalhoty, v těch mokrých by mě asi nepustili do letadla. Komplet jsem se musel převléct a přezout včetně trenýrek, mokré věci jsem před barákem vykroutil (pořád ještě pršelo), pak jsem vyžebral silonový pytel, všechno do něj narval a dal nahoru do kufru a vyrazil na letiště.

Musím zmínit, že ti lidi na tom baráku byli strašně hodní a milí a vstřícní. Nechal jsem tam po sobě louži, ale jen se usmívali, vždyť je to jen voda! Sešlo se tam pár uchazečů o výstup, ale když mě viděli, nevím, jestli se pak někdo z nich pustil nahoru.

Ještě mi vyšel čas zajet na pobřeží, tam bylo horko a foukal příjemný větřík. Tak jsem ještě sušil batoh, který jsem bral na palubu. A při pohledu od moře směrem ke kopci jsem viděl stále jen šedý mrak.

Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor
29.09.2022, 22:07 Roman Waldhauser | Pěkná vzpomínka na Azorské ostrovy
03.10.2022, 14:33 Petr Erban | Pico


Reklama


Velký Roudný Úplňky Chata Horalka Strečno Jeseníky, ubytování Soumrak Luční bouda Velká Fatra, ubytování Choustník Helfenburk Venušiny misky Hukvaldy Elbrus Afélium Zverovka Chalupská slať Krkonoše, ubytování Spacáky Vysoký vodopád Mont Blanc Pluto Vosecká bouda Cvilín Chata Šerlich Bouda Jelenka Karlštejn Pluto Jarní prázdniny Liška Matterhorn Hrad Lichnice Sirotčí hrádek Higgsův boson Opruzeniny Cumulonimbus Pohorky
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie E-shop Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist