Polské Tatry a Červené vrchy, turistika

Víkend v polských Tatrách a túra na Červené vrchy

Na začátku léta jsme se s kamarádkou vydaly na přechod hřebene Západních Tater. Když jsem si po večerech studovala na mapě okolní kopečky, narazila jsem na Červené vrchy - jednodenní hřebenovka, o které se moc nemluví. To bych přece měla jít okouknout! O měsíc později vyrážíme jako tříčlenná skupina směr Polsko.

Vyjíždíme v pátek odpoledne z Ostravska. Náš cíl není daleko, ale na území Slovenska i Polska projíždíme jednu obec za druhou, takže se cesta protáhne na více než 3 hodiny. Na příště by se možná oplatilo jet z Českého Těšína na polskou dálnici - asi to bude rychlejší.

Čtěte také: Na vrchol Svinica ze Slovenska? Blbost, z Polska je to správně!

Po 20. hodině přijíždíme do Zakopaného. Přestože nedojedeme ani do centra města, ulice jsou velmi rušné. Zajíždíme do předem vyhlídnutého kempu www.snptt.tatrynet.pl. V Zakopaném není problém najít kemp. Pokud ale dáváte přednost malému rodinnému kempu před masovkou, zabočte do ulice Za Strugiem. Také ceny jsou tady nižší než v kempech v blízkosti Kuźnice. Je možné přespat v chatkách i ve vlastním stanu.

Zakopané, ubytování a doprava

V sobotu nám v 6 hodin zvoní budík a my rychle balíme. Je krásný slunečný den, chceme být co nejdříve na hřebeni. Jedeme přes centrum Zakopaného a snažíme se zaparkovat co nejblíže Kuźnice, abychom na konci túry měli auto po ruce. Parkovné se pohybuje okolo 20 zlotých na den (placené, ale nehlídané parkoviště), nám se však podařilo najít bezplatné parkování.

Přicházíme na autobusovou zastávku - potřebujeme se dostat na nějakou centrální autobusovou stanici, odkud jezdí spoje do všech směrů. Zastavuje nám neoznačená mini-dodávka a řidič nám nabízí odvoz do části Kiry za 7 zlotých, bereme to. V Polsku je velké množství soukromých dopravců. Po celém Zakopaném jezdívají minibusy a rozváží turisty do okolí. Nemusíte ani studovat jízdní řády - od 8 hodin ráno jezdí jeden spoj za druhým. Dle informací místních jezdí tyto spoje až do 22 hodin.

Hřeben Červených vrchů

Okolo 8.30 h přijíždíme do Kir a jsme připraveni na výstup dolinou Kościeliska. Na vstupu do národního parku platíme poplatek 4 zloté/osoba/den. Po asi třech hodinách stoupání přicházíme na vrchol Červených vrchů Temniak (2 096 m). Výstup byl pro svou délku náročnější, ale teď už máme před sebou jen pohodovou hřebenovku přes Malolučniak (2 105 m), Kondratovu kopu (2 005 m), Goričkovou (1 912 m) až na stanici lanové dráhy u Kasprova vrchu.

Za zmínku stojí také odbočka Z Kondratovy kopy na polský národní vrchol Giewont (1 895 m) - tento jsme ale nenavštívili, protože se nám začalo pomalu kazit počasí a Giewont se ztratil v mracích.

Na stanici lanovky u Kasprova vrchu přicházíme v poobědních hodinách. Na tomto místě narážíme na obrovské množství "vystajlovaných" turistů, kteří přijeli nahoru lanovkou. Je pravda, že v polských Tatrách potkáváme mnohem více mladých turistů než ve slovenských horách nebo u nás v Beskydech. Na druhou stranu v Kuźnici stojí po celý den obrovská fronta turistů čekajících na lanovku na Kasprův vrch. Tomu odpovídají také služby restaurace na horní stanici lanovky - za 14 zlotých si zde dáváme kapustnicu. Talíře odnáší vyšklebená obsluha až po 30 minutách. WC je placené i pro hosty restaurace.

Z Kasprova vrchu scházíme na nedalekou horskou chatu Murowaniec.

Bouřka v sedle Karb

V neděli vstáváme brzy ráno, abychom se dostali nahoru co nejdříve. Dnes chceme přejít Kozí vrch a Granáty. Očekáváný odpolední déšť ale přichází už ráno. Dokud neslyšíme bouřky, stoupáme z Černého plesa přes Malý Kościelec (1 863 m) na Karb. Chceme přejít alespoň přes sedlo Zawrat do chaty v Dolině pěti polských ples. Začne se ale blýskat a my se schováváme v malé jeskyni těsně pod vrcholem Karbu.

Blesky na chvíli ustanou a my raději ustupujeme zpátky dolů. Rozhodneme se sejít zpět do Zakopaného - dnes se budou bouřky honit po Tatrách celý den. Vracíme se do "našeho" kempu. Dole v Zakopaném je krásné počasí. Po krátkém odpočinku jsme si prošli centrum města a koupili našim drahým polovičkám suvenýry. V relaxačním duchu jsme ukončili tento den pozorováním západu Slunce s polským pivkem v ruce.

V pondělí se probouzíme do krásného slunečného dne. Po sedmé hodině jsme připraveni na opuštění kempu, parkujeme opět pod Kuźnicí a jedeme minibusem k Mořskému oku (10 zlotých/osoba).

Dolina Roztoki a Svinica

Na parkovišti u Mořského oka opět platíme vstup do národního parku a s davem lidí se přesouváme směrem k horám. Odbočujeme do doliny Roztoki a stoupáme k chatě v Dolině pěti polských ples. Chata je na pohled velmi příjemná - škoda, že jsme se tady pro špatné počasí nedostali na nocleh.

Z kouzelné doliny plné ples stoupáme na sedlo Zawrat. Je krásně vymetená obloha - dnes už ty "Kozy a Granáty" dáme! Těsně před sedlem ale přichází drobné zklamání - nahoře je velmi silný nárazový vítr. V sedle Zawrat sledujeme, jak se v silném větru někteří odvážlivci šplhají po řetězech směrem na Kozí vrch.

My si chceme dnešní túru užít a nechceme se trápit, proto volíme cestu na Svinicu (2 300 m). Ani jsme netušili, jakou krásnou cestu jsme si vybrali - výstup na Svinicu absolvujeme téměř nonstop po řetězech. Jsme v zákrytu schovaní před větrem a výškové metry nabíráme velmi rychle.

Jdeme v pohodovém tempu a při krátkých pauzách se kocháme nádherným výhledem na celé slovenské Tatry. Na vrcholu Svinice si ještě prohlížíme naši sobotní trasu - hřeben Červených vrchů. Sestup ze Svinice směrem ke Kasprovému vrchu je pohodový, za chvíli jsme opět u horní stanice lanové dráhy.

Sestup do Kuźnic pod lanovkou je příjemný (na této trase se dole nevybírá poplatek za vstup do NP). Dnes jsme zažili krásný den na horách. Spokojeni a plni zážitků se vracíme zpět domů. Zbývá jen vyhlédnout nějaký pěkný podzimní víkend, abychom mohli dokončit "Kozy a Granáty".

Tuto trasu, stejně jako velkou řadu dalších, naleznete popsánu v turistickém a trekovém průvodci Vysoké Tatry a polské Tatry.

Jde o III. doplněné a zcela přepracované vydání průvodce Vysoké Tatry, které je tentokráte doplněno o polskou část Tater. Ta je logickou a nedělitelnou součástí tohoto horského celku. Protože celkový objem informací v knize obsažených podstatně narostl, museli jsme přikročit ke zvětšení formátu knihy z tradičního kapesního formátu A6 na formát 114 × 188 mm, podobně jako např. u publikace Ukrajinské Karpaty.

Další související články: