Turistika: Pojihlaví, túra podél řeky Oslava

Putování podél tří vodních toků (2)

Odbočuji do Mohelna a dávám si v hostinci pozdní oběd, poté vyrážím na Zelenou horu k rozhledně Babylon. Ta na rozdíl od biblicky známého místa stojí a lze na ni vylézt. Kolik schodů vede nahoru, neprozradím, nepočítal jsem je. Náhradou uvedu, že rozhledna má výšku třicet metrů a zbudoval ji v roce 1831 hrabě Jindřich Vilém Haugwitz.

Původně byla rozhledna o několik metrů vyšší, ale po zásahu za rakousko-pruské války vrchní část pro jistotu z bezpečnostních důvodů strhli. V dnešní době nabízí výhledy pouze k jihu a na východ. Jako na dlani máme Mohelno a jadernou elektrárnu Dukovany.

Čtěte také: Turistika v Pojihlaví (1), Putování podél tří vodních toků

Vodní nádrž Dalešice

Od rozhledny si krátce zaskočím k přehradě vodní nádrže Dalešice s přečerpávací elektrárnou, poté se ubírám lesem bez jakýchkoli výhledů k loveckému zámečku Vlčí kopec. V pěkně upraveném parku na mě ze stěn klasicistní budovy shlížejí hlavy jelenů, zařízení vypadá značně snobsky. Radši ani nezkoumám, komu školící středisko slouží.

Po zajímavé lesní stezce se ubírám ke Glorietu. Jedná se o lovecký pavilónek z 18. století, jež postavili ve svahu vysoko nad řekou Oslavou. Kdysi byl na tok z altánu zajisté krásný výhled, dnes o něm kvůli hustému porostu můžeme pouze snít. Nijak mi to ale nevadí. Hlavně že získávám na noc střechu nad hlavou, jak se ukáže, budu ji opět potřebovat. Před ránem sprchne.

Sedlecký hrad

Vyhlídka na řeku se nachází u rozcestníku zhruba o kilometr dál, odbočuji od ní k řece, nad níž stával Sedlecký hrad. Do dnešních časů z něho zbyly pouhé ruiny. Kdyby se ovšem zakopalo, jistě by se z hlíny vyklubaly slušné základy zdí.

Sídlo vzniklo na přelomu 13. a 14. století k ochraně panství třebíčského benediktinského kláštera, protože se jeho vlastníci báli výbojů ze strany pánu z Lamberka, jejichž sídlo se nacházelo na opačné straně řeky. Hrad zničili podobně jako Levnov ve čtyřicátých letech 15. století, aby nemohl sloužit coby úkryt loupežnickým bandám; jako zcela pustý se uvádí k roku 1556.

V areálu stojí i tři dřevěné kříže, které upozorňují na nešťastnou událost. Když jednou poslední majitel hradu odjel do terénu, zavřel svoji ženu i dvě dcery neznámo kam - zřejmě se bál jejich prostopášných spádů. Na cestě se však poněkud zdržel a ženy před jeho návratem umřely. Kříže připomínají jejich smrt.

"Náročná" stezka podél Oslavy

Jelikož si návštěvu zříceniny Lamberk, jež se nachází na protější straně řeky, nechám na odpoledne, nemusím brodit Oslavu a svižně pokračuji po stejném břehu. Zelená značka mě nejprve přivádí do nádherně upravené obce Zňátky, z níž přecházím do Náměšti nad Oslavou.

Historickému městu dominuje zámek, jehož předchůdcem byl gotický hrad zbudovaný ve 13. století. Většinu ostatních památek najdeme u náměstí T.G.Masaryka. Jedná se o kostel sv. Jana Křtitele, pozdně renesanční radnici a barokní faru, snad nikomu neunikne kamenný most přes řeku Oslavu z roku 1737, který od roku 1744 zdobí sochy J. Winterhalera a A. Jelínka.

Po procházce městem se zastávkou na oběd se opět vracím do míst, kde jsem se už pohyboval. Pouze postupuji po opačné straně řeky, než když jsem šel z Glorietu. Zpočátku se ubírám po silnici a poté mě pohlcuje les, mírné znepokojení ve mně vyvolá turistický ukazatel U Vlasáka.

Z cedule se dozvídám, že je stezka po červené značce vyhrazena pouze zkušeným turistům a při sněhu, ledu a zvýšené hladině vody se stává neprůchodná. No toto, nebudu s tím mít potíže? Zkušený turista sice - snad si příliš nefandím - jsem, po sněhu ani ledu není jediné památky, co ale zvýšená hladina vody? Zavítal jsem do oblasti prvně a odborně neposoudím, zda se nedostanu do úzkých.

Ať je tomu jakkoliv, nelekám se případného nebezpečí a pokračuji po úzké pěšině. Ubírám se podél Oslavy a zpočátku marně bádám, proč jsem se setkal s výstrahou. Jde se mi totiž zcela pohodlně. Pak se "konečně" setkávám s řetězem, který dopomáhá k přechodu přes kámen, jenž zasahuje do řeky. Přiznám na rovinu, úsek mi zas tak hrozný nepřipadl, dokonce si i říkám, že jestli je toto ono děsivé místo, před kterým jsem byl varován, nemusím se už ničeho obávat.

Jak zjišťuji záhy, hlavní "nebezpečný" bod se nachází o kousek dál. S pomocí dalšího řetězu vylézám na skálu. Při výstupu i sestupu se dá ale dobře přidržet i mnoha kořenů, které na úseku vyčnívají nad zem, úsek lze v pohodě zvládnout. Tím však nechci tvrdit, že je vše v naprostém pořádku, problémy by tu mohli mít rodiče s dětmi, případně výletníci, kteří jsou zvyklí zhruba po pěti kilometrech "vydatné" túry zapadnout do hospody a poté ještě čtrnáct dní vykládat o náročném úseku, na němž by podle nich měli potíže i zkušení trekaři a horolezci.

Zřícenina hradu Lamberk

Pozor musím dát i na kamenech, po nichž se jde dočasně podél toku, následně činím krátkou odbočku ke zřícenině hradu Lamberk. Z té se dochovalo ještě míň fragmentů než ze Sedlece, který jsem navštívil dopoledne.

Za pozornost kromě výhledů na tok stojí především cedule, jež pochází z roku 2007. Upozorňuje, že sídlo vzniklé roku 1370 vlastnil rytíř Jan Sokol, který spolu s mnohem známějším Janem Žižkou zvítězil roku 1410 u Grunwaldu. Deska ale zamlčuje, že se Jan Sokol nevyznamenal pouze v této bitvě, už roku 1404 spolu s Hynkem z Kunštátu uhájil Znojmo před vojskem krále Zikmunda a vévody Albrechta Rakouského. Hrad podobně jako Levnov a Sedlec zbořilo v roce 1446 stavovské vojsko, aby nesloužil lapkům.

Scházím pod vrch Pastýřka, kde se dá odbočit k Vlčímu kopci, děje se tak zajímavě. Přestože to tak podle mapy nevypadá, musí se přebrodit řeka. Jelikož jsem místa na druhém břehu navštívil, nemusím si máčet nohy a pokračuji podél Oslavy k Skřipskému mlýnu. Míjím plno chatek, občas se vyskytne totem.

Zřícenina Kraví hora

V závěru dne si vyšlápnu na zříceninu Kraví hora. Co se skrývá za zvláštním názvem, netuším, hrad vznikl ve 14. století. Stejně jako jeho kolegy ho roku 1446 zbořilo stavovské vojsko. Do dnešních časů se dochovalo torzo palácové věže, kus zdi a náznak příkopu. Pokud vypustím Templštejn, běží o nejzachovalejší zříceninu.

Poslední den toho příliš neujdu. Přes Kuroslepy a Březník se vracím do Kralice nad Oslavou. Nečiním tak proto, abych obci splatil jistý dluh? V úvodu jsem totiž neprozradil, čím je význačná. Už na začátku 14. století v ní stála tvrz, do níž v 16. století Jednota bratrská tajně přestěhovala svoji tiskárnu. V letech 1579-94 pod vedením Izaiáše Cibulky vytiskli šest dílů Bible české, již známe pod jménem Bible kralická.

Přestože v prosinci roku 1620 přepadla tvrz císařská armáda, podařilo se tiskárnu ukrýt v Náměšti nad Oslavou, odkud se dostala do Lešna, kde až do svého zániku při požáru v roce 1656 sloužila J. A. Komenskému. V roce 1969 otevřeli v místě Památník Bible kralické.

Tak a je to, dluh je splacen, uzavírám své putování, jež se týkalo nejenom tří říčních toků.

Další související články: