Jeseníky: Petrovy kameny a Vysoká hole

Túra na Petrovy kameny a Vysokou holi v Jeseníkách

Jednoho dne jsem se vydal na výlet do Jeseníků. Všechny mé cesty začínají odjezdem autem ze Stěbořic. Cíl není nikdy jistý, ale tentokrát jsem zaparkoval V Karlově na posledním parkovišti na konci této vesnice nebo městečka? Dál už cesta nevede. Rozhodl jsem se, že vystoupím přes Velký kotel na Petrovy kameny a pak se uvidí.

Takže zaparkoval jsem auto a vyrazil jsem po modré turistické značce. Zpočátku se jde po asfaltové lesní cestě, která vede listnatým lesem. Tam kde skončí tato cesta tak začíná turistická a zároveň naučná stezka, která vede podél, tady ještě potůčku, kterému se níže říká Moravice do Velké kotliny. Stezka začíná být trochu strmější, ale pokud máte čas a přeje počasí tak je to příjemný výstup.

Listnatým lesem, který se cestou mění ve smíšený dojdu až pod Velký kotel. Cestou se zastavuji u naučných cedulí, kde se dovídám jaká je tady flóra a fauna. A ta je tady opravdu zajímavá. Ve Velkém kotli najdete rostliny v Evropě svým výskytem ojedinělé a jsou zde i rostliny endemické, tedy takové, které nerostou jinde na světě. Ve Velkém kotli je několik takových zastávek a vyhlídek do kotle. Odsud jsou vidět vodopády neboli prameny řeky Moravice. Ovšem přístup přímo do kotle není možný, jelikož je to chráněná oblast.

Cesta na horu je stále strmější, tady začínají serpentiny po kterých se dostanu až nad Velký kotel. Ještě jednou se pokochám pohledem do kotle a stoupám dál. To už jsem minul les jehličnatý a výše už začíná porost kosodřeviny. Zajímavostí je, že kosodřevina byla na hřebeni Jeseníků vysazována uměle. No a když postupuji tou kosodřevinou tak se začínají rýsovat pohledy na krajinu.

Na jedné straně vidím Bruntál a dál za ním přehradu Slezská Harta, nad kterou se klenou kopce Malý Roudný a Velký Roudný a někde v dáli je vidět i Opavu. No a na druhé straně, na východ a sever se vám nejdříve zjeví Praděd a po chvílí Petrovy kameny, ke kterým po chvilce dojdu. Projdu kolem Petrových kamenů kolem místa, které je opředeno mnoha pověstmi třeba o tom, jak se tady slétávají čarodějnice…

Z Petrových kamenů sestoupím zpět do civilizace. Na Ovčárnu, kde poobědvám a pokračuji dál. Vyrážím zpět na Petráky a dál přes Vysokou holi nad Velkým kotlem směrem přes Jelení hřbety až k Jelení studánce.

Za hezkého počasí je tento krásný nenáročný úsek cesty obohacen krásnými pohledy do krajiny. Jak moravské tak polské. Zajímavostí, kterou jsem někde četl nebo zaslechl je, že tady na hřebeni za války bylo letiště. Údajně to spořilo palivo startovat z téhle výšky. Nadmořská výška je tady kolem 1 400 m.

Počasí je tady ovšem nevyzpytatelné. Cestou k Jelení studánce mě neustále dohání černý mrak, ze kterého srší blesky. Zatím neprší a dešti unikám, ale ty úleky z hromů jež doprovázejí blesky mě srážejí do kolen. Není to příjemný pocit pohybovat se na vrcholcích hor, kde kolem vás bijí blesky a burácí hromy a není se kam schovat. Na druhou stranu je to obrovské dobrodružství…

Když dojdu k Jelení studánce tak se osvěžím ve zdejším prameni, na chvilku zalezu do kamenné útulny, která tady stojí, přečkám bouřku, kterou si krátím čtením vzkazů jež jsou tady napsány na různých místech a vyrážím dál. Následuje sestup zpět do údolí ke Karlovu. Ale není to sestup ledajaký. Sestupuje se přes les, který se nazývá Mravenečník. Je tady obrovská koncentrace mravenišť.

Mraveniště tady vidím na každém kroku a musím jít opravdu svižně, aby mi mravenci nenalezli do bot o do toho musím odhánět nějakého sršně nebo co to je, který mě cestou stále napadá, ale i přesto je to velice zajímavý úsek cesty. Vsadím se, že tolik mravenišť jen tak někde neuvidíte. A na konci tohoto úseku dojdu na místo, kde dříve než ji sežehl požár stávala chata Alfrédka, kterou dnes připomínají je n její základy. Zklamaný z tohoto pohledu pokračují dál. Pozvolna sestupuji zpět ke Karlovu.

Další cesta do Karlova je už jen procházka pěkným lesem. Výlet zakončím ještě zajížďkou do Karlové Studánky a po osvěžení zdejším léčivým pramenem usednu do auta a uháním zpět do Stěbořic s pocitem spokojenosti z krásně prožitého dne.