Petrova skála a Mariaštajn v Oderských vrších

Túra k Petrově skále a k poutnímu místu Mariaštajn, Oderské vrchy

Spálovsko patří k jedné z těch oblastí, kde jak se říká, chodí lišky dávat dobrou noc. Život je zde náročný, všude je daleko a práce zde není. Je zde však něco, co zase nenalezneme ve městech. Půvabná příroda a uklidňující ticho. Posuďte sami, že tento kraj má co nabídnout těm, kteří jej objevují s otevřenýma očima.

Na dnešní výlet se vydávám z Jakubčovic nad Odrou, kam se můžeme dopravit vlakem nebo autobusem. Na návsi si prohlížím pěknou zvoničku z konce 18. století, památkově chráněnou, a pak po žluté značce procházím vesnicí až k hlavní silnici. Vydávám se po ní ve směru na Potštát, i když chůze po silnici není zrovna nejpříjemnější. Po silnici jdu až k odbočce na Spálov a pak ještě asi 500 metrů k mostku pod nímž teče zprava potok.

Břidlicova štola

Kousek za ním nacházím lesní pěšinu, která vede kolem potoka. Je to spíše taková stezka, místy není moc znatelná a vede dost prudce vzhůru. Ale asi po 500 metrech přijdu k Petrově skále. Ta je po většinu roku docela obyčejnou břidlicovou štolou, jakých nalezneme po okolních lesích desítky, ale koncem zimy se vyznačuje zvláštností, kvůli které stojí zato ji navštívit.

Je zvláštní nádhernou ledovou výzdobou, připomínající ledovou jeskyni. Rampouchy zde rostou zespoda nahoru, což způsobuje zvláštní souhra různých faktorů, příznivé orientace vchodu k severu a zalesnění svahu nad skálou, čímž se drží u stropu teplý vzduch. Některé rampouchy při příznivých podmínkách dorůstají výšky i přes 1 metr.

Balerův větrák

Jakmile se dost pokochám ledovou krásou jeskyně, vydávám se kousek po lesní cestě vzhůru do kopce a brzy přicházím k okraji pole. Spíše tuším než vidím pod sněhem polní cestu a tak se po ni vydávám. Občas pro zpestření zapadnu do závěje, někdy až po kolena.

Po chvíli vidím v dálce orientační bod. Protože jsem si dopředu zjistil nějaké informace, vím že se jedná o větrný mlýn. Nevědět o něm, asi by mě celkem překvapil. Namířím si to tedy k tomuto postupnému cíli, jako k majáku navigujícímu zbloudilé lodě. Ještě ale hodnou chvíli trvá než se závějemi probiji k Balerově větřáku.

Balerův větrný mlýn je nejmenší větrný mlýn v ČR. Je tzv. holandského typu, zděný, byl postaven roku 1929. Od roku 1938, kdy mlynář vážně onemocněl začal mlýn chátrat. Od roku 2007 jej nadšenci postupně opravují, dnes jim chybí už jen osadit perutě a opravit omítku. Výška mlýna je pouhých 3,6 metru, průměr u země 3,2 metru a u hlavy zdi má průměr 2,5 metru. Mlýnský kámen má průměr 81 cm.

Spálov

Od mlýna pak mířím k okraji Spálova a kupodivu se mi podaří netrefit se někomu do zahrady, ale do ulice vedoucí kolem školky do centra. Protože mě už delší dobu provází hlad a svačinu jsem si zapomněl doma, nejdříve navštěvuji místní samoobsluhu a až teprve s plným žaludkem mě zajímají místní pamětihodnosti. Spálov má v tomto směru jistě co nabídnout.

Nejdříve mě zaujme bývalý barokní zámek z roku 1695 s Panskou zdí kolem zámeckého parku. Dnes v něm sídlí základní škola, v parku pak rostou cizokrajné dřeviny. Památkově chráněný je farní kostel sv. Jakuba Většího z konce 16. století a řada drobných církevních památek - soch, křížů apod. po celé obci.

Spálovský klen

Po prohlídce obce, která je jedním ze tří městysů v Moravskoslezském kraji pokračuji po zelené značce kolem hřbitova směrem ke Spálovskému mlýnu. Procházím alejí starých stromů, které vévodí památný strom Spálovský klen. Pak silnice začne dosti prudce klesat. Po téhle silnici jsem jel v létě opačným směrem a tenhle zážitek byste si neměli nechat ujít. Jestli tento kopec vyjedete, tak už jistě patříte k cyklistům - borcům, zvláště když vás u toho povzbuzují nápisy na asfaltu typu: "To nemůžeš vyjet", "Vzdej to, už to vzdali i jiní borci", či značka stoupání 45 stupňů apod. Tato trasa je součástí cyklistického závodu Oderská mlýnice, který je zde každoročně pořádán.

Osudná pouť k Panně Marii

Silnice zde klesá opravdu dosti prudce a to se začátkem minulého století stalo osudným jedné dívence ze Spálova, která jela na pouť k Panně Marii a spadl ji řetěz. Dívka nemohla zabrzdit, spadla z kola a zabila se. Na její památku je u první chatky po pravé straně, na břehu potoka postaven kamenný kříž. Stalo se tak jen 500 metrů od cíle její pouti.

K Panně Marii ve Skále je to odtud totiž jen pět minut chůze. Za řekou Odrou ve skalním výklenku je soška Panny Marie, ze skály zde vytéká pramenitá voda, které jsou připisovány zázračné účinky. Celé místo je oázou klidu a tak je skála často navštěvována poutníky, turisty i chataři. Začátkem září zde bývá dokonce slavena poutní mše.

K tomuto místu se vztahuje pověst o vojákovi, jenž se zde za Třicetileté války schovával v křovinách před nepřítelem. Umírajíc vyčerpáním a žízní začal se modlit k Panně Marii, která se mu zjevila a ukázala na pramen vody tryskající ze skály. Voják tak byl zachráněn před smrtí a tato zpráva zde brzy začala přivádět lid, který zde hledal útěchu a pomoc ve svých starostech.

Cesta kolem Odry

Cestou kolem Odry naslouchám zpěvu řeky Odry a později ještě obhlížím Přírodní památku Vrásový soubor u Klokočůvku. Skály, které se táhnou v délce asi 200 metrů podél silnice, jsou postiženy různosměrným vrásněním a můžeme se zde seznámit s celou řadou geologických jevů.

Kolem hospůdky v Klokočůvku, kde se v létě s oblibou zastavují výletníci, brzy přicházím na nádraží do Heřmánek.