Výstup na Ostrý Roháč a Plačlivé v Roháčích

Túra na Ostrý Roháč, skalního obra v hřebeni Západních Tater

Túra na Ostrý Roháč a Plačlivé se dá podniknout z různých směrů. Ze severu ze Zverovky, z ústí Žiarské doliny a nebo z ústí Jamnícké doliny. My jsme si během podzimní návštěvy vybrali pro nástup na Ostrý Roháč poslední z variant. Výstup Jamníckou dolinou se sestupem kolem Žiarské chaty do Žiarské doliny.

Túra na Ostrý Roháč je docela výživná. Musíme překonat nějakých 20 kilometrů při převýšení asi 1 500 metrů. Z toho část túry vede v exponovaném skalním terénu. A protože v babím létě jsou dny již poměrně krátké, je potřeba sebou docela hodit. Na nějaké větší lelkování mnoho času nezbývá.

Vyrážíme z ústí Úzké doliny (890 m), kam nás dovezl autobus. Proti proudu dravé horské bystřiny Račková ukusujeme první metry. Míjíme vysokou hráz tajchu, která nedávno prošla velkou rekonstrukcí. Samotné vodní dílo bylo vybudováno v roce 1935. Jedná se o největší stavbu svého druhu na území Západních Tater, která chrání níže položenou obec Pribylina před jarními a přívalovými vodami.

Sluníčko se opírá do korun stromů, z lesní cesty stoupají husté koudele páry. Okolní svahy jsou posety novými pasekami, v dolině se totiž stále intenzivně těží. Ale také nově zalesňuje. Na rozcestí Jamnícké a Ráčkové doliny (950 m) pokračujeme vlevo Jamníckou dolinou. Téměř otevřeným terénem s výhledy k hlavnímu hřebeni pohoří. Je to smutný pohled na holé pláně, učiněný hřbitov lesa.

Kus cesty lemované maliním nám dělá společnost babočka osiková, která kolem nás chvíli poletuje a zase krátce usedá vystavujíc svá temná, žlutě lemovaná křídla hřejivým slunečním paprskům. Ne nadarmo se této babočce lidově říká černopláštník. Míjíme holé lavinové žlaby zpod vrcholů Mládky (1 948 m) a Malý Baranec (2 044 m), stejně tak mohutný žlab mezi vrchy Baranec (2 184 m) a Smrek (2 072 m). To jsme již na "dohled" turistické útulny v Jamnícké dolině.

U útulny od naší poslední návštěvy přibylo zastřešené posezení, naopak ubylo množství stromů v širším okolí. Chvíli posedíme a nabereme sil před dalším výstupem. Na rozcestí pod Smrekovom (1 300 m) dosahujeme výšky Žiarské chaty. Ta je však daleko za hřebenem. Pokračujeme vpravo po modré turistické značce. Ti, co nechtějí na Ostrý Roháč naopak odbočují vlevo a po zelené turistické značce pokračují malebnou dolinkou Zahrádky přímo do Žiarského sedla.

Dosud bylo stoupání vcelku mírné, nyní však začínáme nabírat výšku mnohem rychleji. Musíme překonat skalní práh Jamnícké doliny, za kterým se skrývá první z Jamníckých ples. Výstup nám zpříjemňují průhledy na okolní svahy, které se koupou v dopoledním slunci a hýří všemi barvami. Babí léto v Tatrách opravdu nemá chybu.

Pomalu se blížíme k horní hranici lesa a k pásmu kosodřeviny. Výhledy se konečně plně otevírají a my se můžeme kochat úchvatnými pohledy na Ostrý Roháč, Plačlivé, Hrubý vrch, Jakubinou v hřebeni Ošarpanců i na Baranec, třetí nejvyšší horu Západních Tater. A k tomu všemu můžeme uždibovat ze stále dobrých borůvek.

Na Rozcestí pod Hrubým vrchem (1 430 m) pokračujeme vlevo a dále nabíráme výšku. Dno Jamnícké doliny je již hluboko pod námi. Konečně jsme na skalním prahu doliny a k Nižnému (Dolnímu) Jamníckému plesu to již máme jen kousek. Dolina měla níže tvar typický pro ledovcové doliny, trogy, tedy profil písmene "U". Nyní se rozšiřuje v podobě ledovcového kotle. Ano, ještě před nedávnem byla (nejen) tato dolina zaledněná.

Před nějakými 12 000 lety, na konci doby ledové, bylo dno Jamnícké doliny pokryto mohutným ledovcem s tloušťkou přes 200 metrů a délkou k 10 kilometrům. Zdejší krajina před pouhými několika tisíciletími začínala doslova z bodu nula. Alpínské hole s vlnícími se porosty trav, husté porosty kosodřeviny i níže ležící lesy se tady rozšířily teprve v posledních asi 11 000 letech. Krajina i klima procházejí neuvěřitelně rychlými proměnami…

Temně modrou hladinu Nižného Jamníckého plesa, které má rozměry asi 180 × 100 m a hloubku asi 8,2 m, čeří poryvy větru. Vychutnáváme si nejen hezké výhledy a podzimní atmosféru, ale i svačinu. Tedy hlavně Michalka a spolupoutníci, já přes den ani jíst nemusím. Nakonec máme celkem dobrý čas, do sedla je to již jen kousek. Po krátkém relaxu se loučíme s dolním plesem (1 730 m) a míříme k Vyšnému Jamníckému plesu (1 839 m). To je o něco menší a hlavně mělčí, než jeho níže ležící sourozenec. Má rozměry asi 110 × 58 m a hloubku jen 3,6 m.

Konečně je tady Jamnícke sedlo (1 908 m) a hlavní hřeben Západních Tater. Užíváme si prvních výhledů k severu směrem na Oravu a do Roháčské doliny. Máváme Volovci po pravici a vydáváme se opět vlevo směr Ostrý Roháč. Čeká nás krátký, ale strmý výstup. Po skalách a skalních plotnách, v závěru po ostřejším hřebínku. A po řetězech. Ty byly čerstvě osazeny při minulé túře na Ostrý Roháč podniknuté během Týdne VHT.

Konečně je tady vrchol Ostrého Roháče (2 088 m, v jiných mapách 2 084 m). Ještě nikdy jsem se tady tolik nebál. Ani ne tak o sebe, jako o Míšu, 10letou dceru. Ta to nakonec zvládá bravurně a se slovy, "ještě že tady není mamka, ta by se pos… strachy". Stejně bravurně zdolávají Ostrý Roháč i mnohem starší účastníci dnešního výstupu. Blahopřeji všem k úspěšnému výstupu a oddechuji si, že mé obavy byly zbytečné.

Děláme vrcholové foto, ven jdou i plyšáci, kteří (pochopitelně) nemohou na této krásné túře chybět! Zpoza obzoru vykukuje Kriváň (2 494 m), Svinica (2 300 m) a řada dalších vrcholů. Nádhera. Po obloze se honí mraky a na vrcholu fouká ledový vítr. Dlouho se tedy nezdržujeme. Čeká nás ještě náročný sestup. Na vrcholu cesta totiž zdaleka nekončí.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Nejtěžší byla hned první stěnka. Nějakých šest metrů téměř kolmé skály lze ale bez problémů (netrpíte-li závratí) zdolat s pomocí řetězu. Pak nás čeká ještě pár dalších skalek a jsme v hlubokém travnatém sedle mezi Ostrým Roháčem a Plačlivým. Jamníckou dolinu a především dolinu Zahrádky máme jako na dlani. Nádherný pohled, který je okořeněn malým stádem kamzíků, kteří se nerušeně pasou kousek pod námi.

Výstup na hřeben Plačlivého (2 126 m), kterýžto vrch se v minulosti jmenoval Plačlivô a ještě dříve Plačlivý Roháč zmákneme rychle. A protože by bylo škoda nevychutnat si výhledy i z tohoto vrchu, zdoláváme pár posledních desítek metrů stoupání a máme "skalp" druhé hory tohoto dne. A opět vrcholové foto. I s plyšáky. A kochačka výhledy na Tri kopy, Baníkov, Baranec a řadu dalších krásných hor. Pochopitelně nemohou chybět ani Roháčská plesa, jejichž oka se lesknou hluboko pod námi.

Z Plačlivého následuje prudký sestup po chodníku plném kamenné suti. Je potřeba dávat pozor, abychom "nejánošíkovali". Ta kamenná drť podkluzuje. Téměř jako hrách. O tom věděl své právě Ďuro Jánošík, známý slovenský zbojník.

Šlo to. Zakrátko jsme v Žiarském sedle (1 917 m). Krátká pauza, skupinové foto a pak již následuje nekonečný sestup Žiarskou dolinou. Kolem plesa pod Žiarským sedlem na rozcestí pod Homôlkou (1 700 m) a dále k Žiarské chatě (1 283 m). Vychutnáváme si neuvěřitelně podmanivou podvečerní atmosféru a fantastické světlo na strmých svazích Baranec.

Na chatě se nezastavujeme, protože nechceme do ústí Žiarské doliny docházet za tmy. Jen krátce zůstaneme u chaty, kde Michalka lituje zmoklé plyšáky, kteří tady, chudáci, musejí odolávat nepřízni počasí. Michalka by je nejraději všechny zachránila…

Závěr cesty je docela fádní. Po asfaltce. Stará značená cesta vede sice vede výše lesem, nechci ale riskovat, že se dostaneme do nějakých polomů a nebo na cesty rozježděné těžkou mechanizací. Po cestě je to jistota. A nejrychlejší jistota, která nás na parkoviště přivádí tak akorát. Za šera. Krátce po tom, co jsme minuli potemnělou Medvědí štolu, která je dnes přístupná jen za poplatek.

Zvládli jsme to v dobrém čase. A docela v poklidu. Užili jsme si krásného počasí, fantastické horské krajiny a úžasných výhledů. Túra na Ostrý Roháč a Plačlivé se neomrzí a je úžasná v jakékoliv myslitelné variantě.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

• Trasa na turistické mapě