Ostrica a Šarkanica, Muránska planina

Hřebenem Ostrice a Šarkanice, přechod Muránske planiny

Muránska planina nabízí nespočet túr a jejich variant, během nichž se může návštěvník seznámit s tím nejzajímavějším, s čím se návštěvník tohoto mladého národního parku může seznámit. Dnes bych vás chtěl pozvat do východní části Muránské planiny, kde se protáhneme planinou od severu k jihu.

Tato poměrně dlouhá túra sice neoplývá přemírou rozhledů, přesto některé partie patří k neopakovatelným. Část kolem Ostrice a Šarkanice nepatří k turisticky nijak frekventovaným, což se odráží nejen na zřetelnosti chodníku ale i kvalitě místního turistického značení. V jednom úseku se mohou objevit orientační problémy, na které v dalším textu blíže upozorním.

Nástup na túru má dvě varianty. Delší a kratší. Obě nás přivedou na louky s turistickou útulnou na Nížké Kľakové. Tu delší, která vede ze sedla nad Muránskou Hutou přes Muránsky hrad mám radši. Je tady nejen více rozhledů, možnost navštívit hrad Muráň ale i řadu dalších zajímavostí. Tuto trasu jsem již ale popsal v samostatných článcích, dnes proto vyrazíme na trasu z obce Muráň.

Ťúreň

Z obce Muráň se vydávám po žluté turistické značce (TZ) Hrdzavou dolinou až na Nižnou Kľakovou. Je to delší a pomalejší, než když jsem tudy jel v rámci Karpattreku autem. Proti proudu Hrdzavého potoka postupuji vcelku svižně, neboť dnem doliny vede zpevněná cesta.

Konečně se vpravo objevují mohutná skalní bradla Poludnice. Výstup touto dolinou je poměrně nezáživný a z převážné části vede po lesní svážnici. V dolní části doliny, zhruba pod vrcholem Pavelková (1 144 m) je výstup zpestřen mohutnou a fantastickou skalní věží Ťúreň.

Čtěte také: Přes Fabovou holi na Muránskou planinu

Po dlouhých dvou a půl hodinách výstupu se chodník konečně odklání od lesní cesty a začíná obloukovitě traverzovat svah vrcholu Kľak (1 409 m). Následuje strmější stoupání s výhledy do Hrdzavé doliny a dále k východu a již přicházím na krásné louky Nižná Kľaková se stejnojmennou turistickou útulnou. Již jsem tady několikrát přespal při svých toulačkách po Muráni, dnes se tady ale zastavuji jen krátce.

Ostrica - Okrúhlica

Od rozcestníku u otevřené turistické útulny se vydávám vlevo po červeně značené Rudné magistrále přes louku a opět musím mírně stoupat. Pod okrajem lesa se vyježděná cesta rozdvojuje. Tady si volím pravou, méně výraznou odbočku. Za remízkem se dostávám na další loukou a lesní cestou bez výhledů, která pokračujeme k rozcestí Siváková-rázc. na Ostricu.

Na tomto rozcestí začíná zelená TZ, po které se vydávám dále hustým lesem, kde jsou stromy ponechány svému osudu. Až pralesovité porosty mají v létě na svědomí přítmí i za plného slunečního svitu. Po 35 minutách stoupání končí a pěšina mě "vyplivuje" na lesní mýtinu na vrcholu Ostrica-Okrúhlica (1 223 m) na což mě upozorní i směrové tabulky.

V létě se tady dá osvěžit malinami, nyní na konci dubna je však na maliny příliš brzy… Po krátkém odpočinku kousek scházím a zhruba za dvě minuty se dostávám na téměř neznatelné rozcestí. Tento úsek je velice špatně značen (nebo alespoň byl při mé poslední návštěvě). Lesní cesta svádí pokračovat poměrně strmě dolů. To by však byla chyba, protože je potřeba odbočit nalevo na sotva viditelný chodníček a stále se držet zhruba hřebene.

Poté co procházím polomy se zelená TZ opět objeví. Po dalších ani ne 20 minutách vycházím na pěknou louku s krmelcem a mysliveckým posedem. Z ní pokračuji okrajem lesa a již se škrábu na další z kót. Takovýchto vrchů, které bohužel nejsou v turistických mapách pojmenovány, je na tomto hřebeni mnoho. Tato část dnešní túry připomíná nekonečnou překážkovou dráhu.

Voniaca

Následuje další výrazná kóta a za ní se dostává na poměrně ostrý hřebínek se světlým lesem, který umožňuje občasné průhledy do okolní krajiny. Za dalších 10 minut jsem již na další louce s velkým krmelcem. Doklad toho, že okolní lesy jsou bohaté na vysokou zvěř.

Přecházím nevýrazný hřebínek a cesta dalších 15 minut klesá pěkným a zdravým lesem až na rozcestí Voniaca (1 113 m), kde se zleva připojí žlutá TZ z Martinovy doliny. Něco se vlní na chodníku. Při bližším pohledu zjišťuji, že je to zmije, která je zbarvena krásně do černa. V horských polohách je obvyklé, že je zveř zbarvena tmavěji než příbuzní z nížin. To neplatí jen u plazů, ale třeba i u motýlů. Tomuto jevu odborně říkáme melanismus.

Z tohoto rozcestí se otevírají nádherné pohledy na bílé skalní stěny na úbočí vrcholu Strelnica (1 048 m).

Turistický průvodce atraktivní Slovenský ráj, ale také Muránskou planinu, respektive celý národní park Muránska planina s částmi Veporských a Stolických vrchů. Největší pozornost je ale pochopitelně věnována centrálná části tohoto národního parku, tedy Muránské planině, která je jedním z podcelků Spišsko-gemerského
krasu. Kniha je doplněna množstvím fotografií (104), digitálně zpracovaných mapek, bohatým místopisným rejstříkem, tipy na ubytování a velkou řadou dalších užitečných informací.

Z tohoto rozcestí se vydáme vpravo. Sestupuji na pěknou louku s uzamčenou loveckou chatou, před kterou je nutno vlevo dolů. Před tím však posedím na zápraží chaty a vychutnávám si nejen krásného výhledu, ale také klidu. Lesní ticho neruší žádné zvuky civilizace. Opravdový balzám na duši po dnech umouněného městského shonu.

Sestup do Tisovce

Kolem mohutného solitérního stromu scházím dolů k okraji lesa. U pěšiny vystupuje několik malinkých vápencových skalek, kolem kterých kvete v jarních měsících velké množství konikleců. Já je stihl již při odkvětu. Slibuji si, že příště sem vyrazím o týden dříve…

Po pěti minutách poměrně strmého sestupu se dostáváme na začátek serpentin, po kterých v následujících asi pěti minutách sestupuji doslova cikcak z velice strmého svahu. Procházím kolem velice málo vydatného pramene vody (v létě na něj rozhodně nespoléhejte) a dalším sestupem se dostávám pod vn elektrickým vedením do velkým porubů. Les je tady vykácen a terén zničen lesní mechanizací. Přestože je okolí poměrně zničené, stojí výhledy směrem do sedla Zbojská skutečně za to.

Konečně jsem na široké lesní cestě. Tu však jen přecházím a dalším strmým sestupem pokračuji po krásných loukách s mohutnými modříny naproti vrcholu Čremošná (749 m). Je tady velká ohrada pro dobytek, který se tady v létě volně pase. Kraviček se ale obávat nemusíte. I když možná trochu ano. Některé jsou poměrně přítulné a loudí něco dobrého z batohu. Tento úsek je obzvláště výživný pro kolenáře, proto doporučuji teleskopické hole s sebou.

Na dolní louce konečně scházím vpravo na vozovou cestu, po níž pokračuji na další rozcestí. Na něm cestu opouštím a pokračuji napravo po další louce až k železniční trati. Před ní se vydávám vlevo po náspu nad železnicí, který mě brzy přivádí až k budově železniční stanice Tisovec a k rozcestníku Tisovec (ČSD, 440 m), kde má dnešní cesta končí.

• Obtížnost túry: středně těžká a značně dlouhá túra
• Délka túry: 6 a 1/2 až 7 a 1/2 h
• Celková délka túry: 8 a 1/2 až 10 h
• Celkové převýšení: výstup 1 050 m, sestup 1 050 m
• Základní trasa: Muráň - Hrdzavá dolina - Nižná Kľaková - Voniaca - Tisovec