Turistika: Orlické hory s dětmi a kočárkem

Kočárkově v dětských horách

Začátkem května vyšel státní svátek na čtvrtek, tak si náš taťka vzal volno ještě v pátek a vyrazili jsme na prodloužený víkend do Orlických hor. Samozřejmě byla nutná i trošku příprava předem, jak už to tak u nás bývá, abychom tam pak před hotelem bezradně nestáli s kočárkem a nevěděli kudy kam. Pro kočárek velmi ideální podmínky na mapě, v terénu se nám to pak potvrdilo.

Orličky jsme doposud příliš neznali. Jen jednou nás tam vzali kamarádi na takovou kratší jednodenní hřebenovku přes Kunštátskou kapli a Velkou Deštnou. Tehdy jsme si říkali, že s prckem by to tam bylo moc fajn. Tak jsme začali plánovat.

Ubytování jsme našli v Deštné v Orlických horách v hotelu Praha. Pokoj byl čistý, prostorný, s pěkným výhledem na sjezdovku. Dokonce paní majitelová měla stejně starého prcka, tak si občas i spolu v restauračce hráli. Na jídlo jsme zde chodili pravidelně, výborně vařili a na děti byli zařízeni.

Čtěte také: Ubytování Orlické hory, horské chaty, boudy a penziony

Přijeli jsme ve čtvrtek brzy odpoledne, takže jsme měli ještě dost času na nějakou procházku. Chtěli jsme malou ještě trošku provětrat a my jsme také potřebovali protáhnout po delším sezení v autě. Orličky jsou parádní v tom, že se zde dají udělat delší i velmi krátké tůry s menšími chodícími i nechodícími dětmi. Našla jsem trasu, která vede přímo kolem hotelu. Vyrážíme po žluté směrem ke kostelu sv. Máří Magdalény, odtud odbočujeme doprava na zelenou nahoru do lesů. Cesta se začíná zvedat, na kočárek vhodná, stále zpevněná.

Jak skončily baráky a chatky, tak hliněná široká cesta pro auto se začala prudce zvedat a vytlačit kočárek bylo namáhavější. Výhledy na Deštné jsou ale úžasné a nahoře na hřebenovce jsou krásné bunkry. Od rozcestníku Nad Národním domem - vyhlídka, pokračujeme doprava po modré, cesta je stále vhodná pro kočárek.

Asi v polovině této modré trasy pěkná cesta končí a před námi se objevuje sráz dolů s vysázenými malými stromky. Je tu sice menší pěšinka, ale pro kočárek absolutně nevhodná. Nu což, zpátky už je to daleko, brzy bude večer, tak se tatínek ujímá řízení a malá se v kočárku velice baví. Pak ještě kousek musíme přenést po schodech od mostku přes potok a jsme zpátky na hlavní cestě, která nás zavede přímo před hotel.

Podle počasí většinou přizpůsobujeme program. Protože je to takové divoké začátkem května, tak příliš dlouhé trasy nevolíme. V pátek ráno se po vydatné snídani vydáváme autem na Šerlich - sedlo, kde v pohodě mezi prvníma parkujeme. Odtud po červené v mlze vycházíme s kočárkem na Velkou Deštnou.

Kousek před vrcholem se mlha trhá a teplota prudce stoupá. Kousek za Velkou Deštnou se kocháme výhledy, terén je celou dobu pro kočárek velmi vhodný. Dáme svačinku a zpátky se vracíme stejnou cestou. Odpoledne se vyčasí už i dole a užíváme si sluníčka na lavičce při šálku lahodné kávy s dortíkem se spícím prckem v kočárku.

V sobotu počasí nic extra, ale ven určitě chceme jít. Parkujeme opět na sedle Šerlich. Hustou mlhou se prodíráme po červené turistické až k Vrchmezí 1084 m n. m. (Góra Orlica). Cesta je zpevněná, kamenitá, ideálka pro kočárek a díky stromům okolo si na nás silný vítr a nepříznivé počasí tolik nedovolují. Na kočárek našemu mimi přehazujeme pláštěnku, ať je více chráněna a spinká jako andílek. Trošku i nasněžilo a květnová procházka zasněženou a zmzlou přírodou je opravdu osvěžující a chvílemi při fouknutí severáku i mrazící.

Potkáváme ochranáře, který nám věnuje krásné letáčky Orlických hor, poprosíme o společné foto a utíkáme do tepla na oběd na Šerlich do Masarykovy chaty, kde už včera jsme si ověřili, že umí dobře vařit. Dneska při horším počasí máme možnost výběru, kde si sednout, chata je příjemně poloprázdná. Po obědě vegetíme už na pokoji a rozmrzáme.

V neděli hlásí nejhezčí počasí za celou dobu našeho pobytu, tak po cestě zpátky podnikáme ještě procházku na Anenský vrch s rozhlednou a dvěma obrovskými bunkry. Parkujeme na Mezivrší a trasa je opravdu velmi krátká, tam i zpět celkově 5 km. Vhodné i pro menší děti, které toho ještě tolik neujdou. Bunkry jsou i cestou a z rozhledny jsou úžasné výhledy. Sluníčko nám svítí na cestu a svěží větřík nás popohání k rozhledně. Toto je opravdu poslední výlet, na oběd se zastavujeme v Říčkách v Orlických horách a hurá zpátky domů do Brna.

Orlické hory se nám moc líbily a určitě se zde s dětmi znovu vrátíme, vhodné za každého počasí.

Další související články: