S bráchou jsme si dopředu zjistili informace o dopravě na místo startu. Jelikož nemáme automobil, byl pro nás nejideálnější vlak. Nejvýhodnější se nám zdálo dojet do Náchoda a odtud přejít přes hřeben Orlických hor (což byl náš hlavní cíl) do Králíků, odkud bychom se vlakem přepravili zpět do Ostravy.
Vše jsme zrealizovali na konci března tohoto roku. Trasu nám částečně naplánovaly staré dobré turistické mapy na Seznamu.
Přechod z Náchoda na Vrchmezí
Už před cestou vlakem se projevily první (a naštěstí i poslední) komplikace, jelikož jsem zaspal a nestihl naplánovaný vlak. K našemu štěstí pár minut po odjezdu našeho vlaku, jela jiná souprava, která tu naši předjížděla. Do Náchoda jsme se tudíž dostali přesně podle našeho plánu. Neodpustili jsme si ochutnávku místního piva, poté jsme se zašli podívat ještě na náměstí.
Čtěte také: Orlické hory, hřebenovka
Náchod se jeví jako pěkné městečko, bohužel čas na jeho detailnější průzkum nemáme, jelikož nás čeká náš přechod a před setměním se chceme dostat na Vrchmezí (1 084 m), což je v podstatě začátek hlavního Orlického hřebene.
Cestu tedy začínáme u rozcestníku na nádraží. Celý náš trek vede po červené značce. Procházíme kolem pivovaru Primátor. Kousek za ním naše cesta odbočuje do mírného kopečka lesem. Občas se nám otevírají výhledy na Náchod.
Fotogalerie
První malou zastávku na focení si dáváme u Jiráskovy chaty, rozhledny Dobrošov u stejnojmenného kopce Dobrošov (624 m). Zde se nám otevírají lepší výhledy do okolí, ale máme smůlu, jelikož krajina je v oparu, tudíž viditelnost není stoprocentní. I přesto vidíme alespoň na vodní nádrž Rozkoš.
Pokračujeme dále, procházíme přes vesnici Jizbice, abychom se dostali k Jurkovičově chatě - Peklo. Chata i okolí jsou malebné, proto se zde zastavujeme a dáváme si oběd. Chata je bohužel, v tomto ročním období, zavřená, tak si musíme vystačit s vlastními zásobami. Dále pak putujeme údolím říčky Olešenky. Všude kvetou sněženky a bledule, jaro je zde v podhůří již znatelné.
Po cestě potkáváme osamoceného turistu a dáváme se s ním do řeči. Zjišťujeme, že je na treku z Dobrušky do Špindlu. Těší nás, že je na světě více nadšenců podobných nám.
Při dalším pokračování do vesnice Nový Hrádek ztrácíme cestu, naštěstí v lese potkáváme dřevorubce, kteří nám radí, kde jít dál. Ve vesnici se nijak nezdržujeme. Pokračujeme nad ní, k našemu štěstí opět ztrácíme v místních lukách cestu, takže improvizujeme a jdeme směrem, kterým si myslíme, že jsou Orlické hory (ano, kompas ani buzolu nemáme).
Připojujeme se na asfaltku v místě Zelinkova mlýna a Zeleným údolím jdeme do Olešnice v Orlických horách. Cestu lemuje malebná architektura Orlického podhůří. V Olešnici se zastavujeme na polévku a pivo v místní hospodě, kde získáváme cenné rady od místních starousedlíků.
Před setměním se vydáváme na Vrchmezí, kde má být podle map turistický přístřešek. Cesta stoupá relativně mírně, zato táhle, přes vršek Ostružník (982 m). Postupně přibývá sněhu, až zjišťujeme, že na horách ještě panuje zima. Naštěstí jsme na toto připravení, na Vrchmezí přicházíme již za tmy, takže jen rozkládáme karimatky a spacáky a jdeme spát do slibovaného přístřešku.
Přechod hlavního hřebene Orlických hor
I když v noci byla teplota pod bodem mrazu a foukal silný vítr, spali jsme dobře, jelikož náš přístřešek měl bočnice a byli jsme dobře oblečení. Ráno po snídani, jdeme ještě asi 100 metrů na samotný vrchol Vrchmezí, je zde umístěn obelisk se jmény slavných osobností, které toto místo navštívily.
Výhledy se odsud ovšem nenaskýtají, jelikož je vrcholek zalesněn. Na druhou stranu, kousek odsud se nachází Přírodní rezervace Pod Vrchmezím, která chrání původní horský les.
Poté pokračujeme po cestě, která je přes zimu (vlastně teď i na jaře) upravená pro běžkaře, kolem pramene říčky Bělé, přes vrchol Polomský kopec (1 051 m), kolem NPR Bukačka až na Šerlich (1 027 m). Na sjezdovkách umístěných na polské straně, se nám otevírají výhledy na Góry Bystrzickie. Bohužel opět v oparu.
V osadě na Šerlichu se stavujeme na polívku a čaj v Masarykově chatě. Těší nás, že mají takto z rána otevřeno, když turistů je zde poskrovnu.
Pokračujeme ke srubu pod Velkou Deštnou. Odsud je to opravdu kousíček na samotný vrcholek Velká Deštná (1 115 m), fotíme se, vzájemně si gratulujeme k dobytí nejvyššího vrcholu Orlických hor a pokračujeme dále. Výhledy jsou bohužel opět nulové.
Cesta vede stále po upravené běžkařské trase až k rozcestníku Pod Homolí. Zde končí běžkařská úprava a cesta se mírně zvedá k vrcholku Homole (1 001 m) a v dalším mírném stoupání na vrchol Tetřevec (1 043 m) konečně vidíme první řopíky z pohraničního opevnění, jež nás už budou provázet po zbytek cesty.
Cestou z vrcholu u Kunštátské kaple (1 041 m) působí až magicky kaple, ke které se přibližujeme. Byla zde vybudována již v roce 1760. Po chvíli přicházíme ke srubu na Pěticestí a dopřáváme si siestu.
V dalším pokračování po hřebeni míjíme Komáří vrch (992 m), kolem kterého se rozprostírá stejnojmenná přírodní rezervace, dále Mezivrší (949 m), poblíž něj leží bunkr Průsek, a nakonec Anenský vrch (992 m) s rozhlednou. Pak již klesáme, kolem tvrze Hanička, do Horní Rokytnice. Zde zjišťujeme, že jsme se spletli v propočtech a máme před sebou kus cesty.
Hlavní hřeben máme za sebou, můžu shrnout, že není nijak zvlášť náročný, víceméně mi přišel, že vedl po rovině. Pokračujeme dále po značce přes les až k Zemské bráně. Protože zde přicházíme za tmy, tak spěcháme do osady Číhák a zvoníme na chatu Na Číháku. Pan chatař má sice momentálně prázdnou chatu, ale i tak nás pouští dovnitř, natočí nám pivo a ubytuje nás.
Závěrečná cesta do Králíků
Po opuštění chaty, se rozhodujeme, že se ještě vrátíme prohlédnout si Zemskou bránu za světla. Zjišťujeme, že osada Číhák působí dost malebně i s okolím hraničního Červeného potoka a zároveň velmi izolovaně od civilizace. Poté již pokračujeme po asfaltce do Českých Petrovic, za sebou necháváme poslední pohledy na Orlické hory. Z rozcestí na Adamu nad Petrovicemi se nám otevírá pěkný pohled na Kralický Sněžník.
Přes Petrovičky a Mladkov se vrháme do přírodního parku Suchý vrch - Buková hora. Kolem radioaktivního Pramene knížete Rostislava stoupáme na Vysoký kámen (843 m). Nachází se zde zajímavě umístěný řopík ke skále. Pár minut od něj dále po stezce se nachází bunkr převrácený nacistickými testy.
Na rozcestí nad dělostřeleckou tvrzí Bouda nejdeme na Suchý vrch (995 m), ale odbočujeme a dáváme se z kopce do Dolních Bratříkovic. Po cestě se nám opět otevírají pěkné pohledy na Kralický Sněžník a také na klášter Hedeč nad městem Králíky. Cesta do Králíků vede víceméně po asfaltce až k rozcestníku na malebném náměstí tohoto města. A zde taky končí naše cesta.
Shrnutí
Podle mého názoru, cesta není nikterak náročná, jelikož jak jsem již napsal výše, hřeben Orlických hor je víceméně rovina. O tom nakonec odpovídá i níže uvedené zdolávané stoupání. Spát se dá i v chatě na Šerlichu, takže není nutné spát venku v přístřešku, tak jak jsme tomu učinili my. A kilometry, ty si může vždy každý rozporcovat na přijatelné dávky, podle toho na co se sám cítí. Orlické hory každopádně stojí za návštěvu a můžu je vřele doporučit.
- 1. den: 23,7 km, celkové stoupání: 1 206 m
- 2. den: 36,4 km, celkové stoupání: 654 m
- 3. den: 25,2 km, celkové stoupání: 697 m
- Celkem: 85,6 km, celkové stoupání: 2 557 m
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.