Výstup na Paráč a Minčol, Oravská Magura

Dvoudenní trek za dech beroucími výhledy v pohoří Oravská Magura

Tento krásný, byť nepříliš dlouhý okruh, jsem měl naplánován již od loňského léta. Při brouzdání na netu jsem totiž narazil na fotky Horského hotelu Havrania s opravdu fantastickými výhledy. Přestože jsem v Zázrivé byl mnohokrát a Oravskou Maguru mám docela prošláplou, v těchto místech fantastických výhledů jsem nikdy nebyl.

Konečně parkujeme redakční přibližovadlo u hotelu Havrania. Dáváme startovní pivko a vynikající, byť ne zrovna lacinou, kapustnici, která ale vpohodě nahradí hlavní jídlo. K tomu si vychutnáváme vynikající panorama s kralujícím Velkým a Malým Rozsutcem. Po pozdním obědě již s naloženými batohy vyrážíme na dvoudenní okruh v této části Oravské Magury.

Celý, dále popsaný, okruh se dá samozřejmě zvládnout za den, vždyť co je to 26 km. To jsem na Beskydském Karpattreku našlapal za dopoledne… Na dva dny vyrážíme proto, že si chceme užít výhledů, pořídit nějaké slušnější noční fotky a posedět u ohníčku pod hvězdnou oblohou. A v neposlední řadě si vychutnat dozrávajících borůvek…

Čtěte také: Nejen hřebenovkou Oravské Magury - Paráč, Kubínská hoľa, Budín

Od Horského hotelu Havrania vyrážíme po žluté turistické značce. Pěkně svižně nad hotel a po loukách s výhledy k Malé Fatře s naježenými hřívami Rozsutců a dále do lesa po lesní cestě, která nás přivádí na asfaltovou cestu, která spojuje obce Zázrivá a Oravská Lesná. Po cestě se pak vyškrábeme až do sedla Hoľa (1 065 m), které protíná hlavní hřeben Oravské Magury. Sedlem prochází modrá TZ vedoucí na Paráč či na Okrúhlicu (1 165 m) na druhé straně.

Paráč

Na Paráč je to ze sedla sotva hodinka, část výstupu je ale dosti prudká a člověk se během něj docela zadýchá. Ale taková hrůza to zase není, neboť je nutno překonat jen 260 výškových metrů. Cestou si lze natrhat borůvky, kterými jsou zdejší vzrostlé keře doslova obsypány. Kousek před vrcholem vstupujeme do přírodní rezervace Paráč, jejíž rozloha činí 45,27 ha. Rezervace Paráč byla vyhlášena v roce 1980 z důvodu ochrany zbytků původních horských smrčin s jeřabinou na flyšovém podkladu.

Konečně je tady vrchol Paráč (1 325 m), jenž je o pouhá dva metry vyšší než Lysá hora, nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd. Vrchol bohužel neposkytuje žádné výhledy, za omezenými výhledy musíme na jižní temeno tohoto vrcholu. V porostech borůvek a vzrostlých kapradin je ale vyšlapán chodníček.

Príslopec a Vasiľovská hoľa

Po krátkém odpočinku vyrážíme dále. Borůvek je tolik, že příliš nesledujeme chodník a necháváme se svést ze značené stezky na vedlejší vrchol Paráče. Podle vyšlapané stezky ale nejsme jediní… Poměrně rychle ale chybu v "navigaci" objevujeme a vracíme se nazpět k Paráči, za jehož vrcholem chodník uhýbá doprava na zprvu hůře zřetelnou lesní cestu. Ta nás brzy přivede na první holinu téměř kompletně porostlou borůvčím.

Na chvíli opět usedáme a kocháme se výhledem k Babí hoře, nejvyšší hoře Oravských Beskyd. A vlastně nejvyšší hoře všech Beskyd. Nakonec jsou Oravské Beskydy třetím nejvyšším pohořím Slovenska, takže není divu, že drží takovýto primát.

Konečně dorážíme na vrchol Príslopec (1 258 m), kde modrá značka odbočuje více doprava, přímo vede lyžařská (?) trasa, která je však v době od 1.3. do 15.5. uzavřen z důvodů ochrany přírody (že by výskyt tetřeva?). Dále značky nevidět, další modrou objevujeme až po kilometru. Tady by značkaři zasloužili tak 4-. Průměrný člen KČT či KST by tady měl s orientací asi trošku problém…

Kolem zalesněného vrchu Bzinská hoľa (1 195 m) se dostáváme pod Minčol (1 139 m) a do sedla Vasiľovská hoľa (1 123 m), kde se k naší hřebenovce připojuje žlutá TZ ze Zázrivé (osada Kozinská). Slunce opět zalezlo za mraky, ale vesnice Hruštín dole v údolí je krásně nasvícená Sluncem. Procházíme krásné louky s roztroušeně rostoucími smrky, opravdu krásné scenérie. Ty jsou umocněny fantastickými výhledy na Oravu i k hřebeni Kubínské hole s Minčolem, nejvyšším vrcholem Oravské Magury.

Konečně se objevuje vršek hory podivného jména - Vasiľovská hoľa (1 142 m). Nevím, zda-li tady skončil za SNP nějaký Vasil, či se takto jmenoval původní vlastník zdejších pastvin, po kterých se dodnes prohánějí kravky za hlasitého cinkotu zvonců. Však kousek pod námi je jedna z kolib. Na vrchu u vrcholového sloupu lyžařského vleku se nám staví do cesty pěkná dřevěná bouda, takže nakonec nešírakujeme u blízkého mysliveckého posedu, ale využíváme náhodného přístřeší.

Kochám se výhledy. Je vidět nejen Kubínská hoľa, ale zpoza hřebene nesměle vykukuje vápencová homole turistům zapovězené Osobité v Západních Tatrách, Skorušina, nejvyšší vrchol Skorušinských vrchů, Oravská přehrada a samozřejmě Pilsko a Babia hora v Oravských Beskydech.

Večer je teplý a jasný, hvězdy na obloze svítí jako divé. Měsíc vychází až po půlnoci, takže jeho světlo neruší. Ale zase měsícem nasvícená zalesněná homole Minčolu by mohla být zajímavá. Člověk ale nemůže mít vše (i když "výkvět" naší společnosti si to myslí)…

Vzhůru na Minčol za dalšími výhledy

Ráno vstáváme již po šesté hodině. Po rychlé snídani doplňuji zásobu fotografií, vždyť Kubínska hoľa, Pilsko i Babi hora jsou opět v jiném světle. Po loukách se dostáváme do lesa, kde je chodník pořádně rozdupán kravkami. Následuje svižnější stoupání k rozcestí Pod Minčolom (1 275 m), ze kterého pokračujeme vlevo na hřeben Kubínské hole.

Husté smrkové porosty dosahují asi slušného stáří, vždyť jsou také předmětem ochrany v přírodní rezervaci Minčol, kterou jsme právě procházeli. Její rozloha činí 96,1 ha a vyhlášena byla v roce 1980, tedy jako ta na Paráči. Předmětem ochrany jsou původní smrkové a smrkovo - bukovo - jedlové lesní porosty, které mají místy pralesovitý charakter.

Doufám, že někde zahlédnu Puchmajerovej jezírko, které se někde v těchto končinách nachází, ale neměl jsem štěstí. Prostě to chce lepší přípravu v dislokaci tohoto jezírka, které znám zatím jen z fotografií. Konečně jsme na hřebeni Kubínské hole, ze které se otevírají výhledy na dominantní Velký Choč v Chočských vrších, ale také na Velkou Fatru a Nízké Tatry. Zapomenout nesmím ani na Západní Tatry, která se ale schovávají v mracích. Zvažoval jsem, že ještě sejdeme k Chatě na Kubínské holi, ale protože tady opět jedu na konci září, rozhodl jsem se ušetřený čas raději věnovat fotografování z hřebene za Hlásnou skálou.

Hlasná skála a neopakovatelné výhledy

Přes Rázcestie pri Minčole (1 325 m) se dostáváme na vrchol Minčolu (1 394 m), nejvyšší hory Oravské Magury, 11. nejvyššího pohoří Slovenska. Na vrcholu se opět usazujeme a opět se kocháme fantastickými výhledy. Opravdu tato hřebenovka, přestože většinou vede lesem, je na výhledy vysloveně excelentní a patří k výhledově nejvděčnějším slovenským hřebenovkám.

Na vrcholu Minčolu jsou kromě koncových sloupů lyžařských vleků dva stožáry rádiooperátorů. Ten vyšší by klidně mohl sloužit i jako rozhledna. Nechápu, proč se to na Slovensku nedaří, vždyť v ČR řada retranslátorů slouží jako multifunkční věže (rozhledny). Výhled z Minčolu by tak mohl být kruhový. Zejména chybí pohled západním směrem k Malé Fatře a fantastickými Rozsutci. Na ty si musíme počkat až dolu na hřeben nad Zázrivou.

Z vrcholu Minčolu se vydáváme k západu po červené TZ. Tuto trasu jsem zatím nikdy nešel, ale vím, že určitě nezklame. Opět dáváme borůvkou (čučorietkovou) svačinku a poměrně prudkým sestupem se dostáváme na rozcestí Hlásna skalka (928 m) pod vrcholem Hlásne skály (994 m).

Dále již následuje lučnatý hřeben s parádními výhledy na Paráč, Minčol a především k Malé Fatře s dominujícími vrcholy Malý Rozsutec, Velký Rozsutec a Stoh. Opravdu fantastické výhledy. Pozadu nezůstávají ani pohledy na Zázrivou s okolními osadami roztroušenými spolu s políčky po okolních svazích. Pořizuji tady opravdu spoustu fotografií, výhledy i světlo jsou doslova par excellence.

Po pěkném hřebeni sestupujeme do Zázrivé a obcí, po nudné asfaltce přes rozcestí Havrania (675 m), se vracíme k hotelu k autu, které tady na nás trpělivě čeká. Opět dávám skvělou kapustnicu, avšak tentokráte musím pivo vyměnit za točenou kofolu. Ta je ale nakonec také fajn…

Celý okruh měří pouhých 26 km při převýšení 1 200 metrů. Zvládnout se dá během jednoho dne, navíc lze tento okruh i zkrátit. Pokud si ale chcete užít noci v horách, vychutnat si skvělých panoramat a nikam se neštvat a jen se tak toulat, je tato část Oravské Magury k uvedenému záměru jako stvořená.

Další související články: