Výstup na Olymp, nejvyšší horu Řecka

Výstup na nejvyšší vrchol Řecka, sídlo dávných bohů (2)

Myslel jsem, že cesta bude pozvolna stoupat podél řeky. To byla obrovská chyba, ve skutečnosti cesta střídavě prudce stoupá do značné výšky a následně opět vždy klesne až dolů k řece!!! V podstatě zde ani není příliš moc výhledů, protože se převážně pohybuji v lese.

Také je třeba dávat dobrý pozor, protože na několika místech se odděluje chodník směrem na okolní hory a řecké značení nehodnotím jako nejlepší. Držím se značky stezky E4, která vede téměř až na Mythikas. Párkrát po mostech křižuji řeku a jakmile přicházím ke kapli Agio Spilaio, zajímavě umístěné ve skalním převisu u jeskyně, ve které pramení říčka, vím, že se nebezpečně blížím k Prionii.

Čtěte také: Předchozí část článku Výstup na Mythikas (Olymp)

Slunce se už vyhouplo vysoko nad obzor, s ním se probudili i různí plazi, protože na chodníku málem šlapu na zmiji (pozor na Balkáně jsou jedovatější) a na kamenech u řeky se vyhřívají ještěrky.

Stoupám závěrečné metry a po chvíli jsem na parkovišti u chaty Prionia (1 100 m). Chata nabízí občerstvení, které nevyužívám, protože zjišťuji, že plánované dvě hodiny se protáhly na čtyři a tudíž nemohu ztrácet čas. Dle map.cz jsem ušel 10,6 km a jen tak ze srandy nastoupal 1 560 metrů a naklesal 842 metrů.

Výstup na chatu Refuge A "Spilios Agapitos"

Jelikož na Prionii teče vydatný pramen, neváhám a doplňuji zásobu vody do lahve. Sice v této výšce je teplota příjemnější než dole v Litochoru, ovšem i přesto je slunce nemilosrdné a vím, že nějaký ten litřík ze sebe vypotím.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Cesta pokračuje širokou dlážděnou cestou obehnanou dřevěným zábradlím, ale jen kousek, protože se následně noří do lesa a přechází v klasický turistický chodník.

Od Prionie se v podstatě už celou cestu jen stoupá a od vnoření do lesa dost prudce. Je to sice nemilosrdné, ale odměnou jsou rychle nasbírané výškové metry. Po zhruba 2,5 km a 500 nastoupaných metrech přicházím k pěknému dřevěnému přístřešku v borovém háji, u kterého je i studánka, bohužel v tomto počasí teče rychlostí asi 1 litr za 10 minut, tedy skoro vůbec.

Přístřešek a lavičky v něm jsou obsazeny turisty, takže nelením a stoupám dál. Čím jsem výše, tím více se mi otevírají nádherné výhledy. Nádherné jsou i pohledy na staleté (možná tisícleté) borovice, které na úbočích Olympu rostou a lemují turistickou trasu. Po cca 2 hodinách chůze stojím na vydlážděné terase chaty Refuge A (2 100 m).

Výstup na horu bohů, Mythikas

Na chatě si dopřávám pauzu, kterou jsem sám sobě slíbil. Dopřávám si fazolovou polévku (tzv. fazuladu) a třetinku piva, za vše platím 8,5 eura… Nu což, je třeba podpořit i horskou turistiku v Řecku, nejen tu na pobřeží. Sleduji chlapíka, jak s mulami odchází dolů na Prionii (asi pro zásoby) a všudypřítomné psy, na Balkáně jsou převážně toulaví, ale zde asi patří k chatě.

Po půlhodinové pauze pokračuji ve výstupu, opět mě čeká převážně jen stoupání, nyní převážně na slunci, protože porosty borovice značně řídnou. Cesta opět stoupá dost prudce, protože po půl hodině už dávám pauzu na kamenné lavici, již nad hranicí lesa.

Kochám se výhledy dolů na Litochoro a Egejské moře za ním a na okolní vrcholy Tripes (2 589 m), Christakis (2 707 m), Skolio (2 911 m), Skala (2 866 m), Touba (2 786 m) a samotný Mythikas (2 918 m). Všechny odtud vypadají už jen na dosah ruky. Také mě zde předbíhá turista, který mě hlavně zaujal tím, že v tomto terénu jde s cepínem…

Dávám mu náskok. Další stoupání nevypadá náročně, ani prudce, ale je táhlé a dost nepříjemné. U následující informační tabule je i rozcestník, který určuje směr buď dále na Skalu a následně na Skolio, či Mythikas, anebo jiným směrem - chodníkem Zonaria vedoucím pod skalisky Mythikasu dále na chatu Refuge Giosos Apostolidis. Ta je odtud zřetelně viditelná.

Na tomto rozcestí opět potkávám týpka s cepínem a dávám se s ním do řeči. Dozvídám se, že je z Francie a že si dával výstup na Musalu (2 925 m) v Bulharsku, teď půjde na Skolio či Mythikas a pak jede do Turecka na Ararat. Opět mu dávám náskok.

Pokračuji v závěrečném stoupání na Skalu a nestačím se divit směsí turistů, které předbíhám, či míjím při jejich sestupu. Vždy jsem myslel, že pouštět se v sandálech do takovýchto terénu je jen český národní sport, opak je pravdou, v Řecku je to ještě běžnější.

Ve 14:27 stojím na vrcholu Skala, opět s mým kolegou Francouzem. Tak se ho ptám, jak se rozhodl. Sděluje mi, že "chodník" z tohoto vrcholu na Mythikas má název "bad stairway" tedy "špatné schodiště". Téměř mi tím nahání hrůzu. Ale jelikož odtama přichází turista, nasazuji přilbu na hlavu a vydávám se směrem na horu bohů. Francouz mi jen sděluje, že počká 5 minut a bude mě sledovat, jak cestu zvládám a poté se možná vydá za mnou.

Přiznávám, na první pohled vypadá cesta dost hrůzostrašně, ale nakonec to není tak zlé. Sice… celá skála je dost prudká, takže zakopnout by znamenalo pravděpodobně smrt. Na dost místech je třeba zapojit i ruce, ale nejedná se o náročné lezení (I. UIAA???), v pár místech se i otevře pohled na odvrácenou stranu hory, který je doslova kolmý, nic pro lidi se závratěmi.

Velmi příjemné a komické je i to, že člověk stoupá skálou a myslí si, že už je před ním vrchol… Tak to stoupám i já a ejhle, vrchol je až na následné skále. Prostě sranda k popukání. Takže závěrečný výstup a… za 35 minut stojím na vrcholu!!!!

Vrchol a sestup

Mythikas (2 918 m), sídlo bohů, nejvyšší hora Řecka, je můj. Neskrývám nadšení. Na vrcholu nejsem sám, jsou tu další dva turisti, otec a syn, tak aspoň mi pořizují vrcholové foto. Nachází se zde vlaječka Řecka a vrcholová kniha. Je odtud nádherný výhled do 360 stupňů na celý Olymp i dál do Řecka. Také dolů na Egejské moře. Dopřávám si zde hodinovou pauzu, jen tak sedím a kochám se.

Kolem 16:00 se zvedám, je čas jít. Přece jen nahoru jsem šel 9 hodin, kdo ví, jak dlouho půjdu dolů. 5 minut přede mnou odcházeli i turisté: otec se synem. I když je třeba jít dolů alespoň 2× tak opatrněji jako nahoru, přece jen je po chvíli předbíhám. Dost nepříjemnou cestou přicházím až do sedla mezi Skalou a Mythikasem.

Zde se připojuje stezka ze Zonarie vedoucí na vrchol. Rozhoduji se, že půjdu po ní. Teď už můžu říct, že to byla pěkná kravina. Cesta je dost nepříjemná, prudce klesá kameno-travnatým terénem a v závěru nepříjemným skalním komínkem. Nakonec se napojuje na pěšinu Zonarie, vedoucí po úbočí. Na internetu jsem se dočetl, že se zde stává dost smrťáků, kdy turisté nahoře na hřebeni strhávají kameny a ty poté občas zasáhnou turisty dole… proto přilbu nesundávám.

Po úbočí se dostávám zpět na stezku E4 k rozcestníku a stejnou cestou jako jsem sem vystoupal nyní klesám dolů. Kochám se posledními výhledy na Olympský masiv v pozdně odpoledním světle a jakmile se dostávám do lesa, na chodníku potkávám kamzíky, kteří se zde pasou na šťavnaté trávě.

Kamzíky posléze potkávám i pod Refuge A při klesání na Prionii se pevně rozhoduji, že si musím sehnat nějaký odvoz zpět do Litochora. Protože jsem dítě štěstěny, daří se mi to. Na parkovišti se mi daří odchytit řeckého dědu, neumí moc anglicky, jen pár frází a slov, ale když vidí, že jsem horal, říká, že mě sveze. Lámanou angličtinou se mnou komunikuje a vysazuje mě až na kruhovém objezdu u kašny v centru Litochora.

V cca 20:00 jsem zpět u přítelkyně na penzionu a svůj úspěšný výstup a sestup, misi Mythikas, zapíjím oslavnými čtyřmi pivy Spartan. Kalimera, Mythikas.

Závěr

Následné dny s přítelkyní opět trávíme relaxem u moře a odpočinkem. Taky plánováním toho, jak se dostaneme na místo startu našeho autobusu zpět do Ostravy. Zjišťujeme, že to je naprosto jednoduché, protože pomocí autobusů, se tam následně dostáváme bez problémů a levně.

Jediné a velké překvapení pro nás nakonec je, že na přestupu v Brně na nás nečeká mikrobus. Ani nemá v plánu přijet (což jsme čekali, že cena zahrnuje i dopravu zpět do Ostravy), takže musíme jet vlakem.

Když krátce shrnu výstup na Mythikas a sestup z něj… Věc číslo jedna. Pokud nejste trénovaní, rozhodně vám nedoporučuji začít výstup v Litochoru jako já, ale na Prionii. Druhá věc… než se na Mythikas vydáte, doporučuji nejprve zajet např. do Roháčů a zkusit si výstup na Baníkov a následný hřeben Tri Kopy, Hrubá Kopa, Smutné sedlo, čí Jamnícke sedlo, Ostrý Roháč, Plačlivé. To hlavně kvůli závratím.

Jinak všem přeji krásný výstup na sídlo bohů.

Výstup: Litochoro - Prionia - Refuge A - Skala - Mythikas (stezka E4) 20,4 km, celkové stoupání: 3 860 m, celkové klesání: 1 360 m.

Sestup: Mythikas - Zonaria - Refuge A - Prionia 10,0 km, celkové stoupání: 530 m, celkové klesání: 2 300 m.