Túra na Mythikas (Olymp), výstup na nejvyšší horu Řecka kdysi považovanou za sídlo bohů

Túra na Olymp, sídlo dávných bohů (1)

I když se mi v letošním roce přespříliš nedařilo realizovat toliko treků, co v roce minulém, na období dovolené jsem byl odhodlán pokračovat v plnění svého několikaletého plánu "zdolání nejvyšších vrcholů, jednotlivých evropských států." Do merku mi pro letošek padlo Řecko, starověký stát s historií sahající do období antiky (i dříve) a národem, jenž se stal kolébkou civilizace v Evropě.

Jako voda na mlýn mi pro letošek přišel do hlavy Mythikas. Mohl jsem tak spojit příjemné s užitečným… Vytáhnout přítelkyni k moři, protože u něj ještě nikdy nebyla a zároveň zdolat tuto bájemi opředenou horu. Vždyť Olymp má pro Řeky až posvátný význam. Dle řecké mytologie je sídlem bohů: Dia, Afrodité, Héry, Athény a dalších.

Na začátku plánování výstupů, jsem jako vždy studoval různé zdroje, abych se nepouštěl do zcela neznámých vod. Převážně jsem čerpal z nevyčerpatelné studnice informací - internetu, která je sice, ne vždy úplně důvěryhodná, ale poslouží skvěle.

Čtěte také: Olymp; k sídlu řeckých bohů

Ze serveru mapy.cz jsem zjistil, že by mě měla čekat výstupová trasa dlouhá 20,4 km s celkovým stoupáním 3 800 metrů. To mě celkem vystrašilo, protože jsem si nedokázal představit, jak takovou štreku zmáknu dojít ještě zpět. Takže jsem tak trochu počítal s tím, že budu muset přespat na nějaké horské chatě, což potvrzovala i většina článků od autorů na internetu.

Další varianta byla dopravit se (nějak) na parkoviště u chaty Prionia (1 100 m), odtama podniknout výstup, sestup následně na stejné místo a opět se přepravit zpět… Takže dovolená mohla začít.

Přeprava do Řecka

Celou dovolenou mám v plánu uskutečnit ve vlastní režii. Nakonec každou svou dovolenou jsem takto naplánoval i uskutečnil. Takže na internetu jsem našel autobusovou linku, jenž jezdí z Prahy (či Ostravy) až do Athén, a to pravidelně jednou týdně (přes léto dokonce 2×). Jedná se o společnost Korona travel. Zpáteční lístek vychází na 4 350 Kč. Přes server booking.com jsem rezervoval pobyt ve vesnici Litochoro v penzionu Olympos.

Cestu začínáme v Ostravě před budovou hotelu Nikolas, kde sídlí i CK Nikolas tour. Relativně pohodlný mikrobus nás přes Opavu, Krnov, Bruntál a Olomouc přepravuje do Brna, po cestě nabírá další spolucestující.

V Brně přestupujeme do autobusu, který již vyjížděl z Prahy a směřuje dále do Athén. Samotní řidiči jsou přímo Řekové a česky moc neumí, dá se říct, že ani angličtina není jejich silná stránka, ale domluvit se s nimi dá. Čeká nás ještě zastávka na přibrání cestujících z Bratislavy a Budapešti.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Cesta přes Maďarsko probíhá v pohodě a bez problémů, akorát je trochu nudná, protože (podle mě) Panonská nížina není nijak zvlášť zajímavá. Z cesty do Makedonie před dvěma lety vlakem, jsem si pamatoval, že hraniční kontrola na srbských hranicích probíhá naprosto v klidu, bez problémů a relativně rychle… Ale šeredně jsem se mýlil, protože u autobusu nás čekalo úplně něco jiného…

Nejprve nás kontrolují Maďaři - naprosto bez problémů. Poté následují Srbové. Kdo viděl film Občanský průkaz, kdy na hranicích s bývalou Jugoslávií hlavním aktérům rozeberou auto do šroubku, tak ten se bude divit, ale podobně to proběhlo i u nás.

Srbský hraničář si bere bokem tři autobusy. U každého prohlíží kdejakou přihrádku a škvírku, nechává cestující vytáhnout všechna zavazadla, a dokonce chce vidět i jejich obsahy. Dívka z našeho autobusu, jenž se pokouší natáčet jeho počínání končí v jeho kanceláři i se svou kamarádkou, která se snažila ukrýt její mobil.

Nakonec se obě s pláčem vrací a nám naštěstí už jen důkladně prohlíží celý autobus, ale zavazadla vybalovat nemusíme. Následuje noční přejezd Srbska, takže v podstatě bezesná noc, což jistě zná každý, kdo delší dobu jel autobusem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Zbytek cesty je již bez problémů a my, neznalí řeckých poměrů, si domlouváme výstup místo ve městě Katerini, kde máme původně končit, až v Leptokaryi, poblíž které máme ubytování, a to ve vesnici Litochoro.

To se následně ukazuje jako velká chyba. Autobus totiž zastavuje na čerpací stanici u dálnice, ale asi 5 km za Leptokarií. Nezbývá než se dopravit pěšky do centra vesnice v 50stupňovém horku! Tvář přítelkyně vůbec neprojevuje nadšení, proto ji raději ani nedráždím přiblblými vtípky.

Po nepříjemné procházce jsme v centru Leptokarye. Nejezdí odtud autobus do Litochora a to i přesto, že Řecko má celkem dokonalou autobusovou přepravu do kdejaké díry (to vše zjišťujeme následně při našem pobytu). Naštěstí je zde stanice taxi služby, takže voláme taxík a za 12 eur jsme přepraveni až před náš penzion v Litochoru. Zde vše na oslavu úspěšného doražení do cíle zapíjím plechovkou piva Mythos.

Další dny, odpočinek u moře

Následujících pár dní jen relaxujeme. Na pláž to máme 6 km pěšky z kopce. Později zjišťujeme, že zde jezdí i pravidelná linka jednou za hodinu a to za 1,8 eura za osobu. Moře je zde pěkné, čisté, pláže prázdné s minimem turistů, což nás příjemně překvapuje.

Večery trávíme v místních restauracích, kdy zkoušíme řeckou tradiční kuchyni. Tuto musím velmi vychválit, protože je vynikající. Dle mého názoru se člověk všude na Balkáně perfektně nají. Různá grilovaná masa, saláty z čerstvé zeleniny a řecké víno na zapíjení je samozřejmostí.

Večerní posezení na terásce penzionu a užívaní si chládku je také příjemné a pomáhá mi s přípravou na výstup. Za prvé jsem si pro zichr koupil turistickou mapu, za druhé jsem zjistil, že za velmi neúměrnou cenu mě taxík vyveze na parkoviště u chaty Prionia (asi 40 eur) - tuto variantu jsem tedy zavrhl. Za třetí jsem zjistil, že za velmi mírnou cenu (do 3 eur) jezdí na Prionii autobus. Bohužel jen od pátku do neděle. Nooo… stůj při mně Zeus.

Den D

Přichází den D. Je středa 2.8.2017 a na tento den jsem naplánoval výstup. Počasí má být nádherné, obloha bez mráčku (ostatně to je zde každý den). Nakonec jsem se předcházející večer, při 4 plechovkách piva Spartan, rozhodl, že výstup nastartuji již v Litochoru. Ostatně 10 km dolinou řeky Enipea na parkoviště Prionia… Co to je??? Dvě hodiny chůze, ne???

Ráno vstávám ve 4:00, protože tento den chci ještě dojít zpět. Můj plán je v klidu posnídat, a ve 4:30 - 5:00 vyrazit. Batoh a věci do něj jsem již nabalil den předem. Venku je ovšem tma jak "v řiti," a já jsem silně neznalý terénu, tudíž nakonec razím až kolem 6. hodiny, kdy už začíná být alespoň trochu vidno.

Cesta na Prionii

Přes vesnici Litochoro procházím na začátek kaňonu řeky Enipea. V podstatě není kde zabloudit, protože směr určují šipky s nápisem "Enipea canyon." Na začátku údolí je restaurace a kousek dál dřevěná budova, pravděpodobně jakési informační centrum (nebo strážnice) při vstupu do pohoří Olymp.

Kupodivu se v dolině takto brzy z rána prochází dost lidí, asi využívají chládku, stejně jako já. Cesta zpočátku kousíček vystoupá a vede po dřevem dlážděném chodníku. Mám odtud nádherný výhled na východ slunce nad Egejským mořem i na okolní skály a samotný vrchol Mythikasu, krásně zbarvený do ruda v ranním slunci.

• Dokončení článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.

Další související články: