Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 31.10.2018 , svátek má
Reklama
Treking > Treky, turistika > Turistika v Beskydech

Turistika v Beskydech

Květnová expedice Kamenitý s vnoučaty

12.6.2008 | Ivan Zajíček

Se svými třemi vnoučaty, dnes ve věku 8-13 let, chodím nepravidelně po horách již řadu let a již tři roky spolu trávíme vždy týden na horách v létě. I se starostlivou babičkou Maruškou. Že by je to nějak extra bavilo, to se říci nedá, ale snad tomu jednou přijdou na chuť. Alespoň v to doufám já - děda, který je notorický horský závislák.

Cestou na Kamenitý

A tak mne napadlo, že bychom mohli v květnu, když již všechno doopravdy kvete a na loukách je krásně, vyrazit na dvoudenní pochod s tím, že přespíme na některé z nesčetných horských chat v nedalekých Beskydech.

Po zralé úvaze se rozhoduji pro pochod z horské vesničky Milíkova (450 m) přes pohostinnou chatu Kozubová na další horskou chatu Kamenitý, kde přespíme a dalšího dne sestoupíme do nížin za naší fabií přes Babí vrch (952 m), Kalužný (993 m) a chatu na Ostrém. V případě dobré viditelnosti dětem ukážu Malou Fatru, případně Vysoké Tatry s Kriváněm (2 494 m), které bývají z Kozubové jako na dlani.

Mapa

V tomto smyslu jsem tedy vypracoval jako sám sebou jmenovaný horský vůdce přesné propozice naší expedice a rozeslal e-mailem vnoučatům. Matky vnoučat byly srozuměny a pouze je poněkud nahlodával fakt, že děda tentokráte bude sám bez babičky Marušky, která v tuto dobu prozkoumává Paříž s učitelkami z Raduně, mezi které se řadí rovněž švagrová Jana, která paní Marii vzala sebou.

Ale ouha! Den před startem mi volá Lucka mobilem, ať si otevřu poštu, že mi něco poslala. A taky jo! Zcela přepracovala recesním způsobem mé propozice a poněkud mne uvedla do rozpaků. Ale což, nějak to dopadne. Obojí propozice jsou uvedeny v příloze tohoto povídání.

Děda a vnuci

V sobotu 10.5.2008 dle předchozích dispozic nakládám postupně své drahé vnoučata do auta a míříme na Třinec a dále do Milíkova. Dálnice z Frýdku vede v současnosti až do Střítěže, takže cesta ubíhá rychle. Je jasno, již z auta vidíme vysílač na Javorovém (945 m), zalesněný vrchol Ostrého (1 044 m) a červenou střechu chaty Kozubová, kde se dle předpokladů dnes občerstvíme.

Vnučka Lucka sedí vedle mne, bude jí letos již 13 let a splňuje předpoklady pro spolujezdce z hlediska silničních předpisů. Vnukové Radek a Vašek sedí na sedačkách vzadu.

V Milíkově parkujeme před "Pensionem pod Kozubovou", který nese pyšný název - srdce slezských Beskyd. Podobný název má horský hotel "Srdce Beskyd" na Podolánkách mezi Smrkem (1 276 m), Kněhyní (1 257 m) a Martiňákem. Vedle je také obchod, jdeme dokoupit nějaké potraviny a šéf pensionu nám dovoluje parkování přes noc. Mám velký horský batoh, Lucka a Vašek mají ve svých jen to nejnutnější na přespání na horské chatě. Kromě Vaška máme v batozích také kartáčky na zuby, Vašek pastu nerad.

Vyrážíme po silnici směrem na Košařiska z n.v. 450 metrů, tedy na Kozubku (982 m) nás čeká převýšení asi 500 metrů. Odbočujeme doleva mezi chaty a zdravíme maminku našeho horského psa Šotka, kterého jsme si odtud před osmi roky neprozřetelně odvezli do Ostravy (220 m). Dnes je doma s Markétou, tři děti a kříženec s liškou by na mne bylo přespříliš. Jsem poměrně starý člověk, mající nervy pocuchané z žáru ocelárny.

Povídáme si s paní, která je na zápraží v chatě, na Šotka si dobře pamatuje, táže se na jeho psí zdraví a diví, že je divoch. Mamka je prý poklidná fenka. Ale otec Šotka není znám, tak to bude asi v tom. Loučíme se, paní nám přeje hezký výlet.

Stoupáme lesní pěšinou na velkou louku, kde je pastvina a Radek, který má ve škole samé jedničky, se diví, že má kráva rohy. Myslel si, že je má jen býk. Dalšími zvířaty po cestě jsou mravenci, kteří se rojí hned ve dvou velkých mraveništích.

Chvíli jejich reje pozorujeme a děti nad tím meditují. Fotím krásného pavouka v květu pampelišky, všechno kolem kvete a je to pastva pro oči. Vyhlašujeme soutěž v hodu šiškou na cíl, z dětí je nejlepší Vašek, který je však fotbalista a většinou střílí nohama. Pak následuje na rovince soutěž ve skoku dalekém z místa a s rozběhem, nejdál skočila Lucka. Je největší a nejstarší.

Přicházíme k odpočívadlu na okraji lesa, kde se občerstvujeme. Pitný režim je třeba u dětí dodržovat, u dědečků ani nemluvě. Krev nesmí zhoustnout. Ale pivo bude až na Kozubové, zatím stačí minerálka profesionálů v hoře - magnesia. Děti mají navíc několik krabiček džusů. Po další půlhodince přicházíme na další louku s odpočívadlem, na kterou jsem se obzvláště těšil, protože odtamtud bývá vidět Malá Fatra a Vysoké Tatry. Malá Fatra se konala, Velký Rozsutec (1 610 m) a zasněžený hřeben Velkého Kriváně (1 709 m) byly jako na dlani, ale Vysoké Tatry vidět tentokráte nebyly. Člověk nemůže chtít všechno.

Ale zato byla vidět, byť v oparu Babia hora (1 715 m) a Pilsko (1 557 m) a před nimi Velká Rača (1 220 m) se svými sjezdovkami. Přímo naproti nám se zvedá nad Dolní Lomnou hřeben Skalky (932 m), Severky (953 m) a Velkého Polomu (1 067 m), rovněž se svou známou sjezdovkou. Velký Polom je také současně nejvyšší slovenskou horou v Moravskoslezských Beskydách.

Na kvetoucí zelené louce je asi 300 oveček, možná i víc, těžko se to odhaduje. Malá jehňátka se důrazně dožadují struků a ovce - matky před nimi mnohdy utíkají. Ale jehňátka jsou neodbytné, také vědí, co je hlad. A pak, že hlad není převlečená žízeň! U oveček to platí dokonale, stejně jako u masitých pivařů.

Děti ovečky pozorují se zájmem a je vidět, že i pohledy na bílou Malou Fatru se jim líbí. Slibuji jim, že příští dvoudenní výlet uděláme právě tam, když uslyší o lanovce na Snilovské sedlo až do výšky 1 520 metrů, souhlasně mručí. Mezi ovečkami trávíme asi patnáct minut, fotím okolí a ovečky využívám, spolu s bíle rozkvetlými květy stromů, jako kýčovitou kulisu.

Na pastvě

Vyrazili jsme v jedenáct hodin, na chatu Kozubová tedy dojdeme něco po třinácté hodině. Jdeme dále do kopce lesem okolo studánky, která je málem vyschlá, jindy zde bývá vody dost. Naše značka z Milíkova se již spojila se značkou z Jablunkova - Návsí a z Bocanovic i z Dolní Lomné, nacházíme se na rozcestí pod Kozubovou a na chatu je to již jen 5 minut chůze. Přímo naproti chaty je hřeben Čantoryje (995 m), Velkého Sošova (886 m) a Velkého Stožku (978 m), na jihu se tyčí kuželovitá Gírová (840 m), nazývaná pro svůj tvar "Slezská Fudžijama".

Za tímto hřebenem je již polská část Beskyd, je vidět Skryzczne (1 257 m), Baraní gora (1 220 m), Rownica a další kopečky, které se táhnou směrem k majestátnímu Pilsku na česko - polské hranici. Děti na rozhledně na Čantoryji již byly a poznávají ji. Vzpomínají na tehdejší drsný sestup neznačenou cestou do Nýdku - Střelmy, kde jsme měli tátovo auto u potoka.

Vašek si zase vzpomíná na jeden zimní příběh, kdy jsme spolu v hlubokém sněhu sestupovali z vrcholu Čantoryje do Beskydského sedla a pak se promočený sušil hodinu u hodné Polky, mající v sedle hospůdku, v teplounké kuchyni u kamen. Děda tenkrát dostal od šarmantní "babuši" vyhubováno v polštině, že vnouček má špatné boty do sněhu. Tak jsem to pak hned napravil.

Vnikáme do útulné chaty, kde si dáváme razítka do wanderbuchů, které jsem dětem před asi pěti lety založil a dnes již mají razítek požehnaně. Děti zaujaly na jídelním lístku langoše a džusy, dědu fazolačka a Radegast. V chatě jsme poseděli dvě hodiny, nemáme kam spěchat, ubytování na znamenitém Kamenitém máme zajištěné. Takže Radegast se točil hned třikrát. S chatařem se tam znám osobně, je to správný chlap. Vylézáme napojeni a nasyceni z útrob pohostinné chaty a jdeme ke kapli, kde je i kamenná rozhledna, která je však mezi stromy a výhled je jen k Čantoryji. Proto nejdeme nahoru, před chatou byly výhledy vynikající.

Potkáváme zde několik turistů, kteří přichází z hlavního hřebene od Slavíče (1 055 m) či Ropičky (918 m). Nebo taky od Velkého Javorového (1 032 m) či Ostrého. Možností je zde mnoho. Samotný vrchol Kozubové připomíná malou náhorní planinu, asi 600 metrů jdeme zcela po rovině. Tento typický tvar této hory je vidět zdaleka ze všech světových stran, na rozdíl od špičatého souseda Ostrého na severu.

Děcka si soustavně hrají s mobily, pouští si pořád nějaké debilní prupovídky a já jejich činnost naprosto nechápu. Když mne chce Vašek naštvat, což je nevím proč jeho koníček, počne skandovat stupidní hesla: "Nejlepší přítel člověka je televize a mobil!", "Vyvolení a Vladko jsou nejlepší", "Až budu velký - budu kouřit!" nebo "Nevím už, jaké jsem měl vysvědčení!". Na to jsem si již zvykl, ale když začne s tím, že "Hory jsou blbost!", obvykle dostane pohlavek. Ale Lucka ve svých propozicích naší expedice zařadila naštvání dědy do úkolů, takže se není čemu podivovat. Ach jo!

Zvědavý krkavec

Při sestupu lesem po turistickém chodníku náhle vidíme před sebou nějakého černého ptáka, kterak poskakuje uprostřed cesty. Přicházíme blíže a vidíme, že je to krkavec, který má na levé nožce plechový kroužek. Napřed jsme si mysleli, že je poraněný a nemůže vzlétnout, ale on se nechal nakrmit houskou a poodlétl dále. Tak nás pronásledoval asi čtvrt hodiny, děti ho přezdily na Rumburaka. Jestli si chtěl s námi jen pokecat, či nás před něčím varovat, jsme se ale nedozvěděli.

Konečně vycházíme z lesa a vidíme před sebou úžasný pohled - protější hřeben Velkého Polomu, osada Kamenitý s naší chatičkou s červenou střechou a v dáli majestátní vrchol Lysé hory (1 323 m) s vysílačem. Tam již děti byly několikrát. Všude zeleň, na louce kytičky a okolní stromy kvetou. V nížinách jsou v tuto dobu již odkvetlé.

Pociťuji jako děda silný pocit štěstí, někdo tu krásu těm nevinným dětem, které jsou v zajetí civilizace, mobilů a internetu musí ukázat. A dnes jsem šťasten, že jsem to právě já, příště to zase budou třeba rodiče nebo paní učitelky na školním výletě. Děti se tváří, že je kochání příliš nezajímá, ale něco jim pod kůží zůstane.

Před chatou ve výšce 841 metrů jsou houpačky a nějaké přelézačky, tak děti pokračují v pohybu, nějaká únava se nekoná, i když do kopce brblají vždy z principu. Z kopce je to baví víc. Někde jsem slyšel, že pohádkový Kašpárek, když šel z kopce, tak plakal, že zase půjde do kopce a když šel do kopce, tak se smál, že půjde z kopce. Ale Cigán se smál, když šel z kopce, protože jde z kopce a když šel do kopce, tak se zase smál, protože věděl, že zase půjde z kopce. Takže Cigán byl tentokráte na tom lépe než Kašpárek. Moje vnoučata jsou někde uprostřed, ty se smějí, jenom když jdou z kopce. Do kopce brblají. A bohužel ne potají…! Ohledy s dědou nemají!

V chatě se přátelsky vítám s chatařem přímo u pípy a vnikáme do pokoje číslo dva v prvním poschodí, pokoje jsou zde celkem tři. Hned vedle je koupelna se záchodem, což je strategicky výhodné. Máme "čtyřlůžák", Lucka si chytře zabírá postel sama pro sebe dole a Vašek leze okamžitě nahoru. My s Radkem budeme hajat na letišti pěkně vedle sebe. Nastává nelítostný boj s navlékáním lůžkovin, což z hloubi duše nenávidím. Naštěstí mi Lucka pomáhá jako správná ženská, tuto potupnou činnost vždy vykonává hodná babička Maruška, ale ta je někde v Paříži.

Konečně jsme zvítězili, nebo alespoň částečně a Radek s Vaškem se rozhodují, že důkladně vytřou podlahu pokoje a asi půl hodiny hrají v kleče nějaký "hokej" s bakelitovým pukem, který se objevil nevím kde. Těsně vyhrál Vašek. Radek je zase borec přes šachy. Chodí každý týden na tréninky do Ostravy, ale na dědu ještě nemá. Ale naučil jsem ho Nimcevičovu indickou obranu, kterou používáme, když hrajeme společně proti náhodným soupeřům na počítači. Připadá mi to jako velmi dobrý způsob výuky, dopředu spolu rozebíráme každý nový tah či kombinaci.

Na šachy ani karty však tentokráte nedošlo, protože byl v místní televizi o půl sedmé hokej z mistrovství světa v Kanadě, kde jsme bojovali velmi úporně proti Bělorusům, kteří měli vynikajícího brankáře a vyhráli jsme až po prodloužení po nájezdech na brankáře. Ale šachovnice s figurkami byla celou dobu v batohu a při sestupech figurky vesele štěrkaly, což mne znervózňovalo.

K večeři si děti překvapivě jednotně objednaly smažený kuřecí řízek s nezdravými bramborovými hranolkami či ještě nezdravějšími kroketami a já jsem si vzpomenul na studentská léta a dal jsem si smažák, který v "Kulturhausu" v Ostravě roce 1965 za reálného socialismu stál asi 5 korun. Ale bez hranolek, s bramborem. Teď stál asi devadesát, časy se mění. Ale zase porostly důchody, chacha…!

Děti opět pijí nějaké barevné pomerančové a jahodové džusy, až jim to kape z pusy. Je to drahé jako hrom. Za nás zamlada byla jen žlutá sladká bublavá limonáda za 50 haléřů. Já pochopitelně zůstávám věrný svému Radegastu, který zde má velmi kvalitní pěnu, která neklesá, ale drží na pivní hladině. Důležitý moment!

Zatímco já o přestávce hokeje zaslouženě popíjím pivečko a klábosím s obsluhou, děti vytočily souseda svým hlučným rykem, protože prý mu již spalo dítko, přestože bylo jen něco po osmé večer. Protože noční klid bývá zvykem dodržovat až o 22. hodině, příliš se tímto nevzrušuji. Když jsme zde předloni s kamarády pořádali setkání s kytarami, zpěvy se linuly chatou až do tří do rána. Nikomu to nevadilo. Co by si počal onen zhýčkaný muž tehdy? Asi by šel spát do lesa a nebo odtáhl do nížin.

Po návratu na pokoj hrajeme "lístečky", což je naše dosti přiblblá rodinná hra. Jsou k tomu zapotřebí dlouhé papírky, tužky a smysl pro blbosti. Všichni účastníci této kreace napíší na lístek napřed přídavné jméno, podstatné jméno, sloveso, příslovce a tak. Tedy - jaký, kdo..., co dělá..., kde..., proč... Každý napíše co chce, zatočí papírek a pošle to dál ve směru hodinových ručiček. Vznikají nesmyslné či někdy náhodou smyslné věty. Pak se to nahlas čte. Vždy z toho vylezou příšerné hovadiny a děti se tomu šťastně řehtají jako o život.

Čím peprnější, tím se více smějí. Takže z toho je třeba věta: "Hladový děda Ivan prdí v lese, protože je v kině!". Ten děda Ivan jsem pochopitelně já, vděčný objekt. Ale zhusta se vyskytují v neskutečných větách i další členové rodiny, význační politici či zpěváci. Děti nemají úctu před nikým. Možná je to dobře, my jsme v druhé třídě, když zemřel velký Stalin a hned poté milovaný Klement Gottwald, plakali se soudružkou učitelkou jako želvy.

A jedna další hodná soudružka učitelka, když nám v biologii vysvětlovala, byť zjednodušeně, lidský zažívací systém a vylučování, pravila: "Za to, že se vám chce na velkou stranu se nemusíte stydět. Kakají všichni, i soudruh president!" Že by moje vnoučata podezírala třeba Jirku Paroubka, že při své postavě zbytky nevylučuje, pokládám za zcela nepravděpodobné. Časy se mění.

Pak jsme se přejmenovali, tedy děti vymyslely přezdívky. Děda je Medvěd, Lucka Liška, Radek Zajíc a Vašek, který spí nahoře je Výr. Ubrblaný soused od vedle je Hroch a to ještě dopadl dobře! Myslím si, že jsme usnuli něco po desáté, tedy veškeré plány, stanovené horským vůdcem, se zatím plní.Uvidíme zítra. Jen aby počasí vydrželo! Zaháním kluky pod sprchu, Lucka se již umyla dříve. Mám trochu obavy z nočního čurání, tolik džusů jsem ještě v životě neviděl vypít. Pivaři by z toho zhebli.

Noc proběhla klidně bez čurání dětí, ven jsem chodil pouze já po pivu. Ráno se chystám nakrájet a namazat housky, ale zjišťuji, že tři již jsou snědené. Kdy, to nevím. Tak řešíme ranní potravu jinak, v chatě si dáváme čajíček a Vašek jako znalec česnekačku. Bereme 1,5 l magnesie do hory, platím slušnou útratu a loučím se s chatařem. Vyrážíme okolo půl desáté směrem nahoru na hřeben přes rozcestí pod Babím vrchem.

Počasí nám stále přeje a to je dobře. Lucka dostává k mé radosti nečekaně štěpný nápad to vzít ještě přes chatu pod Slavíčem, ale Vaškovi se moc nechce, tak chvíli trucuje. Dělá, že nemůže a sleduje nás z bezpečné vzdálenosti. Potkáváme nečekaně spolužáka a kamaráda táty od Lucky a Radka, který je na projížďce na kole se svým kolegou. Chvíli si povídáme o hutích a o lezení, protože je bývalý horolezec. Před chatou Slavíč je asi deset cyklistů, v chatě je prázdno.

Dáváme si oběd, děti tentokrát zaujal pro "změnu" přírodní kuřecí řízek, jak jinak než s hranolkami. Nevím, co na těch škvařených ptácích vidí. Já jsem si dal dršťkovku, která se zde oproti minulým rokům značně zhoršila, což potvrdil i můj přítel Šulejkin, který je milovník Slavíče i dršťkových polévek současně. Nemá správnou červenou barvu a citelně chybí majoránka a česnek.

Nostalgicky vzpomenu při této příležitosti na tuto polévku v podání Lidušky - paní Glosové z Morávky, ženy mého starého dobrého kamaráda Mirka. To je pochoutka! Kdo neokusil, neuvěří! Unylá servírka s masitým pozadím přijala objednávku a monotónně prohlásila: "Třikrát příroda, jednou dršťky!", což děti neobyčejně potěšilo.

Pak se vracíme zpět lesem na Babí vrch, cestou potkáváme několik koňů, kterými je Slavíč proslaven. V zimě bychom potkali běžkaře, kteří zde mají ráj. Mírně stoupáme na vrch Kalužný, kde se konalo letos zimní táboření neboli Klondyke, pořádané Sokolem Horní Datyně, kde mám své kamarády.

Každou chvíli se musíme vyhýbat cyklistům, kteří v přilbách odvážně sjíždějí, co se dá. Skoro nikdo nemá zvonek, to se nenosí. Odbočujeme na hřeben hory Ostrý a po 2,5 km jsme konečně u chaty, která je dnes v obležení turistů i cyklistů. Sedíme venku, s námi sedí Poláci z Katowic, se kterými dávám řeč. Jsou docela milí. Děti polštině se zájmem naslouchají, ale moc nerozumí. Skoro nic. Vždyť nyní již skoro nerozumí ani slovensky. Ale zase umí trochu anglicky.

Pak pokračujeme, již pořád z kopce, cestou směrem na Kozinec a po půl hodině odbočujeme směrem dolů na další nádhernou louku, kde je rozcestí turistických značek - Salaš, mezi Ostrým a Velkou Kykulou (811 m). Přímo před námi je hřeben Čantoryje a pod námi těšínské vesnice, které leží okolo řeky Olše, která pramení v Polsku jako Olza a u Bohumína se vlévá do Odry.

Zde se rozhoduji pro změnu původního plánu. Protože děcka jsou již nějaké "uondané", nechci je táhnout až do Milíkova k autu a vymýšlím nový horalský plán. Lucka přebírá vedení, stává se horskou vůdkyní (což dokonce sama uvedla ve svých propozicích) a děti půjdou samy 1,5 km dolů po modré značce na konečnou autobusu, kde je bufet a lavičky. Vašek to tam navíc zná. Nebudou se s nikým dospělým bavit a kdyby je někdo oslovil, tak řeknou, že děda už jde za nimi. Navíc mají pro obranu hůl, kterou si Lucinka poctivě oškrábala mým nožem.

Takže se na asi 45 minut loučíme tím, že pro ně přijedu autem na Košařiska, kde mne budou čekat. Dávám Lucce 60 Kč, aby nezahynuli žízní. A nezahynuli. Dokonce jim to vyšlo ještě i na smažené, opět nezdravé brambůrky. Já jsem šel napřed dále po žluté a pak neznačenou cestou mezi chatami a okolo kostelíka k hospodě, kde stálo na parkovišti naše auto, aniž ho někdo přes noc rozebral. Rychle jednu minerálku , poděkování šéfovi pensionu za parkování a zpět na Košařiska - Milíř, kde již v pozoru čekají moji tři sokolíci. Jsou zjevně spokojeni a pyšní, že cestu zvládli sami bez dědy.

Jedeme zpět přes Třinec a Havířov do Petřvaldu, kde bydlí Vašek a něco po sedmnácté hodině jsme u maminky doktorky Marty v Zábřehu. Tedy podle plánu.

Myslím, že to dopadlo dobře, děcka byly hodné a Vašek mne rozčílil jen jednou. Mimořádné události se nekonaly a děti za dva dny ušly téměř 25 km, což sice není nic moc, ale vzhledem k výhledům, kochání, čtyřem horským chatám, smaženým kuřatům, houpačkám, zvěři cestou a tak různě to bylo tentokráte tak akorát. Počasí bylo vynikající, pršelo trochu až večer v Ostravě, ale to nám již bylo jedno. Výhledy byly úžasné. Bílý hřeben Malé Fatry je řádně zdokumentován.

Poctivě se snědly všechny sladkosti, banány i pomeranče, jen hrozinky proti únavě jsem musel sníst skoro sám.Volba noclehu na hřebeni se ukázala bezchybnou variantou, příště si to zopakujeme. Pokud tedy moje "ovečky" budou chtít. Ale věřím, že ano. A tak už se na to upřímně těším, možná s námi bude putovat i babička Maruška, pokud zase někam nepojede za poznáním světa. Takže volám - "Našemu dalšímu putování v horách ZDAR"!

Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor
09.07.2008, 19:16 Autor článku a expedice | Chvála expedicím..


Další související články:

+ Výstup na Lysou horu (1 323 m) severozápadní cestou
+ Beskydská K3
+ Tisícovky Těšínských Beskyd
+ Těšínské Beskydy bez hranic
Reklama
Reklama
Témata našich článků…
Sněžka Slovenský ráj Šumava, ubytování Zverovka Jeseníky, ubytování Kvarky Téryho chata Říp Propast Macocha Praděd Králický Sněžník Čičmany Lysá hora Měsíc Mars Černé jezero Tribeč Pieniny Železné hory Hukvaldy Zimní hvězdná obloha Štrbské pleso Lomnický štít
Reklama
Reklama
Populární treky
1. Apeniny Monti Sibillini, nezapomenutelná apeninská hřebenovka - hory v Itálii
2. Vysoké Tatry Přechod přes Rysy aneb po stopách turistů císaře pána, Vysoké Tatry
3. Alpy Okolo Tre Cime a ferrata na Toblinger Knoten
4. Rumunské hory Přechod pohoří Rodna, rumunské Roháče
5. Kavkaz Kavkaz, reportáž psaná na Kavkaze (1) - Prielbrusí a Bezengi
Reklama
Túry a lokality podle pohoří
Beskydy Bílé Karpaty Javorníky
Jeseníky Jizerské hory Krkonoše
Kysuce Krušné hory Malá Fatra
Malé Karpaty Nízké Tatry Roháče
Šumava Velká Fatra Vysoké Tatry
Hledej podle pohoří
Reklama
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist