Miloňová, Benešky, Horní Bečva, Kudlačena, Kladnatá, Klepačka, Samčanka, Javořina a Bílá

Dvoudenní okruh na pomezí Beskyd a Vsetínských vrchů (2)

Noc byla opravdu těžká. Téměř 12 hodin ve spacáku, to je opravdu nářez. Sice jsem v noci párkrát vylezl kouknout na hvězdy a Měsíc, nechtěl jsem zmeškat ani kuropění, ale i tak mám "oleženiny" druhého stupně… Ale zvládl jsem to. Noc byla docela chladná, ale protože jsem již "přezbrojil" na zimní spacák, tak vlastně hodně teplá…

Hvězdy svítily jako divé. Letní souhvězdí dávno zapadla a objevila se ta zimní. Těm jednoznačně kralují Býk s Orionem a hvězdy Aldebaran, Betelgeuse a Rigel. Přehlédnout nešlo ani "Malý vůz" souhvězdí Býka, tedy Kuřátka neboli Plejády. Jde o nádhernou otevřenou hvězdokupu (Messier 45) mladých a velice horkých hvězd takových poetických jmen jako Alkyone, Atlas, Elektra, Maja, Plejone či Tajgeta. Na temné obloze v této hvězdokupě lze okem spatřit na 10 hvězd. Avšak v triedru jich již napočítáte desítky. Celkově tato mladá hvězdokupa obsahuje na tisíc hvězd.

Měsíc, svítání a fantastický východ Slunce, Poľana a Benešky

Měsíc nízko nad obzorem, jehož tvář je poseta množstvím kráterů, měl krásně zlatavou barvu. Ale vzduch byl neklidný a obraz se hrozně vlnil. Fotky tak vypadají neostře. Postupně se rozednívá, obloha začíná planout červánky a po čase se objevuje okraj obří ohnivé koule - Slunce. Naše mateřská hvězda o průměru necelých 1,5 miliónů kilometrů, která je od nás vzdálena jen asi 150 miliónů kilometrů, se vyloupla nad obzor. A přestože je Slunce pouhým žlutým trpaslíkem, tedy nepříliš svítivou hvězdou, vyprodukuje dostatek energie k tomu, aby udrželo tzv. zelený pás dostatečně široký k tomu, aby v něm obíhající planeta Země měla příhodné podmínky k životu. Ani příliš horko, ani příliš zima, voda na povrchu v kapalném stavu.

Po východu Slunce rychle balím, obouvám se a vyrážím dále. Mám dnes před sebou sice jen nějakých 25 kilometrů s převýšením pouhých 800 metrů, ale odpoledně mě čekají ještě nějaké pracovní povinnosti, takže nemohu přijet zase až tak úplně pozdě. Míjím samoty koupající se v ranním světle a pozoruji duhu. Ano, duhu. Protírám si oči, protože mně není úplně jasné, z čeho může pršet, ale slabá duha se objevuje i na fotografiích, takže mě zrak nešálí.

Na rozcestí Polana (930 m) se vracím stejnou trasou, kterou jsem včera odpoledne sešel z hlavního hřebene Vsetínských vrchů. Míjím hezkou kapličku pod Miloňovou, nasekám pár dalších fotek a již mám na rozcestí Poľana prvních pár metrů za sebou. Pokračuji západním směrem po hlavním hřebeni pohoří. Užívám si občasných výhledů a nádherných podzimních barev. Ta zdejší krajina je opravdu mimořádně malebná, nedokáži se té krásy kolem nasytit.

Stezka míjí lesní boudu s vylomeným oknem. Uvnitř je hrozný nepořádek, ale postel i kamna by se tam našly. Rozlučkový pohled k rozhledně Miloňová, výhled k Radhošti a již se blíží rozcestí Benešky (855 m), na kterém jsou informační tabule s historií osídlení zdejšího drsného kraje, a také hezký turistický přístřešek. Ten by se dal využít, v případě potřeby, k bivaku. Na chvíli se tady zdržím a užiji si posledních výhledů, protože na Beneškách opustím hřeben a začnu sestupovat směrem na Horní Bečvu.

Horní Bečva a Kudlačena

Sestup je docela pohodový, byť lesem. Ale Lysou horu jsem přesto zahlédl. Míjím pár nádherně umístěných chat a chalup a přes Janinovu louku se dostávám k okraji jedné lyžařské sjezdovky ski areálu Solisko. A protože je odsud hezký výhled, je tady i malý přístřešek, krmítko pro turisty, dělám kratší pauzu a dopřávám si lehkou snídani.

Pak přes rozcestí Rališka (610 m) scházím do údolí. Horní Bečvu (527 m) však jen projdu. Je brzy, vše je ještě zavřené. I když jedno pivo by před nadcházejícím stoupáním docela bodlo. Nevím jak vám, mně se ale po pivu šlape velice dobře. Zejména do kopce. Někomu prý těžknou nohy, ale mně to spíše dává hen ty oné. No však víte co říká rudý vůl, redbull…

Po úzké asfaltce klikatící se vzhůru mířím opět k lesu. Asfaltka vede i do lesa. Jasně, požáry, jasně, dřevo. Kdyby alespoň nebyly rozmlácené a děravé ty hlavní cesty, po kterých jezdíme. A opět ty barvy. Fascinující. A víte, proč a jak se na podzim vlastně barví listí? Víte, že tu bohatou paletu barev nám příroda namíchá díky chemickým procesům v listech, které startují změny venkovní teploty?

Tyto teplotní změny totiž způsobí, že chlorofyl, zelené barvivo umožňující rostlinám dýchat (ano, to je ta tajemná fotosyntéza), obsažený v chloroplastech se rychle rozloží a zůstanou (v těch chloroplastech, drobných tělískách o průměru okolo pěti mikrometrů) pouze další v nich obsažená barviva - xantofyl (žlutá), antokyan (fialová) a karotin (červená), která snášejí nižší teploty lépe než zelený chlorofyl. A právě tato barviva, ten unikátní mix xantofylu, antokyanu a karotinu nám namíchá všechny ty úžasné podzimní barvy, celou tu neobyčejně pestrou paletu barev podzimu.

Pod Kladnatou, Kladnatá a Lhotská

Kousek před rozcestím Kudlačena, hřeben (710 m) je velké hospodářství. Z klece na mě bafají dva hafani - modrooký husky a malý hafan, který je mnohem hlasitější než větší "kámoš". Zdravím je a pokračuji dále. Asfaltka mizí, po prašné cestě se kráčí mnohem lépe. Následují další hezké výhledy a další nenáročné stoupání. Ale hodně táhlé stoupání. A další louky, další chalupy a další úžasné výhledy. K hřebeni Vsetínských vrchů.

Následuje rozcestí Pod Kladnatou (836 m) a lokalita s informační tabulí a pomníkem. Jsme v místech bývalé Tkáčovy pasekářské usedlosti, kde se 17. listopadu 1944 odehrála tragická událost. Němci tehdy v rámci operace Tetřev obšancovali celé Beskydy. I K. H. Frank přijel na "exkurzi", během níž byl ubytován na Loveckém zámečku na Bílé. K ruce měli Němci na 14 000 vojáků, kteří měli potřít rozsáhlé partyzánské hnutí. To se rozmohlo s blížící se frontou, navíc mělo za cíl ulehčit Slovákům, Slovenskému národnímu povstání.

A právě tehdy, 17. listopadu, se v usedlosti objevila německá hlídka. Chalupa byla obklíčena četou německých vojáků, kteří se záhy dostali do přestřelky s partyzány, kteří se tady zastavili při přesunu do oblasti Kněhyně. Při přestřelce bylo zabito na pět partyzánů, o den později byla gestapem zatčena K. Tkáčová, která během výslechů v Rožnově pod Radhoštěm spáchala sebevraždu. Její manžel se synem byli za pomoc odbojovému hnutí zatčeni již dříve a odvezeni do koncentračního tábora, nejmladšího syna nakonec dostali do péče sousedi. Chalupa Tkáčových byla vyrabována a zapálena, dobytek odveden.

Nemohu si nevzpomenout na rozhovor s kamarádem Romanem V. v Jizerkách v létě toho roku. Rozhovor, kdy tvrdil, že Rusi byli horší než Němci, že jejich rodina byla komunisty perzekuována. Tak se jen ptám, kolik civilistů u nás Rusi povraždili, kolik takových stavení jako byla beskydská usedlost Tkáčových vypálili, kolik vesnic jako byly Lidice vyvraždili, zda-li nás chtěli jako národ zčásti vyhubit a zčásti odsunout někam na Sibiř. Buď rád, kamaráde, že si můžeš postěžovat, ty perzekuovaný komoušema, protože ti, kteří byli perzekuovaní Němci, si postěžovat nemohou. Jsou totiž mrtví…

No nezpochybňuji, že komouši byli mrchy. Sami si tou perzekucí podřezali větev, když hlupáky pouštěli do vedoucích funkcí a schopné lidi poslali do kotelny a nebo je donutili k emigraci. To naši, tedy Češi, perzekuovali, Češi vraždili. I Miladě Horákové položil smyčku kolem krku člověk české národnosti. Pak ale nechápu proč někdo, kdo byl komouši perzekuován, je dnes podporuje a volí jak volí. Třeba Pepu Pávka na hrad, Péťu Signalistu za premiéra a nebo se nepozastaví nad výroky fanatického komunistického prokurátora Igora Mříže a nebo hloupého pána Otíka Foltýnoviče, vrchního cenzora ze Stratkomu, který se zmůže tak akorát na prázdná hesla typu "kdo nečůrá s námi, čůrá proti nám". A je, "samozřejmě", svině a zombík…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Následuje pořádně rozblácená cesta, musím jít lesem. Paní lesáci to tady rozjezdili pořádně. Zakrátko cesta prochází sedlem Kladnatá (850 m) pod vrchem Kladnatá (918 m) a rozcestím Lhotská (835 m) v hřebeni hory Trojačka (987 m). Stále po žluté značce. Kousek po lesní cestě, v jejímž okolí se právě těží, a pak doprava ke korytu potoka Lučovec a za dalším hřebínkem ke korytu potoka, který je jedním z přítoků bystřiny Červík.

A právě následující úsek žluté turistické značky mě překvapil, takovou divočinu jsem tady opravdu nečekal. Nejenže je chodník zapadaný listím a není moc znát jeho průběh, ale hříbky tady rostou přímo okolo stezky. Je očividné, že tudy mnoho lidí nechodí. Značka míří do kamenitého koryta v poměrně hluboké dolince, která má místy charakter strže. Opravdová divočina. Budu se do těchto končin muset vrátit, tady se ještě dvoudenní nebo třídenní procházka bude dát podniknout a přitom se neopakovat, nekráčet ve stejných stopách.

Samčanka, Javořina a Bílá

Cestou jsem už nasbíral nějaké hříbky, však z nich bude pořádná dobrota. Nakonec nesu plnou tašku, a to mám před sebou hafo kilometrů a jedno táhlejší stoupání. Mimo to fotím spoustu dalších hub, některé z nich patří ke zřídkavějším druhům, jiné naopak ke zcela běžným. Jen letmo připomenu ucháč čepcovitý (Gyromitra infula), hlívu ušatou (Pleurocybella porrigens) a nebo hojnou dřevokaznou houbu, která tady vytvářela neuvěřitelně pestře zbarvené trsy plodnic, troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius). Kdybych měl více času, určitě bych natrefil na spoustu dalších zajímavých druhů hub.

Na rozcestí Klepačka (600 m) se opět dostávám na asfaltku. Ale co už, to dám. Kolem odbočky na lesní cestu Osťana a kolem řady chat a chalup přicházím na Samčanku (520 m). Ale nezdržím se. Značka vede kousek po cestě (směr k Bílé), záhy ale uhne do lesa. Modrá turistická značka do lesa, kde potkávám houbařky. Ptají se, zda-li rostou, že právě dorazily. Když jim říkám, že je to slabota, paběrkování, trochu se zarazí, když vidí mou plnou tašku. Odvětím, že mezi praváky mám i březovník obecný atd. stejně nechápou. Jedna paní praví, že o takových houbách slyší prvně, a zda-li se dají jíst. No nic, přeji úspěšný "lov" a vydáváme se každý po svém.

Během výstupu pod vrch Javořina (832 m) se za zády objevuje krásný pohled na Lysou horu. Bezručova chata, Vysílač i Maratón jsou doslova jako na dlani. Míjím dvě studánky, ale vodu nedobírám, už ji moc potřebovat nebudu. Pěšina je to ale hezká, široká, vyčištěná, jdu tudy prvně v životě. Nakonec v Beskydech neznám spoustu míst, mnohem častěji totiž jezdívám do Jeseníků a nebo na Slovensko. Člověk nakonec nemůže znát vše, ledaže se jmenuje Brouk Pytlík…

Další chaty, další chalupy, další louky. A další krásné výhledy. Již jsem na dohled dřevěné zvoničky Martin, kde jsem se chtěl na chvíli usadit. Však mám za sebou přes 250 výškových metrů. Na jediný zátah, s plným báglem a plnou taškou hub v ruce (jsem línej, nechtělo se mi to "motat" na batoh). A kurdec, jak jsem dva dny nezakopl o turistu, tak nyní rovnou hned čtyři. A jsou usazeni v kapličce Martin…

No nic, rušit je nebudu, jen se pozdravíme. Vyfotím si alespoň zdejší okolí, kouknu k protější rozhledně Sůkenická, která vykukuje nad stromy, a přes rozcestí Javořina (785 m) začínám sestupovat k Bílé. Na cestě živě poskakuje nějaká pipuša, nejdříve pořádně přes trávu nevidím, co je zač. Nakonec se z ní vyklube pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla), hezký ptáček, který k nám zalétá na zimu z dalekého severu. Ale pipuša vůbec nespolupracuje, nedaří se mi udělat žádnou pořádnou fotku. Budu muset shodit bágl. Frrrnk, jikavec je pryč. Tak někdy příště. I tak to ale bylo krásné setkání.

Po kamenité cestě a za výhledů ke sjezdovkám na Bílé scházím dolů. Přes opičárnu přejdu k parkovišti. Naložit batoh, přezout boty a hybaj do práce. Byl to krásný výšlap, výšlap nádhernou podzimní krajinou, výšlap po fantastických hřebenech i dolinách. I tak "obyčejné" Moravskoslezské Beskydy a Vsetínské vrchy dokáží překvapit i připravené…

• Předchozí (1.) část článku
• Trasa z Miloňové na Bílou na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.