Bílá, Smradlava, Salajka, Bumbálka, oba prameny Bečvy, Vysoká, kaplička a rozhledna Miloňová

Dvoudenní okruh na pomezí Beskyd a Vsetínských vrchů (1)

Okruh na pomezí Beskyd a Vsetínských vrchů jsem měl v plánu již dlouho. Je babí léto, krajina se přímo rozzářila neuvěřitelnou směsicí barev a je konečně hezky. Nechce se mi sedět u klávesnice, když je venku tak krásně. Nevýhodou je, že se z redakce mohu utrhnout až před polednem. Volba tak byla jasná - dvoudenka na pomezí Moravskoslezských Beskyd a Vsetínských vrchů (Hostýnsko-vsetínské hornatiny) líznuvše se i o okraj Javorníků. Do bivaku to mám jen 18 kilometrů s převýšením necelých 750 metrů, což za odpoledne v pohodě stihnu.

Minerálka Smradlava, Salajka a prales Salajka, Bumbálka

Na trek vyrážím z obce Bílá krátce po poledni. Auto nechávám na odstavném parkovišti, které je dnes již zpoplatněno. Vydělávat se holt musí. Ještě posledně tady ale žádný elektronický bandita nestál. Okolo památníku obětem I. světové války se protáhnu ke krásnému dřevěnému kostelu, který má v beskydské oblasti několik sourozenců. Pak k Zámečku na Bílé (548 m) pokračuji proti proudu Bílé Ostravice pramenící pod Třeštíkem ve Vsetínských vrších a následně údolím říčky Smradlava nazvané Velké Smradlavé. Značka vede přes rozcestí lesních cest zvané Čurábka k minerálnímu prameni Smradlava, který na sebe upozorní sirovodíkovým zápachem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Sirný pramen Smradlava (594 m) je asi nejchutnější minerálkou v Beskydech. Tato skvělá minerálka, ke které vede dřevěný můstek a u níž stojí menší turistický přístřešek, má léčivé účinky. Příznivě působí při bolestech kloubů, zažívacích potížích i nemocech kůže. Zajímavostí je, že v okolí vývěru s typickým sirným povlakem žijí kolonie vzácných bakterií rodu Chromatium mající fialovou barvu.

Přes rozcestí Údolí Velké Smradlavy (600 m) vede další cesta na blízké rozcestí Pod Klínem (600 m), na kterém modrá turistická značka odbočuje vpravo a vede na 2,5 km vzdálenou Salajku. A je to hezky do kopečka. Cestou se trochu zašprcnu v lese s focením různých hříbků. Mezi vítané úlovky patří například jedovatá vláknice vločkatá (Inocybe flucculosa). U myslivny Salajka (730 m) je to jako v pohádce, stromy tu mají neuvěřitelné barvy. Babí léto je opravdu kouzelné, mám toto období ze všech nejraději. Asi měla paní vizážistka, se kterou jsem se setkal před léty na jednom astronomickém semináři, pravdu když tvrdila, že jsem typicky podzimní typ…

Dalším cílem je prales Salajka. Úžasný kout beskydské přírody kousek pod sedlem Bumbálka. Tento jedlobukový prales je plný statných jedlí i dřevokazných hub. To by se tady nimralo, kdyby byl nebýval celý areál oplocený. Ale i zpoza plotu vidím množství troudnatců, smolokorek a dalších dřevokazných hub, které se starají o dekompozici celulózy a ligninu a zajišťují tak koloběh látek v přírodě. Tato národní přírodní rezervace má výměru asi 22 hektarů a vertikální rozpětí 108 m (712 - 820 m). V případě zájmu si o pralese Salajka můžete více přečíst v tomto článku.

Trojačka, pramen Vsetínské Bečvy a Sůkenická

I tady jsou barvy neuvěřitelné, pokouším se tu nádheru zachytit objektivem fotoaparátu, ale stále to není úplně ono. Už se těším na Bumbálku (860 m), kde plánuji dát si alespoň nějakou polévku co by pozdní oběd a postartovní pivo. Avšak ouvej, je tady vše zavřeno. A již asi delší dobu, pavouci mají za okny rej.

Nu což. Pokochám se pohledem k Lysé hoře (1 323 m) a vyrážím dále. K dalšímu cíli na pomezí tří pohoří - Beskyd, Vsetínských vrchů (Hostýnsko-vsetínské hornatiny) a Javorníků je to kousek. O ty Javorníky sice zavadím jen zlehounka, jen o pár metrů překročím hranice tohoto geomorfologického celku, ale i to se počítá. A již je tady Trojačka (938 m), hezký vršek, na jehož úbočí pramení Vsetínská Bečva. Na samotném vršku stojí za pozornost historický hraniční kámen z roku 1906. Morava tehdy sousedila s Uhrami. Tak je to tady vytesáno do kamene.

Sejdu k prameni Vsetínské Bečvy, který se podle tabulky nachází ve výšce 915 m. Vsetínská Bečva má délku 59 km. Průtok v ústí, na soutoku s Rožnovskou Bečvou ve Valašském Meziřící, činí asi 9,12 m³/s. Existují však i jiné výškové údaje, např. 935 m. Nakonec je to vlastně úplně jedno, zda-li 915 m a nebo 935 m či snad 928 metrů, řeka Bečva si nevzrušeně a plynule teče dále do údolí…

Další cesta vede již po hřebeni Vsetínských vrchů zvaných také Vsácké Beskydy. Prvním vrškem je Čarták (960 m, v mapách.cz 953 m). Na vrcholu stojí rozhledna Sůkenická, klíče od ní je možné oproti vratné záloze 500 Kč vyzvednout níže v hotelu. Avšak tam je také pusto prázdno, navíc bych se stejně neplahočil nazpátek na vrchol Čartáku. Na výhledy si tak počkám až na Miloňovou.

Třeštík, pramen Rožnovské Bečvy a Vysoká

Když to nevyšlo na Bumbálce, tak to vyjde na Třeštíku (850 m). Tam si dám něco malého k jídlu. Ne, nedám, kecám. I Třeštík má zavřeno. Je čtvrtek a na dveřích je napsáno, že otevřeno je od pátku do neděle v případě hezkého počasí. S definicí pátku, soboty a neděle asi problém není, ale s definicí hezkého počasí je to ošidné. Známe to z jiných míst, kde za "našeho" hezkého počasí mají zavřeno, protože "jejich" (stejné) počasí je škaredé. To je ta relativnost. Ani relativitu, teorii relativity, do toho tahat nemusíme, abychom pochopili, že na stejnou věc, děj či jev lze pohlížet různě.

Tak jsem polkl nasucho, utřel "mastnou" hubu a valím dále. Zastavuji se na hezkých vyhlídkách k Javorníkům, fotím hříbky, ale den je stále ještě mladý. Co budu, hernajs, dělat tak dlouho na Miloňové? Natahuji to, co to jde, fotím co se dá, ale čas se buď vleče a nebo já jdu příliš rychle. Přes rozcestí Nad Třeštíkem (881 m) vede další cesta k odbočce k prameni Rožnovské Bečvy (940 m). Ta má délku jen necelých 37 kilometrů a na soutoku s Vsetínskou Bečvou průtok 3,92 m³/s. Po soutoku pak obě Bečvy tečou společně jako Bečva (asi 61 km), aby se jejich vody svorně vlily do řeky Morava, která pramení na Králickém Sněžníku a vtéká do Dunaje pod hradem Děvín nedaleko Bratislavy.

K prameni Rožnovské Bečvy je to pěkný sešup, na spadaném listí to pořádně klouže. Ještě že jsou tady nataženy řetězy. Od pramene Bečvy to pak na nejvyšší vrchol Vsetínských vrchů je již kousek. Pouhých 84 výškových metrů. Vysoká (1 024 m) je nejvyšší horou Vsetínských vrchů i celé Hostýnsko-vsetínské hornatiny. V Podcelku Hostýnské vrchy je nejvyšším vrcholem Kelčský Javorník (865 m) s krásnou rozhlednou. Jen díky ní je Kelčák vyhlídkovým vrcholem. Na rozdíl od Vysoké, ze které se skrze smrky nerozhlédneme. Na vršku stojí jen turistický přístřešek, který však rozhlednu nenahradí.

Kaplička pod Miloňovou, rozhledna Miloňová a úžasný západ Slunce

Po široké lesní svážnici, která pamatuje nedávnou těžbu dříví, sestupuji dolů. U lesní cesty jsou tabulky informující u umístění odchytových pastí pro výzkum vlka obecného, avšak žádného vlka nepotkávám, bohužel. Naposledy jsem s nimi měl tu čest na Slovensku v Nízkých Tatrách, bohužel se mi nepodařilo pořídit žádnou kloudnou fotku.

Cesta vede víceméně po hřebeni, krásným světlým lesem s množstvím průhledů a výhledů tu na Beskydy, tu na Javorníky. Hřeben opouštím na rozcestí Polana (930 m) a vydávám se jižním směrem po žluté turistické značce. Dnešní cíl, rozhlednu Miloňovou, mám jako na dlani, už to není daleko. Na tomto bočním hřebeni jsem nikdy nebyl, docela mě překvapuje, kolik je tady zemědělských usedlostí. Farem, chcete-li. V ohradách se pasou koně i další hospodářská zvířata, vše je poctivě obehnáno elektrickými ohradníky. Vlci tady asi opravdu budou častějšími hosty.

Zakrátko žlutá turistická značka odbočuje vpravo a prudce klesá, já se však držím hřebene. Mám namířeno k hezké dřevěné zvonici z roku 1928, která stojí na pomezí mezi Miloňovem a Velkou Hanzlůvkou u chalupy Karla Jurečky. Zvonička je to hezká, se zvonem a obrazy Cyrila a Metoděje. I okolí je úžasné. A to vše je ještě umocněno výhledy k masívu Vysoké a podzimními barvami.

Lesem, stále po hřebeni, se protáhnu po neznačených pěšinkách na vršek Miloňová (846 m), na kterém stojí krásná dřevěná rozhledna Miloňová. Je vysoká téměř 24 metrů. Vyhlídková plošina rozhledny, která byla dokončena v červenci 2012, se nachází ve výšce 17 metrů. Z ní se otevírají úžasné výhledy na Vsetínské vrchy, Javorníky i Hostýnské vrchy. A že si těch výhledů užiji, protože do západu Slunce zbývají dvě hodiny. Vidím Radhošť, Kasárna v Javorníkách i rozhledna Sůkenická na Čartáku, Vysokou. A řadu dalších vrchů a vršíčků.

Ale dvě hoďky uběhly coby dup. Jedinou vadou na kráse bylo, že při západu nebyl vidět kontakt Slunce s horizontem, protože sluníčko zapadalo za jedinou skupinkou smrků, které stíní ve výhledu. Nu což, budu se sem muset vrátit ještě jednou. A rád. Na potemnělé obloze se objevuje Venuše, která je krátce po konjunkci se Sluncem, pak první hvězdy, Velký vůz i Kasiopeja, nechybí letní trojúhelník tvořený hvězdami Altair, Deneb a Vega v souhvězdích Orla, Labutě a Lyry. Doufal jsem, že ještě bude vidět kometa, kterou jsme s dcerou pozorovali minulý týden, ale bohužel. Není vidět, velice rychle pohasla. No a pak šup do spacáku, čeká mě těžká noc. Téměř 12 hodin ve spacáku je totiž pořádná fuška…

• Trasa z Bílé na Miloňovou na turistické mapě

• Dokončení příště

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.