Jeseníky: Medvědská hornatina a turistika

Dvoudenní okruh severovýchodní částí Hrubého Jeseníku

Hrubý Jeseník je druhým nejvyšším pohořím ČR. Zatímco v okolí Pradědu, Šeráku či Červenohorského sedla téměř nikdy nebudete sami, tak v Medvědské hornatině, turisty opomíjeném podcelku Jeseníku, o turistu téměř nezavadíte. Alespoň my během našeho dvoudenního putování na žádného dálkoplaza nenarazili.

Za výchozí místo naší dvoudenní túry jsme si vybrali osadu Rejvíz, oblíbenou horskou osadu na pomezí Hrubého Jeseníku a Zlatohorské vrchoviny, která byla založena na konci 18. století. Jednak je zde možnost parkovat a jednak možnost dát si startovní pivo. Např. v penzionu Rejvíz, který je znám svými unikátními vyřezávanými židlemi s obličeji starousedlíků.

Čtěte také: Nejkrásnější dvoudenní trek v Jeseníkách: Velká kotlina, Praděd, Dlouhé…

Je zde živo, nával výletníků míří k úžasnému Velkému Mechovém jezírku. My po spolknutí skvělé dršťkovky a nějakého kousku zlatavého mohu vyrážíme něco po poledni proti proudu. Na opačnou stranu. Za lapky směr Drakov…

Kolem Černé Opavy na Drakov

Kolem opravené chaty s původním jménem Svoboda, Malého Mechového jezírka a přes osadu Starý Rejvíz míříme k rozcestí Starý Rejvíz (728 m). Odbočku k Lurdské jeskyni (asi 300 m) míjíme, byli jsme tam mnohokrát.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po červené TZ přecházíme zurčící tok Černé Opavy, která pramení na severozápadním úbočí hory Orlík (1 204 m). Objevují se menší louky, kde se mi k velké radosti podaří vyfotografovat přástevníka hluchavkového. Po fotoúlovku přástevníka střemchového na Slovensku další skvělý zářez… To vše doplňuje pohled na torzo válcové věže hradu Koberštejn.

Kolem místa, kde v minulosti stávala Würzelova pila přicházíme na rozcestí U první pily (725 m), kde se k naší červené TZ připojuje Naučná stezka Údolím lapků z Drakova. Lesní cesta vhodná spíše pro kolo nás vede dále do nitra údolí Černé Opavy sevřeného mezi zalesněné masívy Zámeckého vrchu (934 m) a Jelení hory (878 m).

V minulosti to tady žilo, avšak po odsunu bývalých obyvatel Sudet se všechny usedlosti poroučely k zemi. Dnes je tady klid, všude kolem les. Nic nenasvědčuje tomu, že zde před nějakými sto léty žili a pracovali lidé. Že zde stály pily a hamry využívající na divokém toku Černé Opavy síly vody jako již zmíněná Würzelova pila, Kobermühle či Brendrelova pila…

Míjíme rozcestí Pod Koberštejnem (710 m) a zpevněná cesta nás přivádí k torzu bývalé hutě. Nesla jméno Lorenzova-Vavřincova huť z roku 1807. Avšak nejpozději od roku 1853 byla pec v troskách a z milířů rozesetých na okolních stráních (připravujících pro huť dřevené uhlí) přestal stoupat štiplavý kouř.

O kus dále obdivujeme vodní mlýnky na Slučím potoce a již jsme na rozcestí Drakov (620 m). Máme za sebou pouhých 8,5 km, ale chuť na pivo je velká. Těšíme se proto na Mnichov, kde je známá rybí bašta. Na rozcestí stojí pěkný turistický přístřešek, kolem teče Černá Opava. Pěkné místo na bivak.

Nelze nepřipomenout, že se nacházíme v místech, kde v minulosti stávala osada Christian Hammer (Drakov), která byla založena koncem 17. století. A kdybychom měli více času, mohli bychom odsud vyrazit k torzu hradu Quinburk na svahu Medvědího vrchu (1 216 m), jenž byl svou nadmořskou výškou asi 950 m nejvýše položeným hradem na Moravě a ve Slezsku. Určitě se sem brzy vrátíme. Je zde skutečně co obdivovat.

Vrbno pod Pradědem a Zámecká hora

Kolem buku u Drakova, jednoho z největších památných stromů na území CHKO Jeseníky s obvodem kmene 460 cm, výškou 32 m a odhadovaným stářím 190 - 240 let a několika ŘOPíků prvorepublikového opevnění konečně přicházíme na okraj obce Mnichov (585 m) s řadou krásných původních stavení a obnovenou Schnaubelovou kaplí. Opravdová pastva pro fotografy.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Vzápětí nás však čeká nemilé překvapení - známá rybí bašta v Mnichově (555 m) má v pondělí zavřeno… Naštěstí alespoň venkovská hospoda naproti má otevřeno a my můžeme spočinout ve stínu pod slunečníky. Slunce totiž pěkně připaluje. Máme za sebou jen 15 kilometrů a již opět odpočíváme…

Další úsek do Vrbna pod Pradědem (564 m) je vcelku nezáživný. Na náměstí se nezdržujeme, míříme na večeři do jedné z doporučených hospod. Pak pěknou březovou alejí míříme na rozcestí Pod Zámeckou horou (594 m). David s Aljošou jsou na okolo, já se vydávám přímo vzhůru. Vždyť je to jen 260 výškových metrů pěkně po spádnici.

Cestou vzhůru ochutnávám skvělé lesní maliny, k mému překvapení se mi do cesty stavějí pěkné skalky. Průchod přes ně je dokonce zajištěn řetězy. Tak to jsem v těchto končinách opravdu nečekal. Příjemné zpestření na závěr dnešní etapy kousek pod vrcholem Zámecké hory (854 m), na jejímž vrcholku stával hrad Fürstenwalde. Dnes je tady pěkný vyhlídkový altán, který máme v plánu "zneužít" k bivaku.

Příjemný západ Slunce nám utekl, takže se kocháme jen stále temnější oblohou a prvními hvězdami. A pak vyšlo Slunce a byl další den, během kterého se stihneme vrátit nazpět na Rejvíz.

Rabenštejn, Pásmo Orlíka

Přes Sedlo Zámecká hora (788 m) scházíme nazpět k Vrbnu pod Pradědem. Stavujeme se na skvělé ovocné pivo v krámku v obci Železná (550 m) a po zelené turistické značce míříme kolem vodního náhonu vzhůru. Konečně začínáme nabírat výšku. Píši konečně, protože včera jsme, vyjma Zámecké hory, výšku spíše ztráceli.

Na úbočích táhlého hřebene se povalují malebná skaliska. Jdu tudy prvně a jsem překvapen, kolik skalisek je v této části Hrubého Jeseníku. Jediné co mě během výstupu štve je skutečnost, že šlapeme po asfaltce rozdírající nohy… O kus dále to naštěstí napravují další pěkné fotografické úlovky - babočka admirál, tesařík skvrnitý, tesařík černohrotý, lišejníkovec bělavý aj.

Následují rozcestí Hutě (605 m), další skaliska a zajímavé výhledy a již je tady vyhlídka u hradu, resp. strážní věže Rabenstein (Rabenštejn, 850 m). Dnes tady ale zuří motorová pila, maník odklízí padlé stromy a kůrovce, takže se na skalisko Rabensteinu nedostanu. Tak někdy příště. Malou náplastí na tento škrt přes rozpočet je úlovek (samozřejmě, že fotografický, nemám to srdce je nabodávat na špendlík) okáče černohnědého, jednoho z horských druhů našich okáčů.

Jeseníky (správně Hrubý Jeseník) jsou po Krkonoších druhým nejvyšším pohořím České republiky s nejvyšším vrcholem Praděd (1 492 m). Jeseníky představují mohutný zalesněný a lučnatý horský val ležící v severozápadní části Moravy a ve Slezsku, který protínají dvě silniční horská sedla - Červenohorské sedlo a Videlský kříž. Celková rozloha pohoří činí 530 km2, což Jeseníky (Hrubý Jeseník) řadí na 56. příčku v ČR …více

A již je tady Kamzičí skála s pěkným výhledem na Praděd (1 492 m) a hlavní hřeben Jeseníků. Ovšem jen do chvíle, než přijdou kolegové. Pak přijdou mraky a Praděd se již neukáže. Jen na krátkou chvíli vykukne špička stožáru vysílače na vrcholu. Kolem Solné chaty (975 m) se přesmýkneme na západní úbočí Medvědího vrchu (1 216 m), který propůjčil své jméno celému geomorfologickému podcelku Medvědská hornatina.

A je to tady. První pravák. A pak druhý, třetí, desátý, dvacátý. K autu to ale máme ještě 15 km, kdo by to nesl. Škoda. Od Pásma Orlíku (1 005 m) ale neodolám a přes 10 km tu zátěž sbírám a sbírám, a táhnu a táhnu.

Konečně opouštíme tu zpropadenou asfaltku a po lesní cestě se stáčíme k severu. Přes rozcestí Pod Orlíkem, potok (1 024 m) pokračujeme na Kristovo loučení (1 051 m). Sluníčko střídá krátká dešťová přeháňka, po které opět zasvitne sluníčko a vyfotografovat se nechá perleťovec stříbropásek. Na hlavním hřebeni je stále ale zataženo. Ještě, že jsem trasu upravil a naplánoval ji výhradně v Medvědské hornatině.

Opavská chata, Supí chata a Rejvíz

Traverzujeme úbočím hory Orlík (1 204 m) a pak již jen klesáme, klesáme a klesáme. A již je tady Opavská lovecká chata (889 m), blízko které se nachází Ruský hřbitov, lesní hřbitov válečných zajatců, kteří tady zahynuli mezi lety 1941 - 1945.

Kolem Supí chaty, která je v mapách označována jako Jestřábí chata pokračujeme dále k Rejvízu. Hustými lesy přes rozcestí U Jestřábí chaty (900 m), Kazatelny (925 m) s další sbírkou krásných skalních útvarů hřebene zvaného Zadní Jestřábí ukusujeme další kilometry. Ukusujeme i něco z opravdu hojné úrody slaďoučkých borůvek a hříbků, okoukneme z několika vyhlídek i blízký Králický Sněžník.

A již je tady Bublavý pramen (785 m) s posezením a hranicí přírodní rezervace Rejvíz, opět otravná asfaltka a konečně povalový chodník vedoucí k rozcestí pod Rejvízem, kde se zleva vine jako had brebentících návštěvníků Velkého Mechového jezírka. To se již ale naháním s bouřkou a kličkuji mezi prvními kapkami. To již ale na dohled osady Rejvíz.

Shrnutí

Krásná trasa Medvědskou hornatinou je opravdu nenáročná. Zvládnou ji i méně zkušení turisté, vyrazit na ni se dá i za horšího počasí. A prakticky v kteroukoliv roční dobu. Nevýhodou je množství asfaltu, výhodou naopak velké množství přírodních, kulturních a nebo technických památek na trase této túry. Velkým plusem je dostatek zdrojů vody na trase.

Trasa: Starý Rejvíz (2,8 km) - Drakov (8,5 km) - Mnichov (13,5 km) - Zámecká hora (20,2 km) - Rabenštejn (27,8 km) - Pásmo Orlíka (33 km) - Supí chata (37,5 km) - Bublavý pramen (40,5 km) - Rejvíz (42,7 km), celkové převýšení asi 1 200 m.