Navrhuji dlouho odkládanou trasu v nejjižnějším výběžku Podbeskydské pahorkatiny. Jedná se o hřeben Maleníku, nevysoký geomorfologický podcelek Podbeskydské pahorkatiny. Toto pohoří se táhne zhruba od Českého Těšína po Lipník nad Bečvou. Na trase tak budeme mít takové zajímavosti jak hrad Helfštýn a nebo světoznámou Hranickou propast. Schváleno, domluveno, scházíme se ráno na nádraží v Hranicích na Moravě.
Historické centrum a startovní pivo v Hranicích
Protože máme dnes před sebou jen krátkou trasu, pouhých 19 km s 400metrovým převýšením, nemusíme nikam spěchat. Navíc z Davida vypadne, že má narozeniny. No tak to se musí oslavit. Trochu. Místo pugétu mu tak naděluji nenáročnou dvoudenní vycházku malebnou krajinou na pomezí Karpat a Českého masívu. Od nádraží tak zamíříme po žluté turistické značce k rybníku Kuchyňka, z jehož hladiny i břehů se ozývá typické kachní tlachání. Jedna kačka dokonce capká po chodníku před protějším panelákem. Zdejší kachny jsou asi hodně zvyklé na lidi.
Přes docela hezky opravené Masarykovo náměstí v historickém centru města to bereme přes vinotéku a restauraci Růžek na okraj města, pod táhlý hřeben Maleníku. Přejdeme přes Bečvu a po modré turistické značce zvolna stoupáme po Havlíčkově ulici za výhledů do Moravské brány a na protější Oderské vrchy (podcelek Nízkého Jeseníku).
Vodopád u Rybářů a Gabrielka
Míjíme krásná Boží muka a již jsme za poslední zástavbou. Hezky v lese, ve kterém se to v podrostu již pořádně zelená. Míjíme rozkvetlé sněženky, bledule, dymnivky i podběl, nechybí ani medvědí česnek se sytě zelenými a velkými listy. Mírně stoupající lesní cesta vinoucí se po úbočí hřebene podchází vrchy Polomná (404 m) a Křivý (410 m) a již jsme na rozcestí Nad Rybáři (300 m). David protestuje, že nikam nejde, že bude hlídat batohy. Proč? Protože by musel kousek sejít. Dolů. A proč scházet dolů? Třeba kvůli vodopádu (zveřejním později)…
Ano, i tak nízko a v tak nevysokém podcelku nalezneme vodopád. Svou výškou (něco mezi 3 až 4 metry) a slabým průtokem vody sice nijak zvlášť neohromí, ale hezký je. Krátké zacházky rozhodně nikdo litovat nemůže. Vracím se na rozcestí, na kterém si parťák zatím našel nového kamaráda, který se vynořil kdo ví odkud. Ale nakonec pokračuje se mnou dále. Bez nového kamaráda.
Cestou fotím nějaké dřevokazné houby, patrně jsem ulovil i bělochoroš lužní. Ovšem komplex hub okolo bělochoroše modravého je těžko určitelný, ještě na něj budu muset důkladněji kouknout. Dole se otevírá hezký pohled na fotogenické Jezernické viadukty. A zrovna se na nich míjejí vlaky. Jsme tady v pravý čas… Dalším rozcestím je Gabrielka (339 m). Svahy jsou v těchto místech pokryty kameny a sutěmi s hustými porosty mechů. Výhledů je méně, ale pozorný návštěvník nalezne i v lesích spoustu zajímavého.
Hrad Helfštýn
Přes rozcestí Kamenka (291 m) a Za Krásnicí (280 m) se konečně dostáváme na dohled hradu Helfštýn. Za výhledů na táhlý lesnatý hřeben Maleníku nás čeká krátké stoupání kolem malebných skalek k parkovišti u rozcestí Pod Helfštýnem (334 m) s odbočkou k samotnému hradu Helfštýn (375 m). Víme, že bude zavřeno, ale nemůžeme si nechat ujít pohled na zamčená vrata. A mohutné hradby s baštami, střílnami i hlubokým a do skály vysekaným hradním příkopem.
Hrad Helfštýn byl protiprávně založen koncem 13. století loupeživým rytířem Fridušem z Linavy, který využil jistého bezvládí po smrti Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Zmocňuje za části majetku pánů z Drahotuše a buduje pevný kamenný hrad zvedající se nad řekou Bečva. Jádro hradu tvořil bergfrit obehnaný parkánovou hradbou s rozměry jen asi 30 × 50 metrů. Avšak již roku 1286 za vlády Václava II. je Helfštýn dobyt a dostává se do rukou Voka z Kravař. Za husitských válek získává Helfštýn další loupeživý rytíř, Jan z Menspeku. Jako by ti loupeživí rytíři byli Helfštýnu předurčeni. Hrad se však postupně rozrůstal a dnes patří k největším hradům u nás. Nakonec více o této pevnosti si můžete přečíst například v tomto článku a nebo z jiných zdrojů, tady pro delší vyprávění není místo.
Maleník
Poslední dnešní úsek k vrchu Maleník (479 m), nejvyššímu vrcholu hřebene Maleníku a celého geomorfologického podcelku Maleník s rozlohou asi 60 km2, již nebude dlouhý. Zhruba jen pět kilometrů. Vracíme se tak hřebenem podcelku, který má na délku necelých 20 kilometrů a na šířku max. 6 km. Masív Maleníku má docela pestré podloží. Střídají se tady pískovce, břidlice, droby, v oblasti Hranického krasu i vápence. V nižších polohách se objevují písky, štěrky nebo vápnité jíly. Geologicky tak jde o velice pestrou a zajímavou oblast na pomezí Moravské brány a Hostýnských vrchů.
Užíváme si posledních výhledů na Helfštýn a pak již svižně přes rozcestí Pod Krásnicí (405 m), U Huberta (409 m) a Nad Hubertem (445 m) míříme k dnešnímu cíli, velkému turistickému přístřešku na rozcestí Maleník (470 m), jen malý kousek od samotného vrcholu Maleníku (479 m). Na parťákovi je znát, že má již toho dost a že je rád, že si konečně bude moci dát vínko z vinotéky v Hranicích. Vždyť má ty narozeniny… Vydržíme posedět jen asi do osmé či půl deváté. Noci jsou stále studené, nic nedbají josefského tepla…
- Trasa prvního dne treku na turistické mapě
- Dokončení článku
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.