Malé Karpaty, putování po hradech a vrcholech kouzelného pohoří (2)
Hrad Pajštún, Kozí chrbát, Somár, Pezinská Baba a Čermák
Po vydatném noční lijáku, o kterém umělá inteligence generující nahodilé předpovědi počasí tvrdila, že jde o polojasno, nás s východem sluníčka vítá opět modrá obloha. V hřejivých ranních paprscích sušíme věci a vychutnáváme si krás hradu Pajštún a hezkých výhledů do podhůří i na okolní hřebeny Malých Karpat. Na jihu je jasně vidět TV vysílač na vrchu Kamzík (439 m), jednu z dominant města Bratislava.
Na horizontu na jihu a jihozápadě je vidět doslova les "vrtulníků", obřích větrných elektráren. Rakušáci je nastavěli v blízkosti státní hranice a docela tím pokazili panoráma. Ale co, však na remcání Slováků Rakušané nikdy moc nedali. Ani na remcání Čechů. Sice jsou proti jaderné energetice, ale energii z jádra si rádi koupí…
Pajštún je opravdu impozantním hradem. Původně gotická pevnost byla založena někdy ve 13. století, avšak přesný letopočet znám není. Stavitelem hradu byl pravděpodobně Rugerius z Tallesbrunu, jenž dostal zdejší majetky od krále Ladislava IV. za své zásluhy. První písemná zmínka o něm pochází někdy před rokem 1273 jako o castrum Perustian. Podobně jako blízký hrad Biely Kameň byl i Pajštún dobyt v roce 1271 vojsky Přemysla Otakara II.
Ve 14. století byl hrad v držení krále a v roce 1619 se dostává do rukou rodu Pálffyovců. Pavel Pálffy nechává hrad rozšířit a buduje moderní obranný systém s mohutnými dělostřeleckými bastiony. Avšak ani to nezabránilo v roce 1809 tomu, aby hrad vypálila Napoleonova vojska. Z hradu nepravidelného tvaru stojícího v nadmořské výšce 486 metrů sice dnes zbylo pouhé torzo, avšak za návštěvu tato malebná pevnost rozhodně stojí.
Košarisko, Somár, Konské hlavy a Pezinská Baba
Okolo deváté máme dosušeno, jsme i po snídani, takže můžeme vyrazit na další cestu. Dnes nás čeká poměrně dlouhá trasa, něco přes 25 kilometrů s 900metrovým převýšením. Hned pod hradem obdivujeme zachovalé chrliče ve tvaru lvích hlav a vysoká skaliska, na kterých hrad stojí a které dnes jsou rájem horolezců. Jedná se o šedé triasové (druhohorní) vápence, které vznikaly v mělkém teplém moři středního triasu před asi 245 milióny lety.
Přes přírodní rezervaci Pod Pajštúnom s lesostepními xerotermními společenstvy a přes vrch Kozlisko (537 m) to bereme hustým, převážně listnatým lesem na rozcestí Pod Kozliskom (508 m). Cestou se hodně zasekám, neboť v lesích tady roste ohromné množství různých zajímavých hub. Nejvíce mě překvapí poměrně velké množství bondarcevky horské (Bondarzewia mesenterica), poměrně vzácné houby. Objevuje se ale i řada dalších zajímavých hub. Například i Jidášovo ucho a hlíva ústřičná.
Bez výhledů pokračujeme k rozcestí Staré hájne (495 m). O kus dále pozorujeme v lese muflony. Samici s mládětem, dokonce se mi daří udělat pár fotografií. Ještě že tak, protože Daja nám s Míšou nevěří. Myslí si, že si děláme srandu a žádní mufloni tady nejsou. Ale jsou. Do přírody je tady vysadili již v 19. století místní velkostatkáři a náruživí lovci. Mufloni byli nejprve v oplocené oboře na Vysoké, ale později se rozšířili i do okolních lesů Malých Karpat.
Přes rozcestí Košarisko (407 m) se silničkou a hospůdkou Zapadnutý kút (samozřejmě že zavřenou) míjíme dětský tábor a blátivou lesní cestou stoupáme na Prepadlé (450 m). Odsud nás mírně stoupající cesta přivede k jedinému použitelnému prameni tohoto dne. Nějaká ta hygiena a doplnění vody jsou tak naprostou samozřejmostí.
O kus dále nás čeká fotogenický a konečně i lučnatý úsek. Na rozcestí Kozí chrbát (557 m) se konečně opět dostáváme na hlavní hřeben pohoří, na červenou turistickou značku a také na dálkovou evropskou trasu E8. Po Štefánikově magistrále pak míříme severním směrem k vrchu Somár (636 m), ze kterého se nám konečně otevírají super výhledy. Dáváme proto delší pauzu a těch úžasných výhledů si dosyta vychutnáme.
Východním směrem je vidět vrch Velká homole s rozhlednou. Baby cosi šomrú, že tam jakože určitě nejdeme. No měl jsem to v plánu, ten ale nakonec měním. Nebudu je děsit hnedka druhý den na treku… O. K., půjdeme tedy po hřebeni…
FotogalerieI další cesta je lemována hříbky, ptáky a brouky. Je hezky vlhko, takže po lesích běhá fůra střevlíků. Dokonce i spolupracují a pózují, takže snímky střevlíka fialového a střevlíka lesního končí uloženy na kartě. Profrčíme přes rozcestí Tri kamenné kopce (565 m) a Stratený kút (594 m). Do cesty se nám opět stavějí hříbky. Za bezva úlovek považuji korálovec jedlový či holubinku trávozelenou (asi), s těžkým srdcem nechávám na místě velké bedly i velice chutné muchomůrky růžovky zvané lidově masák. Masák, ač muchomůrka, je jednou z nejchutnějších a také na minerály nejbohatších hub u nás.
Přes rozcestí Konské hlavy (653 m) a Pod Korenným vrchom (568 m) se pomalu blížíme vyhlédnuté metě - sedlu Pezinská Baba (530 m). Prochází tudy silnička a hlavně je tady funkční hospoda. Chata Korenný vrch. Ceny trochu polevily, od Bratislavy se vzdalujeme, takže si ženské hned objednávají jídlo. No jo, pažravé jsou… Ale co, jen ať si dají, alespoň se jim bude s plným břichem blbě šlapat do kopce. Musíme totiž popojít, vyhlédnutý potenciální bivak je k noclehu naprosto nevhodný.
Čmeľok, Čertov kopec a Čermák
Nedá se nic dělat, vyrážíme dále. Máme před sebou ještě nějakých 8 kilometrů, takže do cíle určitě dorazíme při čelovkách. Přes rozcestí Pezinská Baba (527 m) se tak vydáváme do táhlého stoupání k vysílačům na vrchu Čmeľok (709 m). Podle konstrukce slouží zřejmě k řízení (kontrole) letového provozu. Za rozcestím Pod Čmeľkom (662 m) přidáváme do kroku, sluníčko se nebezpečně blíží k obzoru. A za Sedlem pod Javorinou (615 m) si vychutnáváme nádherného západu Slunce. Dokonce jsou na sluneční disku okem vidět dvě skupiny velkých slunečních skvrn. Současný 11letý sluneční cyklus je opravdu hodně specifický. A k tomu v lesním průseku poletují netopýři, kteří si trochu přivstali.
Někde za vrchem Jágrová (717 m) je již šero, takže pozorujeme světla někde v Modre a Senci. Světlým lesem míříme k vrchu Skalnatá (704 m). Tento nádherný vyhlídkový vrchol však již stihneme téměř za tmy. Je to škoda, protože výhledy odsud jsou fantasticé. Chceme dojít do bivaku na rozcestí Čermák (590 m), na které docházíme již za svitu čelovek. Jak ale vzápětí zjišťujeme, je tady docela živo. Ohně planou, muzika vyhrává… No jo, je to tady kousek z lokality Pisek a od Zochovy chaty, kam se dá dojet autem. Uleháme tak trochu bokem pod stromy a tak trochu litujeme, že jsme nezůstali na Skalnaté.
- Předchozí (1.) část článku
- Pokračování článku
- Trasa putování přes Malé Karpaty na turistické mapě
Fotogalerie, prohlédněte si fotografie
