Malé Karpaty, putování po hradech a skalních vrcholech pohoří (1)
Biely Kameň, Dračí hrádok a Pajštún
Malé Karpaty se jako neprostupná hradba táhnou od soutoku Moravy s Dunajem pod hradem Děvín v délce dobrých 100 kilometrů až zhruba k Novému Mestu nad Váhom. Hory jsou to sice nevysoké, vždyť nejvyšší hora Záruby se zvedá jen do výšky 768 metrů, přesto jsou to hory, které prověří síly každého trekera. Vždyť některé z vrcholů Malých Karpat se zvedají až dobrého půl kilometrů nad své okolí.
Malé Karpaty dosahují sice délky okolo 100 kilometrů, ale šířka pohoří nepřesahuje 16 kilometrů (u Bratislavy). V nejužším místě pak činí pouhé tři kilometry. Malé Karpaty se dělí na čtyři geomorfologické podcelky. Jsou to Devínske Karpaty, Pezinské Karpaty, Brezovské Karpaty a Čachtické Karpaty. Pohoří patří do Alpsko - Himalájské soustavy, podsoustavy Karpaty, provincie Západní Karpaty, subprovincie Vnitřní Západní Karpaty a Fatransko - tatranské geomorfologické oblasti. Na severu Malé Karpaty sousedí s Bílými Karpatami, na severozápadě s Myjavskou pahorkatinou, na západě jsou ohraničeny Borskou nížinou, na jihozápadě a jihu řekami Morava a Dunaj a na východě Podunajskou rovinou a Podunajskou pahorkatinou. Rozloha pohoří činí asi 820 km2.
No a právě Malé Karpaty, které již staří Keltové znali jako Sarmatské hory, se staly cílem našeho šestidenního srpnového putování. K narozeninám si totiž vždy "naděluji" nějaký hodnotnější a delší horský trek. A letos padla volba právě na Malé Karpaty s neopakovatelným pásem hradů, které v minulosti střežily západní hranice Uherska. No volba padla. Ono Malé Karpaty jaksi "zbyly". Byly náhradou za rumunské hory, za přechod pohoří Rodna, kde v tu dobu panovalo nevlídné a chladné počasí. Komu by se v létě chtělo na "zimní" trek… Budu věřit, že nikdo ze zúčastněných této změny nelitoval.
Svätý Jur a Biely Kameň
Z Ostravy vyrážíme ranním vlakem směr Pezinok a Svätý Jur. V Žilině nám "samozřejmě" ujel přípoj na Bratislavu. Nádraží rozkopané, "náš" Kysučan zastavil až někde na nejzapadlejším nástupišti. Než přeběhneme na vlak směřující do slovenské "Prahy", výpravčí Považan odpíská. No jo, no. Slovenské dráhy. Hajz…ové. Na nástupišti padají i mnohem ostřejší výrazy. Třeba ty z nejmenovaného filmu s Bolkem Polívkou, kde anděl pravil: "Bohumile, Bohumile. Kur…a se neříká". A to nebyl poslední výživný zážiteček se slovenkými dráhami. Někdo musí čekat na další spoj dvě hodiny, my to řešíme s hodinovým zpožděním a přestupem na courák v Trnavě.
Svätý Jur (136 m) nás vítá tropickou třicítkou. A to mělo být dnes jen nějakých 23 stupňů. No jo, no. Předpovědi počasí se dnes dá "věřit" asi jako České televizi a nedělním "Hlodům Václava Hlodavce"… Přes rozcestí Svätý Jur (150 m) se přesouváme do centra města, kde si dáváme startovní - zmrzlinu. Jaká to kýžená změna. Startovní zmrzka místo startovního piva. Byla vynikající.
FotogalerieSvätý Jur (maďarsky Szentgyörgy) leží pouhých 14 či 15 kilometrů od centra Bratislavy. První písemná zmínka o městě, ve kterém dnes žije okolo 6 000 obyvatel, pochází z roku 1209. V roce 1241 bylo vypleněno Tatary, v roce 1271 vojsky českého krále Přemysla Otakara II. Historické jádro města bylo v roce 1990 vyhlášeno za městskou památkovou rezervaci.
Projdeme upraveným centrem městečka a kolem kostela s dřevěnou zvonicí a přes obec Neštich (215 m) nabíráme kurz k prvnímu dnešnímu cíli. A tím je hrad Biely Kameň (295 m). Poměrně velká pevnost, respektive zbytky této pevnosti, se dnes před zraky zvědavců skrývají uprostřed lesů. První známá písemná zmínka o hradu pochází z roku 1271, kdy pevnost dobyl Přemysl Otakar II., poslední zmínka o hradu jako sídle pak pochází z roku 1663, kdy byl vypleněn během jednoho z tureckých vpádů. Hrad, na kterém v současnosti probíhají konzervační práce, je obehnán hlubokým příkopem.
Biely kríž a Dračí hrádok
Z hradu Biely Kameň pokračujeme hustým listnatým lesem k další dnešní metě. A tou je Biely kríž. Pozvolným stoupáním přes rozcestí Matulov kríž (380 m), Červený kríž (383 m), Modrý kríž (416 m) a Dušičky (488 m) se dostáváme k altánu, turistickému přístřešku asi kilometr od Bílého kříže a malý kousek pod vrchem Malý Javorník (584 m).
Na Biely kríž (498 m) to máme asi kilometr po zpevněné silnici. Cestou se otevírají hezké výhledy jižním a východním směrem, míjejí nás kolony "babetistů" na elektrokolech, sem tam i nějaký ten poctivý cyklista. Na Bílém kříži je Občerstvení u Kocmundu, ve kterém plánujeme zastavit.
Zastavíme. Na dvě pivka (kofoly), čepují tady Plzeň. Průměrné pivo za nadprůměrnou cenu. Dobré plzeňské se vozí do Německa. U nás a na Slovensku dostanete je obyčejnou žbrďolu. S jídlem to také moc nedopadne. Na Bílém kříži provozovatelům totiž "jebe". Za čočkovou polévku chtějí nějakých 6 EUR. Ano, nějakých 150 kaček. Korun českých. Tak to sory jako, to vám fakt nedám… Jdu se podívat na nedalekou "horskou" chatu Klinec, ale tam jim jebe ještě více. Za kapustnicu tam chtějí osm éček (7,90 EURo). No, Bratislavčania vedia ceny pekne dosrať…
Už rozumím tomu, proč Slovensko zaznamenalo letos takový ohromný propad návštěvnosti. Čechů přijelo (zatím) na Slovensko asi o 40 % méně. Blbuše Nerudová by jistě řekla, že Češi na Slovensko nejezdí proto, že nesouhlasí s tamní politickou situací stejně jako mladí Češi nejsou ochotni bránit vlast proto, protože nemáme u nás manželství pro všechny. No jo, no. Já bych to ale viděl jinak. Řekněme že na souběh dvou jiných faktorů - a těmi jsou přemrštěné ceny a hysterie okolo medvědů…
Mírně osvěženi a já poměrně znechucen opouštíme Bílý kříž. Bereme to po modré turistické značce přes zalesněné návrší Hrubý Hajdúch (519 m) a Malý Hajdúch (475 m) na Medené Hámre (290 m) a přes rozcestí Pod Dračím hrádkom (270 m) na Dračí hrádok, rázcestie (360 m) a samotný Dračí hrádok na vrchu Starý hrad (370 m). Z hradu tady toho mnoho nezbylo, jen základy hranolové věže s asi dva metry vysokým torzem zdiva.
Borinka a hrad Pajštún
Na Dračím hrádku se dlouho nezdržíme. Okolo výsypek z "dolů" na manganovou rudu se vracíme na rozcestí v údolí Borinského potoka, podél kterého docházíme do obce Borinka (242 m). Tady zapadneme do podniku zvaného Pajštúreň. Ženské si dávají ledovou kávu či co to vlastně měly, já zůstávám u piva. Se setměním jdeme dále. Původně plánujeme nocleh u pramene Kráľovská studnička pod hradem, nakonec dojdeme ale až na hrad Pajštún. Při čelovkách a za strašného dusna. Dnes máme našlapáno jen 17 km při 760metrovém převýšení. Co byste ale chtěli, když jsme vycházeli po druhé hodině odpoledne…
Steleme si na trávě pod stromy, aby na nás nepadala rosa a záhy jdeme na kutě. V noci mě budí Michalka se slovy, že se zdá, že asi prší. To zaspíš. No nezaspíš. Prší stále více a uprostřed noci se strhne pořádný slejvák. Překlopíme celtu na sebe. Však ji na ranním slunci usušíme. Podle předpovědi z dnešního ráno pršet vůbec nemělo. A pak věřte předpovědím počasí nebo České televizi…
- Pokračování článku
- Trasa putování přes Malé Karpaty na turistické mapě
Fotogalerie, prohlédněte si fotografie
