Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 25.10.2018 , svátek má
Reklama
Fotogalerie
Treking > Treky, turistika > Přechod hřebene Malé Fatry (1)

Přechod hřebene Malé Fatry (1)

Jak jsme přecenili své síly

24.7.2015 | Martin Szwejda

Začátkem června 2015 jsme se Jimbo, Lupík a já vypravili na přechod Malé Fatry. V podstatě toto pohoří nikdo z nás pořádně neznal (akorát Lupík zde již byl na Malém a Velkém Kriváni a jednou zabloudil na okraj tohoto pohoří, na našem pochodu do Tater). Z doslechu a literatury jsme věděli, že se jedná o velice pěkné a malebné hory, ale to bylo tak vše. Každopádně jsme se tam velmi těšili.

Hlinická Kýčera - kdo nezažil, neuvěří

Ráno 5.6. se mi těžce vstávalo, jelikož jsem měl za sebou jen dva krátké spánky. Moje poslední dvě směny byly totiž noční a odpolední (ve sledu, jak píšu), proto vzbudit se ve 4:30 byl pro mne úctyhodný výkon. Každopádně jsme potřebovali jet vlakem v 5:58 z hlavního nádraží v Ostravě, abychom ten den ještě stihli něco ujít.

Plán zněl jasně. Za tři dny přejít Fatru od Čičmianského rozcestí do Zázrivej, kde nás opustí Jimbo, jelikož musí další den ráno být v práci. Já a Lupík budeme ještě pokračovat na Minčol v Oravské Maguře, kde přespíme a další den si dorazíme zbytek hřebene mezi Minčolem a Javorinkou, který nám chybí… Plán je to krásný, ale jak se nám posléze ukáže, není všechno zlato, co se třpytí a Malou Fatru není radno podceňovat.

Sraz na nádraží

Již začátek cesty ukazoval, že se bude jednat o dobrý výlet. Počasí ráno bylo nádherné a předpověď slibovala taky výborné vyhlídky. Krásný celý víkend. Byly jsme domluvení na tom, že se sejdeme na nádraží.

Čtěte také: Přechod Martinských holí, Fatransko-turčanský Karpattrek (1)

A zde se hned odehrála první vtipná událost, dřív než jsme stačili vyjet z Ostravy. Jimbo si totiž koupil lístek na vlak dopředu přes internet a na in-kartu. Já a Lupík jsme to nechali až na nádraží. A ukázalo se, že nás vyšel levněji než Jimba.

Ten tomu nemohl uvěřit a hned se ptal na přepážce, na kolik by ho vyšla cesta do Žiliny. No, ukázalo se, že o se 70 korun přeplatil, takže o tom pak ještě mluvil celý den. My jsme do něj pak samozřejmě rýpali, abychom ho ještě namíchli. Do vlaku jsem si koupil ještě Radegasta, abych před cestou načerpal nějaké ionty a vitamíny.

Výstup na Kľak

V Žilině kupujeme ještě po plechovce piva do autobusu, jelikož pak nás nemá při pochodu čekat žádná horská hospůdka ani jiné občerstvení. Nejbližší je až v Nezbúdské Lúčce. Z autobusu vystupujeme na Čičmianskom rozcestí (564 m), dáváme startovní foto a rychle upalujeme do stínu, protože je již značné horko.

Tipy Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Jelikož je slunce opravdu nesmlouvavé, provádíme ještě nezbytnou přípravu - každý se důkladně mažeme opalovacím krémem a teď už můžeme s klidem vyrazit.

Jdeme po zelené značce, cesta nejprve vede po lesnické cestě, ale protože nedáváme pozor, po chvíli ztrácíme značku. Naštěstí potkáváme kontrolora kůrovce (asi z Lesů SR) a ten nás navede zpět na značku. Měli jsme totiž prudce zatočit proti vrstevnici po cestičce, která spíše působí jako rýha po stahování kmenů z lesa.

Každopádně již teď se nám otevírají nádherné výhledy na Strážovské vrchy. Stoupáme bukovým lesem až k prvnímu vrcholu našeho treku - Košiarka (1 107 m). Teď nás chvíli čeká cesta skoro po rovině, abychom pak mohli prudce vystoupat asi 150 metrů až na vrchol Malý Kľak (1 205 m). Z luk kolem něj se otevírají pěkné pohledy na samotný Kľak, který odsud působí dost nepřístupně (prostě holá skála). Kolem kvete spousta květin, např. vzácný upolín nejvyšší - jaro je zde v plném proudu.

Jakmile pokračujeme dále, připojí se k nám modrá značka z Fačkova. S ní obcházíme vrchol po úbočí až k rozcestníku Pod Kľakom. Od něj vystoupáme ještě asi 50 metrů na samotný Kľak (1 352 m). Je to majestátný vrchol, se slovenským dvojitým křížem viditelným již z dálky a s krásnými výhledy do všech stran, např. na Strážovské vrchy, Javorníky, Moravskoslezské Beskydy, Velkou Fatru, Vtáčnik, Žiar a i na samotnou Lúčanskou Malou Fatru. Ostatně Kľak nás potom bude hlídat celou cestu přes ní.

Na Kľaku

Na vrcholu dáváme pauzičku a oběd. Je zde relativně dost turistů na to, že je pátek. Lupík se podivuje nad tím, že ještě máme relativně spoustu vody, zatímco jemu již téměř došla.

Kyčelnice cibulkonosná

Po obědě se dáváme do řeči s místními turisty, vyzvídají, kam jdeme takto na těžko. Když jim sdělíme náš plán, starší z nich, nám oznamuje, že to nedáme a že dnes dojdeme maximálně za Hnilickou Kýčeru. Večer se ukáže, že měl pravdu. Ještě dáváme vrcholové foto a vyrážíme dál. Teď již po červené značce, po které půjdeme zbytek cesty.

Cesta na Hnilickou Kýčeru

Další naše cesta vede z kopečka do kopečka (většinou jsou prudké) přes Ostrou skalu (1 220 m) až do Vríčanského sedla (950 m). Zde máme první možnost dočerpat vodu, čehož s radostí využíváme. Stačí odbočit po žluté značce směrem do Rajeckolesnianske doliny a klesnout cca o 40 metrů, jít asi 5 minut. Věřím tomu, že to může dost lidí znechutit, mnozí možná i začnou propadat skepsi, že zde žádný pramen není, ale ten, kdo se nenechá odradit, bude odměněn životodárnou tekutinou.

V sedle jsou umístěna boží muka. V lesích v této době kvete česnek medvědí, který doslova pokrývá celé bylinné patro (a to v podstatě až po Hornú Lúku). Taky se zde dá spatřit zrající kyčelnice cibulkonosná.

Ze sedla pokračujeme lesem opět vlnitým terénem na vrchol Skalky (1 191 m). Ten je travnatý se skálami a otevírají se z něj nádherné výhledy. Přímo nás nutí k tomu, abychom se na chvíli zastavili a jen tak si lehli do trávy a relaxovali. Po pauze pokračujeme na vršek Janková (1 163 m), z něj klesáme do Sedla pod Úplazom (988 m) a následně (opět prudce) stoupáme na Úplaz (1 085 m).

Tipy Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

V Sedle pod Hnilickou Kýčerou (1 028 m) se nachází také boží muka, potkáváme zde skupinku lidí z ČR, jež si dávají přechod Lúčanské Malé Fatry. Kousek od sedla, po neznačené polní stezce se nachází pramínek. Jelikož jej část jejich party právě využívá, sedáme si ke zbytku a dáváme se s nimi do řeči. Daří se nám od nich vyškemrat zapalovač (děkujeme těmto neznámým turistům), který ani jeden z nás nemá a potřebujeme jej k lihovému vařiči.

Po dočerpání vody se dáváme na tvrdý (ale opravdu velmi) výstup na Hnilickou Kýčeru (1 218 m). Stoupání má sice jen 200 výškových metrů, ale je dostatečně výživné. Vrchol je krásně odkrytý, takže se z něj opět otevírají nádherné výhledy na okolní blízká i vzdálená pohoří.

Závěr prvního dne

Z Hnilické Kýčery klesáme na Kýčeru (1 124 m), dále na Oselnou (1 095 m) a na kótě (1 116 m), poblíž Usypané skaly (1 158 m) se zastavujeme a rozhodujeme se, co dál. V lese již začíná být šero a taky se cítíme unaveně. Shodujeme se na tom, že dojdeme do sedla Majbiková (990 m).

Upolín nejvyšší

V sedle nás čeká překvapení. Je zde osamocená dívčina (sice už jsme od skupinky z ČR byli informováni, že jde před námi sama žena, která chce přespat v sedle za Kýčerou, ale mysleli jsme si, že si z nás dělají srandu).

Dává se s námi hned do řeči, zjišťuje, kde se chystáme nocovat. Vlastně nám sděluje, že se docela bojí medvědů, rozložila si zde už věci na bivak, tak nám navrhuje, abychom tam přespali s ní. S radostí to přijímáme, vzájemně se představujeme, ona nám nabízí pivo, my jí calvados a rozkládáme si taky věci na bivak. Pak ještě pozorujeme západ Slunce, chvilku ještě po setmění kecáme a nakonec všichni usínáme.

Druhý den, na Veľkou lúku

Ráno po snídani se všichni balíme a i s naší novou kamarádkou se dáváme dál na pochod. Asi 100 výškových metrů pod sedlem po modré značce směrem na Kunehrad má být pramen. My k němu ovšem nejdeme. Opět prudce stoupáme až na Kopu (1 232 m). Zde nás opouští Evka, jelikož si myslí, že nás brzdí (já si zase v duchu říkal, jestli třeba my nebrzdíme ji. Takže opět sami pokračujeme na Hornú lúku (1 299 m).

U rozcestníku necháváme krosny a vydáváme se najít pramen u bývalého grandhotelu Partyzán. Lupík již začíná propadat skepsi, protože si myslí, že už i pramen je bývalý, já ovšem dobře nastudoval mapu a věděl jsem, že je trochu mimo značku. Nacházím pramen, je asi 5 minut od rozcestníku na Horní louce, po návratu konstatujeme, že i Evka už nás musela předběhnout.

Vrcholové foto

Jdeme kousek z kopce, abychom mohli zase prudce vystoupat na vrch Veterné (1 442 m). Zde mi krajina silně připomíná Jeseníky s Pradědem. Louky, víceméně rovina a vysílače. Přes kótu Vidlicu (1 466 m) přicházíme na Veľkú lúku (1 476 m), nejvyšší vrchol Lúčanské Malé Fatry. Zrovna zde mají sraz nějací radioamatéři, kteří tu tyčí další satelit, asi se chtějí spojit s mimozemskými civilizacemi.

My usedáme do stínu a dáváme si svačinku. Chvíli na to k nám po modré značce přicházi Evka, která si byla pro vodu ve studánce. Takže zase jsme 4. Kocháme se výhledy, ale už nejsou tak ostré jako předešlý den, protože je silnější opar. I přesto jde vidět až na Lysou horu v Moravskoslezských Beskydech a na druhé straně lze zahlédnout zbytky sněhu v Tatrách.

Do Nezbúdskej lúčky

Opět ve čtverko opouštíme Veľkou lúku a jdem na blízkou Krížavu (1 457 m) s dalším vysílačem, značka nás vede podél betonového plotu a poté přes řídký les na vrch Zázrivá (1 394 m).

Pokračujeme na Dlhú lúku (1 305 m) a krátkým stoupáním na Minčol (1 364 m). Na vrcholu je umístěn slovenský dvojitý kříž a jsou tu nádherné výhledy. Kousek za vrcholem je na hřebeni umístěno dělo (možná houfnice, nebo tak něco) z války, pravděpodobně využívané při vojenské operaci ve Striečňanskom priesmyku.

Nyní nás čeká již jen klesání přes Úplaz (1 301 m) a sedlo Javorina (967 m). Zde je umístěno odpočívadlo pro turisty, takže se na chvíli zastavujeme. Vtípkujeme na úkor slovenských cyklostezek, jelikož v turistické mapě jsou vyznačeny, ovšem často na takových cestách, na kterých (potom, co jsme je prošli) bychom je nečekali.

Na Starhardu v Striečňanskom priesmyku

Ze sedla Javorina jdeme do sedla Rakytie (712 m) a postupně se nám již otevírají výhledy na Strečno i s hradem a na Žilinu. V sedle Rakytie je také přístřešek. Při dalším klesání do Strečna pociťujeme, jak je v dolině čím dál větší horko a dusno. Jakmile se dostáváme na asfaltku do vesnice, dočerpáváme vodu v potoce a chladíme se.

S Evkou jsme chtěli v Nezbúdskej Lúčke ještě sednout na pivo, ale jede jí už autobus, tak se jen loučíme. Snad se ještě někdy setkáme. Lupík dokupuje potraviny, Jimbo dává nanuk a jdeme po lávce přes Váh na železniční stanici Strečno (cca 360 m), kde je občerstvení.

Tímto jsme definitivně opustili Lúčanskou část Malé Fatry a vstoupili jsme do její Krivánské části. Posezení je venku ve stínu stromů, takže si dopřáváme pivínko a likvidujeme zásoby k obědu.

Nahoru na Chatu pod Suchým

U piva jsme posbírali i nějaké informace od turistů, a jakmile se cítíme dostatečně občerstveni, vydáváme se dále. Pokračujeme kolem Váhu, nad kterým se zde majestátně tyčí zřícenina hradu Strečno, až k rozcestníku pod Starhradem. K němu vystoupáme a pořádně si tuto, ještě starší zříceninu, procházíme. Jsou z ní parádní výhledy na průsmyk.

Dále pokračujeme neuvěřitelným krpálem až na Plešel (981 m). Od něj se cesta aspoň trochu srovnává a vede nás na Chatu pod Suchým (1 075 m). Chata je moc pěkná, krásně z ní voní nejrůznější, zde připravované dobroty, ale my nevyužíváme ani nocleh, který poskytuje a po krátké sjezdovce se vydáváme na rozcestí Javorina a ještě kousek nad něj, kde se rozkládáme na bivakování.

Shrnutí putování přes Lúčanskou Malou Fatru

Lúčanská část Malé Fatry je značně zalesněná, není až tak bohatá na výhledy, ale také se zde najdou místa, kde vidíme do všech světových stran, takže člověk určitě není o nic ochuzen. Turistů je zde o víkendu sice dost, ale ne tak hodně jako v Krivánské části.

Trochu mi přijde, že je neprávem opomíjená, protože opravdu stojí za návštěvu. Jako velký klad hodnotím dostatek přírodních vodních zdrojů. O vodu tu opravdu není nouze. Trošku na škodu mi přijde, že zde nejsou nouzové bivakovací přístřešky (protože na hřebeni nejsou ani horské chaty). Každopádně se zde určitě ještě někdy chci vrátit.

  • 1. den: 22,9 km, celkové stoupání: 2 001 m
  • 2. den: 26,7 km, celkové stoupání: 1 823 m
  • Celkem (první dva dny): 49,6 km, celkové stoupání: 3 824 m

Další související články:

+ Přechod hlavního hřebene Malé Fatry
+ Hřebenovka Malé Fatry a něco navíc
+ Hřebenovka v oblacích aneb přes Chleb na Poludňový grúň
+ Výstup na Velký Rozsutec, nejkrásnější horu Slovenska
+ Osnica a Stoh z Párnice do Kraľovan
+ Jarní okruh Malou Fatrou aneb ze Šútova na Malý Kriváň a Kľačianskou Maguru
+ Malá Fatra v předjaří aneb na Chleb kolem Šútovského vodopádu
+ Malá Fatra na skialpech
+ Přechod hřebene Malé Fatry na sněžnicích
+ Beh Fatrou 50 km 3 200 m +, malofatranská hrebeňovka netradične
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor


Reklama
Reklama
Reklama
Výběr tras a cílů podle pohoří
Beskydy Bukovské vrchy
Bílé Karpaty Cerová vrchovina
Jeseníky Chočské vrchy
Jizerské hory Kysucké Beskydy
Králický Sněžník Malá Fatra
Krkonoše Muránska planina
Lužické hory Nízké Tatry
Orlické hory Roháče, Z. Tatry
Rychlebské hory Velká Fatra
Šumava Vysoké Tatry
Zábřežská vrchov. Další pohoří…
Reklama
Výběr článků
Hory Přechod Krkonoš a Jizerských hor, Králicko-krkonošský sudetský trek
Hory Jaro na Považí, turistika na Považském Inovci a v Strážovských vrších (1)
Hory New Horizons se blíží k Plutu, žně objevů roku 2015 pokračují
Hory Jeřáb, výstup na nejvyšší bod Hanušovické vrchoviny
Reklama
Témata našich článků…
Černé jezero Krkonoše, ubytování Chata pod Chlebom Starý Jičín Jeskyně Chata na Šerlichu Rýchorská bouda Stolické vrchy Gýmeš Macocha Beckov Maroko Jeskyně Na Turoldu Bílý trpaslík Vartovka Wildspitze Malé Karpaty Cirrus Hrad Šášov Měsíc Pohorky Hukvaldy
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Reklama
Vybíráme z obsahu…
1. Turistika Železné hory křížem krážem. Lichnice, Vildštejn, Kočičí hrádek…
2. Turistická poradna Jídlo a pití na treku. Horský jídelníček a speciality z vaší kuchyně (2)
3. Rumunské Karpaty Apuseni je vhodné pre každého, Rumunsko a turistika
4. Naše vrcholy Komorní hůrka, jedna z nejmladších sopek v České republice
5. Chaty Bezručova chata. Chata KČT na Lysé hoře v Beskydech
6. Vesmír Hnědý trpaslík, záhadný objekt na pomezí planet a hvězd
7. Rozhledny Kurzova věž, rozhledna na Čerchově v Českém lese
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist