Vařákovy paseky, Lačnovské skály, Krajčice a Kopce, Čertovy skály u Lidečka s cílem v obci Pulčín

Čundr přes Javorníky, Bílé Karpaty a Vizovickou vrchovinu na přelomu dubna a května (3)

Noc byla opět chladná. A přestože tato noc byla Filipojakubská či Valpružina, během ani po pálení čarodějnic na Vařákovy paseky (690 m) žádné čarodějnice nepřilítly. Vzhůru jsem již za kuropění, kdy začala obloha blednout a barviti se do nachových tónů. Ale ven ze spacáku nijak nespěchám, počkám si na první sluneční paprsky. Také si chci ještě vychutnat krásu tohoto místa, ke kterému se váží smutné události z konce války.

V roce 1945 stálo na Vařákových pasekách celkem 10 stavení, kdy první z chalup postavil někdy před rokem 1870 Martin Vařák z Pozděchova. Během válečných let se paseky staly častým cílem partyzánů, kteří sem chodili pro proviant. Obyvatelé pasek, kterých tehdy již bylo 56, žili v neustálém stresu. Jak před partyzány, kteří se měli jídla domáhat i se zbraní v ruce, tak i před Němci. Vždyť za pomoc partyzánům, byť by byla nedobrovolná, hrozil v protektorátu trest smrti. Obyvatelé pasek byli často přepadání a vyslýchání gestapem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

2. května 1945, na samém konci války, nainstalovali Němci na Vařákových pasekách polní vysílačku. Partyzáni na neozbrojené telegrafisty zaútočili a zabili je. Nevím, kde partyzáni byli, když večer téhož dne oddíl SS paseky obklíčil, osm z deseti chalup vypálil a osadníky hnal do Valašské Polanky.

Nemohu se zbavit dojmu, že místní partyzáni byli šmejdi. Museli vědět co se na Vařákových pasekách po tomto incidentu stane. Vždyť po podobných událostech byla vypálena nedaleká obec Ploština (18.4.1945) a nebo osada Prlov (23.4.1945). Buď měli Němcům zabránit ve vstupu a nebo donutit pasekáře odejít a ukrýt se. Do osvobození zbývaly pouhé dva dny… Výsledkem tak bylo, že čtyři z pasekářů byli 4. května 1945 v Hošťálkové popraveni gestapem. Život ženám a dětem naštěstí zachránili farář z Valašské Polanky a jeho německá hospodyně, kteří se za propuštění žen a dětí přimluvili. Jinak by obětí bylo mnohem více…

Lačnovské skály

Opouštím toto nádherné, ale zároveň smutné místo s tím, že se sem do prázdnin ještě vrátím. V okolí je stále co nového objevovat. Za výhledů k Lysé hoře a Smrku v Beskydech a na nepřehlédnutelnou rozhlednu Vartovna scházím na rozcestí Vrátnice (682 m). Cestou nacházím stopu, zprvu si myslím že mě šálí zrak, medvěda. Ale ne, nešálí. Skutečně to je medvědí stopa! Byl to ale prcek, jen tak okolo 100 kilogramů. Nakonec můj "objev" potvrzuje i jeden z informačních panelů cestou ke Krajčici, na kterém se uvádí, že se v těchto končinách objevuje občas i medvěd. Rozhodně se tady nějaký medvědí adolescent pohyboval někdy na přelomu dubna a května 2025.

Přes rozcestí Lačnovské skály (680 m) se světlým smrkovým lesem přesunu ke kouzelným Horním Lačnovským skalám (688 m) na vrcholu Vrátnice, které jsou zvány rovněž Trčkovy skály. Projdu je křížem krážem, ty skalky jsou opravdu hodně fotogenické. Jen škoda výhledů, žádné, nebo téměř žádné tady nejsou. Asi 100 metrů dlouhý mrazový srub dosahuje výšky až 10 metrů a je puklinami rozdělen do několika samostatných skalních bloků.

Nemohu minout ani Dolní Lačnovské skály (650 m). Nejprve zamířím do protějšího svahu, neotevře-li se mi z něj celkový pohled na skály, ale žádné takové místo nenacházím. Proto se vracím a vyrazím k vrcholu i této části Lačnovských skal. Zdejší mrazový srub je sice kratší, jen asi 70 metrů, zato je však o něco vyšší. Skály dosahují výšky až 14 metrů. Za zmínku stojí jistě i skutečnost, že na Lačnovské skály chodíval i Josef Valčík. Ano, ten Valčík, který byl spoluautorem atentátu na říšského protektora R. Heydricha, kterého do pekla poslali Jozef Gabčík a Jan Kubiš 27. května 1942 v Praze.

"Zvláštní" je, že se včera připomenutí tohoto odvážného činu odboje z II. světové války, který byl nejvýznamnější nejen v ČR, ale v celé Evropě, neobjevil v našich státních médiích. Nebo jsem toto připomenutí mezi články o plastikách a nebo odhalování se v plavkách různých našich hvězd a hvězdiček nezaznamenal… No co se divit, když se v hnědnoucí Evropě i u nás opět adorují nacisté.

Z vršku Dolních Lačnovských skal se otevírají docela solidní výhledy na Vizovické vrchy a Bílé Karpaty. Je tady tak krásně, až mi z toho vyhládlo. Je čas na snídani. V batohu ještě něco málo vykopu, na chudou snídani to vydá. Nu ale my, co jsme zvyklí žít skromně a po selsku, na sušenkách a pramenité vodě vyžijeme.

Láz a hradisko na vrchu Krajčice

Vracím se pod kamenitým hřebínkem po levici na rozcestí Lačnovské skály a přes rozcestí Láz (661 m) se dostávám k odbočce ke studánce. Musím doplnit zásoby vody, která mi na Lačnovských skalách úplně došla. Voda je tady v betonové skruži, neodtéká, ale vypadá čistě. Je tady dokonce i sklenička, takže se napiji a doberu i do petky v batohu. Na dalším úseku v dálce zaregistruji posvátný Radhošť a obdivuji strmý vršek se skalkami ve vrcholových partiích.

To ještě netuším, že se podívám i na něj. Na informačním panelu pod kopcem se totiž dozvím, že vrch se jmenuje Krajčice (730 m) a že je nejvyšším bodem katastru obce Lidečko. To by ještě nebylo důvodem k návštěvě kdyby se níže nepsalo, že v 90. letech 20. století bylo na vrcholu kopce odkryto hradisko, které podle nalezených keramických střepů mělo patřit lidu kultury lužických popelnicových polí z pozdní doby bronzové (asi 1 000 až 750 let před naším letopočtem). Hradisko bylo sice nevelké, asi jen 0,3 ha a bez výraznější fortifikace, přesto to je důvod se na tento hezký vršek podívat.

Zamířím tedy ke skalnímu vršku, jenž je z nejstrmější strany lemován četnými skalkami. Z odlesněného vrcholu se otevírají i fantastické výhledy, takže tato odbočka rozhodně nebyla zbytečná. Dokonce jsem v dáli na horizontu viděl hřeben slovenské Malé Fatry. Nádhera. No a kdyby toho někdo neměl dost, lze zamířit i na vršek asi kilometr (vzdušnou čarou) vzdáleného vrchu Kopce (699 m), kde také stávalo hradiště. A větší hradiště s rozlohou 0,7 ha. A osídleno bylo déle, i v starší době železné (750 - 400 let př. n. l.) lidem platěnické kultury.

Ono Kopce jsou zajímavé i z jiného hlediska. Nacházejí se tady největší pseudokrasové jeskyně Vizovické vrchoviny. Jeskyňáři tady evidují 14 jeskyní. Nejmenší z nich má jen asi tři metry, avšak největší solidních 102 metrů. Tyto jeskyně (kam je vstup zakázán) jsou významným zimovištěm netopýrů v této části Komonecké hornatiny, podcelku Vizovické vrchoviny. Zimují tady například netopýr velký (Myotis myotis), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a další druhy těchto okřídlených savců.

Čertovy skály

Začínám na lesní cestě potkávat první lidi. Neklamný to znak, že se blíží další cíl - Čertovy skály u Lidečka. Tato opravdu fotogenická skaliska lákají výletníky, dnes v opravdu hojných počtech. Jednak jsou snadno přístupná z parkoviště pod skálami, a jednak je první máj a tudíž den volna. I když - neměl by se svátek práce spíše slavit prací? Tuším, že s tím nápadem již přišel soudruh Jurečka, že by se první máj měl vyškrtnout ze státem uznaných svátků. Nevím co vše by soudruh Jurečka škrtal, já navrhuji škrtnout z kandidátek Jurečku. Už se naškodil dost…

Scházím Čertovy skály odshora. Fotím, jde to ale pomalu. Často čekám, až se davy návštěvníků ztratí a neruší v záběru. Mám času dost, do Pulčína mně stačí dorazit až po poledni. Domluvil jsem si tam vstreču s kamarádkou Danou, kterou jsem už dlouho neviděl. Co se nám během kovidového teroru rozpadla akce Týden VHT, tak se s lidmi ze staré a stálé party vídávám jen velice málo. No však jsou "rozsypání" od Vsetína až po Plzeň.

Čertovy skály jsou obsypány nejen shora, ale i z boku. Teplého a slunečného počasí totiž využili také horolezci, kteří tady mají nepřeberné množství lezeckých cest různých stupňů obtížnosti. Od 3. stupně po nějakých 9-. Bez tří jich je tady dobrá stovka. Myslím těch lezeckých cest. Alespoň podle mapy dole pod skálami.

Čertovy skály tvoří asi 150 metrů dlouhá skalní lavice budována třetihorními pískovci a slepenci luhačovických vrstev magurského flyše. Výška skalních stěn dosahuje až 25 metrů, takže asi dvojnásobně předčí relativně blízké Lačnovské skály. Ve vrcholových partiích rostou četné solitérní borovice, které tu nádheru ještě dále umocňují. Návštěvu Čertových skal mohu jen a jen doporučit, litovat určitě nebudete.

Pulčínské skály a Pulčín

No, dost bylo toho lidského hemžení. Loučím se s nádherným místem, Přírodní památkou Čertovy skály a pokračuji kousek po vcelku frekventované silnici. Následně přes rozcestí Lidečko (434 m) mířím dále k Pulčínu. Značka vede sice zprvu po asfaltce, výše je již kamenitá lesní stezka, ale nuda to není. V údolí a kolem vody roste spousta jarního kvítí, takže je co fotit. Vylezli již i nějací "chrobáci", motýli a další hmyzáci, takže i v tom kvítí je docela rušno. V jedné ze dvou upravených studánek doplním pro sichr vodu a dorážím poslední úsek cesty. Na rozcestí Pulčínské skály (595 m) jsem coby dup. A překladatelský oříšek to rozhodně není.

Chvíli jsem zvažoval, maje času dost, že si ještě jednou vyjdu na Pulčínské skály, ale když vidím to hemžení, nechci si pokazit dojem z prvního dne treku, kdy jsem měl Pulčiny jen sám pro sebe. Vyvalím se tak raději do trávy a užiji si skal při pohledu zpovzdáli. Když je čas vyrazit do cíle, zamířím do blízké obce. V Pulčíně (640 m) pak potkávám Danku, která sem vyrazila tuším od Francovy Lhoty. Na kus řeči a také na něco na zub zamíříme do Western salonu u Villíka. Končím tedy tam, kde jsem okružní trek Valašskem začal. Dnes našlapáno pouhých 15 km s 500metrovým převýšením Celkem našlapáno přes 72 km s asi 2,3kilometrovým převýšením.

• Trasa třetího dne na turistické mapě
• Předchozí (2.) část článku
• Úvodní (1.) část článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.