Končitá, Požár, rozhledna Královec, Valašské Klobouky, Drnovice, Ploština a Vařákovy paseky

Čundr přes Javorníky, Bílé Karpaty a Vizovickou vrchovinu na přelomu dubna a května (2)

Ráno nemohu dospat. Ne snad proto, že mě čeká plánovaných 30 km, ze kterých se nakonec vyklube kilometrů 35, ale proto, že mám v plánu navštívit jednak nádherná místa a atraktivní vrcholy, ale také místa památná. Jedním z nich je Ploština, známá pasekářská obec vypálená v samotném závěru války Němci.

Na cestu se vydávám již krátce po půl sedmé. Na konci dubna jsou dny již dlouhé, dá se šlapat od Božího rána až do hodně pozdního odpoledne či do večera. Toho rád občas využívám. A dnes se to bude vskutku hodit. Opouštím Čubův kopec (720 m), dělám rozlučkové foto rozhledny v ranním světle, kdy je slunečními paprsky nasvícena jen špička rozhledny, a mířím za výhledů na louky nad Francovou Lhotou k prvnímu vrcholu dnešního dne, kterým je Střelenský vrch.

Střelná a Končitá

Na rozcestí Střelenský vrch (616 m) kráčím po modré turistické značce, avšak na tomto rozcestí musím dát modré sbohem a přejít na značku červenou a vydat se po svérázné křížové cestě. Na informační tabuli si lze přečíst informace o významném rodákovi z Francovy Lhoty, kterým byl kardinál Trochta. Ten již za studií v Itálii vstoupil do řádu salesiánů. Za války byl po atentátu na Heydricha vězněn v několika koncentračních táborech, do žaláře se dostal i po válce, kdy v Československu převzali moc komunisté.

Okolo upravené studánky a za výhledů na Střelnou se dostávám k tábořišti Dankův kopec (610 m), jakéhosi sourozence známého tábořiště na Pulčíně. O existenci tohoto tábořiště jsem ale neměl ani tušení. Jsou tady místa pro stany, přístřešky pro přespání ve spacáku, kaplička, v kleci docela hluční zlatí bažanti, které jsem zprvu považoval za ochraptělou sojku. Poplatek za noc činí 100 Kč.

Scházím do obce Střelná (530 m), která leží na rozhraní Javorníků a Bílých Karpat. Na dnešním dni je skvělé také to, že navštívím hnedka tři pohoří - Javorníky, Bílé Karpaty a Vizovickou vrchovinu. Obec byla založena někdy v 15. století. Památek se v ní ale dochovalo jen minimum, zmínku si zaslouží snad jen dřevěná zvonice z roku 1827, která je však v poměrně zuboženém stavu, přestože zvenčí vypadá, že je docela šik. Zmínku si zaslouží i bývalá Štefánikova železnice, která zajistila přímé spojení Čech se Slovenskem přes Horní Lideč. Stavba byla zahájena v roce 1935 a dokončena již v květnu 1937.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Okolo místního nádraží a fotbalového hřiště zamířím vstříc prvním kilometrům v Bílých Karpatech. Nejprve po asfaltové silničce a pak okolo ohrad ohraničujících pastviny s popásajícími se kravkami. Cesta záhy zamíří do lesa a znatelně se naklání. Opět je to do kopce. Míjím ovocný sad, rozestavěnou chalupu a okolo krásných luk pokračuji k hranicím se Slovenskem. Potkám kunu skalní, která je na lovu, zajíce hopsajícího si po lesní cestě, který mi málem stoupl na nohu, než mě zaregistroval a zmizel v houští, srnku a řadu ptáků.

Na hezké mýtině u lesní školky využívám příjemného posezení a dopřeji si lehkou snídani. Z té mě vytrhává přerušované houkání, ale zkouška sirén to není. To pod kopcem dávají pyrotechnici vědět, že se chystají asi něco odpálit. Nachází se tam totiž pyrotechnická střelnice. Vyškrábu se tak za občasných výhledů na Slovensko na první pořádný vršek, kterým je Končitá (817 m). Prochází tudy hranice ČR/SK, je tu posezení, ale výhled žádný. Nezdržím se proto, navíc jsem v "dostřelu". Pokračuji hned dále. A opět směrem dolů. Nakonec člověk na horách stoupá "jen" proto, aby mohl vzápětí sestupovat.

Požár, Durch a rozhledna Královec

Kolem řady svatých obrázků a kapliček mířím dále. Míjím první z loveckých chat, kterých je v této oblasti spousta. Překvapením to není, protože ve zdejších lesích potkávám vskutku mnoho zvěře. Přejdu přes asfaltovou silničku a po prašné cestě opět nabírám výšku kolem lovecké chaty k malebné chatové osadě. Další srnky, další opeřenci. Ale vůbec nespolupracují, takže se mně nedaří pořídit nějakou solidnější fotku.

Krásným lesním úsekem značka pokračuje na nádhernou louku, na které pramení říčka Brumovka (asi 150 m) od rozcestí Požár (759 m). Otevírají se odsud nádherné výhledy na Bílé Karpaty i Vizovickou vrchovinu. Opravdu malebný kout Valašska. Za občasných výhledů do kraje vede turistická značka krásným lesem na další louku. Na jejím horním okraji najdeme nejen upravenou studánku, ale také pozorovatelnu Durch. Prý má zarámovat nejkrásnější obraz. Tak si jej také na chvíli užiji. Obraz je skvělý, nedokáži ale posoudit, zda-li nejkrásnější. Spíše ne. Přijde mně ale trochu zarostlý, smrčky "důle" nějak povyrostly.

Minu pramen Nedašovky a po zelené turistické značce se dostávám na další úžasnou hřebenovou louku s impozantními vzrostlými stromy, v jejichž stínu stojí hezký srub Baribal. Opravdu kouzelné místo zarámované památnými stromy a statnou jedlí u Baribala. Zřejmě půjde o další z loveckých chat, protože kousek odsud stojí velká myslivecká kazatelna.

Značka zamíří k okraji Přírodní rezervace Ščúrnica. Ščúrnica je nestátní rezervací Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) chránící fragment zachovalého bělokarpatského jedlobukového lesa. Jde také o významnou studijní plochu. Za rozcestím Ploštiny (735 m) se objevují nádherné břízy a borovice, které lemují snad nejkrásnější vyhlídku dnešního dne. Ty úžasné výhledy si musím vychutnat. Zouvám boty a dopíjím zbytky kofoly. Však do střediska Královec je to kousek. Výhledy jsou věru fantastické, jsou vidět nejen Bílé Karpaty i s Velkou Javořinou, ale i Strážovské vrchy.

Zprvu jsem na vyhlídce sám, ale brzy přicházejí první turisté dnešního dne. Respektive turistky. Boty i ponožky hezky vyschly, je čas pokračovat dále. Přes Přírodní rezervaci Ploščiny o rozloze 19,3 ha, která chrání zbytky původní hřebenové pastviny s množstvím chráněných rostlin a živočichů a sousedí se soukromou rezervací Ščúrnica, se vydávám dále. Okolo vysílače scházím k rekreačnímu středisku na Královci, kde však mají zavřeno. Tak tady pití opravdu nedoplním.

Tak nic, alespoň ušetřím čas. Zamířím k rozhledně Královec na vrchu Finiš, ze které se otevírají nádherné a téměř kruhové výhledy. Jen část panoramatu směrem k východu již zakryly vzrostlé stromy. Z rozhledny mají být vidět Vršatská bradla, po nich ale není vidu ani slechu. Patrně budou skryty za oněmi stromy. Ale Javorníky, Vizovickou vrchovinu i Bílé Karpaty odsud máme jako na dlani. Dokonce je v dálce vidět i Inovec (1 042 m), nejvyšší hora slovenského Považského Inovce.

Valašské Klobouky a Drnovice

Když již "není" na co koukat a čas pokročil, je nutné vydat se na další cestu. Okolo další soukromé Přírodní rezervace, která se jmenuje Javorůvka, Přírodní památky Dobšena s teplomilnými rostlinnými společenstvy a kapličky na Lovisku scházím za fantastických výhledů do města Valašské Klobouky (405 m) a k hranicím CHKO Bílé Karpaty (715 km²). Ano, pomalu opouštím Bílé Karpaty a mířím vstříc již třetímu pohoří dnešního dne, kterým je Vizovická vrchovina.

Ještě před tím se ale krátce zastavím ve Valašských Kloboucích. Sedám si venku u jednoho baru, dám si dvě pivka a vyhlížím ony valašské klobouky. No neviděl jsem ani jeden. Co se dá dělat. Vydám se tady dále. Avšak ještě před tím omrknu hezky upravené centrum města, které je prvně písemně připomínáno v roce 1341 a již v roce 1356 obdrželo statut města, hradiště. Mezi nejvýznamnější památky města Valašské Klobouky patří Stará radnice s muzeem, Červený dům zvaný také Katův dům s expozicí soukenictví, plátenictví a barvířství s doposud funkčním tkalcovským stavem, nebo farní kostel Povýšení svatého Kříže a mariánský sloup.

Z města pokračuji po silnici, tomuto asfaltovému úseku se nevyhnu. Naštěstí na ní není moc velký provoz. V Mirošově ale asfalt opouštím a po krásně rozkvetlých loukách se vydávám k lesu. Světlým smíšeným lesem mě stezka vede k rozcestí Vlachova Lhota, Vrchy (479 m) a pak dále přes Tichavský potok (396 m) po žluté turistické značce do Drnovic. Tady jsem měl v plánu zastávku na pivo. Také jsem chtěl dokoupit pití v krámě. Ale buch jej, hospoda zavřená a obchod taktéž. A to mělo být otevřeno do čtyř. Sice divná otevírací doba, ale čtyři ještě nejsou. Asi to mají uzpůsobené pro nezaměstnané. Prostě fajront po "šichtě"…

Ploština a Drnovická vyhlídka

No, Drnovice (460 m) příliš nepotěšily. Co naplat, jde se dále. Do Ploštiny je to necelé tři kilometry. Třeba tam bude něco otevřeno. Přes rozcestí Drnovice, muzeum (417 m) naberu kurz k Ploštině. Po krásných a kvetoucích loukách a remízky mě turistická značka přivádí k památníku na Ploštině, známému betonovému monumentu z roku 1975 v místě bývalé pasekářské osady Ploština (552 m).

Dne 19. dubna 1945, tedy na samém sklonku války, tady vtrhly jednotky SS. Němci jádro obce vypálili (zůstalo stát jen několik stavení v okrajových částech) za pomoc partyzánům, smrt zde našlo na 24 zdejších obyvatel. O pohnutých okamžicích v Ploštině psal Ladislav Mňačko ve své knize Smrt si říká Engelchen.

Události na Ploštině, které se odehrály z historického hlediska nedávno, před pouhými 80 lety, připomíná krom památníku i nová audiovizuální interaktivní expozice z roku 2022. Vstupné činí 50 Kč, otevřeno je od května do září denně mimo pondělí od 10.00 do 17.00 a v dubnu a říjnu jen o víkendech od 10.00 do 17.00. Dnes jsem tady sám, resp. téměř sám. Společnost mi dělá hezká copatá motorkářka ze Slovenska.

No, místní občerstvení je zavřeno. Naštěstí tady ale mají nápojový automat. Na mince, kterých mám však naneštěstí málo. Drobné jsem utratil v Kloboukách… Takže aby toho bylo co nejvíce, musím nakoupit co nejlevněji. Zabrousím do řádku s pivy. Ty brďo, nealko za 40 až 50, pivo pryč, jen se tady na mě směje Tiger. No asi to bude pořádný maras, když je to za 30 a o nealku tu nic nepíší. No maras to byl. Ne pivo, ale energeťák. No, ještě že jsem je koupil hned dva. A nějakou vodu a džus. Bouchnu jednu tu "mňamku" do sebe a scházím k rozhledně Drnovická vyhlídka. Výhledy sice solidní, ale zhruba stejné, jako přímo z louky. Nikdy jsem ty rozhledny ve svahu nebo v údolí příliš nepochopil…

Vařákovy paseky za Filipojakubské noci aneb pálení čarodějnic

Původně jsem chtěl zůstat tady. Na Drnovické vyhlídce. Ale je teprve pět hodin. Co tady budu do tmy dělat? Navíc po dozorem kamery. Ano, nemáte-li "system kamerovy", tak jako byste nežili. Pod dohledem nějakého šmíráka se mně tady trčet opravdu nechce. Byť výhledy jsou malebné. Navíc mě nabudil Tiger, takže se vydávám dále. Nazpět na Ploštinu a pak přes rozcestí Bařinka (652 m) směr Vařákovy paseky. Mohl jsem to vzít po hřebeni s odbočkou na Klášťov, nejvyšší vrch Vizovické vrchoviny. Ale protože potřebuji vodu, jdu bokem po cyklostezce.

Po naučné stezce a kolem vysílače se prosvětleným lesem dostávám konečně na Vařákovy paseky (690 m). Do nádherného místa, které potkal na konci války podobně smutný osud jako blízkou Ploštinu. Ale k tomu se vrátím až příště v závěrečném pokračování povídání o vandru na Valašsku. Nyní mířím k turistickému přístřešku na okraji nádherné louky, který se choulí pod košatými korunami vzrostlých stromů. Mám dnes našlapáno sice solidních 35 km s kilometrovým převýšením, ale klidně bych šel ještě dále. To bude asi tím Tigrem… A nebo tou nádhernou valašskou krajinou?

Vařákovy paseky jsou kouzelné, neváhám napsat, že mají zvláštní podmanivé kouzlo. Genius loci. Navíc v tom pozdně-odpoledním světle vypadají neskonale malebně. Fantastická byla i večerní obloha s Venuší a úzkým srpkem Měsíce krátce po novu s výrazným popelavým svitem na neosvětlené části povrchu. A pak ty hvězdy! Byť jsem nerozdělal oheň, přestože byla Filipojakubská noc, tedy pálení čarodějnic, sedím pod hvězdnou oblohou dlouho přes desátou večerní. Byl to opravdu nezapomenutelný večer.

• Trasa druhého dne na turistické mapě
• Předchozí (1.) část článku
• Dokončení článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.