Lysá hora (1 323 m) přes Medvědí skálu, Ondrášovy díry a skály na Mazáku
Výšlap na nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd
Na Lysou horu lze vyrazit z různých směrů a nástupních míst. Lysá hora (1 323 m), nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd, je nejčastěji navštěvována z Ostravice a nebo z Visalají, zamířit na ní však lze i z dalších směrů. I ty dvě nejčastější "fádní" trasy lze různě kombinovat tak, aby se výstup na Lysou horu nestal pouhou rutinou.
Trávili jsme v červenci pár dní na naší turistické základně pod Lysou horou. Jeden z těch dnů, kdy meteorologové slibovali docela hezké počasí, jsme využili k výstupu na královnu Beskyd - Lysou horu. Volíme trochu obměněnou trasu s tím, že to vezmeme přes skalky a jeskyně na úbočích Lysé hory - Medvědí skálu, Ondrášovy díry a Mazák, přesněji přes Horní Mazácké skály.
Ráno, po snídani, se vydáváme na procházku na Lysou horu. Kamaráda Jarouše necháváme na základně samotného s tím, že se do třetí odpolední vrátíme. Z Ostravice (418 m) je to na Lysou horu docela flák cesty, okruh má dobrých 17 kilometrů s převýšením 900 metrů. My pár metrů ušetřili, protože vyrážíme z naší základny nad Ostravicí.
Fádní výstup po asfaltce z Ostravice chce mít rychle za sebou asi každý. Občas je tu docela provoz… Na rozcestí Sepetný (528 m) je potřeba opustit červenou turistickou značku a pokračovat vlevo po modré značce. Za hotely Sepetná a Ondráš následuje další rozcestí, na kterém se opět vydáme vlevo. Tentokráte po žluté turistické značce. Stále po zpevněné silničce. To však jen kousek, protože asi po 700 metrech budeme znovu odbočovat. Po žluté Medvědí stezce místního značení (medvědí hlava) doprava nahoru.
Rychle stoupající stezka nás vede po úbočí Ostré hory (783 m) k Medvědí skále a na skalní vyhlídku Medvědí skála (680 m). Otevírají se odsud sice omezené, přesto nádherné výhledy na Ostravici, druhou nejvyšší horu Smrk (1 276 m) i na Stolovou. Parádní, avšak docela opomíjená vyhlídka a skála, která je tu a tam i cílem horolezců. Je tady několik pěkných lezeckých cest. O Medvědí skále si troufám tvrdit, že patří k nejhezčím vyhlídkám v této části Moravskoslezských Beskyd.
FotogalerieChvíli spočneme, pokocháme se výhledy a pak světlým lesem pokračujeme bez většího převýšení na další vyhlídku na zarůstajícím svahu bývalé lyžařské sjezdovky s rezivějícím vlekem. Odsud se nám poprvé otevírá výhled k Lysé hoře, nejvyššímu bodu dnešní túry. Scházíme kolem usedlostí a po okraji krásných luk na cestu níže. Opět se napojíme na modrou turistickou značku, která nás přivádí k bývalé hospůdce U Zbuja. Ta dnes již nefunguje, objekt koupil soukromník a pro veřejnost jej uzavřel. A navíc jej obehnal fakt hnusným plechovým plotem.
A právě u tohoto plotu potkáváme manželský pár důchodového věku, který tak trochu nevěřícně kouká na tu "nádheru". Přijeli sem z Podkrkonoší, po mnoho a mnoha letech. A že to tady nemohou poznat. No my také ne… No nic netrvá věčně, ani provoz U Zbuja… Pokračujeme na rozcestí Staškov (755 m) s přístřeškem na tzv. Albínově náměstí. Dá se odsud sejít k hospůdce U Veličků a nebo třeba k Satinským vodopádům. My však pokračujeme vpravo po zelené turistické značce. Nejprve na rozcestí Pod Lukšincem (860 m) a pak k hranicím Přírodní památky Ondrášovy díry.
Přírodní památka Ondrášovy díry (4,5 ha, 840 - 940 m) dostala jméno podle zbojníka Ondráše, který si tady měl ukrývat naloupené poklady. Předmětem ochrany je členitý jeskynní systém na hřebeni Lukšince. Jedná se o síť úzkých pseudokrasových puklinových chodeb a jeskyní, které vznikly v blocích třetihorních godulských pískovců. Největší z jeskyní zvaná Ondrášova jeskyně dosahuje délky asi 217 metrů a hloubky přes 34 metrů. Největší "sál" této jeskyně má mít rozměry 9×7×5 metrů.
V okolí Ondrášovy (Zbojnické) jeskyně se nacházejí i další jeskyně, avšak již citelně menší. Malá Ondrášova jeskyně je dlouhá asi 10,5 m a hluboká asi 7,5 m. Studená jeskyně má také délku jen asi 10,5 m. Za hranicemi PP Ondrášovy díry se nacházejí další menší jeskyně. Největší z nich, jeskyně 3-P, má délku 21 m a hloubku asi 14 m.
Vstup do jeskyní je zakázán. Nejen z důvodu možného řícení pískovcových skalních bloků, ale také proto, že se jedná o útočiště netopýrů. V zimě jsou tady pravidelně evidovány větší kolonie netopýra velkého (Myotis myotis), netopýra vousatého (Myotis mystacinus) a netopýra brvitého (Myotis emarginatus). Nepravidelně se tu vyskytuje netopýr řasnatý (Myotis nattereri), netopýr severní (Eptesicus nilssonii), netopýr vodní (Myotis daubentonii), netopýr ušatý (Plecotus auritus) a nebo vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros).
Podzemní prostory doprovázejí i četné jevy na povrchu způsobené gravitačními pohyby nestabilních pískovcových bloků karpatského flyše. Jedná se o dobře patrné gravitační příkopy, hluboké až 5 metrů, táhnoucí se podél zdvojeného hřbetu Lukšince, ale také suťové proudy a další svahové deformace.
Po zastávce u jeskyní docházíme na rozcestí Lukšinec (953 m), na kterém je již hodně živo. Proud turistů zesílil do podoby řeky, která se táhne jako had k vrcholu (od vrcholu) Lysé hory. Po kamenitém chodníku stoupáme výše. Po hranicích Národní přírodní rezervace Mazák (93 ha, 715 - 1 315 m) nabíráme výšku a užíváme si výhledů do kraje. Počasí na Lysé hoře se sice začíná trochu kazit, ale výhledy jsou stále docela dobré. Sice je poměrně silný opar, ale dohlednost je ucházející.
No ani jsme se nenadáli a jsme na vrcholu Lysé hory (1 323 m). Pár fotek z vrcholu, pár fotek meteostanice i kupa fotografií okolních vrchů i vršíčků. Jeseníky dnes sice nevidíme, ale Ostravskou pánev a severní část Nízkého Jeseníku vidíme docela dobře. Stejně tak i Slezské Beskydy a nebo Malou Fatru. Od Rozsutců až po "zubatou" horu Kľak nad Fačkovským sedlem. Nechybí ani hřeben Vsetínských vrchů a o něco vzdálenějších Javorníků. Pak zapadneme do Bezručovy chaty a dáme si něco na zub. Míše jsem to dole slíbil.
Po příjemné pauze ještě omrkneme znovu vrchol a již na odchodu potkáváme kolegu Petra Erbana. I přes důchodový věk je stále neuvěřitelně aktivní. "Sbírá" jak naše, tak slovenské i evropské vrcholy. Vystoupil na všechny tisícovky u nás, na neuvěřitelné množství evropských vrcholů. Od Alp přes Apeniny až po Pyreneje (můžete jej znát i z řady článků na Trekingu). Psal jsem mu, že budu dnes na Lysé hoře, ale moc jsem nepočítal, že se tady potkáme. Neměl jsem na něj telefon a ani přístup k mailu. Takže šlo o šťastnou náhodu a nebo, chcete-li, řízení osudu. Takže se znovu "usalašíme" u chaty na kus řeči. Čas plynul velice rychle, ani jsem Petrovi nestihl nic nabídnout z našich zásob. Ťuklo mě to až na zpáteční cestě. Ostuda…
Povídalo by se ještě dlouho, stále by bylo o čem. Ale čas pokročil, již jsme měli být zpátky na základně… Loučíme se, bylo to opravdu příjemné a tak trochu nečekaně očekávané setkání. Nazpátek se vydáváme stejnou cestou. Kolem symbolického hřbitova a křížku, který označuje místo, kde v roce 1905 zahynula ve sněhové bouři dlouholetá hospodyně z útulny na Lysé hoře. Touto trasu jdeme ale jen po rozcestí Lukšinec (953 m), na kterém odbočíme vlevo a po červené turistické značce (i mimo ní) míříme na Mazák. Přesněji k Horním Mazáckým skalám. A proč horním? Protože o kus níže mají sourozence, Dolní Mazácké skály. Ty uvidíte z trasy do (z) Masarykova údolí.
Skály na Mazáku tvoří jakési miniaturní skalní město. Pískovcové skály dosahují výšky 12 až 15 metrů, je tady řada lezeckých cest různých stupňů obtížnosti. A pod skálami je učupená horolezecká chata Tatranka, která však není pro veřejnost. Ze skalní vyhlídky na vršku skal se otevírá hezký výhled k protějšímu Smrku i na některé další vrcholy jižním směrem. Kouzelné místo. Zastávku vřele doporučuji.
No a jdeme do cíle. Přes rozcestí Butořanka (730 m) to bereme dolů k bývalé "Opičárně", což byl lanový park u rovněž bývalého parkoviště nad Ostravicí. Spoluputující turisté míří na Ostravici k vlaku či k autům, my odbočíme na naší základnu, kde nás již vyhlíží nervózní Jaroušek. A že prý kde jsme byli tak dlouho?! No přece na Lysé hoře…
- Trasa na turistické mapě
Fotogalerie, prohlédněte si fotografie
