Lysá hora a Masarykovo údolí, turistika v Beskydech

Lysá hora - 20kilometrový okruh přes Čupel a Zimný v Moravskoslezských Beskydech

Neuběhlo ani 14 dnů a stojím opět na úpatí Lysé hory, nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd. Část túry bude sice opakováním z minula, druhá půle ale povede novou trasou. Přes Masarykovo údolí. Hezký okruh od hráze vodní nádrže Šance měří nějakých 20 kilometrů.

Minule jsem vyrážel z Ostravice, dnes to autem natahuji až k přehradě Šance. Pěšky se vzhůru vydávám až z rozcestí Šance, přehr. (535 m) u sypané hráze vodního díla, které zásobuje kvalitní pitnou vodou Ostravsko. Dnes mám společnost, dceru Míšu. Ta rannímu vstávání ale moc nedává, takže ji ještě rozespalou musím doslova vyhánět z auta.

Nazout pohorky a vydáváme se vzhůru. Opět po žluté turistické značce, která jde zprvu souběžně s modrou turistickou značkou pokračující na Těšiňoky a Bílý Kríž. Nakonec se po ní budeme vracet. Nyní míříme vzhůru po široké kamenité lesní cestě vzrostlým bukovým lesem. Na této trase je zpravidla minimum lidí, což ji dodává ten správný punc. Nakonec jsem Michalce slíbil, že vzhůru půjdeme po trase, kde bude minimum lidí. A skutečně tomu tak bylo. Za celou dobu jsme nepotkali ani nohu. Až těsně pod vrcholem Lysé hory, u rozcestí s asfaltkou, potkáváme prvního zbloudilého turistu.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Výškové metry rychle přibývají. Skrze stromy se tu a tam ukáže Malý Smrk (1 174 m). Prudké stoupání po úbočí hory Čupel (943 m) nás přivádí na vrstevnicovou lesní cestu, po které pokračujeme vpravo. Užijeme si jeden z výhledů k vodní hladině vodního díla Šance. V lese je příjemný chládek. A klid, kterého využíváme ke snídani. Spolu s hromadou klád, na kterých je příjemné posezení.

Konečně se opět objevuje turistický rozcestník Pod Čuplem (837 m) u hranic Přírodní rezervace Mazácký Grúnik. Tato rezervace byla vyhlášena z důvodu ochrany květnatých bučin pralesovitého charakteru s četnými prameništi a prudkými stržemi potoků. Celková výměra rezervace Mazácký Grúnik činí 95,65 ha.

Další výstupová cesta je docela příjemná. Opět totiž vede po vrstevnici. To se ale záhy mění a lesní stezka prudce mění sklon. Pomalu stoupáme po jihozápadním úbočí hory Kobylanka (1 054 m). Naštěstí každé stoupání jednou skončí. Stezka se napřimuje a mění se také charakter lesa. Dosud převažující bučiny nahrazují husté smrčiny s hustým podrostem borůvčí. Avšak ani nyní, v polovině července, borůvky ještě nedozrály. Škoda. Ještě si musíme nějaký ten týden počkat.

Konečně se dostáváme k hranici Národní přírodní rezervace Mazák, která má výměru 92,91 hektarů a ještě větší vertikální rozpětí než sousedící přírodní rezervace Mazácký Grúnik. Má rozpětí rovných 600 výškových metrů. Od 715 m po 1 315 m. Předmětem ochrany jsou původní horské lesy na mimořádně strmých svazích Lysé hory, nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd.

Lesní stezka se opět napřimuje a stoupá jen zvolna. Příjemnou a šťavnatě zelenou horskou smrčinou míří až k rozcestníku Kobylanka (1 054 m), od kterého cesta začíná opět strměji stoupat. Horalé si změny sklonu ale snad ani nevšimnou. Jak houstne okolní borůvčí tak v nepřímé úměře k tomu klesá výška okolních stromů. Neklamný znak toho, že horní okraj lesa i vrchol Lysé hory se blíží.

A skutečně. Náhle se nám, byť za zády, otevírají fantastické výhledy k hoře Smrk (druhá nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd), na hladinu vodního díla Šance, ale také k hřebeni Javorníků. Hustý smrkový les horního okraje lesa, rozsáhlá borůvčí a dokonce kamenná moře tak trochu připomínají horské scenérie Hrubého Jeseníku, kam s Míšou jezdíváme asi nejčastěji.

Potkáváme prvního turistu a hned vzápětí vycházíme na zpevněnou cestu, která nás krátce na to přivádí až na vrchol Lysé hory (1 323 m). Dnes jsme chtěli zapadnout do Zátopkovy chaty. Avšak tam nemají kofolu, takže to i dnes jistí Bezručova chata. Zelňačka, kofola a pivo. Takový brzký oběd. Dokonce sedíme u "našeho" rohového stolu jako posledně a užíváme si nádherných výhledů. Je sice opar, ale siluety Strážovských vrchů i Malé Fatry jsou i tak vidět. Užíváme si i sluníčka, byť se po obloze pomalu začínají honit mraky. Přijít o hodinu později, již bychom asi vytahovali bundy. Přišli jsme v pravý čas. Vyplatí se přivstat si

Kamarád Roman tady asi má skrytou kameru. Naposledy mně volal před 14 dny. Právě v čase, kdy jsem seděl na Bezručce. Na stejném místě. A volá opět, že má zítra cestu do Ostravy. Tak to opravdu nevymyslíš. Odnášíme nádobí a jdeme omrknout meteorologickou stanici i samotný vršek Lysé hory. A ještě jednou se pokochat krásnými výhledy k Tatrám a Oravských Beskydám s nepřehlédnutelnou Babí horou. A opět přicházíme v pravý čas. Na lavičce krásně pózuje pes záchranář. S hafišem i pánem se pak ještě potkáváme na cestě dolů.

Je čas se s Lysou horou rozloučit. Míříme dolů po červené turistické značce, směr Visalaje. Po staré sjezdovce, která již svému účelu asi nikdy sloužit nebude. Ostrůvkem tajgy - Přírodní rezervací Lysá hora (63,62 ha) postupně ztrácíme výšku. Široký kamenitý chodník nás záhy "vyplivne" na asfaltku, kterou ale u rozcestí Zimný (1 080 m) opouštíme. Objevují se menší holiny s výhledy východním a jihovýchodním směrem.

Pod Zimným, naproti návrší Huserka (929 m), míjíme velký turistický přístřešek, který by se v případě nouze dal využít k bivaku. Konečně se objevují krásné louky. Tuto část hřebene Beskyd mám snad nejraději. Velice malebná krajina zušlechťována lidskou rukou. A hezké dřevěnky, které jsou pro Beskydy tolik typické.

Na rozcestí Pod Pasičkou (785 m) odbočujeme vpravo a začínáme se pomalu loučit s červenou turistickou značkou. Naším cílem totiž nejsou Visalaje, ale Masarykovo údolí. Opět míříme do míst, kudy mnoho turistů nechodí. Bude čas nafotit nějaké brouky a motýly. Jen namátkou zmiňme třeba soumračníka čárkovaného a nebo okáče ječmínkového.

Naposledy se pohledem rozloučíme s loukami nad Vyšními Mohelnicemi. Kolem opravdu krásné chaty a s výhledem k vrcholu Lysé hory si to šineme kolem kvetoucích porostů hvozdíků a dalších kytek po zelené turistické značce (ale bohužel po asfaltce) dolů lesem k rozcestí Těšiňoky (575 m) v údolí říčky Řečice. To je zváno Masarykovo údolí. Do cíle cesty nám zbývá posledních šest kilometrů, tedy necelá třetina trasy.

Další cesta vede bohužel po asfaltce. Lidí je tady sice minimum, rušno tady ale přece jen je. V okolních lesích se těží a dřevem naložené kamiony s polskými značkami tady mají rej. Docela mazec. Jako bychom ani nebyli v chráněné krajinné oblasti, ale jako v nějakém hospodářském lese. Koryto Řečice je upravené, dno je ale hezky kamenité. Záhy jsme u jedle v Řečici. Jedná se o nepřehlédnutelného giganta jedle bělokoré (Abies alba) staré asi 200 let a s obvodem kmene 360 cm. Výška stromu činí asi 37 metrů.

Přes ústí Poledňany (527 m) docházíme k pomníku v Masyrykově údolí, které se do válečné historie zapsalo výsadkem Wolfram. A konečně jsme u vodní hladiny vodního díla Šance, od které se otevírají skvělé výhledy ke Smrku. Míjíme nenápadný pomníček s plaketou na památku letce Alberta M. Karmana, který zde zahynul 27.8.1944 po výskoku z letadla B-17, které bylo zasaženo při bombardování rafinérií v Polsku. Přes rozcestí Kobylík (560 m) se vracíme nazpět k přehradě Šance (535 m), kde naše dnešní asi 20kilometrová túra (převýšení asi 900 m) končí.

Trasa na turistické mapě.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie