Listopadové Javorníky, trek přes nejvyšší horu pohoří Velký Javorník (1 072 m) + Lemešná

Z Velkých Karlovic do sedla Gežov, na Stratenec, Velký Javorník, k prameni Kysuce a na Lemešnou (2)

Měsíc těsně před úplňkem jasně osvětloval krajinu a rušil svit hvězd. A jelikož byly vidět jen ty nejjasnější hvězdy, byly krásně vidět siluety jednotlivých souhvězdí. Skoro jako z učebnice astronomie. Letní souhvězdí mizela za obzor západní, zpoza obzoru východního postupně vyplouvala souhvězdí zimní, kterým kralují Býk s Plejádami a rudou hvězdou Aldebaran a souhvězdí Orion s jasnými hvězdami Betelgeuse a Rigel. Přehlédnout nelze hvězdy Alnitak, Alnilam a Mintaka v pásu Oriona či hvězdy Bellatrix, Meissa a Saiph dotvářející Orionův obrazec.

Měl jsem trochu obavy, jak vydržím 12 hodin ve spacáku. To budou tantalová muka… Ale nebyla, málem jsem zaspal i východ Slunce. Asi se přihlásil o slovo spánkový deficit. A nebo to dělá ten svěží horský vzduch? Mrazivé ráno mě vítá prvními slunečními paprsky, které i v tuto roční dobu dokáží člověka zahřát. První paprsky laskají okolní hřebeny, údolí Váhu topící se v mlze, je ještě neosvětleno. Dělám pár snímků právě se probouzející krajiny, balím vercajk a s půl osmou vyrážím na další etapu. Kraťoulinkou, měří jen 18 km s nepatrným převýšením 430 metrů.

Hričovec a pramen Kysuce

Po zpevněné silničce se za skvělých výhledů na Slovensko vracím nahoru na hřeben. Sesutý úsek silnice (po loňských povodních) je stále sesutý a nezdá se, že by v dohledné době se měl státi nesesutým. Od jarní návštěvy se tady na nic nezměnilo. No na druhou stranu tudy alespoň nedrandí auta… V sedle Butorky (982 m) odbočuji vpravo na hřeben, kopíruji trasu jarního treku. Tentokráte ale nevynechám pramen Kysuce a z Lemešné bude pokračovat na druhou stranu hřebenem, který dosud neznám.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

V lese nacházím ohromné trsy václavek smrkových (Armillaria ostoyae). Jde ale již o staré houby, nesbírám je. Tak se zdá, václavky tady asi nikdo nežere… A přitom jsou to vynikající houby. Tedy pokud se tepelně upraví. A nebo za tím stojí fakt, že se na václavky nesmí alkohol? Tato kombinace dokáže s člověkem pořádně zacloumat, způsobiti docela nehezkou otravičku… Možná proto je tady nikdo nesbírá, protože po guláši nedát si borovičku na straně jedné a nebo nedát si pivo či slivovici na straně druhé (světové) si tady nikdo neumí představit? Bůh suď.

Na Kasárnách se opět něco staví. Stojí tam ohromný jeřáb, jehož rameno jsem viděl již včera cestou k Velkému Javorníku. Na druhé straně se rýsuje v ranním oparu silueta Lysé hory, nejvyššího vrcholu Moravskoslezských Beskyd. Pod vrchem Štiavnik se to pořádně rozfoukalo, statné smrky s viditelnou námrazou se kymácejí ze strany na stranu jako stožáry plachetnice na rozbouřeném moři. Rychle sestupuji k přístřešku do Sedla pod Hričovcom (960 m). A nebo také, chcete-li, 996 m. Zřejmě nějaká trhlina v časoprostorovém kontinuu… Vedle sebe stojí dva rozcestníky s oběma výškovými údaji. 36 metrů sem, 36 metrů tam…

Po úbočí vrchu Hričovec (1 060 m) sestupuji okolo Javornícke studničky na rozcestí Pod Soliskom (900 m), na kterém jsem byl již na začátku června. Tentokráte ale nevynechám odbočku k prameni řeky Kysuca. Okolo Přírodní rezervace Hričovec s výměrou 21,12 ha strmě stoupám pod vrch hory Hričovec a pak již traverzovým chodníkem přímo k zastřešenému prameni Kysuce (950 m). Cestou se otevírají nádherné výhledy na Vsetínské vrchy a velkou část hřebene Moravskoslezských Beskyd.

Dobírám vodu z pramene Kysuce. Chutné pramenité vody není nikdy dost. Nu kdo z vás jste pili vodu z pramene této slovenské řeky? Kysuca je dlouhá sice jen 66 km, přesto dokáže posbírat neuvěřitelné množství vody. Vždyť v ústí řeky, v Žilině v místě, kde se vlévá do Váhu, je její průměrný průtok 17,3 m3 za sekundu. Udělám pár obrázků, dalších pár obrázků pak věnuji hříbkům cestou dolů do sedla pod Lemešnou. I přes pokročilou roční dobu jich roste v okolí ještě spoustu. No asi největší radost mi udělala hlíva dubová (Pleurotus dryinus), kterou jsem zatím ve své sbírce neměl.

Lemešná a Velké Karlovice

V Sedle pod Lemešnou (800 m) krásně svítí sluníčko. Do Makova je to odsud kousek, stejně jako k dalšímu z pramenů Kysuce. Dlouho se ale nezdržím, pokračuji dále. Čeká mě poslední stoupání, tentokráte k vrcholu hory Lemešná (1 050 m). Opět nechybí houbové "orgie", mám další zajímavý druh hříbku…

Výstup na Lemešnou je docela prudký, ale také poměrně krátký. Chvílí se zdržím na vrcholu a pak pokračuji vlevo krásným lesnatým hřebenem. Na další fotografické zastávce se snažím fotit malé hejnko našich nejparádnějších sýkorek. Ano sýkora parukářka (Parus cristatus) je největší parádnicí mezi našimi sýkorami. Ale hejnko je příliš živé a světelné podmínky příliš špatné na to, abych pořídil nějakou dobrou, nerozmazanou fotku. Sýkorky ani trošičku nespolupracují…

Od rozcestí Pod Bařinkou (744 m) pokračuji rozblácenou lesní cestou k buku na Bařince, který byl finalistou ankety Strom roku v letech 2002 a 2007. Strom je dnes již pouhým torzem, stínem dob největší slávy buku s obvodem kmene 702 cm a odhadovaným stářím asi 400 let. Buk na Bařince se nachází na začátku tzv. Arcibiskupské aleje s duby (obvody kmenů 180 až 250 cm) a jasany, které nahradily některá původní dubiska. Těm se ve zdejším horském a tudíž poměrně chladném klimatu příliš nedaří…

Míjím uzamčenou neuzamčenou boudičku, myslivecký posed neboli kazatelnu, opájím se hezkými výhledy na okolní hřebeny. Po pravici se zvedá Čarták, krásně je vidět vršek rozhledny Sůkenická. No a nechybí další hříbky. Nyní většinou dřevokazné. Fotím přímo ukázkovou plodnici troudnatce pásovaného (Fomitopsis pinicola) a několik dalších druhů hub, které se v přírodě podílejí na dekompozici dřeva.

Chodník nyní klesá o poznání prudčeji, blížím se k okraji Velkých Karlovic. Po pravici se zvedá další nápadný vrchol Vsetínských vrchů - Miloňová (846 m) se stejnojmennou rozhlednou. Tam jsem spal minulý rok při jiném podzimním treku. Vršek rozhledny mám odsud doslova jako na dlani. Po krásných loukách se skvělými výhledy pokračuji ke Karlovicím a poslední sešup mě přivádí na rozcestí Kaplička, Podťaté (551 m). Odsud již půjdu podél cesty. Trochu jsem se na ten úsek netěšil, ale uběhlo to jako voda. Kaplička, rozcestí Velké Karlovice (547 m) a Velké Karlovice, Miloňov (525 m) a již jsem u parkoviště.

Před odjezdem si ale ještě odskočím k místnímu nádhernému dřevěnému kostelíku Panny Marie Sněžné, že udělám pár fotek interiéru. Avšak zůstane jen u venkovní obchůzky této nádherné stavby. V kostele právě probíhá mše. Pohřeb v tak krásný den. Přišlo by mi neuctivé lézt tam s batohem a cvakat foťákem. I přes tuto smutnou tečku na samém konci tohoto dvoudenního putování považuji trek se vydařený a sice lehounký, přesto nádherný. Ideální právě tak na konec listopadu, kdy se dny krátí a krajina se ukládá k zimnímu spánku.

• Trasa druhého dne na turistické mapě
• Předchozí (1.) část článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.