Javorníky, trasa přes nejvyšší horu pohoří Velký Javorník (1 072 m)

Z Velkých Karlovic do sedla Gežov, na Stratenec, Velký Javorník, k prameni Kysuce a na Lemešnou (1)

Listopad není sice pro vícedenní túry příliš vhodným obdobím, protože jsou krátké dny, přesto neodolám vyhlídce hezkého počasí a mířím do Javorníků. Do pohoří Javorníky jedu na trek letos již potřetí, stále je tady co nového objevovat. Vždyť Javorníky jsou rozsáhlým a velice malebným pohořím na pomezí Moravy a Slovenska, které dosahuje rozlohy více než úctyhodných 1 113 km².

Na trek se vydávám z Velkých Karlovic, obce s asi 2 400 obyvateli, která leží na pomezí Javorníků a Vsetínských vrchů. Obec je nástupním místem nejen na Kasárna, ale i na Soláň a na hřebeny obou výše zmíněných pohoří. Obec vzniká zakládací listinou z roku 1714 na pozemcích rožnovského pána Karla Jindřicha ze Žerotína. Velkého rozvoje se obec dočkala v první polovině 19. století, kdy se zde zakládá sklářský průmysl.

Kyčera, kaplička Naděnka a sedlo Příschlop

Z Velkých Karlovic pokračuji po žluté turistické značce na první vrchol, kterým je Kyčera (743 m). Značka se protáhne pod nádražím přes areál (dřevařské?) firmy a pak si to zamíří podél levého okraje lesa hezky vzhůru. Je docela chladno, ve stínu je stále ještě jinovatka. No jo, v noci již mrzne. Výškové metry přibývají opravdu hodně svižně, člověk se docela zahřeje. A zadýchá.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

To druhé ani moc nestihnu, protože se každou chvíli zastavuji. Je sezóna podzimních hub a tady pod Kýčerou je jich opravdu spousta. Nejen lysohlávky a různé sametovky, límcovky či václavky, ale i kuřince a dokonce nacházím ucháče čepcovité (Gyromitra infula). Těch jsou tady přímo plantáže, tolik ucháčů jsem nikdy předtím pohromadě neviděl. No paráda.

Přestože mě hříbky cestou docela zdržely, nakonec se dostávám na vrchol Kyčery (743 m). Kyčera je jednou z mnoha Kyčer, které v Karpatech můžeme nalézt. Jde o poměrně běžný název hory, jehož etymologický původ je patrně třeba hledat v rumunštině. Název měl vzniknout z rumunského chisera a k nám se rozšířil během tzv. valašské kolonizace Karpat. A co název Kyčera (Kyčer, Kyčerka) má představovat? Strmý kopec, který je zcela a nebo částečně zalesněný, avšak s holými vrcholovými partiemi.

A vskutku, následují krásné louky s výhledy. A množstvím chat či usedlostí. Užívám si podzimních výhledů a barev, i hřejivého sluníčka. A vůbec nádherného listopadového dne. Lesem sestupuji do Sedla pod Kyčerou (721 m) a přes další louky s fantastickými výhledy ke kapličce Naděnka, která září bělostí již z dálky. Okolí kapličky Naděnka je přímo pohádkové, stejně jako samotná drobná výklenková kaplička. Je to místa, na které se vyplatí vrátit.

Další cesta ubíhá po mírně se vlnícím hřebeni. Je to taková pohodová procházka s nevelkým převýšením a úžasnými výhledy. Tu a tam jsou louky pořádně "zbuchtované", divočáci vycházejí i do takto vysokých poloh. Opět následuje houbařská vložka, fotím i jedovatou čepičatku jehličnanovou (Galerina marginata), která patří do čeledi pavučincovitých. Další skvělý úlovek.

Okolo vršku Koncová (895 m) se dostávám k samotě u krásných svahových luk. Jedná se o udržované orchidejové louky, na kterých vykvétají vzácné orchideje. Následuje další kouzelná samota a jalovcové louky pod vrchem Gigula (951 m). Za okrajem lesa se ukrývá udržovaná studánka Pod Gigulů. To se již cesta blíží k sedlu Příschlop (850 m), před kterým je hezký turistický přístřešek. Zřízený je, alespoň tak uvádí tabulka, Lesy augustiniánského opatství.

Sedlo Bukovina, Stratenec s rozhlednou a Velký Javorník

Sedlem prochází zpevněná cesta, zprava se připojuje žlutá turistická značka. Stojí zde uzamčená, patrně lovecká, chata. Potkávám první lidi, pár běžců. No a pak zase dlouho nic, trekera nepotkám žádného. Následuje hezký úsek lesem, svižné stoupání a paseka, ze které se otevírá výhled k hřebeni Beskyd. Dvě nejvyšší hory pohoří - Lysou horu se Smrkem mám doslova jako na dlani.

Zelená turistická značka mě konečně přivádí na hlavní hřeben Javorníků, do sedla Bukovina (985 m). Je tady malý turistický přístřešek a trochu nevlídno, takže vytahuji z batohu bundu. Zatím to bylo na termotriko, ale v tom ledovém severáku, který fouká ze slovenské strany, to chce něco na sebe. Kdysi tady prý byla louka, pastvina, na které rostla chrpa horská (Centaurea montana). Kdo ví, zda-li se tady dá nalézt ještě v dnešní době.

Další trasa vede již po hlavním hřebeni Javorníků, po červené turistické značce. Světlým bukovým lesem, nyní již zcela bez listí, pokračuji kolem pomníčku Jana Mece na vrchol zvaný Stratenec (1 055 m). Na něm je pomník zbudovaný zde na památku dvou příslušníků 1. Československého armádního sboru. Ti zde padli 3. května 1945 při osvobozování Velkých Karlovic. Němci okupovali české země až do samotného konce války, kdy náckové konečně složili zbraně. Dnes je sice v Evropě silná tendence přepisovat dějiny, jako že Němci nás vlastně neokupovali, ale chránili před Rusy, zde na horu Stratenec to ale zatím nedošlo…

Na vrcholu stojí malá rozhledna, která usnadňuje výhledy na slovenskou stranu. A že je na co se koukat. Súlovské vrchy, Strážovské vrchy, Malá Fatra, nekonečné hřebeny Javorníků, Kysucké a Slezské Beskydy a samozřejmě nechybí ani Beskydy Moravskoslezské. Pěknou chvíli se tady zdržím, nemohu se nabažit těch úžasných výhledů. Při odchodu ještě omrknu další z malých přístřešků této části javornického hřebene.

Další cesta vede po lučnatém hřebeni, ze kterého se otevírají další skvělé výhledy. Posunete se o pár kroků a perspektiva se zcela změní. Opravdu mimořádně malebná část Javorníků. Výrazný hřebínek a již se otevírá pohled na Velký Javorník, nejvyšší horu celého pohoří. Následuje krátký sešup do sedla Gežov (1 040 m), ve kterém se připojují k červené hřebenovce žlutá a zelená turistické značky a stojí tady další malý turistický přístřešek. Přístřešek pro jednoho, bivak pro vlky samotáře.

Krátké stoupání a již je tady vrchol Velkého Javorníku (1 072 m), nejvyšší hory celých Javorníků. Na vyhlídce stojí typický dvouramenný kříž, je tady i pár laviček a ohniště, nechybí vrcholová schránka. Chybí však obsah, vrcholová kniha. Škoda. Výhledy z Velkého Javorníku jsou sice omezené jen na západní stranu, přesto jsou tyto výhledy skvělé. Snažím se nalézt vršky, přes které jsem si to letos mašíroval. Ne všechny se mi však daří spolehlivě určit.

Butorky a rozhledna Štiavnik

Mám sice času dost, nějak jsem dnes časovou ztrátu dohnal, přesto vyrážím dále. Alespoň si v klidu užiji západu sluníčka a hvězdné oblohy z bivaku. Přes Sedlo pod Veľkým Javorníkom (1 050 m) scházím bukový lesem s fantasticky tvarovanými stromy (trochu mi to připomíná hřebeny Bieszczad), a za úžasných výhledů na Slovensko, do sedla Butorky (982 m).

Na hřebenech Malé Fatry je ještě trochu sněhu, která tam zbyla po říjnové nadílce. Dva týdny nazpět, když jsem se "flákal" po hřebenech Jablunkovského mezihoří, Slezských a Kysuckých Beskyd, tak byla Malá Fatra tak od 1 200 či 1 300 metrů úplně bílá. Dokonce je krásně vidět Velký Rozsutec. A když jej "nazumuji", tak na snímcích vidím v pozadí i vršky Západních Tater. Paráda.

Středisko Kasárna míjím, beztak tady bude vše zavřené (od jednoho slovenského cyklisty z Bytče, se kterým jsme příjemně splkli na rozhledně jsem se později dozvěděl, že Bačkárka by měla být otevřená). Scházím na Slovenskou stranu po zpevněné silničce, mým cílem je rozhledna Štiavnik.

Z prvního ohbí za lesem vidím, a zprvu tomu nemohu uvěřit, Súlovské skály a Súlovský hrad! Nikdy dříve jsem si toho nevšiml, až nyní. Asi je skvělé odpolední světlo a vynikající dohlednost. Stejně neuvěřitelné a dechberoucí jsou výhledy do Buntové doliny a Štiavnické doliny táhnoucí se až k toku řeky Váh. Za ním se táhnou hřebeny Súlovských vrchů a Lúčanské Malé Fatry s nepřehlédnutelnou horou Kľak (1 352 m) s jejím typickým skalním zubem.

Následuje několik dalších fotografických i "hříbkových" zastávek a již v jedné ze zákrut vykukuje kousek rozhledny Štiavnik, která je v mapách uváděna jako protipožární monitorovací věž. Letos jsem tady již jednou spal, při jarním treku přes Beskydy a Javorníky, a nyní tady přespím ještě jednou. Této skvělé vyhlídky není nikdy dost…

Původně jsem se docela obával, abych nezatměl. Z Velkých Karlovic jsem totiž vyrážel až po desáté ranní (cesta přes Kopřivnici, Frenštát a Soláň byla fakt otřesná, šlo spíše o popojíždění na řadě "vykopávek" na silnicích) a stále jsem se zastavoval u hub, kterých tady roste doslova jako po dešti. No a přesto jsem v cíli o půl třetí. No, trochu jsem tu 16kilometrovou trasu s 600metrovým převýšením uspěchal… Ale co už, vychutnám si měnícího se osvětlení se zapadajícím sluníčkem a pořídím "nekonečnou" sérii fotek.

• Dokončení článku
• Trasa prvního dne na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie