Předprázdninový lemra čundr s Dejvem v pohoří Nízký Jeseník

Dvoudenní trek Nízkým Jeseníkem

Do začátku prázdnin zbývá pár dní. Je vedro a na horách bouřky. Doma se ale sedět nechce, kamarád Dejv má chuť vyrazit na nějaký lemra čundr, takový relaxační pobyt v přírodě. Toho je třeba využít, kdo ví, kdy se mi jej opět podaří vytáhnout na dva dny a s báglem. Jenže kam zamířit? A co třeba do nám blízkého Nízkého Jeseníku? Omrknout okolí Hradce nad Moravicí?

Ráno se scházíme v oblíbené hospůdce U Šimka na startovní pivko. Na nádraží to máme pár kroků. Kupujeme lístek do Mokrých Lazců a dostavníkem Českých drah jedoucím do Opavy se přesouváme do výchozího místa. Po ránu jsou Mokrá Lazce ještě ospalé, takže se nezdržujeme a neznačenými cestami se přesouváme hustými smíšenými lesy pod vrchem Lipovice (372 m) a kolem loveckého srubu k jihu. Zde chceme přejít na červenou turistickou značku, která spojuje obce Hrabyně a Nové Sedlice.

Čtěte také: Bruntálské sopky a údolí Moravice, třídenní předjarní trek Nízkým…

To se nám záhy daří, takže nic nebrání pokračovat v našem lemra čundru. No, sice jsme se díky navigaci vydali pár kroků opačným směrem, na omyl ale přichází neúnavný vytahovač navigace David již po pár metrech. S tou navigací mě fakt štve. Je to jako nějaká droga, které musí každé dvě minuty uždíbnout.

Přerovec, hospůdka v Suchých Lazcích a Podvihov

Protože jsme na lemra čundru, tak fotím. Dnes prvního batolce červeného. Na programu není kupa kilometrů, ale hromada fotografií a zážitků. No a k lemra čundru patří také pivo. Za tím neomylně míříme přes rozcestí Přerovec (296 m) k rybníku Sedlinka (toho času vypuštěn) na okraji Suchých Lazců. Ne že bychom očekávali pivní mok v rybníce, ale na jeho okraji stojí příjemná hospůdka. Nejenže tady měli dobré pivo, ale také zde dobře vařili. A stále vaří.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Padl oběd, pár hořkých radegastů a jde se dále. Přes Podvihovský Mlýnek kolem řady rekreačních chat v neobyčejně malebném údolí až do Podvihova (405 m), kde je další krčma. Lemra čundr je tak trochu o vymetání putyk… A protože je skutečně dusno, je třeba tekutiny doplňovat. Dehydratace je opravdu prevít. A může i zabít…

Kolem kaple, na které je uveden letopočet 1425 (sic!) míříme do hospody. Zdravím a ptám se, zda-li můžeme dostat pivo. Prý když hodinu a půl počkáme… Že je ještě zavřeno. Vzápětí ale ochotná slečna nabízí, že nám to pivo klidně načepuje a dokonce nám jej přinese ven. Jak říkám, základem je slušně pozdravit. Dnes dáváme přednost venkovnímu posezení. Ve stínu pod slunečníkem. Ještě jednou díky za ochotu.

Tři (nebo čtyři?) pivka do nás doslova padla. Je čas ale pokračovat dále. Tedy pokud chceme dojít až do Hradce. Po silničce s minimálním provozem míříme k jihu. Záhy ji však opouštíme a po modré TZ pokračujeme podél lesa do údolí říčky Raduňka. Za rozcestím Raduňka (334 m) obdivujeme hezkou loveckou chatu s pěknou verandou. Tady by se spalo! Jelikož nemáme proviant a je málo hodin, míříme dále.

"Chytrá" navigace není zase až tak chytrá

Za rozcestím Kopanina (418 m) se naše kroky ale na čas rozcházejí. Modrá značka mizí. Dejv důvěřuje "inteligentní" navigaci, já jdu zase po rozumu. Přece mě nebude po uších stále dupat nějaká hrst integrovaných obvodů a nějaká pitomá turistická značka vedoucí kamsi do roští. Vždyť Nízký Jeseník je plný lesních cest, které logicky vedou k cíli. I bez značek a navigace. Stačí vědět kde je sever…

Na louce nad Bohučovicemi obdivuji výhledy k hlavnímu hřebeni Hrubého Jeseníku s Pradědem, Petrovými kameny a Vysokou holí s Velkou kotlinou. A nesmím zapomenout na homoli sopky Velký Roudný. Je sice zataženo, ale výhledy ujdou. Suším boty, vyřizuji pár telefonů. Dejv ale nikde. 20 minut je přece jen moc i na chytrou navigaci. Volám nechytrým (zato vodotěsným) mobilem a zjišťuji, že Dejv se blíží. I s navigací. No rozdíl téměř půl hodiny v neprospěch "inteligentní" navigace je skutečně fest…

Hradec nad Moravicí a asi "světaznalý" kastelán

Dejv se konečně dostavil. Můžeme přes Bohučovice (365 m) pokračovat do Hradce nad Moravicí (325 m). Už se těším na pivko a něco k snědku v místní hospůdce u Červeného zámku. Jaké to ale překvapení, když v sedm zavírají. Je sice těsně před sedmou, dvě pivka a teplé párky nakonec přece jen urveme.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Ptám se paní hospodské, proč zavírají tak brzy, vždyť mívali do osmi. Prý jezdí málo lidí. Ani školní výlety letos nejsou. Prý proto, že nový kastelán zpoplatnil i vstup do zámeckého parku. Že je to ve světě běžné. No nevím… Co vím je to, že za celý měsíc tady bylo tolik zájezdů jako dříve během jednoho dne…

Tedy nevím, marně vzpomínám, do kterých zahrad je vstup zpoplatněn. Jasně, Alhambra na Granadě. Ale tady není Alhambra, památka UNESCO. Neplatí se v Lednici, neplatí se v Hluboké nad Vltavou, neplatí se ani ve městě Salzburg v Rakousku v parku Wasserspiele pod zámkem Hellbrunn… Nahlas přemítám, zda-li pán kastelán nemá vystudován "Plzeňský Oxford" na Západočeské univerzitě. To je ten věhlasný institut, kde různí Chovancové vystudovali práva s titulem JUDr. v červenci a v srpnu. Jo, každá doba si žádá odborníky…

Bezručova vyhlídka

Co se dá dělat, přesouváme se kolem Bílého zámku na Bezručovou vyhlídku (425 m) a degustujeme k tomu účelu zakoupené peňolo. Ano, správně, to je ten výtečný mok z hroznů, který dozrává na jižně orientovaných regálech v Peny marketu. Není kam spěchat, máme tady naplánován i bivak a nějaké to noční focení.

Noc byla teplá a hlavně uběhla hrozně rychle. Ráno se mně nechce vůbec vstávat. Nevím zda-li je to důsledek včerejší "dlouhé" túry a nebo degustace výtečného peňola. Ještě zbylo, Dejv jej chce vylít do trávy. V tom jsem mu na poslední chvíli zabránil se slovy, že ještě může přijít vhod!

Přes rozcestí Doubrava se přesunujeme za zdi zámecké zahrady. Vydáváme se dolů po žluté TZ. Za rozcestím Pod Paverákem (410 m) chvíli debatíme s maníkem, který tady za pomocí statného koníka stahuje dřevo. Když nám popisuje technologii přerozdělování peněz za stahování dřeva tak mně vychází, že z toho má nejméně. Na druhou stranu je na čerstvém vzduchu a může makat na kondičce…

Rozhledna Šance

Za Kajlovcem (316 m) opět nabíráme výšku. V okolních lesích kvete neskutečné množství náprstníků. Krásných kytek, ze kterých se připravuje takový fajn jed zvaný digitalis… Na rozcestí Nad Kajlovcem máme ale stoupání za sebou a po hřebínku pokračujeme po prašné cestě k posezení Nad Záviliším (455 m). A právě zde přichází náramně vhod peňolo, které chtěl David ráno tak neuváženě vylít…

Po kratší pauze a degustaci zbytků peňola pokračujeme po lesních cestách kolem pěkného přístřešku, který by se dal využít k bivaku. Obdivujeme výhledy na kamenolom v Jakubčovicích. Opravdu pořádná díra. Rozměry lomu jsou ještě lépe patrné z hrany jámy, na kterou se záhy dostáváme. Borci dole zrovna navrtávají ďoury pro další odstřel. Již nyní je to jáma jako hrom…

Konečně jsme na šancích, které tady po sobě zanechala v 18. století vojska Prušáků. Hned vedle stojí krásná rozhledna Šance na okraji Jakubčovic (498 m). Vyhlídku z jejího vrcholu si nemohu nechat ujít. I přesto, že jsem tady byl snad 50×. Obdivujeme okolní vršky Nízkého Jeseníky, v dáli je vidět siluetu Hrubého Jeseníku, na severu se táhnou nekonečné polské nížiny. A do Jakubčovic přijíždí linkový autobus…

V centru obce navštěvujeme místní obchod. Na nanuk je přece nejlepší pivo… Lemra čundr si žádá své. Pak po cestě a zelené TZ, pokračujeme směr Honův mlýn. Na okolních polích kvete neuvěřitelné množství chrp. Hotová modrá záplava. Tak to musím rozhodně vyfotografovat!

Kyjovice a Zátiší

Kolem Honova mlýna mašírujeme dále údolím Setiny na rozcestí Pod Hrabstvím (450 m). Cestou fotím množství brouků, motýlů aj. Cestu mi zkřížil nejen batolec duhový, ale i batolec červený. Dále cesta vede kolem Šindelkova mlýna k rekreačnímu zařízení Dopravního podniku Ostrava. Škoda jen, že mají zavřeno. Musíme tedy pokračovat k Panskému mlýnu (316 m) a do Kyjovic (350 m), kde konečně nacházíme otevřenou krčmu.

Nelze než zapadnout na závěrečné pivko. Do cíle to máme již kousek. Poslední dva kilometry. Do Zátiší je to navíc z kopečka. Ze Zátiší se již přepravíme tramvají. Vyhlášenou linkou číslo 5.

U piva v Kyjovicích rekapituluji, prohlížím fotky a pochvaluji si, že to byl prima lemra čundr. Za to ale okamžitě dostávám od Dejva pořádnou čočku. Že to žádný lemra čundr nebyl, že myslel, že za oba dva dny ujdeme to, co jsme našlapali včera. Nebo dnes. Hm, vidím, že neumím naplánovat ani lemra čundr. Asi jej budu muset nadále zdokonalovat a více na něj trénovat. Již nyní mám připravenu další lemra trasu. A opět v Nízkém Jeseníku, který je pro tento účel přímo ideální…

Trasa: Mokré Lazce - Suché Lazce (8 km, 190 m) - Podvihov (11,5 km, 320 m) - Hradec nad Moravicí (21 km, 520 m) - Bezručova vyhlídka (23 km, 680 m) - rozhledna Šance (28,6 km, 990 m) - Šindelkův mlýn (35,7 km, 1 040 m) - Panský mlýn (40 km, 1 070 m) - Kyjovice (41 km, 1 150 m) - Zátiší (43 km, 1 170 m)