Červenovodským sedlem prochází nejen silnice spojující Červenou Vodu např. s Lanškrounem, ale také historická hranice Čech a Moravy. Česko-moravská hranice se zformovala zhruba koncem 12. století a spíše drobnějšími změnami procházela až do 14. století. Administrativně pak byla zrušena ke konci roku 1948.
Přestože administrativně zemská hranice již neexistovala, ještě v roce 1960 došlo k jejím jistým posunům, které způsobily přetrvávající paradoxy. Právě soudruhům tak vděčíme za takové zvláštnosti, jako že řeka Morava pramení v "Čechách" a nebo že Moravská Třebová leží taktéž v dnešních "Čechách". Asi proto Moravská. Ta Třebová… Jeden by si řekl, že po roce 1989 bude soudružským paradoxům konec, ale nestalo se tak. Ulpívají na mapách jako svízel přítula na oděvech.
Navíc se k bývalým soudružským paradoxům přidávají mnohé další. Nejčerstvějšímu, byť do jisté míry nevýznamnému, se média intenzivně věnují již asi dva týdny. Ano, jde o jeden výlet do Ankary. A ani po tak dlouhé době nikomu z novinářů nepřijde nijak zvláštní, že jeden bývalý fanatický komouš přikázal předběžným opatřením jinému bývalému a spíše vlažnému komunistovi, aby vzal na výlet do Ankary třetího bývalého fanatického komouše, který si dnes říká hradní pán a poslouchá jako mopslík svého protokoláře bez bezpečnostní prověrky. Opravdu absurdní fraška…
To že mají být ti hlídací psi demokracie? No možná že opravdu jsou těmi střežícími psy. Ale nehledal bych mezi nimi taková psiska jako je dobrman, německý ovčák, border kolie či čuvač nebo pitbul, ale spíše zástupce plemen jako upištěná čivava, roztomilý jorkšírský teriér či nejhojnější a zákeřný krysařík… Možná ale, že jen bylo příliš teplo, až +42 °C, a některým jen změkl mozek… A nebo že by to nebyli novináři, ale propagandisté? Jedním z rysů propagandy totiž je, že čím bezvýznamnější je událost, tím větší pozornost ji média věnují. To už si zvažte sami…
Čenkovice a Výprachtice
No nic, moc jsem se rozkecal. Je čas pokročit dále, máme dnes před sebou ještě pár kilometrů. Po zelené turistické značce míříme k vrchu Jeřáb (900 m). Na jeho úrovni opouštíme turistickou značku a pokračujeme po lyžařských trasách přes rozcestí Náměstíčko a Nad Čenkovicemi (880 m) ke sjezdovkám na úbočí Bukové hory (958 m). Z těch se otevírají nádherné výhledy západním směrem. Jako na dlani máme malebné Čenkovice, ale i vzdálenější hřebeny Orlických hor a Podorlické pahorkatiny.
Zakrátko se napojujeme na modrou turistickou značku. Míjíme krásné louky s nádhernými roubenkami. Asi půjde o nové penziony na horním konci jedné ze sjezdovek v okolí Čenkovic. Následuje rozcestí U Palouku (826 m) a pak docela prďácký sešup hustým lesem na další krásné louky a na rozcestí Palouk (700 m). Cestou fotím kytky, plzáky, brouky (nejvíce potěšil zlatohlávek tmavý na rdesnu hadím kořenu) a pochopitelně nechybí ani nějaké hříbky. Převážně dřevokazné.
Není divu, že mi David "utekl" a netrpělivě vyčkává u prvních chalup nad Výprachticemi. Kousek pod Výprachtickým vrchem (703 m) a za jednou takovou hezkou skalkou, pod kterou je ohniště a upravené posezení. Docházím jej se slovy, že jsem jej očekával až někde u piva. Zle se na mě podívá a říká, že ve Výprachticích není žádná hospoda ani obchod, že na mapách nic nenašel. Na to zase já odpovídám, ať už konečně nevěří všemu, co najde na internetu, že Výprachtice jsou příliš velká obec na to, aby tam nebyl alespoň nějaký otevřený krám…
Míjíme řadu krásných roubený chalup, pomník padlým z I. světové války a kousek za jakýmsi centrem s autobusovým nádražíčkem jsme u konzumu. Coop-u. Takže zastávka bude, pivo taktéž. Láhvové, ale příjemně studené. No a parťák nevydrží bez zmrzliny, takže okusuje nějakou hmotu na dřevěném "klocku". Včera pohár, dneska nanuk. No ale my, co žijeme skromně a po selsku, zvládneme nenáročný trek i bez těchto dozajista lahodných a osvěžujících pochutin…
Moravská Sázava
Příjemně osvěženi můžeme vyrazit dále podél říčky Moravská Sázava, jejíž tok jsme prvně překračovali již u rozcestí Palouk. Stále po modré TZ obcházíme vrch Koburk (566 m) a přicázíme k soutoku Moravské Sázavy se Sázavským potokem. Stojí tady bývalý vodní mlýn a na skalním ostrohu nad řekou stávalo tvrziště Výprachtice. K němu však nevede žádná patrná pěšina ani na něj neupozorňuje žádná tabulka, takže se tam s batohy netaháme.
O zaniklé tvrzi Výprachtice neexistují žádné písemné prameny, o její historii tak nevíme lautr nic. Jen archeologické nálezy dokladují, že tvrz trojúhelníkového půdorysu byla obehnána valem a vznikla někdy na přelomu 13. a 14. století, kdy zdejší panství patřilo Zbraslavskému klášteru. To bylo opravdu stručné.
U mlýna a pod tvrzištěm se naše cesta prudce stáčí doprava. Pokračujeme kolem kamenitého koryta Moravské Sázavy, které je v bezprostředním okolí lemováno nivním lesem. Moravská Sázava pramení na úbočí Bukové hory ve výšce asi 810 metrů a po necelých 55 kilometrech se nedaleko Zábřehu vlévá ve výšce 260 metrů do řeky Morava. Na horním toku řeky (až po Olomouc) jde o nejvýznamnější přítok Moravy.
O kus níže míjíme Studánku u Železného mostku a potkáváme první turistku. Kamarádka maminky mé dcery potvrzuje, že svět je malý. Ještě chvíli se tomu smějeme. Zastavujeme se u velikého skaliska na úbočí vrchu Varta (620 m). Je tady velké ohniště, upravené posezení, dokonce totem a jak už to u skal často bývá, je tady i štola. Avšak poměrně krátká. O jejím účelu se mohu jen dohadovat. Horninové podloží je bohaté, takže se tady mohlo kutat kde co.
O kousek dále míjíme Jubilejsní památník Jana II. z Lichtenštejna (v okolí je jich více). Cesta stále klesá, nakonec jako po celý den. Následuje rozcestí Pod Drtičem (440 m), hezké louky a menší skalky. Na rozcestí Údolí Moravské Sázavy (410 m) se k nám připojuje žlutá TZ. Údolí se postupně rozšiřuje a záhy se objevují první stavení. Neklamný znak toho, že se blížíme do cíle - do obce Albrechtice v sousedství města Lanškroun. O kus dále jsou opravdu krásné dřevěné "sochy". Sova s ježkem se fakt povedli. Naposledy překračujeme Moravskou Sázavu a jsme nazpět na "našem" parkovišti.
Trek byl vcelku nenáročný, ale nádherný. Na 41 kilometrech jsme si užili nečekaných krás a dalekých výhledů. Trasu jsme si mohli ještě o 10 kilometříků protáhnout, to by byla vcelku brnkačka, a navštívit rozhlednu Mariánka. Ale to jsem neměl odvahu Davidovi navrhnout. Asi by mě hnal svinským krokem. Mariánku přesto nevynecháme, jukneme k ní i na ní. Na vyhlídkovou plošinu. Vozem a zbytek po svých… Cestou ještě skvělý pozdní oběd a již se blížíme k domovu. Ty dva dny na pomezí Orlických hor a Zábřežské vrchoviny měly vskutku neopakovatelný náboj!
- Předchozí (1.) část článku
- Trasa treku (orientačně) na turistické mapě
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.