Středobody tohoto nenáročného dvoudenního treku jsou vrchy Lázek, nejvyšší vrchol Zábřežské vrchoviny, a Buková hora v jihovýchodním cípu Orlických hor. A jako třešničku na dortu si na závěr dáme údolí Moravské Sázavy. Suma sumárum 41 kilometrů s převýšením pouhých 900 metrů. Však jsem již výše uvedl, že jde o nenáročný trek.
Albrechtice a rozhledna na Lázku
Nástupním i cílovým místem okružního treku je vesnička Albrechtice v těsném sousedství města Lanškroun. Cestou jsme se zastavili jen u Mohelnice, kde nás přímo ohromila zářivě rodá pole s kvetoucími vlčími máky. Hned ze startu se protáhneme mezi domky nad vesnici, kousek podél cesty a již odbočujeme k lesu. Po lesní cestě procházíme cikcak tu listnatým, tu zase jehličnatým lesem. Postupně se dostáváme do údolíčka Hraničního potoka s řadou soukromých rekreačních chat.
Na rozcestí Pod Herboticemi (500 m) odbočujeme doprava a okolo krásné hrázděné chalupy, bývalého vodního mlýna zvaného Benešův mlýn (dnes je to nepřístupný rekreační objekt), stoupáme vzhůru. Pěkně po úbočích Loukové hory (613 m) s krásnými loukami ve vrcholových partiích a velkou usedlostí choulící se pod mohutnými stromy.
Ve třech velkých "kličkách" se postupně vyškrábneme na vrch Lázek (715 m), nejvyšší vrchol Zábřežské vrchoviny. Samotný vrchol je sice částečně zalesněn, ale díky asi 20 metrů vysoké rozhledně z roku 1934 si můžeme vychutnat kruhové rozhledy. Rozhledna na Lázku je o prázdninách otevřena denně od 10.00 do 18.00, mimo sezónu jen o víkendech. Vstupné na rozhlednu činí 50 Kč. Pro dospělého.
Z vyhlídkové plošiny, která je bohužel "zababušena" okny jež se nedají otevřít, což poněkud omezuje focení, uvidíme nejen Zábřežskou vrchovinu a Orlické hory, ale také Svitavskou pahorkatinu, Králický Sněžník a Hrubý Jeseník. No a za opravdu dobré viditelnosti i Krkonoše. Součástí rozhledny je i hospůdka či bistro, kde si můžete dát něco k snědku a nebo pití. Příjemné místo a dobře obhospodařované. V minulosti to tady s otvírací dobou bylo dosti problematické. Dnes se nemusíte bát, že byste na Lázek šli či jeli zbytečně.
Cotkytle a Horní Heřmanice
Přes rozcestí Lázek, rozhl. (714 m) scházíme po červené, zelené a žluté TZ po silničce přes květnaté louky s dech beroucími výhledy do okolí i do dáli k hlavní silničce do Cotkytle. Přestože je tento úsek "asfaltový" a v malých nadmořských výškách, přesto je úžasný. A díky četným loukám a pastvinám také plný neopakovatelných výhledů. Jde opravdu o mimořádně krásný úsek, který nadchl nejen mě, ale také mého parťáka. Mohu jej vřele doporučit i vám. Ty výhledy. Výhledy jsou okořeněny pohledem k Bukové hoře, našemu dalšími cíli, a masívem Králického Sněžníku, na kterém i pouhým okem jasně vidíme novou polskou rozhlednu.
Na rozcestí Lázek, pomník (678 m) u hlavní silničky odbočíme k památníku obětí protinacistického odboje. Pomník byl vybudován v místech, kde byli 5. října 1944 popraveni Josef Kesselgruber s 18letým synem Svatoslavem a Jan Bartoš, hajný z Hoštejna. No tak hlavně že se brněnská "smetánka" kolaborantů Němcům opět omluvila. Po úzké silničce scházíme do Cotkytle (622 m), malé vísky s poutním kostelem Jana Nepomuckého z roku 1727. V obci je to při neděli jako po vymření. Vše je tady zavřeno, takže pouze projdeme a opět míříme do lesů a na louky na vrchu Vrchy (660 m).
Ani další úsek nezklamal, opět byl plný skvělých výhledů. Své dělá i hezké počasí a modrá obloha s bílými obláčky. Na rozcestí Na Hranicích (629 m), kterým prochází hranice mezi Olomouckým a Pardubickým krajem, přejdeme prázdnou asfaltovou silničku a pokračujeme podél lesa a po loukách k Horním Heřmanicím. Zastavujeme u hezkých Božích muk choulících se pod nádhernou skupinkou lip.
Lučním hřebenem (opět je vidět Králický Sněžník s rozhlednou) se dostáváme do obce Horní Heřmanice s asi 500 obyvateli, kde se zastavujeme v příjemné kavárničce Dvůr nebes. Mají tady široký výběr káv, uvnitř je téměř plno. Asi jde o vyhlášený podnik, kde se stavují u přespolní. Dejv si dává (snad jsem to nepopletl) žhavou lásku. Ne, ne, nejde o služby lehkých děv, nýbrž o zmrzlinový pohár. A pořádný. To jsem zvědav, jak to do sebe nacpe. Já se spokojím s pivem. Láhvovým. A bohužel mají jen Plzeň. Obyčejné, ale předražené pivo. Lidi zblblí reklamou jej ale lemtaj, jak kdyby to byl nebeský mok. Přitom toto pivo distribuované u nás je na úrovni jiných běžných značek. Sory jako, pokud právě někomu právě šlapu po kuřím oku…
Rýdrovice, Valteřice a Buková hora
Davidek je napapkaný, takže můžeme pokročit dále. Po silničce se přemísťujeme k vesničce či spíše osadě Rýdrovice (645 m), která administrativně spadá pod Horní Heřmanice. To se již pomalu ale jistě dostáváme na pomezí Zábřežské vrchoviny a Orlických hor. Ale člověk při přechodu hranice těchto dvou geomorfologických celků žádnou změnu nezaznamená.
Lesní cestou a okrajem luk přicházíme na rozcestí Valteřice, hájovna (733 m) na okraji obce Valteřice, která administrativně spadá pod Výprachtice. Ve Valteřicích stojí poměrně velký kostel Povýšení sv. Kříže z roku 1832. Na osadu s pár čísly popisnými je to opravdu ohromná stavba. Ke kostelu však nejdeme, budeme se držet zelené TZ, která neúprosně stoupá. Přes vrch Strážka (836 m) na rozcestí Strážka (831 m) a pak na rozcestí Pod Bukovou horou (926 m) až na Bukovou horu (958 m), kde je konečná stanice sedačkové lanovky.
David se někde ve svahu kousl. Přesto jej chválím. Bije se statečně a hlavně neremcá. Mám tak čas zajít se kouknout na vyhlídku nad Čeňkovicemi, ze které se otevírají opravdu skvělé výhledy. Jako na dlani mám i blízký Suchý vrch s rozhlednou a Kramářovou chatou. Ano, ten Suchý vrch, na kterým jsem byl ani ne před týdnem.
David se konečně doškrábal až na vrchol Bukové hory, takže můžeme dorazit poslední úsek naší dnešní cesty. Stále po zelené TZ se protáhneme na kótu Na planiskách (934 m), za kterou to pak neznačenou lesní cestou bereme k bivaku u Fredovy studánky. Jde o velký a prostorný přístřešek přímo u pramene, takže nám nic chybět nebude. Při západu Slunce nám nad hlavami prolétne horkovzdušný balón a pak se jde na kutě. David na nějaké to ponocování nemá náladu, nějak jej zničil dnešní výlet. A nebo snad ten obří zmrzlinový pohár v Horních Heřmanicích? No co, zítra je také den. Dnes máme v nohách 23 kilometrů s převýšením něco málo přes 800 metrů.
- Dokončení článku
- Trasa treku (orientačně) na turistické mapě
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.