Lattengebirge - nejsevernější horské pásmo Berchtesgadenských Alp

Pro začátek výstupu jsme si zvolili jihovýchodní úpatí horské skupiny nedaleko městečka Bischofswiesen. Ve směru od Bad Reichenhallu na Berchtesgaden se napravo od hlavní silnice B20, před osadou Winkl - Siedlung, nachází u řeky Bischofswiesener Ache větší autokemp. Pokud odbočíme přes most k autokempu, tak silnička pokračuje do bočního údolí potoka Frechenbach, kudy po 1,5 km přijedeme k velkému lesnímu bezplatnému parkovišti v nadmořské výšce asi 700 m.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

S malými batohy na zádech nás dnes čeká slušné převýšení a užíváme si pro začátek cestu z kopečka po široké cestě okolo samoty Klausenhäusl k rozcestníku s nástupem do hor. Od rozcestí nás vede značená cesta č. 477 nejprve po okraji lesa a následně táhlým stoupáním po zalesněném skalnatém hřbetu. Cesta vede bezpečně a místy nás potěší výhledy do hlubokých skalních žlabů a na okolní hory. U velkého rozcestí nedaleko skalního útvaru Steinerne Agnes odbočujeme po značce doprava směrem k věžím Rotofen.

Po 300 m chůze odbočíme ze značené cesty a naším cílem je tajemné skalní okno Teufelsloch, které je ukryté na hřebeni mimo značené trasy. Vystupujeme kolmo lesem, kde nalézáme první kamenné "mužíky" a brzy přicházíme do mělkého sedla s mýtinou. Odtud stoupáme po strmém zalesněném hřbetu přímo za nosem pod skalní stěnu nad našimi hlavami. Cesta pod stěnou mezi skálou a klečí je již více zřetelná a přivede nás na hlavní hřeben, nalevo od vrcholu Mottkopf (1 554 m). Procházíme se místy nad kolmými srázy padajícími na severní stranu a výhledy jsou neuvěřitelné.

Po úzké pěšince ztrácející se často ve vyřezané kleči obcházíme ve velkém horku hřebenová skaliska a po krátké, ale náročné cestě stojíme konečně u velkého skalního okna Teufelsloch o šířce a délce asi 5 m. Máme velkou radost z návštěvy orientačně obtížně dostupného místa nevyznačeného v mapách, které leží na hřebeni u hory Keilkopf (1 602 m) a užíváme si dokonalé panorama a atmosféru místa. V určité dny v roce je údajně vidět z údolí svítit slunce skrz skalní okno.

Ve strmém severním svahu pod námi se z kleče na mnoha místech vynořují štíhlé dolomitové jehly, které vzdáleně připomínají známé zemní pyramidy v Dolomitech. Další část hřebene směrem k hoře Dreiseseelberg (1 680 m) je pro vysokou a neprořezanou kleč neprůchodná a proto se pomalu vracíme náročnou cestou nazpět. S tím jsme ale v plánování trasy stejně počítali a opatrně tedy klesáme zpátky na značenou cestu a dále k rozcestí u Steinere Agnes.

Steinerne Agnes (Kamenná Anežka) je nejznámější skalní úvar ve zdejších horách a cíl většiny výprav. Nádherná dolomitová skalní věž o výšce 15 m je opředená několika pověstmi a připomíná zkamenělou dívku v klobouku. Bizarní skála se zvedá v nadmořské výšce 1 305 m a z lesa od značené cesty vystoupáme k útvaru krátkou odbočkou. Pokud si chceme skálu vyfotit, musíme po strmé pěšině vystoupat na vyhlídku, která se nachází těsně nad ní. U rozcestí pod skalním útvarem se ještě nachází lovecká chata Rotofenalm a slabý zdroj pitné vody.

Po prohlídce útvaru pokračujeme nadále značenou cestou č. 477 vedoucí dlouho po vrstevnici. Často překračujeme hluboké žlaby i s tekoucí vodou a procházíme nádherné husté listnaté lesy. Objevuje se před námi nevelká pastvina, kde se stáčíme prudce do svahu a začínáme ostře stoupat vstříc hřebeni. Po strmém úseku jsme na dně širokého a travnatého karu, který je řídce porostlý klečí a se spoustou žlutě kvetoucích upolínů. Procházíme opravdu nádherným místem, odkud nenáročnou stezkou pod skalními stěnami hory Karkopf (1 738 m) vystoupáme až na hlavní hřeben. Stojíme u rozcestí se značenou cestou č. 479, po které si odbočíme na vrchol Dreisesselberg (1 680 m). Širokou cestou mezi klečí jsme na vrcholku hory za 15 minut.

Stojíme u velkého vrcholového kříže hory Dreisesselberg (1 680 m), na široké a rovné plošince. Je nádherné suché počasí s dalekými výhledy, které není v červnu po Medardovi na horách moc časté. Na severní stranu hory padají téměř kolmé skalnaté srázy a od jejich horního okraje jsou neuvěřitelné pohledy na Bad Reichenhall, Salzburg a dokonce až na hřebeny Šumavy na obzoru. Města a vesnice jsou v hloubce přes 1 200 m pod námi a my sedíme, svačíme a užíváme si pohodičku o samotě na vrcholu s pohledem do hlubin. Cesta nazpět k rozcestí od vrcholu zcela klečí porostlé hory utekla rychle a dalším cílem je nejvyšší vrchol horské skupiny Lattengebirge s názvem Karkopf (1 738 m).

Široká cesta mírně stoupá v nekonečných porostech kleče a zároveň obchází hluboké závrty se sněhem na jejich dně. Díváme se na dokonalou ukázku těchto krasových útvarů a na jejich okrajích fotíme nádherně kvetoucí modré hořce (hořec Clusiův a hořec bavorský). Po nenáročném výstupu stojíme na vrcholu Karkopf (1 738 m) s vrcholovým křížem a pěkným panoramatem celých Berchtesgadenských Alp se všemi nejvyššími vrcholy. Opět dlouho vysedáváme pod modrou oblohou a z nejvyššího místa dnešního dne hledíme do závratných hloubek. Z vrcholu pokračujeme dále po hřebeni značenou cestou č. 479, která je už opět pravou horskou úzkou stezkou.

Traverzujeme svah hory Törlkopf (1 704 m) a na jenom místě objevujeme širší cestu v kleči mířící k vrcholu. Děláme krátkou strmou odbočku, abychom stanuli na posledním vrcholu dnešního dne s názvem Törlkopf (1 704 m). Výhledy jsou stejně nádherné, jako z nejvyššího Karkopfu a odbočka se rozhodně vyplácí. Naposledy hledíme přes malý ocelový kříž na Berchtesgadenské Alpy a vracíme se na značenou stezku, která následně klesá stále prudčeji do pásma smrkového lesa. Malé loučky mezi stromy jsou zcela pokryty hustými koberci žlutých upolínů a jarní horská atmosféra je dokonalá. Přicházíme k uzamčené malé chatě bez kryté verandy Bergwacthütte, patřící horské záchranné službě. Je nádherně postavena na okraji skály, těsně nad horským sedlem.

Od záchranářské chaty s rozcestníkem začíná nekonečný sestup na dno údolí po cestě číslo 479A. Stezka stabilně klesá střídavě loukami a převážně listnatými lesy v táhlých serpentinách bez nepříjemně strmých úseků. Přicházíme na malou pastvinu s dřevěným stavením Mitterkasseralm, kde se dá v případě špatného počasí bez problémů skrýt. Jedná se vlastně o větší stáj pro zvířata s dřevníkem a verandou, kde nechybí ani tradiční venkovní korýtko s tekoucí vodou.

Od dřevěného pasteveckého stavení začíná již širší kamenitá cesta, která postupně přechází v dokonalou nezpevněnou lesní cestu s mnoha zatáčkami. Luxusní cesta vede až na dno údolí a většinu zatáček nám zkracuje značka po úzkých pěšinkách. Trasa do údolí je hodně dlouhá a zdá se nám opravdu nekonečná. Konečně vidíme po levé straně větší louky a samotu Pleicklehen. Přicházíme na ještě větší cestu u soutoku horských potoků a ta nás nakonec pohodlně zavede po necelém 1 km k našemu parkovišti.

Celkem i s odbočkami jsme spočítali převýšení na trase 1 350 m a zdejší hory nás svou nádherou opravdu příjemně překvapili. Používali jsme na trase podrobnou mapu z nakladatelství KOMPASS č. 794 Berchtesgadener Land ve skvělém měřítku 1:25 000.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie