Pro začátek výstupu jsme si zvolili jihovýchodní úpatí horské skupiny nedaleko městečka Bischofswiesen. Ve směru od Bad Reichenhallu na Berchtesgaden se napravo od hlavní silnice B20, před osadou Winkl - Siedlung, nachází u řeky Bischofswiesener Ache větší autokemp. Pokud odbočíme přes most k autokempu, tak silnička pokračuje do bočního údolí potoka Frechenbach, kudy po 1,5 km přijedeme k velkému lesnímu bezplatnému parkovišti v nadmořské výšce asi 700 m.
S malými batohy na zádech nás dnes čeká slušné převýšení a užíváme si pro začátek cestu z kopečka po široké cestě okolo samoty Klausenhäusl k rozcestníku s nástupem do hor. Od rozcestí nás vede značená cesta č. 477 nejprve po okraji lesa a následně táhlým stoupáním po zalesněném skalnatém hřbetu. Cesta vede bezpečně a místy nás potěší výhledy do hlubokých skalních žlabů a na okolní hory. U velkého rozcestí nedaleko skalního útvaru Steinerne Agnes odbočujeme po značce doprava směrem k věžím Rotofen.
Po 300 m chůze odbočíme ze značené cesty a naším cílem je tajemné skalní okno Teufelsloch, které je ukryté na hřebeni mimo značené trasy. Vystupujeme kolmo lesem, kde nalézáme první kamenné "mužíky" a brzy přicházíme do mělkého sedla s mýtinou. Odtud stoupáme po strmém zalesněném hřbetu přímo za nosem pod skalní stěnu nad našimi hlavami. Cesta pod stěnou mezi skálou a klečí je již více zřetelná a přivede nás na hlavní hřeben, nalevo od vrcholu Mottkopf (1 554 m). Procházíme se místy nad kolmými srázy padajícími na severní stranu a výhledy jsou neuvěřitelné.
Po úzké pěšince ztrácející se často ve vyřezané kleči obcházíme ve velkém horku hřebenová skaliska a po krátké, ale náročné cestě stojíme konečně u velkého skalního okna Teufelsloch o šířce a délce asi 5 m. Máme velkou radost z návštěvy orientačně obtížně dostupného místa nevyznačeného v mapách, které leží na hřebeni u hory Keilkopf (1 602 m) a užíváme si dokonalé panorama a atmosféru místa. V určité dny v roce je údajně vidět z údolí svítit slunce skrz skalní okno.
Ve strmém severním svahu pod námi se z kleče na mnoha místech vynořují štíhlé dolomitové jehly, které vzdáleně připomínají známé zemní pyramidy v Dolomitech. Další část hřebene směrem k hoře Dreiseseelberg (1 680 m) je pro vysokou a neprořezanou kleč neprůchodná a proto se pomalu vracíme náročnou cestou nazpět. S tím jsme ale v plánování trasy stejně počítali a opatrně tedy klesáme zpátky na značenou cestu a dále k rozcestí u Steinere Agnes.
Steinerne Agnes (Kamenná Anežka) je nejznámější skalní úvar ve zdejších horách a cíl většiny výprav. Nádherná dolomitová skalní věž o výšce 15 m je opředená několika pověstmi a připomíná zkamenělou dívku v klobouku. Bizarní skála se zvedá v nadmořské výšce 1 305 m a z lesa od značené cesty vystoupáme k útvaru krátkou odbočkou. Pokud si chceme skálu vyfotit, musíme po strmé pěšině vystoupat na vyhlídku, která se nachází těsně nad ní. U rozcestí pod skalním útvarem se ještě nachází lovecká chata Rotofenalm a slabý zdroj pitné vody.
Po prohlídce útvaru pokračujeme nadále značenou cestou č. 477 vedoucí dlouho po vrstevnici. Často překračujeme hluboké žlaby i s tekoucí vodou a procházíme nádherné husté listnaté lesy. Objevuje se před námi nevelká pastvina, kde se stáčíme prudce do svahu a začínáme ostře stoupat vstříc hřebeni. Po strmém úseku jsme na dně širokého a travnatého karu, který je řídce porostlý klečí a se spoustou žlutě kvetoucích upolínů. Procházíme opravdu nádherným místem, odkud nenáročnou stezkou pod skalními stěnami hory Karkopf (1 738 m) vystoupáme až na hlavní hřeben. Stojíme u rozcestí se značenou cestou č. 479, po které si odbočíme na vrchol Dreisesselberg (1 680 m). Širokou cestou mezi klečí jsme na vrcholku hory za 15 minut.
Stojíme u velkého vrcholového kříže hory Dreisesselberg (1 680 m), na široké a rovné plošince. Je nádherné suché počasí s dalekými výhledy, které není v červnu po Medardovi na horách moc časté. Na severní stranu hory padají téměř kolmé skalnaté srázy a od jejich horního okraje jsou neuvěřitelné pohledy na Bad Reichenhall, Salzburg a dokonce až na hřebeny Šumavy na obzoru. Města a vesnice jsou v hloubce přes 1 200 m pod námi a my sedíme, svačíme a užíváme si pohodičku o samotě na vrcholu s pohledem do hlubin. Cesta nazpět k rozcestí od vrcholu zcela klečí porostlé hory utekla rychle a dalším cílem je nejvyšší vrchol horské skupiny Lattengebirge s názvem Karkopf (1 738 m).
Široká cesta mírně stoupá v nekonečných porostech kleče a zároveň obchází hluboké závrty se sněhem na jejich dně. Díváme se na dokonalou ukázku těchto krasových útvarů a na jejich okrajích fotíme nádherně kvetoucí modré hořce (hořec Clusiův a hořec bavorský). Po nenáročném výstupu stojíme na vrcholu Karkopf (1 738 m) s vrcholovým křížem a pěkným panoramatem celých Berchtesgadenských Alp se všemi nejvyššími vrcholy. Opět dlouho vysedáváme pod modrou oblohou a z nejvyššího místa dnešního dne hledíme do závratných hloubek. Z vrcholu pokračujeme dále po hřebeni značenou cestou č. 479, která je už opět pravou horskou úzkou stezkou.
Traverzujeme svah hory Törlkopf (1 704 m) a na jenom místě objevujeme širší cestu v kleči mířící k vrcholu. Děláme krátkou strmou odbočku, abychom stanuli na posledním vrcholu dnešního dne s názvem Törlkopf (1 704 m). Výhledy jsou stejně nádherné, jako z nejvyššího Karkopfu a odbočka se rozhodně vyplácí. Naposledy hledíme přes malý ocelový kříž na Berchtesgadenské Alpy a vracíme se na značenou stezku, která následně klesá stále prudčeji do pásma smrkového lesa. Malé loučky mezi stromy jsou zcela pokryty hustými koberci žlutých upolínů a jarní horská atmosféra je dokonalá. Přicházíme k uzamčené malé chatě bez kryté verandy Bergwacthütte, patřící horské záchranné službě. Je nádherně postavena na okraji skály, těsně nad horským sedlem.
Od záchranářské chaty s rozcestníkem začíná nekonečný sestup na dno údolí po cestě číslo 479A. Stezka stabilně klesá střídavě loukami a převážně listnatými lesy v táhlých serpentinách bez nepříjemně strmých úseků. Přicházíme na malou pastvinu s dřevěným stavením Mitterkasseralm, kde se dá v případě špatného počasí bez problémů skrýt. Jedná se vlastně o větší stáj pro zvířata s dřevníkem a verandou, kde nechybí ani tradiční venkovní korýtko s tekoucí vodou.
Od dřevěného pasteveckého stavení začíná již širší kamenitá cesta, která postupně přechází v dokonalou nezpevněnou lesní cestu s mnoha zatáčkami. Luxusní cesta vede až na dno údolí a většinu zatáček nám zkracuje značka po úzkých pěšinkách. Trasa do údolí je hodně dlouhá a zdá se nám opravdu nekonečná. Konečně vidíme po levé straně větší louky a samotu Pleicklehen. Přicházíme na ještě větší cestu u soutoku horských potoků a ta nás nakonec pohodlně zavede po necelém 1 km k našemu parkovišti.
Celkem i s odbočkami jsme spočítali převýšení na trase 1 350 m a zdejší hory nás svou nádherou opravdu příjemně překvapili. Používali jsme na trase podrobnou mapu z nakladatelství KOMPASS č. 794 Berchtesgadener Land ve skvělém měřítku 1:25 000.
Fotogalerie, prohlédněte si fotografie
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.