La Tresenta (3 609 m), túra na horu v Grajských Alpách

Výstup na vrchol v Grajských Alpách v NP Gran Paradiso

La Tresenta (3 609 m n. m.) je jedním z významných vrcholů hřebene Grajských Alp. Nachází se na území NP Gran Paradiso mezi vrcholy Gran Paradiso a Ciarforon na jižní straně údolí Val Savarenche v blízkosti Aosty. Pokud budeme úplně konkrétní, nalezneme tento vrchol v závěru doliny Val Savarenche nad osadou Pont. Z Pontu však vidět není, pohledy na ni se otevírají z cesty pod chatou Vittorio Emanuele a nebo z protilehlého hřebene.

Přístup

Nejvhodnějšími přístupovými cestami jsou dálnice E25 ze směru od Milana na Aostu a nebo z Francie tunelem pod Mont Blancem (dražší varianta). Kousek za Aostou (před Aostou) odbočíme z dálnice směrem na vesnici Aymavilles a před osadou Arvier již hledáme odbočku do údolí Val Savarenche. Cedule většinou ale oznamují dolinu Cogne, která s tou naší sousedí.

Pokud máte starší mapy, příliš na ně nespoléhejte, neboť zdejší dálnice byla vybudována v posledním desetiletí a i přejezdy a podjezdy jsou dnes vedeny jinak než v minulosti. Cesta v četných serpentinách prudce stoupá. Na výrazném rozcestí musíme zamířit do údolí Val Savarenche, nikoliv do Cogne. Asi po 26 kilometrech se dostáváme do závěru údolí, kde se nachází osada Pont, kemp a velké sběrné parkoviště.

Nástup na túru

Jediným rozumným místem, ze kterého je vhodné túru zahájit je osada Pont (1 960 m). Jsou i další místa, ale ta jsou příliš vzdálená a tudíž je popisovat nebudu. Z Pontu zamíříme zhruba k jihu proti proudu říčky T. Savara. U parkoviště nejprve přejdeme přes lávku přes tuto říčku a pokračujeme proti proudu asi jeden kilometr po cestě číslo 212. Brzy se cesta začíná nořit do lesa a prudce stoupat v četných serpentinách.

Procházíme kolem vodopádu a brzy se dostáváme do pásma, kde mizí stromy a otevírají se výhledy na okolní vrcholy. Kolem rozpadlých salaší la Chante (po pravé ruce) stoupáme dále po rozsáhlých loukách, kde nás svým pískotem doprovázejí četní svišti a nebo hojni kozorožci. Ty je tady možné spatřit se značně vysokou pravděpodobnosti.

Konečně se dostáváme k chatě Vittorio Emanuele (2 732 m, 3 až 4 h), kde je možné za 10-20 euro (sleva s průkazem ČHS, Alpenverain atd.) přespat v malých pokojích po čtyřech a nebo ve společné noclehárně pod střechou. Potud je výstupová trasa totožná s trasou na Gran Paradiso, jedinou čtyřtisícovku v oblasti a častý cíl alpinistů. U chaty se však cesty rozcházejí a každá míří do jiného údolí.

Výstup

Výstup na vrchol je poměrně snadný, jištění je potřeba jen na ledovci a nebo na firnových hřebenech (v jarních měsících). Od chaty vede pohodlný a široký chodník, dále výstup pokračuje po ledovci a dále již jen po skále a nebo v nepříjemné a všudypřítomné suti a polích s velkými a nestabilními balvany. Po pravé ruce máme rozložitou homoli vrcholu Ciarforon s mohutnou sněhovou čepicí. Podle tohoto vršku a měnícího se úhlu pohledu se dá dobře odhadovat nadmořská výška. Podobně jako při výstupu na sousední Gran Paradiso.

Od chaty Vittorio Emanuel zamíříme k jezírku, které obejdeme z pravé strany a dále pokračujeme na suťovou morénu nad chatou. Vede tady dobře viditelný chodník. Nad morénou se nám otevírají nádherné rozhledy na okolní vrcholy, zejména na Ciarforon, La Tresentu, B. Monciair a na protější hřeben s vrcholy Cima Entrelor, Punta Bioula aj.

Pokračujeme neustále v suti vysoko nad potokem, přes četné terénní vlny až k další moréně. Tady překonáme potok a dojdeme k úpatí ledovce. Neustále sledujeme chodník, v závěru jeho pravou odbočku. Dojdeme k ledovci, jehož tvar a velikost však nesouhlasí se zákresem v mapě, neboť ledovce v této části Alp se velice rychle zmenšují. V této oblasti se pohybuje poměrně mnoho kozorožců. Ještě se mi nestalo, že bych tady žádného nepotkal.

Na ledovci je nutné nasadit mačky, neboť jsou tady velice velké a hluboké trhliny a dokonce kaverny! Přecházíme po ledovci podél výběžku La Tresenty ubíhajícímu směrem ke Gran Paradisu. Míříme k sedlu C. di Moncorve (3 294 m). Nedojdeme však až k němu, ale zhruba 300 metrů před ním nastoupíme do suťového svahu La Tresenty.

Nástup je hůře viditelný, kamenní mužíci jsou vidět spíše z větší dálky, proto hledám přístupovou cestu již během výstupu. Během odpočinku se dá pokochat krásnými zelenými loukami protějšího hřebene čechraného řadou menších, přesto ledovcových vrcholů.

Stoupáme nepříjemným suťoviskem s velkými pohyblivými kameny. Proto je nutné dávat maximální pozor. Ve spodní části je chodníků více. Různě se chaoticky klikatí, je proto obtížné udržet si správný směr. Zbytek výstupové cesty vede po skále a nebo suti, větší expozice je jen na několika málo místech.

Výstup si můžeme zkrátit přes sněhová pole, která se na svahu většinou udrží i v létě. Terén je zde však velice strmý, v některých úsecích je čistý vodní led. Proto je potřeba mít nejen mačky, ale i cepín, kterým byste v případě uklouznuti mohli zastavit pád.

V poslední třetině výstupu je již chodník v suti lépe viditelný, takže se tady vyhneme orientačním problémům. Poslední úsek je již jednoduchý, snad jen vrcholové skalky by někomu mohly činit potíže. Z vrcholu, na kterém je kovový křiž s vrcholovou knihou ve schránce v úpatí této kovové konstrukce, se otevírají fantastické rozhledy na množství okolních vrcholů.

Přestože je výhled z části stíněn skalními masivy Gran Paradisa a Ciarforonu, je skutečně velkolepý. A to i přesto, že La Tresenta (3 609 m) je tak trochu utopená v hlavním hřebeni této části Alp. Výstupový čas od chaty asi 3 h.

Sestup

Sestupová cesta vede po stopách to výstupové. Orientační problémy by se mohly vyskytnout snad jen v případě mlhy. Tady hrozí nebezpečí, že se dostanete do velkých kamenných polí, která nevypadají příliš stabilně. Nesmíte se dostat přes severozápadní hranu, neboť stěna za ní je skutečně strmá a sestup jí bez horolezecké výzbroje není možný. Nehledě na to, že byste se dostali do protějšího údolí!

La Tresenta (3 609 m n. m.), turistická mapa

• Mapy: IGN 1:25 000, Gran Paradiso