Týden dovolené na horách? Projděte si… Kysucké a Oravské Beskydy

Kysuce a Oravu - Kysucké a Oravské Beskydy (1)

Kysuce a Orava, tedy přesněji Kysucké a Oravské Beskydy, jsou lesnatá pohoří tvořící část slovensko-polské státní hranice, které začínají hned za česko-slovenskou státní hranicí a končí nejvyšším vrcholem - Babiou horou (1 723 m n. m.) - po němž prudce padají do Oravské přehrady.

Po cestě potkáte nejspíše jenom Poláky, kteří vystavěli podél celé trasy řadu turistických chat s možností ubytování a stravování, čímž původní divokost a opuštěnost těchto končin značně otupili. Celá trasa by se dala dokonce jít jen "na lehko" od chaty k chatě (ó, hrůzo!).

Tento trek jsme absolvovali v počtu osmi lidí v termínu 18. (sobota) až 25. (sobota) srpna roku 2012 bez stanů, předpokládalo se spaní "pod širákem", popř. využití již vzpomínaných polských turistických chat.

Čtěte také: Hřebenovka Kysuckých Beskyd, Beskydský Karpattrek (5)

Pochodové dávky jsou zvoleny spíše pro starší a středně zdatné, mladí "chrti" by toho určitě zvládli víc. Jídlo sebou jsme měli na tři dny, zásoby na zbytek treku jsme doplnili ve slovenské obci Novoť. Nakonec jsme pohostinství polských turistických chat využívali více, než jsme původně zamýšleli, a tak jsme spoustu jídla přivezli zase zpátky domů.

Doporučený itinerář

Pátek: Cestování je neotřelé - nejjednodušší je to totiž přes Polsko - z Prahy rychlíkem "Silesia" (odj. 20:17 h) do polské stanice Czechowice-Dziedzice (druhá za Bohumínem, příj. 4:07 h) a polským vláčkem (odj. 5:05 h) do hraniční obce Zwardoń (příj. 7:28 h)

Sobota: Vzhůru do hor a lesů po červené značce na slovensko-polskou hranici směr Hôrka Gomulka (784 m n. m.) (0:20 h), Vreščovské sedlo (1:00 h), Kykuľa (1 087 m n. m.) (2:35 h), Veľký Príslop (1 044 m n. m.) (3:50 h), Úplaz (1 042 m n. m.), Veľká Rača (1 236 m n. m.) (4:55 h), nocleh v polské chatě (schronisko Wielka Racza)

Neděle: Dále po červené sedlo Pod Orlom, Kikula (1 165 m n. m.), Przełęcz Przegibek (3:20 h), Wielka Rycerzova (1 225 m n. m.) (4:45 h), nocleh na polské chatě pod Rycierovou horou (bacówka na Rycerzowej) (4:55 h)

Pondělí: Po žluté značce Przełęcz Przyslop (940 m n. m.) (0:25 h), pak po modré Svitková (1 082 m n. m.), Bukowina (1 049 m n. m.) (1:15 h), Bednárová (1 098 m n. m.), Kukoskuľa (1 023 m n. m.), sedlo Podušust (3:15 h), Úšust (1 155 m n. m.), Kaňovky (952 m n. m.) (cca 4:45 h), u hraničního patníku č. III/136 odbočit doprava lesem cca 150 m na zpevněnou lesní svážnici a přiblížit se ke slovenské obci Novoť, nocleh v horách a lesích (je tam potok)

Úterý: Sejít do obce Novoť, odpočinkový den - nákup, občerstvení. K návratu využít autobus, který jede na konec vsi směrem na Újsolské sedlo (poslední rozumný odjíždí v 16:20 h), dále pěšky po silnici Újsolské sedlo (0:40 h), po modré značce Jaworzyna (1 042 m n. m.), Krawcow Wierch (1 064 m n.m.) (2:00 h), nocleh v polské chatě (bacówka na Krawcowym)

Středa: Dále po modré Hrubá Bučina (1 132 m n. m.) (1:00 h), Polom (973 m n. m.), Mútňanské sedlo (1:50 h), Magurka (1 143 m n. m.), Tri kopce (1 216 m n.m.), Palenica (1 339 m n. m.) (3:20 h), Pilsko (1 557 m n. m.) (4:50 h), sedlo Hliny (6:05 h), nocleh. Sedlo Hliny je silniční přechod do Polska, na slovenské straně je obchod a penzion.

Alternativa: na vrchu Tri kopce se přidá polská červená značka, držet se jí, před Pilskem se stáčí ke schronisku na Hali Miziowej beze ztrát výškových metrů. Odtamtud je možné vylézt na Pilsko bez báglů, a pak pokračovat dále po červené na sedlo Hliny

Čtvrtek: Po modré Westka (954 m n. m.), Beskid, Martoša (2:00 h), G. Javorzyna (1 147 m n. m.), Horné Gluchačky (3:30 h), pak po žluté na slovenskou stranu Vyšný tajch (3:40 h), Jalovecké sedlo (4:20 h), fakultativně bez báglů nejsevernější bod Slovenska Modralova (tam i zpět 0:45 h), pak po polské červené schronisko Markowe Szczawiny (6:35 h), nocleh

Pátek: Po žluté značce Babia hora (1 723 m n. m.) (1:30 h), pak po modré Malá Babia hora (1 517 m n. m.) (3:00 h), nakonec sestup po červené na slovenskou stranu Borsučie (1 004 m n. m.) (4:00 h), Pod Borkom (808 m n. m.) (4:40 h), Vonžovec (784 m n. m.) (4:55 h), nocleh někde v horách a lesích (teče tam potok)

Sobota: Po červené chata Slaná voda (0:30 h), Oravská Polhora (1:05 h), odjezd autobusem v 9:46 h přes Námestovo (příj. 10:10 h) do Slanické Osady (odj. 10:37 h), koupačka v Oravské přehradě, v 17:33 h odjezd autobusem do Tvrdošína (příj. 17:51 h) a odtud vlakem (odj. 18:49 h) do Kraľovan (příj. 20:34 h) na rychlík "Excelsior" (odj. 20:42 h) do Prahy (příj. 3:44 h). Možná lepší je odjet od přehrady už v 16:28 h autobusem přes Námestovo přímo do Kraľovan (příj. 17:57 h) a spojit čekání na rychlík s příjemnou večeří.

Alternativa: V Oravské přehradě se dá koupat i v Námestovu (cca 300 m od autobusového nádraží). Ve 13:05 h jede autobus do Kraľovan (příj. 14:30 h), pak pokračovat rychlíkem "Spišan" (odj. 14:42 h) do Žiliny (příj. 15:13 h) a dále rychlíkem "Fatra" (vyjíždí ze Žiliny, odj. 15:48 h) do Prahy (příj. 20:50 h).

Pátek 17. 8. 2012 - Vyrážíme

Začneme pár poznámkami k dopravě. Na Slovensko je asi nejlepší cestovat přes noc lehátkovým nebo lůžkovým vlakem (cenový rozdíl není závratný, lůžkový vůz je ale podstatně pohodlnější). V případě Oravy nabízí portál www.idos.cz cestu přes Polsko, což vypadá jako komplikace, ale nakonec se to ukázalo jako výhoda, protože první dva dny jsme stejně šli po polské červené značce.

Rychlík "Silesia" má v Bohumíně tříhodinovou pauzu, kterou naštěstí prospíte. Brzký ranní přestup většinou ještě za tmy ve stanici Czechowice-Dziedzice je sice nepříjemný, ale vandrovník musí něco vydržet. Městečko Zwardoń je konečnou stanicí, takže není třeba hlídat vystupování. Jízdní řády se každoročně mění, ale idos vám pomůže - obsahuje informace i o spojích na Slovensko.

Sobota 18. 8. 2012 - Wiełka Racza

Rozcestník je v městečku Zwardoń hned za nádražím a červená značka nás nejprve protáhla zástavbou až na druhý konec a kolem netradičně řešeného kostelíčka pěkně do kopce až nad něj. Asi po hodině jsme došli na Vreščovské sedlo s výhledy do Polska i na Slovensko.

Další metou byla Kykula a začali jsme nezadržitelně nabírat výškové metry, naštěstí většinou ve stínu lesa. Červená značka dále pokračuje spíše Polskem než po hranici, a tak jsme v mapě avizované slovenské rozcestníčky míjeli. Cesta se však stále motá okolo 1 000 m n. m. a nechává si tak rezervu na závěrečný trhák na Veľkou Raču (polsky Wiełka Racza), k čemuž nakonec došlo za sedlem Úplaz (polsky Obłaz), a to průsekem podél elektrického vedení.

Vrcholek Veľké Rači je holý a opatřený rozcestníkem, velkým křížem a malou dřevěnou vyvýšenou plošinou s kovovým talířem a šipkami, co je kde k vidění - počínaje moravskými Beskydami přes Pilsko a Babiu horu, které nás ještě čekali, až po majestátní Malou Fatru a Roháče na slovenské straně. Vlastní chata (schronisko PTTK) je pak kousek pod vrcholem. Měli plno, ale nechali nás přespat na verandě a dostali jsme i něco k jídlu. Bližší informace o fungování polských turistických chat je na konci tohoto pojednání.

Neděle 19. 8. 2012 - Bacówka (chata) na Rycerzowej

Ráno jsme vyrazili dál po červené značce. Cesta vedla lesem po úbočí na polské straně hřebene, a tak jsme minuli Malou Raču, sedlo Pod Orlom a Orol aniž bychom jen zahlédli nějaký rozcestník. Kousek za vrchem Orol jsme vystoupili z lesa na místo zvané Hala Srubita a po levé straně se nám otevřel nádherný pohled na naše včerejší nocležiště - polskou chatu na Veľké Rači.

V následujícím lese jsme narazili na zelenou odbočku do polské obce Kolonie, která ve slovenské mapě vůbec není. Cesta pokračovala opět po úbočí a my jsme minuli další vrchy Bugaj a Jaworzynu. Za vrchem Kikula začala cesta příjemně klesat až do sedla Przełęcz Przegibek s odbočkou k další polské turistické chatě, která na nás jukala přes plytké sedýlko ve stráni protějšího kopce Bendozska Wiełka.

"Hospody se nevynechávají," zní jedno nekompromisní vandrovnické pravidlo, a tak jsme tam zašli na malé občerstvení. K točenému pivu se náramně hodil domácí borůvkový koláč. Vrátili jsme se zpět na červenou značku a pokračovali k cíli dnešního dne - polské chatě na Rycerzowej. Zdolali jsme Rycierovu horu a hned kousek za vrcholem jsme se vykulili na louku a zároveň se otevřel výhled na očekávanou chatu. Na chatě skoro nikdo nebyl, ale nakonec jsme spali radši venku pod hvězdami.

Pondělí 20. 8. 2012 - Konečně do kopců

Ranní sluníčko nádherně vykreslilo vzdálené kontury Roháčů na obzoru a my jsme se vydali po žluté značce rovnou do sedla Przełęcz Przyslop, abychom nemuseli znovu lézt na Rycierovu horu. Cesta je vedena jakožto poutní s mnoha naleštěnými pamětními deskami věnovanými důležitým osobnostem polského duchovenstva.

Przełęcz Przyslop se najednou změnil na sedlo Príslop opatřené slovenským rozcestníkem. Sedlo samotné by bylo velmi přívětivým místem opatřeným dokonce dvěma dřevěnými boudami, kde by se dalo přespat, ovšem kdyby nebylo nehorázného nepořádku a hromady odpadků. Škoda, přitom by stačilo, aby lidi nebyli prasata.

Pokračovali jsme po modré značce, cesta nabrala nevídaný sklon do příkrého kopce, a jak už to na těch státních hranicích bývá, s nějakými serpentinami se nezatěžovala. Ještěže bylo sucho, jinak bychom po hlinitokamenitém podkladu ani nevylezli, a i tak stálo docela hodně úsilí nesesouvat se neustále dolů.

Počáteční největší trhák se jmenuje Svitková, za ní to už nebylo tak hrozné, v jednom místě se dokonce objevily nádherné výhledy na Malou Fatru s dominantou Veľkého Rozsutce, jakož i hřeben Roháčů. Následoval Talapkov Beskyd, který je ve slovenské mapě uveden i jako Bednárov Beskyd, zatímco Poláci mu říkají Bukowina. To byla jen taková malá ochutnávka, abychom si zvykli, protože v tomto duchu to s těmi jmény pokračuje až na Babiu horu.

Cesta teď nabrala charakter klasické hřebenovky s kopečky bez rozcestníků proloženými více či méně hlubokými sedly. Ponořeni do lesa jsme přešli Bednárovou (polsky Beskid Bednarów) a vylezli na Pański Kamień, co mu Slováci říkají Krkoškuľa, opatřený opravdu kamenem s vytesaným textem, ovšem zcela nerozluštitelným.

Začali jsme mírně klesat do sedla Podúšust. Za ním následuje kopec Úšust, co mu Poláci pro změnu říkají Wysoki Beskid. Tento kopec je všeobecně avizován jakožto výjimečně hnusný krpál, ale nakonec to nebylo tak hrozné, asi proto, že jsme byli na to předem připraveni.

Nahoře nás čekal velký kříž s Kristem v téměř v životní velikosti a stůl, jehož vrchní deska byla tvořena jediným velkým placatým kamenem. Další cesta vedla zprvu zvlněnou krajinou s občasnými výhledy na vrch Pilsko, který jsme pozorovali už z Veľké Rači.

Asi po půl hodině chůze přišel ostrý sešup, opět hlína a kameny, jak už jsme to zažili na většině kopců dnešního dne. Téměř dole jsme míjeli studánku vylepšenou takovou vyřezávanou dřevěnou nástavbou, co zdálky připomínala včelín z Vlašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Voda v ní však, asi kvůli suchému počasí, nebyla.

• Dokončení článku

Další související články: