Kriški podi, vysokohorská turistika v Julských Alpách

Túra okolo jezer Kriški podi v Julských Alpách

Stálé počasí a dobrá předpověď nás přivedla k myšlence uskutečnit dvoudenní túru v okolí jezer Kriški podi nad údolím Trenta. V této lokalitě se nachází hned několik zajímavých vrcholů (Stenar, Pihavec, Razor a Križ), na které nelze vystoupat v jednom dni. Už jen pro převýšení téměř 1 400 m, které je nutno absolvovat, aby se člověk dostal alespoň k Pogačnikovu domu do výšky cca 2 000 m.

Telefonicky jsme si dohodli nocleh ve společné noclehárně zmiňovaného Pogačnikova domu a brzy ráno vyrazili z parkoviště v údolí Zadnjica. V plánu byl pro první den Pihavec (2 419 m), po přenocování nějaké to ranní foto a zdolání vyššího Razoru (2 601 m).

Po příchodu na chatu jsme bohužel zjistili, že situace je stejná, jako před dvěma roky a cesta na Pihavec je stále zavřená z důvodu padajícího kamení. Potvrdili jsme nocleh a vyrazili dle náhradního plánu na o něco vzdálenější a vyšší Stenar (2 501 m). Po výstupu se obloha hrozivě zatáhla a spadlo i pár kapek. Naštěstí se jednalo jen o malou přeháňku a my se mohli kochat pohledy na vedlejší vrcholy, včetně Triglavu.

Čtěte také: Výstup na Jalovec, krystal Julských Alp

Na horskou chatu Pogačnikov dom (2 050 m) jsme dorazili k večeru, kde jsme se chtěli rychle ubytovat, převléknout do suchého prádla a pořídit nějaké večerní záběry. Hodně nás ovšem zaskočil přístup obsluhujícího personálu. Jednalo se o pět mladých lidí, kteří měli zájem spíš o skleničky s alkoholem v kuchyni, než o hosty. Vzali si doklady, aby si nás zapsali a dál se nedělo nic. Jirka si chtěl dát nabízené rizoto, jenže si nás nikdo nevšímal. V kuchyni bylo ovšem veselo…

Po hodině nám došla trpělivost, rázně jsme na sebe upozornili, pasy nám byly vráceny a vybrán poplatek téměř 20 EUR za osobu. Spali jsme ve společné ložnici nad budovou horní stanice nákladní lanovky, běžný standard v Julkách.

Ráno jsme si přivstali, pořídili pár ranních fotek u chaty a vyrazili na Razor, který se tyčí o šest set metrů výš nad chatou. Výstup trval téměř dvě hodiny z důvodu neustálého průběžného fotografování okolních masivů, osvětlených ranním sluncem. Odměnou na vrcholu byly výhledy na známé kopce, které se tyčí v bezprostřední blízkosti - Triglav na východě a Jalovec s Mangartem na západní straně.

Když jsme se konečně dosyta vynadívali na místní velikány, vydali jsme se na nezáživný sestup zpět k autu do údolí. Čekalo nás téměř dva tisíce výškových metrů, což je pro kolena pořádná porce, ale nakonec jsme všechno v pohodě zvládli a odpoledne dorazili na ubytko v Bovci.

Byla to krásná julská turistika s výstupem na dva místní dominantní vrcholy. Celkový dojem trochu kazí naše špatná zkušenost s personálem Pogačnikova domu, kde si člověk musí zjednat pořádek, jinak může taky na ubytování čekat do rána, o ochotě ani nemluvě. Do této lokality není třeba tahat s sebou větší množství vody, v okolí jezer Krišky podi je jí dostatek, což v Julských Alpách nebývá pravidlem.