Silnice stoupá k Dobré Vodě a po chvilce se již dívám za odjíždějícím autobusem. Procházím osadou, která, jak se říká, po revoluci povstala z popela. I když domy a kostel byly postupně opraveny, na zdejším hřbitově je stále patrná " činnost armády". Kostel sv. Vintíře uvnitř skrývá nádherný skleněný oltář. Nedaleko kostela vyvěrá pramen s výbornou vodou a o něco dál je budova muzea Dr. Šimona Adlera. Zbývá porovnat batoh, rozloučit se s mazlivou černobílou kočkou, jediným živým tvorem, kterého jsem tady potkal a můžu jít.
Osadu opouštím po modré kolem hřbitovní zdi a procházím na louku nad kostelem. Odtud je vynikající rozhled k severu. Je vidět velká část Svatoborské vrchoviny a za dobré viditelnosti i pásmo Brd. Za loukou cesta prochází lesem až na Pustinu. Tady je rozcestí několika cest a ta moje se spojuje se zelenou. Vpravo od cesty se pomalu rozpadá kdysi jistě nádherné stavení. Název místu docela sedí.
Čtěte také: Křemelná, Sněžné jámy a bývalé Paště a Stodůlky
Na obloze se prohání černé mračno a vrchol Křemelné na jihu je zahalen do šedě. Cesta prochází mezi lesem a loukami a končí na velkém prostranství. I když je to území NP Šumava nic nebránilo k založení jakési skládky. Je odtud vidět Poledník a jeho okolí.
Značka pokračuje po úzké, dosti zničené asfaltce do míst, kde býval Malý Babylon. Modrá míří k východu a já jdu po zelené na Stodůlky. Jaro dospělo i do těchto míst a několik lýkovců v okolí cesty je v plném květu. Devětsily dokonce již odkvétají, petrklíče a blatouchy mají již sem tam květy.
Křemelná, turistická mapa
Cesta klesá do údolí Křemelné, les střídají kdysi jistě krásné louky. Je to území bývalé vojenské střelnice, které pozvolna zarůstá náletovými dřevinami a cedule kolem cesty varují před vstupem. Je to jistě to nejjednodušší řešení likvidace nevybuchlých střel, prostě zakázat vstup. Kdysi tu byla osada Stodůlky.
Je to ale i místo s přímo božským výhledem na velkou část Šumavy. Vezme-li se to od západu jsou vidět Pancířský hřbet, Špičák, Jezerní hora, Sklářský vrch, Slunečná, Polom, Poledník a jeho okolí. Na severu vykukuje Březník a za ním Vysoký hřbet a to za mnou je jižní svah Křemelné. Aby toho nebylo málo, údolí řeky Křemelné je jako na dlani. Taková hezká šumavská pohádka. Navíc z oblohy zmizela mračna a pod modří plují jen malé bílé obláčky.
Fotogalerie
Od Stodůlek jdu po zelené k JV a postupně se mění směr k východu. Cesta vede lesem po vrstevnici. Nalevo svahy Křemelné, napravo údolí řeky Křemelné. Z lesa je sem tam výhled do údolí. Svah hory je kamenitý a občas se objeví i menší skalisko. Vpravo mezi stromy se objevil vysoký plot jelení obůrky a o něco dál vycházím z lesa.
Mezi stromy se bělá kaplička, místo kde bývala osada Zadní Paště. Kaplička byla obnovena v roce 2011 a jsou tu nová umrlčí prkna. Z cesty se otevírá další mimořádný výhled k jihu a východu. Jsou vidět Oblík, Spálený a Sedelský vrch a Huťská hora.
Louky jsou po obou stranách cesty, ale po několika minutách je opět střídá les. Stále hlasitější šumění vody mně dává na vědomí, že se blížím k Paštěckému vodopádu. Potok a jeho drobné přítoky jsou naplněné vodou a pospíchají k řece. V desítkách kaskád a malých vodopádků se voda žene úzkým korytem, přes kameny, pod kořeny stromů a často mizí z dohledu. Na krátkých rovinkách se trochu zpomalí, aby znovu rozehrála svoji šumivou píseň. Poté zmizí v hustém lese a posléze se spojí s řekou. V horní části jsou v okolí bystřiny loučky, většinou podmáčené a neprůchodné.
K potůčku je možné sestoupit jen v několika málo místech z levé strany. Dolní část je obklopena hustým křovím a není přístupná. I když potok je vodopádem jenom jménem, jedná se o hezké místo, kde se člověk rád zastaví. Od vodopádu se pokračuje znovu lesem, který v prostoru, kde stávala osada Přední Paště, střídají louky. Z té zbyl jen křížek u cesty a několik zvýšených míst, kde asi stála stavení. I tady byla kaplička znovu postavena.
Jedinečné jsou opět výhledy tentokrát k jihu a východu. Je odtud vidět Oblík, Huťská hora, Sokol a na východě Dračí skály nad údolím Otavy a o mnoho dál Javornická hornatina, hrad Kašperk a Sedlo s rozhlednou.
Zbývá poslední část cesty a to sestoupit do údolí Otavy. Cesta začíná od bývalé osady rychle klesat. Šipka na stromě s nápisem "kaple u štoly" mění původní záměr. Po kamenité cestě pozvolna stoupám hezkým, smíšeným lesem, ve kterém se střídají dosti velké skalní útvary.
Přibližně po 1 kilometru přicházím ke kapli. I do třetice byla nově postavena. Je nad hranou hluboké jámy, v níž se těžilo zlato. V okolí kaple je místo k posezení a všude kolem les. K návratu na značenou cestu volím sestup po nedaleké louce, za kterou je opět moje zelená.
Cesta tudy klesá v několika serpentinách do údolí. Skal v okolí přibylo a skoro svislé svahy končí na břehu Otavy. Přecházím most a další úsek po silnici chci mít rychle za sebou. Po slabší půlhodince jsem v Reštejně. Zajít na něco k zakousnutí tu není možné, hospody jsou zavřeny.
Do odjezdu autobusu zbývá dosti času, tak si přidávám úsek do Radešova. Celá cesta je dlouhá okolo 20 kilometrů. Převýšení je kolem 200 metrů, jde se většinou po značených cestách a z větší části se prochází lesy.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.