Poloniny Krásna, přechod hřebene na Zakarpatí

Fantastická hřebenovka mezi Koločavou a Usť Čornou

Polonina Krásna patří sice k relativně malým poloninám Zakarpatské Ukrajiny, přesto k poloninám velice malebným. Snad i tomu vděčí za své jméno - Krásna. Hřebenový přechod poloniny Krásna se může pyšnit neopakovatelnými scenériemi a skutečně fantastickými výhledy na okolní poloniny a Horhany.

Hřebenovka poloniny Krásna je ale poněkud pokažen skutečností, že částí hřebene poloniny vede plynovod. Sice zapuštěný do země, ale široké cesty a bývalé výkopy celkový dojem z této jinak velice krásné túry poněkud kazí. Rozhodně si ale příležitost přejít tento pěkný hřeben mezi Koločavou a Usť Čornou ujít nenechejte.

Čtěte také: Polonina Krásna s krumpáčem, Zakarpatská Ukrajina

Hřebenovka poloniny Krásna je fyzicky poměrně náročná túra dlouhá asi 38 kilometrů. Dá se sice zvládnout i během jednoho dne, ale méně zdatným turistům ji doporučuji rozložit do dvou dnů. Nakonec bylo by škoda nechat si ujít noc v horách, možnost pozorovat jak večer hory usínají a naopak ráno se probouzejí. Míst na přespání naleznete nepřeberné množství, na několika místech jsou dokonce salaše. Jediným problémem této hřebenovky je akutní nedostatek vody, která je až ve žlabech poměrně hluboko pod hřebenem.

Od Četnické stanice (561 m, 48° 25,95´ N, 23° 41,45´ E), turistického hotelu, který doporučuji jako základnu v Koločavě, se vydáme po hlavní silnici ke škole s bustou Ivana Olbrachta (k východu) a na křižovatku cest Koločava - Chust (10 - 15 min). Nástup na poloninu Krásna je dnes značen, z Koločavy si můžete vybrat hned tři značené nástupy - po červené, zelené a nebo modré turistické značce. My si vybereme a popíšeme zeleně značený nástup.

Z centra Koločavy, kde jsou osazeny směrové tabulky a začínají některé značené trasy, budeme pokračovat přímo po již prašné ulici Ševčenka po souběhu červené a žluté turistické značky. Po dalších asi 10 minutách přijdeme u malého bistra (kafé) na křižovatku, na které musíme odbočit vpravo ke kostelu. Odbočka je sice označena šipkami, ale jelikož místní podnikatelé si na značení nezvykli a příliš jej nerespektují, může být značka přelepena letáčky. Podobně jako při mé poslední návštěvě Koločavy…

Pokračujeme dalších asi 15 minut po široké, ale prašné silnici s četnými výmoly, až narazíme na důvěru příliš nevzbuzující dřevěný mostek přes říčku směřující sem od sedla Prislop. Jsme na začátku zeleně značené spojky. Přejdeme vpravo na druhý břeh a pak napravo se esovitě stáčející polní cestou dostaneme na louky a k malému fotbalovému hřišti. Pokračujeme mírně napravo po lesní cestě, která se začíná strmě zvedat.

Cesta brzy přechází v různě se rozbíhající chodníky, kterými je vyháněn nahoru na pastvu dobytek. Snažíme se držet té nejširší pěšiny, vodítkem je nám hrana hřbetu spadajícího z poloniny. Stále strmě vzhůru. V horní části lesa narazíme na množství starých vykotlaných buků, které jsou velice fotogenické.

Na konci strmého stoupání se chodník rozšiřuje a po bývalé vozové cestě vycházíme krásnou bukovou "alejí" do plochého sedla (925 m, 48° 24,66´ N, 23° 42,36´ E) na hřebeni poloniny Krásná na hřebeni zvaném Kvasnyj věrch. Od můstku přes říčku ve vesnici je to sem asi 40 minut. Na hřebínku se k naší zelené turistické značce připojí zprava modrá turistická značka. Obě pak vedou v souběhu k východu až na rozcestí značek, na kterém se zleva ještě připojí červená turistická značka, která pokračuje dále. Modrá a zelená značka jsou tady zakončeny malůvkami na velkém kameni těsně u cesty. V roce 2010 plánujeme na tomto místě zabetonování a osazení turistického rozcestníku.

Na hřebeni budeme pokračovat vlevo po pěkné cestě k jihovýchodu. Asi po 10 minutách vyjdeme na širokou nezpevněnou cestu, která sem vede z Koločavy. Nástup na ní je pár minut od výše popsané odbočky naší túry, cesta je však fádní a z velké částí vede dolinou. Proto jsem zvolil výše popsanou variantu nástupu na hřeben, kterou považuji za mnohem zajímavější.

Po cestě pokračujeme vpravo a začínáme stoupat. Otevírají se odsud pěkné výhledy. Procházíme kolem rozpadajícího se seníku (výrazné červené turistické značky) a nad ním kolem staré salaše (mírně pod hřebínkem; 1 111 m; 48° 23,96´ N, 23° 43,26´ E), které by se dalo v případě nouze využít k přenocování.

Po asi 45 minutách chůze po široké cestě se dostáváme na rozcestí pod objektem vysílače, který slouží k přenosu televizního a mobilního signálu. Na rozcestí se vydáme vpravo a opět stoupáme jakoby směrem k hoře Topas, na jejímž vrcholu se nachází vysoký stožár. Nevystupujeme až k budově vysílače! Po 10 minutách nás cesta přivádí k dalším salaším (1 258 m; 48° 23,62´ N, 23° 44,36´ E) a ohradám pro ovce, které se tady v létě pasou (může již být minulostí). Další z možností přenocování.

Dostáváme se na předvrchol (1 510 m; 48° 23,27´ N, 23° 45,08´ E) hory Topas, odkud se otevírají pěkné pohledy nejen na Topas, Mančul (1 501 m) v jižní rozsoše poloniny Krásná či na hřeben Krásné s nejvyšším vrcholem Sihljanskij (1 563 m), ale i na Koločavu, protilehlý hřeben poloniny Piškoňa, ale i na Strimbu (1 719 m) a dále na severu ležící kamenné hory - Horhany. K jihovýchodu a východu dohlédneme do Rumunska do Marmaroše, do Rachovských hor i na mohutnou poloninu Svidovec, pochopitelně i na poloninu Boržava a moře dalších hor.

Začneme krátce sestupovat, napojíme se cestu kolem plynovodu. V plochém sedle narazíme na kovový a betonový sloupek. Tady můžeme v případě potřeby sejít na pěkný traverzový chodník, který podchází následující kóty a z nějž lze po chodníku, který využívají především místní pastevci, sestoupit asi za dvě hodiny do Koločavy (kolem skupiny salaší v malém plochém dolíku). My však pokračujeme stále po hřebeni.

Projdeme další dvě kóty a zamíříme na čtvrtý vrchol nejvyšší částí hřebene. Tady je cesta "rozorána" nejvíce, navíc je vrchol "zkrášlen" hromadou rour plynovodu. Ten naštěstí uhýbá dolů do údolí říčky Mokranky. Z této kóty lze po brutálně strmé a kamenité cestě (opět jdoucí po spádnici) sestoupit v případě potřeby po zelené značce do sedla Prislop (40 - 50 minut), kterým prochází žlutě značená stezka z Koločavy do Usť Čorné (resp. Německé Mokré).

Sihljanskij (1 564 m; 48° 21,42´ N, 23° 47,33´ E) je nejvyšší vrchol celé poloniny Krásna, která je tak jen o pár desítek metrů nižší než Velká Fatra na Slovensku. Z předvrcholu Topasu je to sem asi 1 a 1 hodiny chůze. Z tohoto vrcholu se otevírají nádherné a ničím nerušené rozhledy.

Následuje poměrně strmý sestup do sedla a výstup na skalnatou kótu (1 489 m; 48° 20,31´ N, 23° 48,15´ E). Hřeben se před námi trochu vlní, ale brzy jsme na hoře Gropa (Hropa, 1 495 m). Z nejvyššího vrcholu poloniny je to na Gropu asi 1 a 1 hodiny. Na Gropě náš dosud zhruba jižní směr pochodu mění směr a my pokračujeme východním směrem. Sestoupíme do sedla, které je nejhlubším sedlem centrální částí hlavního hřebene poloniny Krásná a leží již v pásmu lesa. Vhodné místo k táboření, v úžlabině nalevo je pramen vody.

Následným táhlým stoupáním se dostáváme na krásný a rozlehlý vrchol Klimova (1 492 m), který je přesně na metr vysoký jako nejvyšší hora Jeseníků - Praděd. Na jeho vrcholu je instalován sloupek s turistickými směrovkami.

Při sestupu dále po hřebeni se k nám u dalšího rozcestníku turistických cest zleva připojí žlutě značený turistický chodník od turbázy Jalynka. Přes další sedlo dojdeme na vrcholek osazený křížem. Za širokým sedlem jsme na horní hranici lesa. Zde je třeba dát pozor na orientaci, protože logické pokračování poloniny vede k jihu až jihovýchodu přes vrchol Mala Klimova (1 361 m), ovšem touto cestou bychom se dostali na vrchol Uhorskaja (1 294 m) nad vesnicí Krásná. Musíme projít přímo k východu traverzující polní cestou k osamělým starým buků a na louku. Odtud je již turistická stezka pravidelně značena až do centra Usť Čorné.

Zde na lukách uvidíme vlevo pod námi cestu, která kolem rozvalin mlékárny se stezka stáčí vlevo od křížku a mizí v lese (1 267 m; 48° 18,26´ N, 23° 53,94´ E). To je směr postupu, protože setrvání na louce na boční hřeben Gavajskagavor a směřuje nad prudký sráz vedoucí na jižní konec Usť Čorné. Tato cesta kdysi sloužila pro obsluhu dnes už neexistující mlékárny, která na polonině fungovala za První republiky, kdy Podkarpatská Rus patřila k ČSR.

Po široké cestě vinoucí se v serpentinách až do vesnice sestoupíme za necelé dvě hodinky až do centra Usť Čorné. Při výstupu opačně je třeba hlídat na západní straně vsi (asi 600 m za kostelem) dobře značenou turistickou odbočku (507 m; 48° 19,27´ N, 23° 56,45´ E) se závorou vedoucí vzhůru k místnímu hřbitovu a již odspodu se kroutící v serpentinách.

• Výchozí místo: Koločava
• Cílové místo: Usť Čorná
• Převýšení: 1 300 m
• Délka túry: asi 38 km, 12 - 17 hodin

Třetí přepracované a podstatně doplněné vydání oblíbeného turistického a trekového průvodce Zakarpatská Ukrajina i tentokráte nese název Ukrajinské Karpaty, neboť jsme do tohoto vydání podrobně zmapovali pohoří a regiony jako Horhany, Čivčiny, Bukovinu aj. Přestože objem informací oproti předchozímu vydání opět narostl, připravili jsme publikaci v jednom knižním bloku.

V první části průvodce naleznete podrobně zpracovánu oblast bývalé Podkarpatské Rusi, dnešní Zakarpatské oblasti Ukrajiny, do druhé části průvodce jsme zařadili hory v oblasti bývalé Haliče a Bukoviny.

Vedle velkého množství praktických informací tady naleznete podrobné popisy túr a treků, všech významných hřebenových přechodů, kterých oproti předchozímu vydání rovněž znatelně přibylo. Kniha je opět doplněna velkým množstvím fotografií, ale také digitálně zpracovanými mapkami a výřezy z turistických topomap 1:100.000 a zejména výřezy z turistické mapy 1:50.000 …více