Královský vodopád, druhý nejvyšší v Jeseníkách přes chatu Švýcárna
Okružní túra přes Královský vodopád a chatu Švýcárna
Na hezkou a poměrně nenáročnou asi 16kilometrovou túru s převýšením pouhých 600 metrů vyrážím z rozcestí Kóta (1 003 m). Tedy ze Sedla pod Lyrou mezi Ostrým vrchem (1 228 m) a Lyrou (1 092 m) nedaleko Karlovy Studánky. Dnešním hlavním cílem je Královský vodopád, druhý nejvyšší vodopád v Jeseníkách (Hrubém Jeseníku).
Zpočátku trasa vede po tzv. Dřevařské cestě, která se vine po úbočích Ostrého vrchu (1 228 m), Prostředního vrchu (1 153 m) a Sokola (1 187 m), přičemž překonává Videlský potok, Sokolí potok a Střední Opavu. Sluníčko sice svítí, ale ráno je chladné. Rtuť teploměru zůstává pár stupínku pod desítkou. Na hřebeni Jeseníků se převalují ranní mlhy, tam bude asi nedobře.
Za občasných výhledů na Medvědskou hornatinu k Orlíku, na hřebeny v okolí Pradědu a k nápadným skaliskům Sokolích skal pod vrchem Sokola, se neznačenou trasou konečně dostávám na modrou turistickou značku v údolí Střední Opavy. Zdejší modrá značka vede z osady Vidly s hezkým dřevěným kostelíkem na Malý Děd a dále k chatě Švýcárna.
Královský vodopád
Po modré stoupám po asfaltové silničce (Pradědská cesta) proti proudu Střední Opavy až na rozcestí Střední Opava (930 m). Je tady velký seník (bez sena), končí tady asfaltka a k hlavnímu cíli - na Královský vodopád, je to co by kamenem dohodil. Asi po 300 metrech za rozcestím, za druhým přítokem říčky, odbočuji vlevo. U takové malé kamenné hrázky, malého "vodopádku".
Po dobře patrné stezce se ani ne po 100 metrech pozorný návštěvník dostane ke Královskému vodopádu, který je druhým nejvyšším vodopádem v Jeseníkách. Z modře značeného chodníku není vodopád vůbec vidět (ani slyšet) a pokud o něm nevíte, snadno jej minete. Vodopád není nijak označen, nenavádí k němu žádná směrová tabulka. A je to tak nakonec i dobře. Ke královskému vodopádu zamíří jen ti, kteří si před cestou o této části Hrubého Jeseníku nebyli líní něco zjistit.
Vodopád je schován za hřebínkem, na dně poměrně hluboké skalní rokle. Voda se dolů řítí z kolmé skalní stěny ve dvou stupních. Snad každého návštěvníka překvapí svou výškou i krásou. V době jarního tání to tady musí být pořádný hukot. To bych chtěl jednou vidět. Dnes má Královský vodopád jen obvyklý průtok okolo 12 až 15 litrů za sekundu, přesto je nádherný. Jeho návštěva je skutečným turistickým zážitkem.
Pořídím hromadu fotek, vyfotím i dřevěnou muchomůrku, kterou tady nějaký vtipálek donesl. Dotyčný musel věnovat fůru času přípravě i instalaci této taškařice. Následně se vracím dolů na modrou turistickou značka a pokračuji dále. Hezky a svižně vzhůru k Silonově chatě a dále na Švýcárnu.
Silonova chata a Švýcárna
Modře značený turistický chodník stoupá hezky zhurta. Kamenitá stezka se prudce zvedá po úbočí Kamzičího vrchu (1 173 m) a zakrátko se dostává na širokou lesní svážnici zvanou Silonova trasa. Po ní je to kousek doprava a před dřevěným přístřeškem opět doleva. U přístřešku je pořádně vlhko, dokonce tady roste rákosí. Pro mě je to docela překvapení. Nepamatuji, že bych kdy tak vysoko v našich geografických šířkách narazil na rákosí…
FotogalerieA opět stoupám docela svižně vzhůru. Až k Silonově chatě na hřebeni vrchu Kamzičník. Od chaty se otevírají hezké výhledy k Sokolu a Pradědu (1 492 m), nejvyšší hoře Hrubého Jeseníku. Z mlhy každou chvíli vykoukne i vysílač. Tady u chaty ale příjemně svítí sluníčko, takže využívám příjemného posezení ke krátkému odpočinku.
Další kroky pak vedou kolem několika lesních školek a téměř po vrstevnici na rozcestí Černík (1 200 m). Na něm se modrá značka připojuje ke žluté turistické značce z Videlského sedla (930 m). Odbočka vlevo a opět stoupání. Již se ale blíží horní hranice lasa a vrchol Malého Děda (1 369 m). Tento plochý vrch s parádními výhledy mám moc rád.
Potkávám značkaře, kteří obnovují turistické značení. Těžká to práce. Zdravíme se. Je fajn, že se stále najdou lidé ochotní tuto činnost vykonávat. A už je tady vršek Malého Děda. Sluníčko svítí, výhledy jsou parádní. Dělám kupu fotek, při cestě nazpět již počasí tak malebné nebude. Dlouhé stráně, které mám jako na dlani, jsou již v mracích a oblačnost stále postupuje.
Následuje krátký sestup k chatě Švýcárna (1 315 m). Je otevřeno, skočím na kofolu a polévku. Dávám gulášovku. No, gurmán sice nejsem, ale jedl jsem podstatně lepší. I ta "pytlíková" chutná lépe. Nevím, z čeho ji zdejší mistr kuchař připravuje, snad z nějakého laciného "lančmítu". Kuchyně tady bývala dříve mnohem lepší.
Vegetační chodník a bývalá Kamzíčí chata
Na Švýcárně se zdržím opravdu jen krátce. Vracím se na vrchol Malého Děda a začínám sestupovat směrem k sedlu Vidly. Avšak jen krátce, u informační tabule na hranicích Národní přírodní rezervace Praděd (asi 2 030 ha) odbočuji doprava na tzv. Vegetační chodník. Vegetační chodník je krásně upravený, čistý a vede hezky po vrstevnici. Turistická značka tudy naopak nevede, není se třeba bát davů turistů.
Po pravici se objevují na stromech červené pásy vyznačující hranici NPR Praděd (zákaz vstupu mimo turistické značky) a po levici bílé pásové značení "malované" správci lesa, těžaři. Okolo rostou borůvky. Byť již borůvčí místy spálil mráz, modré bobulky stále chutnají skvěle. Nejde neochutnat.
Vegetační chodník se vine po úbočí Malého Děda, ale i nejvyššího Praděda. Zdravý horský les dokresluje úžasnou atmosféru této části Hrubého Jeseníku. Počasí se rychle mění. Chvíli je pod mrakem, chvíli svítí Slunce. Ale Sokol a Sokolí skály jsou slunečním světlem zality neustále.
Posunuji se východním směrem. Na úrovni Sokola se otevírají (zpětně) výhledy ke Kamzičímu vrchu. Jako na dlani mám Silonovu chatu, u které jsem dopoledne krátce relaxoval. Po levici se táhnou oblé hřebeny Medvědské vrchoviny, snad nejopuštěnějšího podcelku Hrubého Jeseníku.
Na rozcestí, asi v půli dnešní cesty po Vegetačním chodníku, odbočuji vlevo dolů. Po krátkém sestupu na dalším z rozcestí opět vpravo, abych se hezkou lesní stezkou dostal k bývalé Kamzičí chatě. Tu však k zemi poslal vzrostlý strom. Stará lovecká chata nebyla již obnovena a dodnes z ní zbyla jen hromádka kamení z podezdívky. Na úrovni této chaty se připojuje staré lesní svážnice, která případného návštěvníka odvede spolehlivě dolů na Dřevařskou cestu.
Nejinak je to i v případě mé maličkosti. Začínám sestupovat. Cestou posbírám pár hezkých hříbků, kterých se po deštích opravdu urodilo. Však lidi nosí z lesů plné koše. Podél Videlského potoka se dostávám na rozcestí na Dřevařské cestě. A do cíle v Sedle pod Lyrou je to již jen pouhý kilometr.
- Trasa okolo Královského vodopádu na turistické mapě
Fotogalerie, prohlédněte si fotografie
