Treking > Treky, turistika > Králický Sněžník, zimní přechod třetího nejvyššího pohoří Česka na sněžnicích
Králický Sněžník, zimní přechod třetího nejvyššího pohoří Česka na sněžnicíchPodkova Králického Sněžníku21.2.2011 | Karel Hartl
Králický Sněžník představuje horské seskupení rozkládající se na nejzápadnějším okraji severní Moravy. Zhruba polovina pohoří (Masyw Snieźnika) leží i v sousedním Polsku, které zde reprezentuje území Kladska. Na našem území vybíhají ze střední části dva mohutné hřbety - západní pohraniční a východní hřbet Sušiny, který je dále rozdvojen údolím Malé Moravy. V samém centru pramení, těsně pod nejvyšším vrcholem celého pohoří Králickým Sněžníkem (1 424 m), řeka Morava… Cesta na Dolní MoravuPoslední lednovou sobotu, 29. ledna 2011, o půl šesté ráno odjíždíme z Hranic v pěti lidech ve složení Kája, Lenka, Zdenda, Jarda a Pepa na Dolní Moravu. Ne však za sjezdovým lyžováním, kterým je Dolní Morava známá, ale na sněžnice. Máme v plánu přejít celou podkovu Králického Sněžníku! Na Lipensku a Olomoucku nás doprovází hustá mlha, že by se dala krájet, v Červené Vodě je to zase silný mráz -18 °C. Na Dolní Moravě naštěstí mráz polevuje na "přijatelných" - 10 °C. Parkujeme na parkovišti pod lyžařským areálem Větrný vrch, nedaleko kostela. Z Dolní Moravy za výhledy na rozhlednu na KlepémNěco málo před osmou hodinou, za jasné oblohy a bezvětří, vyrážíme od auta a hned nasazujeme sněžnice. Na úvod nás čeká stoupání po rolbou upravené sjezdovce k Větrnému vrchu (807 m). Sjezdovka to není nijak prudká, vhodná tak spíše pro běžkaře. Ze stínu v údolí Moravy stoupáme na slunečními paprsky zalitý Větrný vrch s krásným výhledem na Králický Sněžník. S přibývajícími výškovými metry se otepluje, je totiž teplotní inverze. Od Větrného vrchu pokračujeme vpravo a držíme se nevýrazného hřebínku, vede tudy i evropské rozvodí Labe - Dunaj. Přecházíme nejprve prohrnutou silnici z Horní Lipky na Dolní Moravu s červenou turistickou značkou, o chvíli později také modře značenou cestu s běžkařskou stopou vedoucí k hraničnímu přechodu Jodlów / Horní Morava. Občas míjíme i menší skalky pokryté řádnou sněhovou čepicí, s nadmořskou výškou narůstá i množství sněhu. Hustý smrkový porost pomalu řídne a to už je známka toho, že se blížíme k česko-polské státní hranici. Pod vrcholem Klepého se objevuje i polská zelená značka, vedoucí celým pohraničním hřebenem Králického Sněžníku. O půl desáté již stojíme u 25 m vysoké dřevěné rozhledny vystavěné v letech 2008 - 2009 na samotném vrcholu. Hora Klepý (1 144 m), též Klepáč, je budována sněžnickou rulou rozpadající se na desky, které při nárazu vydávají klapavé zvuky, odtud pojmenování hory. Polský název Trójmorski Wierch je odvozen od tří úmoří - Baltského, Černého a Severního moře. Na nic nečekáme, dnes poprvé a naposledy sundáváme sněžnice, abychom se mohli pokochat skvělými výhledy z rozhledny. V plné kráse se před námi rozprostírá "naše" podkova Králického Sněžníku - Puchacz, Malý Sněžník, dominantní Králický Sněžník, Stříbrnická, Černá kupa, Sušina, Podbělka a Sviní hora. Směrem na západ je to pak protáhlý plochý hřeben Orlických hor, na severozápad Krkonoše s nejvyšší horou České republiky Sněžkou (1 602 m). Na rozhledně trochu pofukuje, scházíme proto zpátky dolů, kde si dopřáváme malou svačinku. Puchacz a Przel. PuchaczaPřed desátou hodinou, za teploty - 5 °C, opět se sněžnicemi na nohou pokračujeme česko-polskou státní hranicí, již evropským rozvodím Odra - Dunaj, vstříc Králickému Sněžníku. Většina z nás si razí v čerstvém prašanu mezi smrčky svou vlastní cestu, prostoru je na to dost. Zejména Lenku to dnes náramně baví a neustále kličkuje mezi stromky. Hřeben na kopec Puchacz (1 175 m) je poměrně plochý a dosti široký. Vlevo máme výhledy na Orlické hory a Krkonoše a vpravo, přes údolí Moravy, na protější hřbet Sušiny, kudy se budeme vracet. Po hoře Puchacz následuje klesání do stejnojmenného sedla Przel. Puchacza, kde končí i žluté značení z polského lázeňského městečka Miedzygórze. Bílý kámen a Malý SněžníkZe sedla stoupáme prudce vzhůru k Bílému kameni (1 184 m). Tep mi zde stoupá ke 160 úderům za minutu, to když do kopce doháním a předbíhám své kamarády, za kterými jsem zaostal při focení. V předchozích třech dnech mám za sebou více jak čtyřhodinové tréninky na horském kole v masivu Maleníku, rozprostírajícím se nad Moravskou bránou nedaleko Hranic a tak jsou tepy trochu "zaražené". V kopci ke skalce Bílý kámen se "umravňujeme" a jdeme spořádaně v jedné stopě, ze sněhu na nás občas vykukují červeno-bílé pohraniční patníky. Z Bílého kamene jsou pěkné rozhledy k jihu, zejména na Puchacz a Przel. Puchacza. Vše je tady pohádkově obaleno sněhem, nikde ani stopa! Každý z nás by chtěl razit stopu a tak se střídáme. Při tom nevynecháme žádnou skalku. Pomalu se blížíme k vrcholu Malého Sněžníku (1 338 m), druhé nejvyšší hory pohoří Králického Sněžníku, kterého dosahujeme čtvrt hodiny před polednem. Teplota na Malém Sněžníku se pohybuje na nule. Ploché vrcholové partie jsou zde pokryty roztroušenými smrky s občasnými výhledy. Vzhůru na nejvyšší vrchol pohoří Králický SněžníkNa Malém Sněžníku na chvíli opouštíme česko-polskou státní hranici, která se stáčí více vpravo. Klesáme po polské zelené značce, stále po hřebeni, později přibírající i značku modrou z města Miedzylesie (též cyklotrasa). Mezi stromy se nám ukazuje i nejvyšší hora Moravy Praděd (1 491 m) spolu s Petrovými kameny. Trochu jsme se tady navzájem rozutekli, Jarda je daleko před námi. Jak jsme se dozvěděli později v autě, myslel, že jsme před ním my a proto tak spěchal. Po značce však nepokračujeme až na Schronisko Śnieznik, ale uhýbáme vpravo zpět na státní hranici, po které už vede české červené turistické značení. S Lenkou, ještě před napojením na červenou lehce svačíme a čekáme na "opozdilce" Zdendu s Pepou. Již společně, ale stále bez Jardy, asi půl kilometru pod vrcholem Králického Sněžníku navštěvujeme Vlaštovčí kameny, soustavu rulových skalních srubů. Následuje kamenné moře na úpatí, ze kterého je výhled na část Hrubého Jeseníku a hlavně na protější hřbet Sušiny s údolím Moravy pod ním. Pod vrcholem Králického Sněžníku se spojuje česká červená a polská zelená značka, my jdeme nejprve trochu více vpravo, později vlevo přes zasněžené borůvčí a kosodřevinu. Na vrcholu Králického SněžníkuJednu hodinu po poledni, za stále azurově modré oblohy, pofukujícího větříku a teploty - 4 °C se setkáváme konečně i s Jardou, který nás už netrpělivě čeká na nejvyšším vrcholu stejnojmenného pohoří Králickém Sněžníku (1 424 m). Název hory pochází od toho, že se tady asi 8 měsíců v roce drží sníh. Z holého, ale snad až příliš plochého, vrcholu jsou impozantní výhledy na všechny světové strany! Do roku 1972 tady stávala 35 m vysoká kamenná rozhledna… Z Králického Sněžníku na jihozápad vybíhá pohraniční hřbet s vrcholy Klepý, Puchacz a Malý Sněžník, který je již za námi, za tímto hřbetem se rozprostírají rozložité Orlické hory. Severozápadním směrem jsou to naše nejvyšší hory Krkonoše s majestátní pyramidou Sněžky, v popředí pak polská Czarna Góra (1 204 m) v Masywu Śnieznika. Na severovýchodě se nám ukazují v plné kráse Rychlebské hory, pojmenované dle zříceniny hradu Rychleby u Javorníka. Jihovýchodním směrem se rozkládá nejvyšší moravské pohoří Hrubý Jeseník s Pradědem v samém středu, v popředí se hřbetem Sušiny, který nás teprve čeká. Stříbrnická, Černá kupa a SušinaPo čtvrt hodině strávené na vrcholu převážně focením scházím vlevo od červené a žluté turistické značky opatřené tyčovým značením, využívané dnes zejména běžkaři. Kamarádi mi trochu utekli, byla jim zima a prošlápli si svou stopu v panensky čistém sněhu mohutnými závějemi mezi roztroušenými smrky proměněnými ve sněhové sochy. Po 10 minutách se zastavuji u sošky slůněte, kde kdysi stávala chata a vychutnávám si rozhled na malebný Hrubý Jeseník. Na rozcestí Franciska, chata HS se vracím zpět na červené značení vedoucí do sedla Stříbrnická. Kousek před sedlem konečně doháním ostatní, potkali totiž kamarádku Marťu z vesničky Klokočí nedaleko Hranic. Hřbet Sušiny už "prorazila" na běžkách a míří na Králický Sněžník. Jo, svět je malý… V sedle Stříbrnická dnes naposledy měníme značení za modrou barvu a stoupáme přímo na vrchol stejného názvu. Na vrcholu Stříbrnická (1 250 m) chvíli odpočíváme a užíváme si zimní pohlazení na duši. Celý Hrubý Jeseník máme jako na dlani. Mokrým hřbetem pokračujeme na Černou kupu (1 295 m), odkud je to již jen kousek na Sušinu. Zpětné pohledy na majestátní Králický Sněžník jsou ohromující! Nádherné ticho hor ruší jen tři "pupkáči" na sněžných skútrech, kteří se proženou nedaleko nás. Ve tři čtvrtě na tři stojíme u rozcestníku na vrcholu Sušiny (1 321 m). Za teploty těsně pod bodem mrazu naposledy svačíme a přitom si užíváme hřejivých slunečních paprsků. Podbělka a Sviní horaZe Sušiny následuje mírně zvlněný hřbet na Podbělku. Míjíme obranné pevnůstky a řopíky z doby konce 1. republiky. Trasu se snažíme vést co nejvíce po slunci, ve vzrostlém smrkovém lese totiž teplota klesá na - 5 °C. Rašeliniště na Podbělce bylo v 70. letech vytipováno jako vhodná lokalita pro stavbu přečerpávací elektrárny, nestalo se tak. O půl čtvrté u rozcestníku na vrcholu Podbělky (1 307 m) se radíme, kudy dál. Hřeben tady není zcela patrný. Opouštíme turistické značení a máme namířeno na Sviní horu. Scházíme více vpravo než bychom chtěli, ale jakmile před sebou vidíme Sviní horu hned traverzujeme správným směrem zpět na hřeben. Na posledním vrcholu dnešního dne Sviní hoře (1 232 m) jsme přesně ve čtyři hodiny. Severozápadnímu obzoru, nad údolím Moravy, vévodí nám dobře známý pohraniční hřeben s vrcholy Klepý, Puchacz, Malý Sněžník a Králický Sněžník, v dáli za ním jsou vidět i Orlické hory a Krkonoše. Opačnému, jihovýchodnímu směru, patří Hrubý Jeseník a Praděd, Petrovy kameny, Vysoká hole (1 464 m), Velký Máj (1 384 m), Jelení hřbet, Břidličná hora (1 358 m), před nimi pak horní nádrž uskutečněné přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně na Mravenečníku (1 343 m). Sestup Selskými vrchy na Dolní MoravuTeď už nás čeká jen 600 výškových metrů dolů na Dolní Moravu. Při sestupu k horní stanici lanovky lyžařského areálu Dolní Morava potkáváme člena horské služby na skialpech. Vyptává se odkud jdeme a jak to vypadá na hřebenech. Smeká před naším přechodem celé podkovy Králického Sněžníku. Chvíli scházíme po liduprázdné sjezdovce. Jakmile se sjezdovka začíná stáčet vpravo, my odbočujeme vlevo, na hřeben Selských vrchů. Hřebínek osvícený posledními paprsky zapadajícího slunce nás překvapuje svou ostrostí a občasnými skalkami. Následuje ještě jedna sjezdovka, kde se s námi slunce definitivně loučí a zapadá za Větrným vrchem. Sjezdovku jen "lízneme" a stále hřebínkem Selských vrchů se již znatelnou lesní cestou dostáváme na rozsáhlé louky nad Dolní Moravou, odkud je již vidět kostel. Lenka, nabitá energií, neustále "vykrajuje" obloučky jako na lyžích a Zdenda ještě "píše" vzkaz do sněhu. Před půl šestou, kdy teplota opět klesá hluboko pod bod mrazu na - 8 °C, už nedaleko auta na Dolní Moravě sundáváme sněžnice. Celou trasu s námi zvládl i čiperný, téměř 70letý, důchodce Pepa… Na zpáteční cestě se ještě stavujeme na večeři v resturaci Na Kocandě ve vesničce Písařov, kde skvěle vaří za velmi přijatelné ceny. Hodnotíme dnešní akci jako skvěle vydařenou. Počasí a vůbec sněhové podmínky byly určitě nejlepší za celou letošní zimu. Bylo to super a bude dlouho na co vzpomínat!
Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
mimo dětské weby snad ani nepatří :-). To by nám tady blikaly zachvíli různé ksichtíky a obsah by se vytrácel.
Další související články:+ Králický Sněžník (1 423 m), třetí nejvyšší pohoří České republiky+ Králický Sněžník, ubytování na Králickém Sněžníku + Králický Sněžník na skialpech + Wilhelmswarte, rozhledna na vrcholu Králického Sněžníku + Podbělka (1 307 m), Králický Sněžník + Chata Paprsek (Horský hotel Paprsek), Králický Sněžník + Chata Návrší, Králický Sněžník + Penzion Windy, Staré Město pod Králickým Sněžníkem + Hotel pod Zvonem, Hynčice pod Sušinou + Králický Sněžník ve fotografii |
|