Korsické Alpy, hřebenový přechod Korsických Alp

Korsika a Korsické Alpy (1), vzpomínky na Korsiku

Tak dlouho se milovalo moře se sluncem, až se zrodila Korsika.
/Antoine de Saint Exupéry/

Pro většinu lidí je francouzský ostrov Korsika známý především jako rodiště dobyvačného vojevůdce Napoleona Bonaparte; jako místo, kde právo krevní msty – vendety platilo donedávna a kde separatisté neustávají v boji (mnohdy ozbrojeném) za nezávislost. Kdo však jednou Korsiku navštíví, tomu se při vyslovení názvu tohoto krásného a zajímavého ostrova vybaví úplně jiná přirovnání. Nezaměnitelný je už pouhý tvar ostrova - jakoby zaťatá pěst pravé ruky se vztyčeným ukazovákem.

Korsika je velice hornatým ostrovem, zvedajícím se z moře v některých místech rovnou až do oblak, a proto bývá oprávněně nazývána "pohořím v moři". Středem ostrova, dlouhého od severní po jižní část 183 km a širokého 85 km, se táhne od severu k jihu horský masív, z něhož vystupuje několik atraktivních dvoutisícovek – Paglia Orba, Monte Rotondo, Monte Renoso, Monte d´Oro, Monte Incudine a nejvyšší hora Monte Cinto 2 706 m. Tento horský masív, spadající do Národního parku Korsika (Parc Naturel Régional de la Corse–PNRC), rozděluje ostrov na východní a západní část.

Nejlepším způsobem, jak si prohlédnout Korsiku, poznat její zajímavou krajinu, vychutnat si překrásnou přírodu a nasát její atmosféru jsou pěší túry. Nejzajímavější místa spojuje korsická stezka GR20 (Sentier de Grande Randonnée de la Corse), která v délce 200 km vede přímo středem rezervace PNRC a prochází nádhernými scenériemi v průměrné nadmořské výšce mezi 1 000 a 2 000 metrů. Celá trasa bývá rozdělena do 15 úseků, spojujících jednotlivé horské útulny – Refuge, jejichž přechod zabere průměrně 5 až 10 hodin chůze; kromě kondice jednotlivých turistů však záleží i na objemu batohů a stylu pochodu.

Po celonočním přejezdu z republiky a několikahodinové plavbě trajektem z italského Livorna se před námi konečně objevuje z oparu vystupující ostrov Korsika, na jehož prohlídku jsme dost natěšeni. Vyloďujeme se v přístavu Bastia na severovýchodním pobřeží a po osvěžující koupeli v moři na menší pláži na trase s námi naše Karosa uhání k horám. Úzkou silničkou, zařezanou do skal soutěsky Scala di Santa Regina vysoko nad říčkou Golo autobus pomalu stoupá vzhůru do kempu u vesničky Lozzi nad přehradou Calacuccia, kde nás čeká první noc na ostrově.

Kolem pramenů řeky Golo na Paglia Orbu Vydáváme jednodenní aklimatizační túra kolem pramenů řeky Golo na nejkrásnější korsickou horu – Paglia Orba (2 525 m), přezdívanou pro svůj tvar "Matterhorn Korsiky". Brzy zjišťujeme, že aklimatizace je opravdu nutná, neboť vedro, které nás po opuštění klimatizovaného autobusu "práskne do hlavy" nás bude provázet celý den. Doporučuji také patřičné mazání silným krémem, jelikož nemilosrdně pálícímu slunci není kam utéct.

Expediční Karosu opouštíme u silniční serpentiny s menším parkovištěm "Le Fer á Cheval" pod sedlem Col de Vergio, odkud se vydáváme severním směrem po žlutém pásovém značení. To nás po čtvrthodince chůze přivede k červenobílým značkám trasy GR 20, po níž pokračujeme mírně vpravo ke kamenné salaši de Radule na skalnatém svahu nad kotlinou. Po pravém břehu potoka pozvolna stoupáme skalnatým údolím k široké plošině s několika příjemnými tůňkami. Pěšina nás vede pomalu ale jistě vzhůru údolím, na jehož konci se vpravo tyčí vrchol Paglia Orba (2 525m) a vlevo od něj pak Capu Tafunatu (2 335 m).

Stále podél potoka vystoupáváme kolem salaše de Tula s pasoucími se koňmi strmými serpentinami k horské chatě Ciuttulu di i Mori ve výšce 1 991 m metrů. Na terase u chaty, postavené na plošině nad údolím doplňujeme minerály korsickým pivem Pietra (3 €), vyznačujícím se zajímavou příchutí z výtažku kaštanové mouky. Jako degustátor horských polévek se rozhoduji okusit tu jejich pravou korsickou; musím však konstatovat, že za svých 7 Eur jsem při rozboru obsahu misky nalezl vše, z čeho lze uvařit hned několik druhů polévek; zde to však tvořilo obsah polévky jedné.

K vrcholu Paglia Orba zbývá zdolat ještě dalších asi 530 výškových metrů, ke kteréžto sebedestrukci nemám ani po tak vydatné polévce chuť, a tak zatímco část skupiny vyráží na dvouhodinový výstup, naše fotoskupina "brzdiči" pozvolna sestupuje značenou stezkou GR 20 západním svahem zpět do údolí. U nádherných průzračných tůněk potoka Golo neodoláme příjemné koupeli a poté sestupujeme zpět k salaši de Radule, od níž následuje šplhání skalnatým svahem po pravé straně. Odtud nás pak značení dovede do sedla Col se Vergio, kde nám společnost dělají všudypřítomná divoká korsická prasata, která nám málem vlezou do autobusu.

Čtyřdenní trek ze sedla Col de Vergio do Vizzavony

Ráno likvidujeme základní tábor v kempu Lozzi, z něhož jsme expedičním busem převezeni k hotelu Castellu di Vergio pod sedlem Col de Vergio. Odkud vyrazíme horskou cestou GR 20 na první z vícedenních treků, nazvaných některými účastníky "Spirit of Corse".

Horké letní korsické počasí nás vyprovází hned od počátku dnešního 14 km dlouhého přechodu, který zahajujeme nejprve mírným sestupem borovým lesem ze sedla směrem ke skalnatému hřebeni na jihu. Bukovým lesem, který později vystřídá borovice vystoupáme do sedla Bocca San Pedru ve výšce 1 452 m, odkud se otvírají hezké výhledy jak k severu na Paglia Orba, tak na horské hřebeny na jihu či mořské pobřeží severovýchodní části ostrova. Starou kamenitou stezkou pro muly pokračujeme ve stoupání na hřeben, který dál kopírujeme nahoru a dolů až do sedla Bocca ậ Reta ve výšce 1 883 metrů.

Pohledy, které se odtud otevřou na mělkou kotlinu s azurově modrým horským jezerem Lac de Nino, obklopeným zelenými vodou naplněnými měkkými mokřady - pozzines, na nichž se pasou stáda polodivokých koní, nenechají v žádném případě oko romantika či fotografa klidným. Pokračujeme značenou pěšinou loukami podél potoka Tavignano vytékajícího z jezera asi tři kilometry k prvním skupinám bukového porostu. Potok tu vytváří několik tůněk vhodných pro osvěžující koupel.

Pěšina nás pak dál vede bizarním bukovým porostem k salaši Bergeries de Vaccaghia, odkud je to něco kolem hodinky chůze k již viditelné horské chatě Refuge de Manganu (1 601 m), ve svahu nad říčkou.

Tábořiště, vybavené jednou sprchou a tureckým záchodem s dvířky, uzavíratelnými z venkovní strany kamenem, opouštíme značenou stezkou vycházející vlevo po břehu potoka vzhůru do hor. Námahy i výškových metrů přibývá, jak se postupně dostáváme přes dva skalní prahy do široké kamenité rokle pod průsmykem Bréche de Capitello. Pomalu se vysápáme do bizarního úzkého průsmyku, rozdělujícího ve výšce 2 225 m špičatý horský hřeben, táhnoucí se vysoko nad námi.

Po zdolání 625 výškových metrů jsme v nejvyšším bodě dnešního přechodu, ze kterého se nám náhle otevře pohled na kouzelná horská plesa Lac de Capitello a Lac de Melo hluboko pod námi. Přechod pokračuje východní stěnou hřebene po stezce, na níž je třeba dbát zvýšené opatrnosti, zvláště na některých exponovaných místech. Střídavě slézáme a šplháme úzkými skalními průrvami i přes balvany. Stezka se později stáčí z hřebene vlevo, k severovýchodu a pokračuje místy sutí podél olšové kleče. Při cestě míjíme několik ze skal vytékajících pramínků, které ihned využíváme k doplnění tolik potřebných tekutin.

Toužebně očekávaná delší odpočinková pauza následuje po vystoupání do menšího sedla Col de Rinoso (2 150 m), pod nímž leží nádherné tyrkysové jezero Lac de Rinoso, sevřené rozeklanými žulovými hradbami horských hřebenů. Poslední kratší výstup do sedla Bocca Muzella (2 206 m) odkud následuje půldruhé hodiny sestupu kamenitou stezkou k menší chatě Refuge de Petra Piana (1 842 m), postavené na okraji hřebene nad údolím Vallée du Manganello, u níž je slušně vybavené tábořiště se sprchou i WC. Závěr dnešního 10 km dlouhého poměrně namáhavého přechodu trávíme na terase chaty při degustaci špaget i místního chutného vína, s hezkými výhledy do údolí.

• Pokračování článku