Hory Chibiny a Lovozer, náročný trek na poloostrově Kola

Hory na poloostrově Kola

Přibližně 150 km severně od polárního kruhu, v centru západní části Kolského poloostrova v Rusku se rozkládají dva turisticky atraktivní horské masivy – Chibiny a Lovozer.

Chibinské hory či v jazyce původních obyvatel kočovných Saamů (Loparů) Umptek mají oválný tvar o rozměrech 40×45 km. Na západní straně sousedí tento horský masiv s jezerem Imandrou (800 km²). Na konci 19. století byl tento hornatý "ostrov" čnící z rovinaté tundry domovem pouhé desítky rodin Saamů, živících se chovem sobů a rybolovem. Po objevu rozsáhlých ložisek apatitů ve dvacátých letech dvacátého století se však rychle tento kouzelný kout začíná "civilizovat".

I když se průměrná výška místních hor pohybuje kolem pouhých 1 000 m (nejvyšší vrchol Chibin a současně celé Koly hora Fersman dosahuje 1 170 m), má krajina vysokohorský charakter. Vysoké horské štíty oddělují hluboké soutěsky, kterými vedou z údolí do údolí úzké stezky. Masiv je snadno dostupný, neboť v jeho JZ části se dodnes v rozsáhlých kamenolomech těží apatit a nefelin. Město Apatity, které z tohoto důvodu vzniklo, leží na trase murmanské železniční magistrály spojující Moskvu s Murmanskem. Do nedalekého Kirovska, které je poměrně dobrým východiskem do hor, vede z Apatitů silnice s hustým autobusovým spojením i železniční odbočka.

I když v horách chybí turistické značení, existuje zde od roku 1990 relativně dostupná a poměrně dobrá turistická mapa v měřítku 1:100.000. Pro turistické putování je nejvhodnější západní část pohoří, která je nejméně dotčena povrchovou těžbou.

Naše trasa vedla z Kirovska kolem jezera Malý Vudjavr dolinou Poačjok a průsmykem Ramsaye do Malé bílé doliny (asi 7 hodim). Druhý den jsme pokračovali bočním údolím Fersman do stejnojmenného průsmyku (zde je odbočka k nejvyšší hoře Chibin), z kterého jsme sestoupili do Meridionální doliny (8 hodin). Třetí den – výstup dolinou Časnapok do průsmyku Jižní Čorrpor a prudký sestup po sněhovém splazu do rozlehlé a široké doliny řeky Kunijok (9 hodin).

Od nocležiště u chatrče (základna horské záchranné služby) obývané polozdegenerovaným opilcem se dá vystoupat do sedla Kukisvumčorr a sestoupit Vudjavriokem zpět do Kirovska, nebo pokračovat dále na východ k jezeru Umbozero. Na celé trase je řada vhodných míst pro táboření, rozložených obvykle na březích čistých horských potoků a řek plných ryb. V srpnu objevíme ve zdejších smíšených lesích množství hub, borůvek a brusinek. Počasí je v létě poměrně teplé, časté jsou však deště, které může při ochlazení vystřídat sněžení.

Chibinský masiv je unikátní svým horninovým složením. Vznikl vyvřením alkalického magmatu v prvohorách. Hlavními horninami jsou nefelinické syenity, obsahující celou řadu vzácných minerálů, které jinde nenajdeme. Posvátným kamenem praobyvatel Koly byl astrofylit, vytvářející nápadné bronzově zlaté, radiálně paprsčité hvězdy. Vyskytuje se v hojné míře v zářezu astrofylitového potoka, vtékajícího do Vuoniejoku nedaleko Koašvy. Opodál je pověstná Fersmanova zlatá skála s výskytem podobného lamprofylitu. Všude v okolí objevíme nápadně krvavě červená zrna eudialytu, který byl na základě staré legendy nazýván saamskou krví.

Druhým, poněkud menším (20×30 km) horským masivem je Lujavrut (Lovozer, Lovozerský masiv) rozkládající se VJV od Chibin. Na východě i západě ho lemují rozsáhlá jezera – Lujavr a Umbozero, v depresi centrální části masivu v nadmořské výšce 197 m se rozkládá Sejdjavr (Sejdozero). Morfologicky se jedná o silně rozčleněné horské plato, vyzdvižené nad okolní terén o 500 - 1 000 metrů. Nejvyšší hory (Sengisčorr, Angvundasčorr, Alluajv a Kedykvyrpakch) s výškou kolem 950 - 1 050 metrů dominují v jeho SZ části.

V horách je značné množství polokruhovitých cirků a příkrými stěnami vysokými až 400 metrů, které jsou většinou otevřeny směrem k periferii masivu ( největší cirky Raslok 1 a 2 leží východně od Alluajvu). Proti Chibinám, které prosluly gigantickými ložisky apatitu, jsou Lovozera jedním rozsáhlým ložiskem rud vzácných zemin (hlavně ceria a lanthanu) vázaných v minerálu loparitu.

Nejvhodnějším východištěm k návštěvě hor je nevelká Revda na severním okraji Lovozer, do které jezdí autobus z Oleněgorska. Dalších 8 kilometrů nám ušetří hornická autobusová linka spojující Revdu s dolem Karnasurt, ležícím na břehu jezírka Ilma přímo na svahu hor. Odtud prudce stoupá stezka k sedlu Elmorajok, z kterého můžeme přehlédnout celé nitro Lovozer vyplňované jezerem Sejdozero (přírodní rezervace).

Turistická cesta vede po jeho celém severním břehu, poté stoupá, obrací se přes hlavní vrcholky (Ninčurt, Mannepachk, Tavajok, Sengisčorr a Kebykvarpachk) a směřuje zpět k druhému zdejšímu loparitovému dolu Umbozero, který má též autobusové spojení s Revdou (12 km). Celá doporučená trasa, při které se seznámíme s nejzajímavějšími místy Lovozer, se dá zvládnout za 3-5 dní.