Treking > Treky, turistika > Chibiny a Lovozer a poloostrově Kola
Chibiny a Lovozer na poloostrově KolaHory na poloostrově Kola15.11.2007 | Petr Pauliš
Přibližně 150 km severně od polárního kruhu, v centru západní části Kolského poloostrova v Rusku se rozkládají dva turisticky atraktivní horské masivy – Chibiny a Lovozer. Chibinské hory či v jazyce původních obyvatel kočovných Saamů (Loparů) Umptek mají oválný tvar o rozměrech 40×45 km. Na západní straně sousedí tento horský masiv s jezerem Imandrou (800 km2). Na konci 19. století byl tento hornatý "ostrov" čnící z rovinaté tundry domovem pouhé desítky rodin Saamů, živících se chovem sobů a rybolovem. Po objevu rozsáhlých ložisek apatitů ve dvacátých letech dvacátého století se však rychle tento kouzelný kout začíná "civilizovat". I když se průměrná výška místních hor pohybuje kolem pouhých 1 000 m (nejvyšší vrchol Chibin a současně celé Koly hora Fersman dosahuje 1 170 m), má krajina vysokohorský charakter. Vysoké horské štíty oddělují hluboké soutěsky, kterými vedou z údolí do údolí úzké stezky. Masiv je snadno dostupný, neboť v jeho JZ části se dodnes v rozsáhlých kamenolomech těží apatit a nefelin. Město Apatity, které z tohoto důvodu vzniklo, leží na trase murmanské železniční magistrály spojující Moskvu s Murmanskem. Do nedalekého Kirovska, které je poměrně dobrým východiskem do hor, vede z Apatitů silnice s hustým autobusovým spojením i železniční odbočka. I když v horách chybí turistické značení, existuje zde od roku 1990 relativně dostupná a poměrně dobrá turistická mapa v měřítku 1:100.000. Pro turistické putování je nejvhodnější západní část pohoří, která je nejméně dotčena povrchovou těžbou. Naše trasa vedla z Kirovska kolem jezera Malý Vudjavr dolinou Poačjok a průsmykem Ramsaye do Malé bílé doliny (asi 7 hodim). Druhý den jsme pokračovali bočním údolím Fersman do stejnojmenného průsmyku (zde je odbočka k nejvyšší hoře Chibin), z kterého jsme sestoupili do Meridionální doliny (8 hodin). Třetí den – výstup dolinou Časnapok do průsmyku Jižní Čorrpor a prudký sestup po sněhovém splazu do rozlehlé a široké doliny řeky Kunijok (9 hodin). Od nocležiště u chatrče (základna horské záchranné služby) obývané polozdegenerovaným opilcem se dá vystoupat do sedla Kukisvumčorr a sestoupit Vudjavriokem zpět do Kirovska, nebo pokračovat dále na východ k jezeru Umbozero. Na celé trase je řada vhodných míst pro táboření, rozložených obvykle na březích čistých horských potoků a řek plných ryb. V srpnu objevíme ve zdejších smíšených lesích množství hub, borůvek a brusinek. Počasí je v létě poměrně teplé, časté jsou však deště, které může při ochlazení vystřídat sněžení. Zobrazit místo Chibiny, poloostrov Kola na větší mapě Chibinský masiv je unikátní svým horninovým složením. Vznikl vyvřením alkalického magmatu v prvohorách. Hlavními horninami jsou nefelinické syenity, obsahující celou řadu vzácných minerálů, které jinde nenajdeme. Posvátným kamenem praobyvatel Koly byl astrofylit, vytvářející nápadné bronzově zlaté, radiálně paprsčité hvězdy. Vyskytuje se v hojné míře v zářezu astrofylitového potoka, vtékajícího do Vuoniejoku nedaleko Koašvy. Opodál je pověstná Fersmanova zlatá skála s výskytem podobného lamprofylitu. Všude v okolí objevíme nápadně krvavě červená zrna eudialytu, který byl na základě staré legendy nazýván saamskou krví. Druhým, poněkud menším (20×30 km) horským masivem je Lujavrut (Lovozer, Lovozerský masiv) rozkládající se VJV od Chibin. Na východě i západě ho lemují rozsáhlá jezera – Lujavr a Umbozero, v depresi centrální části masivu v nadmořské výšce 197 m se rozkládá Sejdjavr (Sejdozero). Morfologicky se jedná o silně rozčleněné horské plato, vyzdvižené nad okolní terén o 500 - 1 000 metrů. Nejvyšší hory (Sengisčorr, Angvundasčorr, Alluajv a Kedykvyrpakch) s výškou kolem 950 - 1 050 metrů dominují v jeho SZ části. V horách je značné množství polokruhovitých cirků a příkrými stěnami vysokými až 400 metrů, které jsou většinou otevřeny směrem k periferii masivu ( největší cirky Raslok 1 a 2 leží východně od Alluajvu). Proti Chibinám, které prosluly gigantickými ložisky apatitu, jsou Lovozera jedním rozsáhlým ložiskem rud vzácných zemin (hlavně ceria a lanthanu) vázaných v minerálu loparitu. Nejvhodnějším východištěm k návštěvě hor je nevelká Revda na severním okraji Lovozer, do které jezdí autobus z Oleněgorska. Dalších 8 kilometrů nám ušetří hornická autobusová linka spojující Revdu s dolem Karnasurt, ležícím na břehu jezírka Ilma přímo na svahu hor. Odtud prudce stoupá stezka k sedlu Elmorajok, z kterého můžeme přehlédnout celé nitro Lovozer vyplňované jezerem Sejdozero (přírodní rezervace). Turistická cesta vede po jeho celém severním břehu, poté stoupá, obrací se přes hlavní vrcholky (Ninčurt, Mannepachk, Tavajok, Sengisčorr a Kebykvarpachk) a směřuje zpět k druhému zdejšímu loparitovému dolu Umbozero, který má též autobusové spojení s Revdou (12 km). Celá doporučená trasa, při které se seznámíme s nejzajímavějšími místy Lovozer, se dá zvládnout za 3-5 dní. Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Laponskou divočinou na běžkách+ Polární Ural - brána Sibiře + Cesta do pohoří Kodar, Zabajkalsko + Putování Grónskem, polární kraje + Výstup na Galdhopiggen (2 469 m), Norsko + Náhorní planina Hardangervidda, Norsko + Pamiro-Alaj - Fanské hory a Matča, Tádžikistán |
|