Je před 19. hodinou, trhají se mraky a otvírá se výhled na hory na
západě, chvilku po té letadlo dosedá na dráhu v Kiruně. Tam nastupujeme do objednaného
taxíku. Cestou nám řidič zastaví na šest minut u pumpy, kde kupujeme benzín do
vařičů. Za tuhle zastávku si řekne 350 korun - hajzl. Vystupujeme v Nikkaluoktě,
jdeme asi 10 minut a na plácku u cesty stavíme stany.
Noc byla příšerná, může za to moje blbost a ušlá nafukovačka. Ráno mrzne, ale
co by člověk čekal v půlce září. Vařím čaj a přehrabuji batoh, abych našel panáka
na zahřátí. Je osm hodin ráno a začíná letová hodina. Zámožnější turisté letí helikoptérou
k hotelu pod Kebnekaise. Víc jak hodinu trvá příšerný řev, kdo hledá klid a pustinu,
tak ať zvolí jinou destinaci. Takhle to chodí v domovině Grety Thunberg.
Cesta je nepřehlédnutelná a nejde se po ní dobře. Jsme v přístavu u jezera Laddjujávri,
kde se dá lodí zkrátit cesta. Otvírají se tu luxusní výhledy na hory a my se dohadujeme,
která je ta "naše". Rychle se najíme a pokračujeme, ještě nejsme ani v půlce. Jezero je
za námi a za nějaký čas je i chata na dohled.
V laviništi, těsně před chatou, je tábořiště. Stavíme stany a děláme oheň. Vaříme
mraky čaje a něco málo jídla. Arnold říká, že zítra máme vlastně odpočinkový den,
protože nás čeká jen necelých 9 kiláků a bez báglů, oproti dnešním dvaceti. Nechci
být sprostý a tak přejdu mlčením těch 1 600 metrů převýšení.
Podle plánu jsme chtěli vystoupit ferratou a dolů klasikou, ale nejsem v pohodě
a tak navrhuji nahoru a dolů klasikou, kdykoliv budu mít šanci otočit a pokud nevylezu
na Kebnekaise, aspoň bych měl Vierranvárri, kopec přes který vede cesta. A měl jsem
pravdu, opravdu mi to nešlapalo, v půlce výstupu na Vierranvárri začíná pršet, Arnold
s Tomem vpředu a já přemýšlím, jak ukecat Markétu k sestupu. Ta je ale vytrvalá, takže
šlapeme dál. Kluky posíláme napřed, nemá cenu, aby čekali.
Konečně stojíme na Vierravárri. Výhled nic moc. Tady nastává okamžik rozhodnutí,
jít dolů a sestoupit, nebo sestoupit a pokračovat ve výstupu. Dcerka rozhodne a tak
sestupujeme do sedla Kaffedalen. Kupodivu se rozejdu, severní svah je zasněžený, umrzlý
a uklouzaný, nasazujeme nesmeky. Hodně lidí to projde bez nich, ale skupina před námi
to vzdává, smutně nás míjí a říkají něco o vybavení, je mi jich líto.
Ze sedla stoupáme k chatě, kde se k naší cestě připojuje ferrata. Kousek nad ní
potkáváme kluky. Oba obrací a jdou s námi znovu na vrchol. Tam je skupinka asi osmi
turistů s vůdci, pak už jen mlha a nic víc. Cesta zpět je dlouhá, ale alespoň většinou
dolů.
Další den plánujeme jít do Singi Fjällstuga (chata přes kterou vede dálkový trek)
a potom pokračovat na sever do Abiska. Šlapeme údolím, proti silnému větru, poletuje
sníh a do toho mě berou záda. Každou chvíli si sedám a sundávám ze zad tu popelnici.
Krajina je úžasná, občas je vidět sob, ale nějak si to nedokážu vychutnat. Konečně
jsme u chaty. V závětří na sluníčku odpočíváme. O nějakém vyhřívání se, nemůže být
ani řeč. Odcházíme údolím kousek na sever, kde je opuštěná zimní laponská osada.
Před chatkou, kde tolik nefouká, stavíme stany.
Ráno vzhledem k tomu, že za polárním kruhem neplatí pojištění Alpenvereinu, což
jsem zjistil až po příletu (během další cesty stejně není signál) a že moje záda
nejsou v pohodě, oznamuji Markétě a klukům, že se vracím. Maky se rozhoduje jít se
mnou. Zpáteční cesta, asi 14 km, nám trvá šest hodin, takže si myslím, že to bylo
správné rozhodnutí. Na známém místě stavíme stan a jdeme do restaurace na jídlo
a pivo (místní Velrybí Ploutev nemá chybu).
Další den začíná jako obvykle letovou hodinou. Balíme a jdeme do Nikkaluokty. Je
nádherný podzim a my si užíváme výhledy i studené, podzimní paprsky. Asi tři kiláky
od vesnice táboříme. Neodolám a vykoupu se v řece. Ráno Markéta ukecá 100% slevu na
bus (nefunguje mu terminál na karty a nám zase data) a za hodinu sháníme ubytování
v Kiruně. 400 kaček za noc a snídaně formou švédského stolu, co jiného by se tu dalo
čekat.
Po snídani valíme na vlak do Abiska. Ještě si pohráváme s myšlenkou, dát si oběd
v Narviku, ale průvodčí nám říká, že do Norska se nemůže, kvůli čínskýmu svinstvu.
V Abisku se ubytujeme v kempu a jdeme asi 5 kiláků proti proudu stejnojmenné řeky.
Nevím, jak přesně to popsat, prostě "nádhera". Při návratu mi přijde SMS, že kluci
táboří a zítra k nám dojdou. Večer sedíme u ohně a vaříme.
Ráno se sejdeme s Arnoldem a Tomem v jakémsi laponském skanzenu a dozvídáme se,
že spali na místě, kam jsme včera došli, minuli jsme se o půl hodiny. Kluci toho mají
dost a tak s Maky jdeme podél Abiska nádherným kaňonem až k ústí řeky do jezera Tornetrask.
Pak už jen zabalíme a jedeme do Kiruny čekat na letadlo.
Fotogalerie, prohlédněte si fotografie
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
Po prohlídce skalního hradu Pařez vyrážíme dále. Vracíme se
do centra Prachovských skal, bereme to ale trochu oklikou. Nemůžeme minout sice
malou, ale opravdu fotogenickou skalní bránu, která se nachází přímo naproti
…
Pomocí dalekohledu ESO/VLT astronomové objevili malou černou
díru, kterou prozradil pohyb jejího hvězdného souputníka. Tuto detekční metodu
použili vědci k odhalení černé díry hvězdné hmotnosti ležící mimo Mléčnou
…
Pomocí radioteleskopu ALMA, jehož evropským partnerem je ESO,
nalezl tým astronomů fluor v galaxii vzdálené 12 miliard světelných let. Jejímu
světlu tedy trvalo 12 miliard let, než dolétlo až k nám. V takto
…
Letos řadu treků plánuji do Jeseníků. Nejinak tomu bylo
i v pozdním létě, kdy se mně zastesklo nejen po Mravenečníku a Dlouhých stráních,
ale také po Pradědu, na kterém jsem letos ještě nebyl. No a protože přes všechny
…
Vrch Čtyři palice (732 m, na turistickém rozcestníku 752 m)
patří k nejznámějším vrcholům Žďárských vrchů, geomorfolo- gického podcelku Hornosvratecké
vrchoviny. Ne ani tak pro svou výšku, ale díky ikonic
…
Po kamzičím představení pokračujeme dále na Dlouhé stráně.
Čekají nás dlouhé schody vedoucí k horní nádrži. Tuším že jich je 168, Míša
je poctivě počítala. Na schodech opět potkáváme ženské, se kterými jsme se
…
Podzim je nejlepším obdobím k návštěvě Ďáblovy prdele. Ano.
Čtete správně. Přesně tak je, mimochodem velmi trefně, pojmenován jeden z nejbizardnějších
skalních útvarů České Kanady. Cesty k této přírodní kuriozitě,
…
Nabíjecí čelovka Fenix HM51R Ruby V2.0 je mladším sourozencem
svítilny HM51R Ruby. Nová čelovka od Fenixu je sice o pár gramů těžší (80 g oproti
původním 77 g), má však vyšší výkon (700 lm oproti 500 lm) a
…
S pomocí výkonné 570megapixelové kamery DECam v Chile se
astronomům podařilo objevit asteroid s nejkratší oběžnou dobou ze všech známých
asteroidů ve Sluneční soustavě. Oběžná dráha tohoto asteroidu,
…
Jeseníky, či správně Hrubý Jeseník, jsou ideálním pohořím
k vícedenním trekům i v letním období. Nejenže je možné v Jeseníkách naplánovat
docela výživné trasy vyhýbající se, alespoň z velké zčásti, davům turistů, ale
…
Fascinující dějiny jednoho z nejvýznamnějších náboženských
poutních míst na celém světě, mekkánské Ka'by (nebo též Kaaba, v překladu "kostka
či krychle"), lze rozdělit do dvou údobí, či lépe vyjádřeno do dvou časů: do
…