Kamenárka (862 m), útulna Úvěz a Velký Javorník (918 m) v hřebeni Veřovických vrchů

Odpolední výšlap v Moravskoslezských Beskydech

Začátek února sněhu v moravských horách příliš nepřeje, nějaký sníh leží ve výšce nad 1 000 metrů nad mořem. Na Lysou horu ani Smrk nemáme čas, protože na odpolední vycházku máme jen asi čtyři hodiny. Proto si vybíráme cíl vcelku nenáročný - Velký Javorník. Ale protože pouze Velký Javorník by bylo na odpolední procházku trochu málo, tak si k němu přidáváme Kamenárku a návštěvu nové turistické útulny Úvěz.

Parkujeme jako obvykle, ve Veřovicích u hřiště. Od poslední návštěvy tady přibyly parkovací automaty, strašná "moderna" dnešního Česka. Ale dva manící tady zrovna "kuchají" automatům střeva, kamarádi na Ukrajině by řekli, že provádějí "gěněralnyj remont". Asi stávkuje umělá "inteligence", tak dnes to prý máme grátis. Nuž dobrá…

Je docela příjemně, sluníčko svítí, ve stínu však mrzne. Po žluté turistické značce rychle projdeme okrajem Veřovic a přes rozcestí Veřovice, hájenka (505 m) s turistický přístřeškem pokračujeme kolem retenční nádrže na rozcestí Padolí (550 m), na kterém vlevo pokračuje modrá značka na Javorník, zpevněná cesta přímo a tamtéž a nakonec napravo naše žlutá. Přes dřevěný můstek a dále trochu svižněji do svahu.

Navštěvujeme uzavřený srub trampského oddílu Severní vítr, je to naše tradiční zastávka na trase, a pak stoupáme na hlavní hřeben Veřovických vrchů a tudíž na hřeben Moravskoslezských Beskyd na rozcestí Pod Kamenárkou (655 m). Neznačenou cestou za výhledů k Velkému Javorníku a na Radošť stoupáme k vrcholu Kamenárka (862 m), na kterém narážíme na první i poslední sníh dnešního dne. Kamenárka je sice bez výhledů, či jen s průhledy, ale vrch je to krásný a za výstup stojící.

Po mírně se svažující lesní cestě klesáme jižním směrem k rozcestí Úvěz pod vrchem Úvěz, na mapách.cz tvrdošíjně uváděným jako Úvěs. Tak si vyberte. Protože ale nová turistická útulna postavená v roce 2024 Státním lesy České republiky je uváděná jako Úvěz, kloním se k první variantě a na mapáchz.cz bude patrně chybka. U nové útulny si dáme dvacet a sváču.

Tuto hezkou útulnu postavili asi rok po tom, co jsem tudy šel naposledy. Tehdy jsem to bral až přes Rožnov pod Radhoštěm. Dnes ne, ale určitě je výhledově využiji k noclehu při některém z přechodů v těchto končinách. Užíváme si sluníčka a hezkých výhledů, brzy se začínáme vracet nazpět k hřebeni. Nikoliv ale stejnou trasou, nýbrž nalevo se mírně svažující lesní cestou, která nás po východním úbočí Kamenárky záhy přivede nazpět k rozcestí Pod Kamenárkou.

Po hlavním beskydském hřebeni pak pokračujeme po Naučné stezce Veřovické vrchy k rozcestí U Pramene Jičínky (695 m) s turistickým přístřeškem. K prameni však pro nedostatek času neodbočíme, míříme rovnou k rozcestí Malý Javorník (776 m). Z něj se nám otevírají krásné výhledy k Lysé hoře, nejvyšší hoře Moravskoslezských Beskyd, i ke Skalce alias Ondřejníku, nejvyšší hoře Podbeskydské pahorkatiny. I na město Frenštát pod Radhoštěm, Kunčice pod Ondřejníkem i další obce mezi hřebeny Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny.

Stoupání na vrchol Velkého Javorníku máme za sebou v cukuletu, užíváme si cestou úžasných výhledů. I sluníčka a modré oblohy. Zakrátko na nás opět vykoukne rozhledna na Velkém Javorníku a Chata na Velkém Javorníku. Lidí je tady překvapivě málo, chata je téměř poloprázdná, takže si dáváme něco dobrého a lehkého na zub. Míša svou oblíbenou zelňačku, já si vychutnám bramboračku s houbami. Obě byly výborné, poctivé, žádné pytlíkové náhražky, které vraždí za vás… Či vaří za vás, já si nikdy ty reklamní slogany nepamatuji…

Protože máme naspěch, musím Míšu dopravit do Ostravy do páté na trénink, opouštíme chatu (po zaplacení) a pokračujeme rychle na vrchol. Chceme si užít kruhových výhledů z rozhledny, která byla postavena podle starého projektu Dušana Jurkoviče. Avšak ouvej, rozhledna je zavřená. Uzamčená. Prý z důvodu sněhu a námrazy. Nyní, kdy zde sněhu není a kdy má Ostrava jarní prázdniny… To správce rozhledny trošku zanedbal. Pokud ovšem neusnul zimní spánkem někde v jezevčím brlohu, to by jej omluvilo…

Tož nic, nyní je nám jasné, proč jsme z dálky na rozhledně neviděli žádné lidi… A tak máme fůru času na sestup z vrcholu. Protáhneme se kolem pramene Karel, dále kolem lovecké chaty, u které od poslední návštěvy viditelně ubylo stromů. No, nyní je to tady jako na slunečné hůrce. A následně v několik serpentinách světlým bukovým lesem scházíme na rozcestí Padolí, ze kterého to máme do Veřovic poslední cirka dva kilometry.

Máme za sebou 14 kilometrů a převýšení pouhých 650 metrů. Výšlap to byl nenáročný, ale krásný, vhodný i pro rodiny s dětmi. Pokud nebudete mít při nedělním odpoledni co na práci, klidně se vydejte do Beskyd po našich stopách. Ty, orientačně, zobrazuje trasa na mapách.cz, kterou připojuji níže.

• Trasa výšlapu na Kamenárku a Velký Javorník na turistické mapě