Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář | Napsat článek | Reklama | Více… |
Treking.cz
Poslední aktualizace: 19.1.2021
Treking > Treky, turistika > Kahurangi na Novém Zélandu, Abel Tasman National Park

Kahurangi na Novém Zélandu, Abel Tasman National Park

Farewell Spit, Abel Tasman National Park a Leslie Karamea Track

19.1.2021 | Martin Slíva

Během putování po Novém Zélandě jedním z míst, které jsem si chtěl projít byl Kahurangi National Park a přilehlé oblasti. V neděli 29.7. jsem se stopem dopravil přes Westport, kde jsem dokoupil zásoby do Karamea - poslední vísku na konci silnice a civilizace před jihozápadním krajem Kahurangi National Park. Skoro až tam mě vzal chlapík původem z Anglie.

Kahurangi

Sedli jsme si na chvilku na pivo a něco mi o sobě řekl. Bydlí prý spolu se ženou na samotě a živí se těžbou a prodejem vápna farmářům. Řekl mi: "Z řeky vytahuji spadlé a za povodní dolů do údolí splavené kmeny stromu rimu. Vytáhnu je z řeky, nechám je dva roky vyschnout a pak za metr kubický jejich velice kvalitního dřeva dostanu 3 000 NZ dolarů". Původní pralesy se totiž od osmdesátých let nesmějí kácet a toto dřevo patří údajně mezi nejkvalitnější na světě.

V pondělí večer jsem si v prázdném backpackeru sbalil věci na cestu, zbytek jsem v něm nechal a v úterý ráno vyrazil na Heaphy (Hífí) Track. Napřed jsem musel ujít patnáct kilometrů k začátku tracku. Překročil jsem most přes řeku Kohaihai už mě cesta vedla kolem moře, lemovala pláž s ohromnými vlnami.

Nový Zéland

Prales místy připomínal tropy díky převaze stromů nikau palm, ale lezavý studený déšť mi dával najevo něco jiného. Poslední třetina cesty vedla pak kolem ústí řeky Heaphy, až jsem dorazil k druhé chatě a urazil dalších 24,5 km. U řeky jsem viděl hnízdící kormorány, na cestě v lese ptáka jménem weka. Uzobával maso z mršiny. Vypadá jako dohněda zbarvené kuře asi čtyřicet až padesát centimetrů velké.

Po cestě sice mrholilo, ale to vynahradil komfort chaty s plynovými vařiči, kamny se zásobou uhlí a splachovacím záchodem!

Ve středu jsem "vyšlápnul" cestu od Lewis Hut, kde jsem přespal, nahoru na Goland Downs. Z pobřežního deštného pralesa, který místy připomínal džungli s palmami a kořeny, jako lana visícími ze stromů, přes bukový les až na náhorní planinu s trsy červené trávy, vřesovišti, mechovými polštáři a alpskými skalničkami ukrytými mezi nimi. Počasí docela ušlo, zpoza mraků často vykukovalo sluníčko. Večer jsem skončil v Perry Saddle Hut, udolán cestou dlouhou 40,5 km a výstupem od hladiny moře až do výšky 880 metrů, kde se nalézala.

Nový Zéland

Ve čtvrtek jsem měl ukončit trek. Ale ráno začalo mrholit, proto jsem chvíli čekal na lepší časy. Na této "větrné hůrce" jsem se však dočkal celodenního hustého deště a silného nárazového větru. Zůstal jsem tam uvězněn. Ještě, že chajda byla poměrně komfortní.

V pátek bylo docela pěkně, posledních 17 km do konce tracku jsem dobelhal (kamínky v botě mi nadělaly pořádně bolavé puchýře). Teprve po dalších 5 km mi zastavilo auto. Přesně řečeno, nádherný starý autobus předělaný na bydlení. V autobuse cestovala anglická rodinka s miminem - fajn způsob, jak aktivně strávit mateřskou dovolenou.

Vyhodili mě ve vesničce Ferntown, kde jsem v jediném obchůdku po cestě doplnil zásoby. Pak mě jiní lidičky odvezli kousek k Whanganui Inlet - ohromné zátoce na severním konci parku. Odtud jsem zase šel asi hodinku a půl k blízkým jezírkům. Ta jsou na NZ přírodní raritou. Vznikla tak, že písečné duny přehradily odtok vody do moře a jezírka se postupem času pomalu naplnila. Navečer jsem se vrátil kousek zpět. Tam jsem znovu potkal "svůj" autobus. Přespal jsem vedle nich pod širákem. Byla sice jasná noc, ale přesto docela teplo.

V sobotu jsem se vydal neprobádanou cestou směrem k Farewell Spit. Musel jsem projít přes pozemky soukromé farmy. Naštěstí mi farmář ukázal, kterým údolím mám projít, a pak už jsem pokračoval po značené stezce. Chvíli po skalách nad útesy a chvíli zas po pláži s nádhernými skalami proděravělými od příboje, s tunely a jeskyněmi. Tohle místo stálo za vidění. Před západem slunce jsem došel k Farewell Spit - nejsevernějšímu bodu na ostrově. Je to asi třicet kilometrů dlouhý jako poušť vyhlížející písečný poloostrov s dunami.

Nový Zéland

Ze západu před ohromnými vlnami Tasmánského moře chrání klidné vody Golden Bay. Je i útočištěm pro mnoho vzácných druhů ptactva. Proto je přírodní rezervací a k hnízdištím (např. brodících břehoušů / godwit a jespáků / knot) se nemůže. Tedy se specializovanou turistickou společností může, ale ti za to chtějí celé jmění. Počkal jsem na nádherný západ slunce a snad ještě hezčí východ Měsíce a odešel přespat do Port Puponga.

V neděli jsem se prošel po přístupné části Farewell Spitu. Viděl jsem spoustu ptactva, hlavně dva druhy s anglickými jmény: Eastern Bar-tailed Godwit - břehouš a South Island Pied Oystercatcher - ústřičník velký. Nejvíc na mě zapůsobila "poušť" s pískem neustále unášeným silným větrem ve směru od Tasmánského moře. Mimochodem na celém Jižním ostrově se dá vidět množství kontrastů - od horských štítů pokrytých sněhem přes deštné pralesy, téměř džungli, až po pouštní útvary. Když jsem se nabažil pouště, vydal jsem se stopovat do Takaka kde jsem přespal 5.8 v backpackeru.

V pondělí dopoledne jsem z Takaka odjel mikrobusem k začátku tracku přes Abel Tasman National Park. Pohodová cesta vede kolem pobřeží, chvíli nahoru, pak zas dolů na pláž… Pláže tu jsou z nádherného, jemného, do zlata zbarveného písku, hedvábně uhlazené a čisté. Po udržované cestě jsem v sandálech došel až k řece Awaroa. Tu jsem v zálivu za odlivu musel pěkně ledovou bosky přebrodit. Na druhé straně mě čekala na přespání chajda - Awaroa Hut.

Večer začalo pršet a nepřestalo do úterního dopoledne. Musel jsem tedy odchod odložit až na odpolední odliv. Odpoledne jsem v přestávce mezi dešti dorazil do Anchorage Hut. Risknul jsem to a za odlivu jsem přešel velký záliv. Ušetřil jsem tak hodinu času - hodinu v pořádném lijáku. Zase jsem musel přebrodit dvě říčky, naštěstí na to ponor pohorek stačil.

Nový Zéland

A ve středu ráno jsem se prošel k Ta Pukotea Bay - nádherné pláži ve tvaru půlměsíce. A pak už jsem stoupal po kamzičí stezce do vnitrozemí. Po ránu bylo sice hezky, pak se ale zatáhlo a nádherné výhledy byly pryč. Přespal jsem v Castle Rock Hut, kde jsem se sešel se dvěma domorodci. Docela mě udivili. Překvapivě nevěděli, že pták kiwi je jejich národní symbol.

Ve čtvrtek ráno jsem šel přivítat východ slunce nad Tasman Bay na Castle Rock a pak pokračoval pomalu dál. Bohužel se zase zatáhlo a z předpokládaných vyhlídek na celé okolí nebylo nic - jen mraky pode mnou. Přes Rameka Track jsem odpoledne šel zpět do Takaka a až na farmářské cestě mě chytil déšť, ale jaký! Musel jsem sejít asi dalších patnáct kilometrů v lijáku, nikde nebyla stříška - jen louky v údolí. Promokl jsem na kost. Dohromady jsem v Abel Tasman Parku nachodil asi 80 km.

V pátek jsem se sušil v backpackeru a ráno se jel na vypůjčeném kole podívat na Pupu Springs - prameny kříšťálově čisté vody vyvěrající ze země. Prý je to nejprůzračnější voda na světě. Na pstruzích se dá pozorovat téměř šupinka po šupince - lepší jak v akvárku. Začalo pršet. Schoval jsem se a po dešti pelášil zpět.

V sobotu ráno, mě z backpackeru odjíždějící Holanďani vzali do Upper Takaka, kde jsem začal svůj dosud nejdelší výlet. Mým záměrem bylo se vrátit zpět do Karamea přes východní část Kahurangi N.P. Z vesnice jsem šel jednadvacet kilometrů po stoupající, po úbočí se klikatící úzké silničce proti proudu řeky Takaka a pak dalších šest kilometrů lesem nad prudkým srázem do rokliny. Prošel jsem kolem opuštěného zlatého dolu a pod vrcholkem hřebenu došel k malé chajdě Asbestos Cottage ve výšce 800 m.

Nový Zéland

Tahle chajda byla postavena někdy před sto lety. Osmatřicet let tu žil uprchlý milenecký pár v ústraní a drsných podmínkách. Oba dva utekli od svých rodin a dětí. Tou dobou bylo totiž nemyslitelné žít veřejně v takovém svazku lidem na očích, a proto se uchýlili do hor. Ona během těch let jen jednou sestoupila do údolí mezi lidi, a to když musela k lékaři. Žili z toho, co si vypěstovali na zahrádce a co ulovili v lese. On hledal zlato a za něj opatřoval potřebný proviant jednou za čtrnáct dnů v Motueka. Cesta do chaloupky s až osmdesátikilovým nákladem na zádech mu trvala dva dny. Chaloupka byla před několika lety zrekonstruována jako národní dědictví, ale to neubralo nic z pohodové atmosféry. U širokého otevřeného ohniště jsem si večer hověl v primitivně zhotoveném křesílku.

V neděli 12.8. jsem vystoupal k Salisbury Hut do výšky 1 130 m na náhorní plošinu zvanou Tablelands s nádherným výhledem na horu Arthur s bílou čepicí (1 795 m), na hřeben kolem ní z jedné strany a na planinu s alpskými rostlinami a keři z druhé. Odtud jsem prudce sestoupil po úbočí svahu do údolí řeky Leslie a skončil v Karamea Bend Hut (270 m n. m.). Toho dne jsem celkem ušel 29 km.

V pondělí jsem pokračoval, tentokrát proti proudu řeky Karamea, pomalu nahoru až do chaty Thor Hut (450 m n.m.). Cesta vedla kolem řeky, nahoru po úbočí a zas dolů k řece, většinou lesem, po úzké stezce plné kořenů a kamenů (21 km za den). V chatě jsem podle návštěvní knihy zjistil, že tudy po tři týdny nikdo nešel…

V úterý jsem se hned na začátku cesty v potoku Mars rozvodněném po nočním dešti namočil až po kolena. Ale pak jsem došel k jezeru Moonstone Lake. Vzniklo přehrazením řeky během zemětřesení v roce 1929. Dodnes z něho vyčnívají kmeny mrtvých stromů. Pořídil jsem u něj nádherné záběry s odrazem zasněženého hřebenu Arthur Range.

Pokračoval jsem k Luna Hut. Před ní jsem musel překročit řeku a její rameno, vodu jsem měl až nad kolena a myslel jsem, že mi prsty u nohou upadnou, jak byla voda ledová a jak štípala. Za chatou Luna jsem se rozhodl vystoupat na Biggs Tops, protože po ránu bylo pěkně a slibovalo to pěkný rozhled do okolí (asi 1 600 m n. m.). Během výstupu jsem začal pochybovat, že tam vylezu. Napřed jsem přelézal kluzké skály, pak začala být stezka namrzlá a nakonec jsem stoupal ve sněhu po neskutečně příkrém svahu v lese.

Jestli jsem měl někdy v životě opravdický strach, tak to bylo tady. Zpět dolů po zledovatělém srázu to nešlo a co mě čeká nahoře, jsem nevěděl. Navíc nebylo v okruhu desítek kilometrů ani živáčka. A než jsem dosáhl vrcholu, zatáhlo se a začalo sněžit. Raději jsem se na vrcholku jen rozhlédl a druhou stranou hned sestupoval dolů. Tentokrát naštěstí po docela upravené schůdné stezce až do Wangapeka Saddle (1 010 m). Procházel jsem lesem s malými palmami pokrytými sněhem. To byla nádhera! Navíc do toho chumelilo. Od pramínku začínající řeky Karamea jsem pak sestoupil k Helicopter Hut (740 m), kde se sněžení měnilo v déšť. Toho dne jsem ušel asi 20 km.

Nový Zéland

Ve středu jsem se vydal napřed dolů kolem řeky Karamea, pak jsem ji opustil a stoupal údolím s nádherným výhledem na okolní hory a Little Wanganui Saddle přede mnou k Taupo Hut (700 m). Po obědě jsem vystoupal na Little W. Saddle, odkud byl úžasný výhled na okolní hory a zároveň až k moři na pláž a valící se vlny. Kolem začínající řeky Little Wanganui jsem sešel dolů až k zbrusu nové chatě Bell Town Hut. Má asi jako první chata na NZ izolaci ve stěnách a dvojitá okna. Poprvé mi tady po ránu nebyla zima, teplo se udrželo přes noc. Tady v chatě jsem také poprvé po šesti dnech potkal lidi.

Ve čtvrtek jsem sešel dolů, ještě přebrodil řeku a na konci cesty jsem našel "domeček" podivného geniálního umělce - samotáře - řemeslníka, malíře, sochaře, kováře, hráče na housle a klavír… s nádhernými výtvory uvnitř. Pozval mě na čaj a rád jsem u něho chvíli poseděl. Odpoledne jsem se po osmnácti dnech vrátil do Karamea.

Během té doby jsem našlapal asi 350 km a několikrát vyšlápl z úrovně hladiny moře do kilometrové výšky, ale hlavně - viděl jsem úžasný kout přírody. Asi nejvíc na mě zapůsobily Farewell Spit a poslední Leslie Karamea Track. Odsuď jsem pokračoval do Nelson Lakes National Park, ale o tom až příště.

Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor


Nový Zéland a Austrálie, může vás zajímat

Reklama, turistika a výlety podle pohoří
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar


Z posledních článků vybíráme

14.1.2021 / Otakar Brandos
Turistika · Velký Javorník 17. listopadu; okruh přes pramen Jičínky, Malý Javorník a Kýčeru / Fotogalerie k článku

Těsně před devátou parkujeme ve Veřovicích. Na posledním volném místě. To bude na Velkém Javorníku asi pořádná nátřesk. Naštěstí máme naplánovánu část trasy do míst, kde bude lidí minimum. Alespoň v prostoru …

11.1.2021 / ESO2101
Vesmír · ALMA zaznamenala vzdálenou kolidující galaxii ztrácející schopnost tvořit hvězdy: galaxie ID2299 je vzdálená 9 miliard světelných let

Galaxie zakončují aktivní fázi svého života v okamžiku, kdy se v nich přestanou tvořit nové hvězdy. Až dosud se ale astronomům nedařilo spolehlivě zdokumentovat tento proces ve vzdáleném vesmíru. S použitím radioteles …

7.1.2021 / Otakar Brandos
Blog · Prý je v pořádku, když do restaurace budou smět jen očkovaní: Pak musí být zcela legitimní, když naopak budou restaurace, kam očkovaní smět nebudou…

Z čínské chřipky se pomalu ale jistě stává nejodpornější globální sociální experiment všech dob. Socialistické vlády, které paralyzovaly západní společnost, se netají chutí k zavádění asiatského kolektivismu po vzoru …

5.1.2021 / Petr Krčmář
Turistika · Glockturm (3 355 m): výstup na horu v Ötztalských Alpách z údolí Kaunertal

Je středa 7 hodin, ráno, když vyzvedáváme Petra v Plzni. "Proč tak brzo" nadává. Přejdu to a házíme jeho věci do auta. Na konci údolí Kaunertal v Otztalských Alpách je vesnička Platz a v ní je kemp, kde se ubytujeme. Kvůli …

5.1.2021 / Otakar Brandos
Příroda · Příliv a odliv - nejviditelnější důsledek působení slapových sil soustavy Země, Měsíc a Slunce

Za přílivem a odlivem stojí gravitace. Přesněji slapové síly vznikající v důsledku pohybu Měsíce a Země kolem společného těžiště, tzv. barycentra ležícího asi 1 800 km pod zemským povrchem. V důsledku vzájemného působení …

27.12.2020 / Josef Hebr
Turistika · Malé toulání Jizerkami: Ořešník, vodopád Velký Štolpich, Štolpišská silnice a Jizerka

Letošní podivný rok určitě mnohé z nás donutil změnit plány všeho druhu, mezi jiným také nejrůznější aktivity připravované na léto. S výhledem na nejistotu nadcházejících měsíců i já jsem bohužel předčasně zrušil zamýšlený …

20.12.2020 / Otakar Brandos
Turistika · Skály a skalky Lysé hory: Liščí díry, Smrčina, skály na Mazáku a Medvědí skála v Beskydech

Z Ostravice míří naprostá většina lidí na Lysou horu. Protože ale ani trochu netoužíme motat se v nějakém průvodu, plánujeme s Aljošou a Dejvem, starými známými parťáky, něco co nebude příliš náročné, co bude pokud možno …

17.12.2020 / Václav Vágenknecht
Trek · Ennstalské Alpy, Hochschwab, Schneealpe a Raxalpe: přechod několika alpských pohoří v Rakousku (3)

Přes horu Schoberstein (1 535 m) se dostáváme ke skalnatému hřebínku, vrchol Kleiner Veitsch (1 451 m) není přesně označen. Scházíme k usedlosti Grundbauerhütte. Chata má zavřeno, což jsme s ohledem na absenci …

10.12.2020 / Václav Vágenknecht
Trek · Ennstalské Alpy, Hochschwab, Schneealpe a Raxalpe: přechod několika alpských pohoří v Rakousku (2)

Pauzu dáváme u chaty Kulman (1 400 m), kde k naší lítosti nemají v nabídce tradiční jablečný nápoj, který se ředí vodou, objednáváme si tedy jakousi šťávu. Poté opět odhodlaně vyrážíme do terénu, přestože jsme se posil …

9.12.2020 / Otakar Brandos
Blog · Ještě 15× nikam nepůjdeme a budou Vánoce. Šance přežít čínskou chřipku je "pouhých" 99,77 %!

Zatímco médií cloumá pandemie šílených nápadů, restauratéry a podnikateli obecně cloumá vztek z neustále se měnících chaotických nařízení vlády a s lidmi s alespoň špetkou zdravého rozumu vztek i znechucení …

7.12.2020 / Otakar Brandos
Trek · Jeseníky v babím létě: dvoudenní trek ze Skřítku přes vodopád Merty, Jelení studánku a Ostružnou (2) / Fotogalerie k článku

Venuše sice svítí jako ďas, ale za kuropění zdánlivě slábne a s východem Slunce přenechává vládu nad oblohou naší nejbližší hvězdě. Vítr ještě zesílil, takže pohyb na hřebeni není tak úplně procházka růžovou …

Velký Roudný Úplňky Chata Horalka Strečno Beskydy, ubytování Soumrak Luční bouda Malá Fatra, ubytování Choustník Helfenburk Venušiny misky Hukvaldy Elbrus Afélium Zverovka Chalupská slať Šumava, ubytování Spacáky Mont Blanc Pluto Vosecká bouda Vysoký vodopád Cvilín Karlštejn Chata Šerlich Bouda Jelenka Pluto Jarní prázdniny Liška Matterhorn Hrad Lichnice Sirotčí hrádek Higgsův boson Opruzeniny Cumulonimbus Pohorky
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie Produkty Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist