Juráňova tiesňava a Osobitá, túra v Západních Tatrách

Vydařená podzimní túra z Oravic na Zverovku v Západních Tatrách

Horské hřebeny doslova planou podzimními barvami. Počasí na hřebenech Západních Tater však není tak úplně ideální. Co teď? Kam vyrazit? A co tak do Juráňove tiesňavy, na Lúčnou a Osobitou? Takový malý přechůdek z Oravic na Zverovku?

Juráňova tiesňava, Umrlá

Ze střediska Oravice vyrážíme po červené turistické značce. Kolem termálního koupaliště do Tiché doliny. Přes Rozcestí pod Čistým Grúňom (800 m). Ovečky, rozhledna, salaš s možností koupě sýra či brynzy. Rozcestí pod Šatanovou (820 m) nás již směruje přímo do Juráňovy tiesňavy, krásného hlubokého kaňonu vyhloubeného ve vápencovém příkrovu Západních Tater vodami dravé horské bystřiny zvané Juráňov potok. Velice malebný a fotogenický úsek.

Čtěte také: Speleoturistika v Západních Tatrách, 4 tatranské jeskyně za jeden den!

Po lávce přes potok k ústí Juráňovy doliny (870 m) a dále samotnou dolinou. Nějaké lávky, řetězové zábradlí, krátké stoupání do sedla Umrlá (980 m) a pak naopak sešup až na Rozcestí pod Umrlou (910 m). Z něj pokračuje šotolinový cesta Bobroveckou dolinou do další malé tiesňavy. Na konci cesty je pěkná louka a turistický přístřešek. Čas na snídani.

Bobrovecké sedlo, Lúčna

Stoupání do Bobroveckého sedla (1 351 m) je sice celkem výživné, naštěstí ale není nijak dlouhé. Odměněni budete krásným výhledem k hoře Bobrovec (1 663 m), která je však uzavřena. Turistický chodník na vrchol byl zrušen. Škoda.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Krátce sestupujeme do Polska a napojujeme se na žlutou turistickou značku, která dále pokračuje doprava. Vzhůru až na horu Lúčna (Grześ, 1 653 m). Již během výstupu se otevírají bombastické výhledy na blízké i vzdálenější vrchy vápencové části Západních Tater. Neobyčejně malebné. A ty barvy podzimu! Úbočí jsou doslova v jednom "ohni". Podzim je opravdu nejdovednější malíř, jenž umí vyladit barvy i kompozici k naprosté dokonalosti.

Nejvyšší vrchy jsou již pokryty popraškem sněhu. Některé jsou navíc utopeny v mracích, takže túra na hlavní hřeben by neměla valného významu. Proč také, když boční hřebeny jsou tu a tam polaskány hřejivými slunečními paprsky a dopřávají nezapomenutelných výhledů?

Na Lúčné (1 653 m) fouká pěkně ledový vichr. Čekám na zadní voj, který se asi někde zasekl. Po pár desítkách minut jsem však zmrzlý jako rampouch, takže se raději vydávám na ústup. Po krásném bočním hřebeni vedoucím do sedla pod Osobitou.

Osobitá a Zverovka

Opuštěný hřeben se zarůstajícími pastvinami je neobyčejně malebný. A nyní i fantasticky barevný. Výhledy k hlavnímu hřebeni Západních Tater i na sever na Oravu a do Podhalí rovněž nejsou k zahození.

Po zelené turistické značce postupně překonávám návrší jako Roh (1 573 m) a Kasne (1 541 m). Louky jsou střídány hustými smrkovými lesy s nekonečnými porosty borůvek. Natrhám jich plné hrsti, jsou opravdu výborné.

Přední voj je daleko vepředu, zadní voj jsem raději poslal dolů do Látané doliny. Všude božský klid. Čekám, zda-li se někde neobjeví maco, potřeboval bych udělat pár obrázků. Ale všichni medvědi se dnes asi rozhodli, že se tomuto hřebeni vyhnou. Tak třeba někdy příště…

Na chvíli se zvedly mraky i na hlavním hřebeni, takže jako na dlani mám Ostrý Roháč, Plačlivé, Tri kopy i Baníkov. Jejich severní stěny jsou vymrzlé, blankytně bílé. Za těchto podmínek by jejich hřeben nebyl bezpečně průchozí. Z povzdálí na mne mává i Pachoľa s "obávaným" hřebínkem Skriniarky. Na severu pak pozdravuje Babí hora, nejvyšší hora Oravských Beskyd.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Pod vrchem Domčina (1 581 m) potkávám skupinku turistů, která se vydala opačným směrem. Na Lúčnou. Do tmy mají ale co dělat, v říjnu jsou dny již docela krátké. Hřeben byl sice neustále cikcak, dolů a nahoru, přesto se neúprosně blíží Sedlo pod Osobitou (1 521 m). Vítá mě šedivo, zamračeno. To ale ne, já tady chtěl sluníčko!

Kdo si počká, ten se nakonec dočká. Sluníčko konečně vykoukne zpoza mraků a nasvítí strmá úbočí impozantní vápencové hory Osobitá (1 687 m). Tráva spálená mrazem hraje všemi odstíny hnědi. Z toho vykukují sněhobílá skaliska chaoticky roztroušená po úbočích hory. Díky, díky!

Loučím se s hřebeny Západních Tater, loučím se i s Giewontem, jenž kyne zdáli na pozdrav. Až ze samotné periferie Západních Tater. Tam dále, za ním, jsou již Tatry Vysoké. Následuje prudký sešup pod hřebenem Okolík, Teplý žlab (žľab) a pak již jen dojít kolem Jezírka pod Zverovkou a hotelu Primula na samotnou chatu Zverovka.

• Délka trasy: 19 km
• Převýšení: 1 350 m
• Obtížnost: lehčí túra

Další související články: