Před polednem vyjíždíme z Bovce přes průsmyk Predil do maličké italské obce Valbruna. Cestou krátká zastávka na foto u jezera Lago del Predil a po půl hodině zastavujeme na samém konci silnice z Valbruny na parkovišti Malga Saisera. Dále vede už jen lesní cesta k chatě Fratelli Grego. Automat k zaplacení stání na parkovišti je nefunkční, takže pořizujeme jen pár fotek pro dokumentaci a vycházíme ke zmíněné chatě.
Lesní chodník prudce stoupá a rychle nabíráme první desítky metrů. Chatu vidíme po necelé hodině intenzivní chůze a přímo nad ní nejvyššího místního obra - Jof di Montasio (2 754 m). U chaty Fratelli Grego doplňujeme zásoby vody a kocháme se výhledy na okolní lesy, kde buky hrají všemi barvami babího léta, které je zde v plném proudu.
Čtěte také: Po visutém žebříku na Jof di Montasio, túra na nejvyšší kopec italské…
Pokračujeme dále a přicházíme na parkoviště Sella Sompdogna, kam se dá dojet autem z druhé strany masivu. Vidíme také náš dnešní cíl - vrchol Jof di Miezegnot. Dále stoupáme opět lesem, po hodině a půl míjíme dřevěný kříž a za pár okamžiků máme před sebou naše útočiště - Bivak Gemona. V bivaku jsou čtyři palandy nad sebou a v rohu opřeny další matrace, takže je zde místo pro cca sedm až osm lidí. Jsme zde sami, vybalujeme batohy a navlékáme na sebe další vrstvy oblečení. Je chladno a začíná poměrně hodně foukat.
Od bivaku máme luxusní výhledy na dva nejvyšší kopce italských Julek - Jof Fuart a Jof di Montasio. Blíží se večer, takže po malé svačince mažeme dál na blízký vrchol. Trvá nám to necelou půlhodinu a stojíme u jakéhosi pokřiveného plechového kříže ve výšce 2 087 m. Obloha se rychle zatahuje a stěží stihneme pořídit pár záběrů do údolí pod námi. Slunko je někde za mraky, takže nám nezbývá, než se vrátit k naší dnešní noclehárně.
Bivak je solidně vybaven, je zde plynový vařič, kamna na dřevo a na polici nacházíme další drobnosti, jako svíčky, zapalovač a pár pytlíků čaje. Ke svícení nám stačí čelovky, po večeři ještě chvíli klábosíme a jdeme na kutě. Palanda už má něco za sebou a připadám si jako v houpací síti. To ale nevadí, jsme tu sami, nocleh v horách má nezaměnitelnou atmosféru a my se těšíme na ranní záběry okolních velikánů.
Fotogalerie
Ráno s prvním světlem v malých oknech na sebe navlékáme všechno oblečení, které máme s sebou a chystáme se na první sluneční paprsky. Jenže situace venku nevypadá vůbec dobře. Včerejší večerní oblačnost ještě více klesla a z ranního focení zřejmě nebude nic. No co se dá dělat.
Po snídani balíme fidlátka a chystáme se k sestupu zpět do sedla Sompdogna. Již jsme na stezce a kousek pod bivakem u dřevěného kříže konečně přichází odměna v podobě nádherných ranních průsvitů. V údolí je inverze a před námi se objevují okolní kopce včetně našeho dnešního cíle - Jof di Sompdogna. Po hodině fotografování je již slunko vysoko a my můžeme pokračovat do průsmyku.
Procházíme okolo nám již známého rozcestníku a po jakýchsi dřevěných stupních míříme k dalšímu vrcholu. Stoupání je tak prudké, že často lezeme "po čtyřech" a výškové metry rychle mizí pod námi. Výstup je tak svižný, že jsme za necelou hodinu u cíle, tentokrát o něco níž, než včera - Jof di Sompdogna má 1 889 m. Díky velké oblačnosti toho k vidění v okolí moc není, a tak po pár dokumentárních fotkách scházíme opačnou stranou hory do údolí. Na východ oblačnosti ubývá, takže máme při sestupu alespoň výhledy na skalnatý masiv Cima Cacciatore.
Auto je v pořádku na parkovišti, cestou zpět pořizujeme pár záběrů Jalovce a Mangartu v průsmyku Predil a sjíždíme relaxovat do Bovce. Počasí přeje a další den nás čeká túra v Triglavském národním parku ve Slovinsku.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.