Jelení studánka v Jeseníkách krátce před Silvestrem a zcela bez sněhu
Trasa ze Skřítku přes Ztracené kameny, Jelení studánku a Alfrédku
Jeseníky krátce před Silvestrem. Jeseníky 29. prosince 2025. Čekali byste, že na výšlap na hřeben nebudete potřebovat ani běžky, ani skialpy nebo sněžnice? Asi ne. A přesto byly Jeseníky, jak dokládají k článku připojené fotografie, zcela, či téměř bez sněhu. Holé hřebeny, i nejvyšší hora Praděd byla sněhu prostá. To se sice hned ve večerních a nočních hodinách změnilo, my si však dva dny před Silvestrem užili slunných "podzimně-zimních" Jeseníků.
Jako začátek i konec naší krátké túry volíme osvědčené parkoviště u motorestu Skřítek (867 m) nacházející se malý kousek pod Sedlem Skřítek. Je chladné, ale slunečné ráno, po sněhu tady není ani stopy. To jsme již nakonec viděli cestou, že Jeseníky jsou zcela holé. Přecházíme přes cestu, hlavní silniční tah spojující Rýmařov se Šumperkem, a pokračujeme kolem známého skřítkovského rašeliniště k rozcestí Nad Skřítkem (890 m). Tady opouštíme červenou turistickou značku a pokračujeme po značce žluté.
Chodník začíná trochu stoupat, v lese se místy objevuje poprašek sněhu. Všude tam, kam nedosáhlo sluníčko. Par "zatáček, pár metříků a jsme na rozcestí Pod Ztracenými kameny (1 100 m). Máme za sebou téměř polovinu porce výškových metrů, protože na naší dnešní 18kilometrové trase nás jich čeká jen něco málo přes 500.
Následuje prudší výšvih a odbočka na nenápadný vršek s menšími skalkami. Na mapách.com je tato kóta uvedena jako Ztracené skály na táhlém hřbetu stejného jména. Otevírají se nám odsud krásné výhledy k Orlickým horám a Králickému Sněžníku, které jsou také bez sněhu. Nechybí ani samotný Králický Sněžník s rozhlednou. Jako na dlani tady máme i jesenické vrcholy Mravenečník a Dlouhé stráně.
FotogalerieOd ztracených skal se otevírají ty nejkrásnější pohledy na Ztracené kameny, ikonické skalisko budované tvrdými kvarcity prvohorního stáří a lemované rozsáhlým kamenným mořem a sutěmi. Jde o metamorfovanou (přeměněnou) horninu, která krystalizovala za vysokých teplot a tlaků. Nakonec na Ztracené kameny máme také namířeno. Scházíme proto nazpět na turistický chodník a pokračujeme k již zmíněným Ztraceným kamenům (1 250 m).
Od Ztracených kamenů vede kamenitý chodník hustým lesem se zajímavě tvarovanými smrky. Mráz, sníh a vítr dokáží stromy modelovat do roztodivných tvarů. Přes kótu Pec (1 311 m), kterou asi nelze považovat za samostatný vrchol, se dostáváme nad horní hranici lesa a na dohled vrchu Pecný (1 334 m). I ten se může pyšnit vrcholovou skalkou. Skalkou z kvarcitů. Jak jinak v této části Jeseníků. Jako na dlani máme celý jesenický hřeben Pradědské hornatiny. Břidličnou horu, Jelení hřbet, Velký máj, Vysokou holi i nejvyšší Praděd (1 492 m) s vysílačem.
Tu a tam leží nějaký flek sněhu, jinak je ale i samotný hřeben holý. Na tuto roční dobu docela nezvyk. Vlastně si nepamatuji, že bych kdy v tuto dobu zažil Jeseníky bez sněhu. Ale ne každý rok jezdívám okolo Silvestra do Jeseníků. Jen doufám, že se této informace nechytí globální oteplalisti. Podle nich se každá země světa otepluje dvakrát rychleji než ty ostatní. Že to nedává smysl? No, tak si to dohledejte v oteplalistických médiích. Němečtí oteplalisti říkají, že se Německo otepluje dvakrát rychleji než ostatní země světa. To samé ale říkají i čeští oteplalisti o Česku a nebo kanadští o Kanadě. No a posledně jsem zachytil informaci australských oteplalistů s tímtéž prohlášením o Austrálii. To je ta země, která sousedí s Novým Zélandem, kde chtěli dokonce zakázat ovcím prdět a uvlait na ně emisní povolenky… Že je to šílené? Ano, je!
Následující hřebenový úsek je naprosto pohodový, téměř bez převýšení. Vychutnáváme si skvělých výhledů a míříme k nejvyššímu bodu dnešní túry, na vrchol Břidličné hory (1 358 m). Břidličnou horu máme opravdu rádi, je to jeden z nejúžasnějších vrcholů v Jeseníkách. Masív je budován kvarcity devonského stáří, ale také fylity, rulami, břidlicemi a svory.
Na úbočích Břidličné hory se nacházejí mrazové sruby, suťová pole a rovněž nestabilní kamenné proudy, kryoplanační terasy, polygonální půdy a další tvary vzniklé mrazovým zvětráváním. Odborníci zjistili, že kamenné proudy na svazích Břidličné hory se gravitačním řícením posunují směrem dolů o 1 až 4 mm za rok, některé jejich částí dokonce až o 15 cm za rok. Některé proudy se tak k okraji Vernířovic mohou dostat v rozmezí několika tisíc let. Což je z geologického hlediska pouhý okamžik.
Břidličná hora je součástí Přírodní rezervace Břidličná, která byla vyhlášena v roce 2008. Její rozloha činí necelých 652 ha. Předmětem ochrany jsou výjimečné skalní a zemní tvary, zachovalá původní lesní a subalpínská společenstva s výskytem řady vzácných rostlin a živočichů. Nyní v zimě si jich ale příliš mnoho neužijeme.
Výhledy jsou fantastické. Ale jelikož fouká ledový severák, tak se zas až tak dlouho nezdržíme. Pokračujeme k Jelení studánce. Už je vidět mraky valící se zpoza vzdálenějších hřebenů, hradba oblačnosti se opírá do severních svahů Dlouhých strání i o hřeben Sušiny na Králickém Sněžníku. Předpověď meteorologů se dnes zřejmě vyplní. Večer a v noci má začít sněžit a na další dny je hlášena zatažená obloha. I proto jsme do Jeseníků vyráželi již dnes a ne až na Silvestra. A nakonec, nejen kvůli počasí, jsme dobře udělali. Jeseníky bez sněhu a na konci prosince již třeba nemusíme nikdy vidět.
Kolem Jelení studánky (1 311 m) je poprašek sněhu či spíše zbytky starší námrazy. Známá kamenná útulna stojí, voda z pramene Stříbrného potoka teče, je tady i pár lidí. Nejsme jediní, které před koncem roku zlákal jesenický hřeben. Dlouho se ale nezdržujeme a pokračujeme dolů pro Mravencovce směrem k Alfrédce. Porosty kosodřeviny přes rozcestí Pod Jelení studánkou (1 203 m) míříme do lesa s občasnými průhledy na okolní vrcholy.
Míjíme četná mraveniště, snad jejich zimující hibernované majitele mráz nespálí. Když chybí ten sníh, který funguje jako peřina, dokonalá tepelná izolace. Jsme na známé Mravencovce v Přírodní rezervaci Pod Jelení studánkou (138,4 ha). V okolí Mravencovky přírodovědci napočítali na 1 500 mravenčích kup, které jsou tady nahloučené v opravdu nebývalé koncentraci. A to přitom jedno takové mravenčí město obývá klidně i půl miliónů jedinců. Z Mravencovky je známo 11 druhů mravenců, naprostou přesilovku tady ale hraje mravenec podhorní (Formica lugubris) nesprávně zvaný lesní mravenec. Tomu tady patří asi 1 300 kup.
Mohli jsme jít zkratkou, ale jdeme po chodníku. Chceme vědět, zda-li kalamita byla již odklizena. No nebyla, naopak to bylo ještě horší než posledně. Popadaných stromů přibylo. Něco napáchal kůrovec, něco vítr, i století velikáni se poroučeli k zemi. Ale příroda si za čas poradí a les tady vyroste znovu.
Konečně jsme u Alfrédky (1 081 m), u kiosku. Míša bude ráda, mají otevřeno. Bude tak zelňačka, kterou jsme minule neměli. Kiosek stojí naproti velkému přístřešku a základům bývalé chaty Alfrédka, která vyhořela v roce 2002. Zelňačka, kofola, pivo a můžeme pokračovat dále. Máme ještě pár kilometrů před sebou. Nad lesem již svítí Měsíc, který se blíží do úplňku.
Těším se, že si nyní užijeme sluníčka, protože další část trasy mu jde vysloveně naproti. I sluníčko nám šlo naproti. Ale asi jen tak po Mravenčí sedlo (1 105 m). Pak se to trošičku pokazilo. Pokazily to mraky, které již překonaly hlavní hřeben a nyní se tlačí dolů do údolí a k hřebenům vrchu Ostružná. Co se dá dělat, i tak nám počasí dnes skvěle vyšlo. Nemáme si nač ztěžovat.
Profrčíme tak rozcestí Pod Josefínkou (1 105 m), Pod Zelenými kameny (1 133 m), u kterého stojí velký turistický přístřešek se zvoničkou. A teploměrem, který nyní ukazuje pouhé dva stupně pod nulou. Mineme upravenou studánku s rampouchy a již jsme nazpět na rozcestí Pod Ztracenými kameny (1 100 m), na kterém se kruh uzavírá. Poslední asi dva kilometry na Skřítek již budeme kráčet v ranních stopách.
- Trasa tohoto výšlapu na turistické mapě
Fotogalerie, prohlédněte si fotografie
