Houbařské Jeseníky aneb dvoudenní putování cestou necestou za houbami v Medvědské hornatině

Houbové žně v Hrubém Jeseníku (2)

Slunce vychází něco po šesté hodině, rudý svit připomínající rudou září nad Kladnem věští, že dnes ještě zaprší. No však už se, hnedka po ránu, formuje pořádný bouřkový mrak. Sluneční disk je "posypán" skupinami velkých skvrn. I v poměrně vysokých heliografických šířkách. Nezvyklé na to, že mělo již dávno být po maximu 11letého cyklu. Vyfotím Praděd s Vysokou holí i vykukujícími Petrovými kameny, balíme a vyrážíme na zpáteční cestou. Opět cestou necestou, po značkách i mimo ně.

Přečkáváme, to již na cestě, další pořádný slejvák (nevím, co tentokráte říkala aplikace, patrně dostala utrum po včerejším selhání) a pak již prosluněným ranním lesem se vracíme na rozcestí Pásmo Orlíka (1 005 m). V krmítku pro turisty aneb turistickém přístřešku si dáme snídani a pak opět hybaj dále. A opět za hříbky. Tentokráte ale ty jedlé již sbíráme, na Rejvíz to již není až tak daleko. Ani ne 15 kiláků.

Medvědí louka a Medvědí vrch

Krátce využíváme zelené turistické značky, která z Pásma Orlíka směřuje do Vrbna pod Pradědem, záhy však odbočíme na lesní cestu, která se zvedá k vrcholu hory nesoucí jméno Medvědí loučka (1 100 m). Je to další z jesenických toponym upomínajících na největší středoevropskou šelmu - medvěda hnědého. Ano, i v Jeseníkách kdysi dávno žili medvědi.

Užijeme si parádních výhledů a pak to, co jsme vystoupali, opět ztratíme. Druhou z cest se vracíme opět na zelenou značka. To však jen proto, abychom ji po pár metrech opět opustili a zamířili k vrcholu dalšímu, taktéž nesoucímu medvědí jméno. Tentokráte je to ale Medvědí vrch (1 216 m), na jehož vrcholu dnes sídlí opravdový medvěd. Dřevěný, hezky vyřezávaný… Za posledních pár let ale zdejší stromy značně povyrostly, takže dřívějších skvělých výhledů si již neužijeme.

Cestou jsme nasbírali kupu hub, však se také ještě pronesou. Nechybí hřib smrkový, ale také hřib borový a další druhy. U jednoho hřibu borového jsem dost dlouho váhal s určením. Měl totiž velice výraznou síťku, takovou jsem u tohoto druhu zatím neviděl. Kdybych nevěděl, že má dočervena zbarvený hymenofor a nikoliv žlutavý, a že roste na vápencových půdách, měl bych jej za hřib koloděj…

Heřmanovická chata a Opavská chata, Lesní ruský hřbitov

Cestou z Medvědího vrchu si užíváme výhledů. Prosmýknyme se nad hradem Quinburk, nejvýše položeným hradem ve Slezsku, o jehož existenci má potuchy jen poměrně málo turistů, a zamíříme k Heřmanovické chatě, od které se otevírají úžasné výhledy. Opravdu velice malebné místo, které je navíc okořeněno krásnými skalními útvary v okolí. A nyní i dozrálými plody jeřabin.

Obloha je modrá, doslova jako vymalovaná. Nikde ani mráček. Omrkneme i ruiny staré Heřmanovické chaty a pak cestou necestou po úbočí hory Orlík se přehoupneme k další jesenické lovecké chatě, kterou je Opavská lovecká chata (889 m). Doplňujeme zásoby vody a zamíříme k dalšímu cíli, kterým je lesní hřbitov válečných zajatců, kteří zahynuli v letech 1940 - 1941 ve zdejším německém pracovním táboře.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Prvními válečnými zajatci tady byli Poláci (od srpna 1940), později většinou ruští zajatci ze západní Ukrajiny. V roce 1944 byli zajatci Rudé armády přemístěni někam k České Třebové a místo nich sem přesunuti angličtí a francouzští zajatci. V roce 1999 byl hřbitov rekonstruován a upraven podle návrhu Sotirise Joanidise, známého písmáka řeckého původu, jenž bydlel na blízkém Rejvízu. Základní informace si lze přečíst z blednoucí informační tabule (část je již nečitelná) s nápisem Lesní - ruský hřbitov.

Jelení cesta a Rejvíz

Po prohlídce Lesního ruského hřbitova se vracíme na zelenou turistickou značku a přes rozcestí Stráně (960 m) a Jelení cesta (855 m) se přesouváme k Zámeckému vrchu (934 m), pod kterým se nachází zřícenina hradu Koberštejn. Tam však nejdeme. Jednak jsem tady byl na výšlapu ani ne dva měsíce zpátky, navíc naše hříbky docela těžknou. A je vedro, voda dochází…

Neznačenou lesní cestou tak sejdeme do údolí Černé Opavy a přes rozcestí Černá Opava, most (738 m) se vydáváme po vyasfaltované lesní cestě k Rejvízu. Přes rozcestí Jestřábská silnice (731 m) to vezmeme na Starý Rejvíz, obloukem obejdeme nepřístupné Malé Mechové jezírko a kolem pod stromy ukrytého domku, ve kterém bydlel výše zmíněný Sotiris Joanidis, se vracíme na Rejvíz (760 m).

• Předchozí (1.) část článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.