Houbařské Jeseníky aneb dvoudenní putování cestou necestou za houbami v Medvědské hornatině

Houbové žně v Hrubém Jeseníku (1)

Je jen pár dní po skončení letních prázdnin, když mířím na Rejvíz (778 m). Z hor zmizeli lidé, naopak vyrašily klobouky. Klobouky hub. Nejen těch pravých, ale i různých muchomůrek, ryzců, holubinek, helmovek a dalších. A právě ony klobouky budou středobodem putování Medvědskou hornatinou v Hrubém Jeseníku. Putování křížem krážem, bez pevné trasy a bez jasného cíle. Prostě kam nás nohy zanesou. Nás? Ano, vyrážíme ve dvou.

U Pomníku a Velké Mechové jezírko

Na Rejvízu jsem za poslední dva měsíce podruhé. A opět mám namířeno k Velkému Mechovému jezírku. To se prostě neokouká. Tentokráte to ale beru přes vrchol U Pomníku (814 m), pod kterým stojí pomník padlým v I. světové válce. První domy se na Rejvízu objevily po roce 1768, ve kterém Kajetan Beer zřídil v údolí Černé Opavy hostinec, který sloužil pocestným na důležité obchodní stezce z Olomouce do Vratislavi. To byl základ dnešního Starého Rejvízu.

Kiosek i Noskova chata se známými vyřezávanými židlemi jsou ještě zavřeny, takže se zdržovat nemusíme, je před osmou ranní. Přes vršek U Pomníku, ze kterého se otevírá hezký výhled na osadu Rejvíz, pokračujeme na rozcestí Vstup do rezervace (773 m). Tou rezervací je myšlena NPR Rejvíz, která má výměru asi 331 ha a zřízena byla v roce 1955.

Jsme tady úplně, ale úplně sami, žádní další lidé. Jen jedna veverka, strakapoud velký a nespočet mravenců. Po povalových chodnících pokračujeme přes rozcestí U Mechového jezírka (766 m) k Velkému Mechovému jezírku (768 m), které je jakýmsi pomyslným středem NPR Rejvíz, největšího rašeliniště na Moravě a ve Slezsku. Zdejší jezírko o ploše asi 1 700 m2 a průměrné hloubce 2 až 3 metry je obklopeno porosty borovice blatky, poměrně zřídkavého druhu borovice vázaného právě na takováto mokřadní stanoviště.

Přední jestřábí, Kazatelny a Supí chata

Přestože je na vyhlídkové plošině u jezírka moc krásně, sedělo by se tady na sluníčku moc příjemně, musíme pokračovat dále. Mám dnes nafoceno teprve pár druhů hříbků a spousta dalších na nás jistě teprve čeká… Vracíme se nazpět na rozcestí a přes rozcestí pod Rejvízem (752 m) mašírujeme k Černé Opavě, respektive jednomu z jejich přítoků. Ten je skutečně černý, zbarvený rašeliníkem. Někde v těchto místech opouštíme Zlatohorskou vrchovinu (ano, Rejvíz i Velké Mechové jezírko ještě leží na území Zlatohorské vrchoviny, byť v CHKO Jeseníky) a vstupujeme do království pohoří Hrubý Jeseník, konkrétně do geomorfologického podcelku Medvědská hornatina.

Kůrovec úřadoval i v těchto končinách, ale příroda si časem poradí, přirozeně se adaptuje na nové klimatické podmínky. Vždyť i Velké Mechové jezírko vzniklo z geologického hlediska teprve nedávno, před nějakými sedmi či osmi tisíci lety. Tedy pár tisíc let po skončení poslední doby ledové, kdy se klima výrazněji oteplilo. Pravděpodobně ale jen dočasně. A je jedno, co plácají pošuci od klimaoteplalistů a gryndýlistů strašící, že planeta shoří. V první polovině kenozoika, které se dříve členilo na třetihory a čtvrtohory, byla globální teplota o 10 až 16 °C vyšší než dnes a planeta přesto neshořela. Naopak se ji dařilo náramně!

Stoupáme na první jesenický kopec. Na Přední jestřábí (868 m). Mimo turistických značek. Po široké lesní cestě jsem šel necelé dva měsíce tomu. Nyní ale neklesneme až k Černé Opavě, ale zamíříme na samotný vršek, na kterém se chvíli zdržíme. Tu a tam se cestou otevírají výhledy na Rejvíz, na Příčný vrch, nejvyšší vrchol Zlatohorské vrchoviny, i na Zámecký vrch nad Horním Údolím. Asi zdržuji, ale hříbků je tady spousta. Muchomůrka ryšavá, muchomůrka šafránová, troudnatec pásovaný a kupa dalších zajímavých houbiček.

Cestou necestou se dostáváme nazpět na turistickou značku a pokračujeme kolem krásných skalek zvaných Kazatelny. Mám tento úsek moc rád, je tady opravdu krásně. Žlutá turistická značka nás tahá na rozcestí Kazatelny (920 m) a U Jestřábí chaty (900 m), která se však jmenuje Chata na Supí hoře. K ní se ale dostáváme již neznačenou stezkou, žlutou turistickou značku opouštíme.

Chatu na Supí hoře mám také velice rád, párkrát jsem tady spal. To v době, kdy jsme sem jezdívali s kamarádem Medvědem. A těch hříbků co tady vždy bylo. A těch hříbků, co tady je i dnes. Opět zdržuji, opět fotím nějaké "nováčky". Já ale kamarádku varoval, že tyto Jeseníky nebudou žádný "dead marš", ale čuntačka s hříbkama… Roste jich tady fůra. Jak jedlých, tak jedovatých. Hřib smrkový, vynikající a jedna z nejchutnějších hub muchomůrka růžovka, ale i strmělka žebernatá, různé druhy pýchavek a další a další známé i méně známé druhy.

Kristovo loučení, Pásmo Orlíka

Po neznačených stezkách se postupně dostáváme opět na turistickou značku. Konkrétně na rozcestí Kristovo loučení (1 051 m). Malý turistický přístřešek přilákal nejen nás, ale i dva elektrocyklisty. Pán se ptá, jak že daleko to je a kudy je to nejblíže na Rejvíz. Má odpověď jej ale vůbec nepotěšila, šťáva dojde patrně již v půli cesty. No jo, není elektrický proud, není láska… Ale pedály ta napodobenina kola aneb elektrobabeta má, myslím, že to zvládne došlapat…

Přes rozcestí Pod Orlíkem (1 024 m) pokračujeme na rozcestí Pásmo Orlíka (1 005 m), na kterém stojí další turistický přístřešek. Dnes je ale obsazený, pánové tam řeší cosi důležitého. Nebudeme rušit. Cestou opět zdržuji, hříbky jsou i na tomto úseku. Taková líha srostlá jistě potěší každého milovníka jedovatých hub…

Opět se držíme žluté turistické značky. Hříbků, i těch jedlých, je tady plná pr…el. Dnes je ale ještě nesbíráme, do zítřejšího večera by nemusely vydržet. A navíc se tahat s takovým množstvím hub… Hřib smrkový, hřib borový. Nádherné ukázky chutných hub z rodu Boletus. Ale i jedlá a chutná muchomůrka šedivka, holubinka révová, dokonce i nějaké lysohlávky, lítací houby, jsem našel… A velkou radost mi udělal i ryzec datlí zvaný také ryzec smoločerný.

Jelení loučky. A pršet dnes "nebude" - to ti tak žeru

Následuje stoupání. Pomalu se blížíme k dnešnímu cíli, míříme pod vrchol Jelení loučky (1 205 m). Za rozcestím Jelení loučky (1 113 m) opouštíme turistickou značku a neznačenou pěšinou míříme k uvedenému vrcholu. Míjíme pomníček Adolfa Grohmanna (7.9.1825 - 31.8.1893), rodáka z Vrbna pod Pradědem, dříve Würbenthal. Adolf Ferdinand Grohmann byl nejen významným podnikatelem v oblasti zpracování železa, ale i člověkem, který se spolu s dalšími zasloužil o vybudování železnice do Vrbna pod Pradědem, ve kterém byl taktéž šest let starostou na přelomu 70. a 80. let 19. století.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Konečně jsme na vrcholu Jeleních louček. Od poslední návštěvy tady přibyl pomníček. Na mramorové desce je uveden Petr Polách (14.6.1964 - 26.8.2020), revírník Biskupských lesů. Jen tipuji, že jde o oběť kovidu a období kovidového teroru, kdy lékařský stav z velké části selhal. Na internetu jsem o této osobnosti žádnou bližší informaci nenašel.

Užíváme si sluníčka a fantastických výhledů na Praděd. Jsme tady docela brzy, času je dost. Poleženíčko v trávě je příjemné, ale k vrcholu se stahují temné mraky. Jsou již cítit ty typické závany chladného a vlhkého vzduchu, je vidět obří cumulonimbus. No jo, je krátce před deštěm. Schovávám věci do kazatelny, totéž doporučuji kamarádce D. Ta však ale zdola cosi drmolí, že její aplikace hlásí že dnes pršet nebude. No jistě, to ti tak žeru…

Neuběhne minuta, doslova a do písmene minuta, když nebeská hajzlbába spláchne a na zem se vyřítí provazce vody. Kamarádka D. ani nestihne vše uklidit. Ale třeba se mohu mýlit, mít halucinace. Přestože jsem žádnou z nalezených lysohlávek nepožil. Ale třeba stačí čuchnout… Raději to konfrontuji s obrázky, které pořídil digitální fotoaparát… A jaké z toho plyne ponaučení? (Ne)věřte aplikacím. Kecají stejně, jako signalista Fiala a nebo Vykulenec Rakušan, šéf novodobého Gestapa.

Vody je tolik, že již nevsakuje ani do země. I na plochém vrcholu zůstává stát tak na deset čísel vody. Ale vzduch se krásně pročistil a závěr tomu udělala nádherná duha. Jeden z nejčastějších a nejmalebnějších fotometeorů. No a pak zapadlo Slunce a byl krásný hvězdný večer a poměrně teplá, byť trochu větrná noc.

• Dokončení článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.