Přes Svinec, Holivák, Štramberk s jeskyní Šipka a Trojačku k minerálním pramenům u Hostašovic

Dvoudenní jarní toulačka okolo rodiště Františka Palackého (2)

Ještě téměř za tmy se les rozezvučel štěbetáním stovek ptáků. Jaro je prostě tady. Ta směsice hlasů sice byla příjemná, spát se při tom ale nedá. Jsem tak vzhůru hodně brzy. Což má ale i svá pozitiva, protože stihnu východ Měsíce. Srpek Měsíce se vyloupl zpoza hřebene Beskyd a spolu s Radhoštěm vytvořil zajímavou kompozici.

Ještě si počkám na východ Slunce, jehož paprsky prozáří jarní krajinu a znatelně zvednou teplotu. Tráva okolo je ojíněná, v noci ještě stále mrzne. Balím a okolo půl sedmé ranní vyrážím dále. Okolo ohrad a za výhledů k Radhošti a Velkému Javorníku mířím do Životic a Mořkova. V jedné z ohrad, na pastvině za elektrickým ohradníkem, se pasou klisna s hříbětem, které nedá a nedá pokoj. Již po ránu by si chtělo hrát. U klisny však mnoho pochopení nenachází.

Životice a Mořkov, Trojačka

U kostela v Životicích (310 m) jsem krátce před sedmou. Další cesta je tak trochu vopruz, protože vede po chodníku podél cesty. Naštěstí na ní není zase až takový provoz, že by to bylo přespříliš rušivé. Když nevíš, vraž tam Bezejmenný. Ano, přecházím Bezejmenný potok. Kousek za ním jsem již na rozcestí Mořkov, Veřovická křižovatka (340 m) a posléze i ve středu Mořkova (356 m). Obcí ale jen profrčím a za rozcestím Mořkov, pod ŽST (385 m) se opět dostávám na louky.

Zelená turistická značka míří k hřebeni Moravskoslezských Beskyd, pod vrchol Trojačka. Sice stoupání je "pekelné", ale už se na něj těším. Na Trojačce jsem nebyl více než 10 let. Naposledy v době, když jsem vyrážel na Beskydský Karpattrek, více než 200kilometrový přechod z Hostašovic až na Babí horu na Oravě, resp. do Oravské Polhory.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Široká lesní cesta vede okolo odpočívky k malým nádržkám ve svahu, které jsou domovem nejen řady obojživelníků, ale k mému překvapení i kachny divoké. Jeden pár si v klidu brázdil hladinu horního jezírka. Chodník se krátce napřimuje, míjí upravenou studánku a křížek. To za výhledů až do Hodslavic, kde je jasně vidět zelená střecha jednoho z místních kostelů.

Následuje závěrečné stoupání a již je tady rozcestí Trojačka, hřeben (658 m) v Přírodní rezervaci Trojačka (asi 61 ha) se zachovalými porosty suťových lesů s odhadovaným stářím stromů okolo 200 let. Na informační tabuli figuruje podnadpis "Lesy plné jarních květů". A skutečně, v lesích to kvete. I tady v hřebenových partiích. Bílé hlavičky sněženek jsou vskutku nepřehlédnutelné.

Turistický přístřešek je otočen správným směrem, svítí do něj. Dávám si tak voraz a hlavně snídani. Už je čas. Mám za sebou sice jen nějakých sedm kilometrů, ale cestou mi docela vyhládlo. Po krátké pauze vyrážím k vrcholu Trojačka (709 m), nejvyššímu bodu dnešní túry a vlastně celého dvoudenního výšlapu. Vím, vím, 709 metrů není žádná darda, ale už je tady jaro! Sníh v mnohem vyšších slovenských horách mě již ani trochu neláká…

Studánka Jarošovka, Bílá studánka a Prameny Zrzávky

Po krásném hřebeni se vzrostlými buky s propletenými korunami, ale i javory, smrky, jedlemi a dalšími dřevinami scházím za výhledů k Valašskému Meziříčí a Hostýnským vrchům na rozcestí Trojačka. Na něm opouštím červenou hřebenovku a pokračuji po žluté turistické značce. Vrch Oprchlice (638 m) sice láká k návštěvě, ale chci to vzít trochu oklikou a zavítat do míst, kudy jsem ještě neprocházel. I tak to dnes bude pouhých 18,5 km s nevelkým převýšením něco přes 400 metrů.

No, na dalším rozcestí je opět asfaltka. Dnes jsou mnohé lesní cesty vyasfaltované. A dlužno dodat, že mnohdy i lépe, než hlavní silniční tahy… No nic, ošoupeme trochu více podrážky na Naučné stezce Veřovické vrchy. Dalším zastavením je upravená a zastřešená studánka Jarošovka na rozcestí Jehličná (456 m). Napít, opláchnout, omrknout zděnou kapličku z roku 1897 upomínající na nešťastnou událost, kdy zde měl zahynout za průtrže mračen povozník i s potahem při svozu kulatiny. Stojí tady i další turistický přístřešek. Potkávám první a poslední turisty za celou dobu dvoudenního přechodu. Jsou ale jen na výletě, nalehko.

Po cyklostezce pokračuji západním směrem. Procházím osadou naproti vrchu Obilná (411 m). Tuším, že osada je součástí obce Krhová. Musím pár metrů popojít po hlavní cestě, která je plná kamiónů. Pak přes železniční trať a již jsem opět v lese. Za rozcestím Srní potok odbočuji doprava a po příjemné lesní cestě okolo Přírodní památky Domorazské louky (7,2 ha) mířím k dalšími cíli. PP Domorazské louky chrání mokřadní květnaté louky s množstvím chráněných rostlin. Zmínku si zajisté zaslouží karpatský endemit kozlík celolistý, nebo hladýš pruský, mečík střechovitý, prstnatec májový aj.

Dalším cílem je pramen Bílá studánka nazývaný také Bílá voda a nebo Smradlavka či Čtenice. To proto, že již z dálky se studánka ohlašuje charakteristickým sirným zápachem. Bílá studánka, Bílá voda je od roku 1993 chráněna jako Přírodní památka Prameny Zrzávky (výměra jen 0,47 ha). Spolu s dalšími dvěma prameny o 340 metrů severněji.

V sousedství Bílé vody vyvěrají těsně vedle sebe dva prameny s naprosto odlišným chemismem, taková malá geologická kuriozita. Celkově se tady na jedné linii, na úpatí vrchu Na Kamenném (501 m) má nacházet pět pramenů, já vím ale jen o třech. Jeden z pramenů Zrzávky v Domorazském sedle (395 m), která se nachází na hranicích Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny a na hlavním evropském rozvodí mezi Baltským a Černým mořem, má železitou vodu. Proto je také nazýván Kyselka. Druhý z pramenů opět smrdí po sirovodíku. Na turistické tabulce jsou tyto prameny uváděny jako sirnatý pramen Domorac (399 m)…

Po této příjemné zastávce už zbývá jen dorazit do cíle v Hodslavicích. Okolo ŽST Hostašovice to beru k rybníku, či spíše vodní nádrži podivného jména Kacabaja (fakt by mě zajímal etymologický původ názvu, zda-li má Kacabaja něco společného s ženským kabátkem, nošeným dříve na venkově či s kabátkem, který muži nosili ke kroji). Nádrž s rozlohou 2,8 ha byla vybudována k ochraně Hodslavic před povodněmi v roce 1973, dnes slouží jako oblíbené přírodní koupaliště i hnízdiště vodního ptactva. Na posledním kilometru mě již doprovází zatažená obloha a zdá se, že v Beskydech se již čerti žení. Nejvyšší čas k odjezdu, byť tento kouzelný kraj opouštím nerad.

• Předchozí (1.) část článku
• Trasa druhého dne na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.