Přes Svinec, Holivák, Štramberk s jeskyní Šipka a Trojačku k minerálním pramenům u Hostašovic

Dvoudenní jarní toulačka okolo rodiště Františka Palackého (1)

Podbeskydská obec Hodslavice není známá jen díky dřevěnému kostelu svatého Ondřeje, ale také jako místo narození Františka Palackého (14.6.1798 - 26.5.1876), významného českého pisatele a politika. A právě rodiště Františka Palackého, obec Hodslavice, bude výchozím bodem i cílem dvoudenní toulačky po horách a dolech Podbeskydské pahorkatiny a Moravskoslezských Beskyd.

Okružní trasa vede po řadě geologicky a paleontologicky zajímavých míst, ale také po skvělých vyhlídkových hřebenech či vrcholech. Mám na tuto asi 50kilometrovou trasu jen den a půl, více pěkného počasí meteorologové neslibují. A navíc mám druhého dne ještě jednu akci v Ostravě, na kterou potřebuji něco připravit, což také zabere trochu času.

Polštářové lávy ve Straníku a Sedlo pod Strážnicí

V Hodslavicích omrknu krásný dřevěný kostel sv. Ondřeje, který je nejstarší stavbou v obci a také jedním z nejstarších dřevěných kostelů v ČR. Kostel sv. Ondřeje je přístupný jen při zvláštních příležitostech, obvykle se tak musíme spokojit jen s obhlídkou zvenčí. Více si o tomto kostelíku můžete přečíst v tomto článku. Jen o malý kousek vedle stojí rodný dům Františka Palackého, národní kulturní památka, jenž je upraven jako muzejní expozice.

Červená turistická značka táhne turisty, kteří do tohoto kraje zavítají, okolo dalšího kostela (evangelického) a hřbitova. Když budou mít štěstí, na cestu jim třeba zazpívá pěnkava obecná a nebo zabučí pasoucí se kravky. Na blízkém obzoru se rýsuje nápadná bílá stavba. Jde o zděný větrný mlýn holandského typu, který byl dostavěn v roce 1864 a využíván byl do roku 1931. Tato kulturní památka je nepřístupná, dnes soukromá. Dvojníka tohoto mlýna nalezneme v Kuželově v podhůří Bílých Karpat. Ten má navíc i větrné kolo, které k takovýmto stavbám neodmyslitelně patřilo.

Kamenitá cesta vede po loukách k remízku a lesu u obce Straník, ve kterém to již krásně kvete. Obec Straník je prvně písemně připomínána v roce 1408, od roku 1433 je uváděna jako poddanská ves Starojického panství. Následuje trochu otravný asfaltový úsek. No mohl bych to sice vzít neznačenými stezkami přes lesy, ale po posledních deštích je tolik bláta, že se spokojím s tou asfaltkou…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Za obcí se objevuje skalka s hezkou kapličkou. Jde o polštářové lávy ve Straníku, známou přírodní památku. Polštářové lávy představují utuhlé a přeměněné lávy podmořských výlevů v době spodní křídy, tedy z období druhohor a z éry dinosaurů. V okolních lesích je již plno kytek. Své květy vystavuje na odiv slunci i lidem prvosenka jarní, plícník lékařský či orsej jarní. A toho zpěvu v lese. Ptáci svým hlaholivým zpěvem nedočkavě vítají jaro.

Následuje Přírodní památka pod Požahou s cennými extenzivně obhospodařovanými loukami, bučinami a dubohabřinami s množstvím chráněných či významných druhů rostlin. Výměra přírodní památky činí necelých 239 hektarů a výškové rozpětí 215 metrů (370 - 585 m n. m.). Vyhlášena byla teprve nedávno, v roce 2019.

Přes rozcestí Na Straníkem (420 m) se dostávám k pikritovému lomu s jezírkem u Straníka s odkryvem hornin těšínsko-hradišťského souvrství a žílami olivinického těšínitu. V jezírku našla útočiště řada obojživelníků, na informační tabuli je uveden jen čolek obecný. Přes rozcestí Strážnice (475 m) pod Petřkovickou hůrkou (608 m) vede červená turistická značka do Sedla pod Strážnicí (484 m), kde je odpočívka. Na blízké lokalitě Požaha archeologové odkryli pravěké hradiště lidu tzv. púchovské kultury, které mělo rozlohu asi jeden hektar.

Pikritové mandlovce u Kojetína, vrch Svinec, Nový Jičína habr v Žilině

Pikritové mandlovce u Kojetína představují další z přírodních památek na této trase. Podobně jakou sousední polštářové lávy ve Straníku představují odkryv druhohorní podmořské sopky. V lokalitě roste řada chráněných druhů rostlin. Výměra této přírodní památky, vyhlášené v roce 1997, činí jen 0,23 ha a vertikální rozpětí 18 metrů (482 - 500 m).

Přes obec Kojetín (455 m) a okolo památného stromu Stará lípa v Kojetíně (obvod kmene 525 cm a stáří přes 500 let) mířím k prvnímu dnešnímu vrcholu, kterým je Svinec (546 m), a k hranicím Přírodní rezervace Svinec. Ta má výměru 38,25 ha a výškové rozpětí 144 m (402 - 546 m n. m.). Tato příkrovová troska na okraji Podbeskydské pahorkatiny a s výhledem do Moravské brány, na hrad Starý Jičín, Nízký Jeseník a Moravskoslezské Beskydy je domovem velkého množství chráněných rostlin i živočichů. Také se zde napojuji na trasu hezkého výšlapu, který jsme tady s dcerou a kamarády z Podkrkonoší podnikli v době velkého kovidového teroru, kdy jsme při druhé túrce zamířili i na Starojický kopec s výše zmíněným hradem.

Na vrcholu Svince je turistický rozcestník, kříž a taká lavička, na které se uvelebuji a vychutnávám si samoty, sluníčka a nádherných výhledů. Ty sice trochu kazí silný opar, přesto je tu nádherně. A je čas i na opožděnou snídani.

Ze Svince pak pokračuji hezkým lučnatým hřebenem za výhledů na řadu vrchů, včetně Bílé hory s rozhlednou a Kotouče u města Štramberk, k chatě Svinec (518 m), která má dnes zavřeno, a přes rozcestí Skalky 411 m) po dalších loukách s lány fialek, tedy violek vonných. Koberce jejich fialových květů jsou opravdu nepřehlédnutelné.

Za rozcestím Skalky, hostinec (360 m) pokračuji neznačenými stezkami kolem starého lomu s upraveným ohništěm ke kamennému divadlu a do nového a hezky upraveného lesoparku. Zastavím se u slunečních hodin, které ukazují čas stejně asi jako čas hlásí rádio Jerevan, jehož ranní znělka hlásí, že je přesně osm hodin, nanejvýš půl deváté… Ano, sluneční hodiny se "opožďují" asi o půlhodinku, potřebovaly by malilinko pošoupnout, pootočit…

Holivák, Štramberk, vrch Kotouč s jeskyní Šipka

Bylo by možná fajn podívat se na městské hradby a hezké historické náměstí Nového Jičína, ale není času nazbyt, tak to vezmu přímo okolo památného stromu, Platanu v Žilině. Obvod kmene je asi 464 cm a stáří necelých 200 let. Pořádný obr na zahradě místní školy. Po mostech přes Zrzávku a Jičínku pokračuji k rozcestí Žilina u Nového Jičína, škola (280 m) a z něj dále po červené turistické značce k hřebeni s vrchem Holivák. Za zády se otevírají výhledy na město i na Starojický kopec s hradem Starý Jičín.

Okolo studánek U Mlýnků a Mariánská se dostávám světlým listnatým lesem na rozcestí Holivák (470 m) pod vrchem Puntík (500 m). Sice jsem chvílí zvažoval to vzít doleva do Rybí a na Libhošťskou hůrku (494 m), vítězí ale trasa přes vrchy Kocmínek (477 m) a Holivák (485 m) po nádherném lučním hřebeni s fantastickými výhledy. Bylo by škoda tento mimořádně fotogenický úsek minout.

Zastavím se krátce u boudy na Kocmínku se zvoničkou (opravdu zvoní) a pak za výhledů na Bílou horu a Štramberskou Trůbu, nepřehlédnutelnou dominantu na Štramberském hradě nad městem Štramberk, pokračuji po loukách a pak i po asfaltce k pomníčku Šurko Ivana Pavloviče z Donbasu, který zde padl 6.5.1945 v bojích s Němci v posledních dnech války. Smutný konec v tak nádherném místě…

Okolo plynové stanice míří turistická značka do lesa a táhlým blátivým sešupem si to štráduje k Rudovu včelínu. Rudův včelín asi již nefunguje, včely jsem tady neviděl, upravené posezení nyní nevyužiji, takže hybaj dále přes rozcestí Libotín (420 m) a Libotínské údolí (340 m) Libotínským lesem ke Štramberku. Míjím koupaliště (310 m) a již si to mířím vzhůru do města. Za výhledů na vrch Kotouč a především známou Štramberskou Trůbu.

Není čas na prostoje. Zamířím rovnou k jeskyni Šipka, která je, hleďme ho, zarýglovaná a vstup zakázán. Vše je opentleno páskami, má prý hrozit pád kamení. No tak fajn, hlavní dnešní cíl je nepřístupný… Jeskyně Šipka byla významným sídlištěm neandrtálského člověka. Dokládá to nález Karla Maška, který tady v letech 1879 - 1887 prováděl paleontologický průzkum a pod silnou vrstvou sedimentů objevil čelist neandrtálského dítěte. Bylo odkryto i ohniště a množství kostí dnes vyhynulé megafauny. Například jeskynního medvěda, hyeny i lva, srstnatého nosorožce aj. Více si o Šipce, jedné z nejvýznamnějších lokalit svého druhu v ČR, můžete přečíst v tomto článku.

Udělám alespoň pár fotografií města Štramberk a Štramberské Trůby. Sejdu dolů. Ale to jen proto, abych mohl opět nahoru. Po jakési křížové cestě na hranu velkolomu, který rozetnul vrch Kotouč (517 m). Vrch Kotouč byl kdysi podmořským útesem. Útesem druhohorního moře před nějakými 140 až 145 milióny lety. Do dnešních výšek byl Kotouč vyzvednut vrásněními, které formovaly Karpaty. Jurské vápence vrchu Kotouč jsou součástí tzv. Vnějšího Bradlového pásma Západních Karpat. Tedy stejného pásma, jehož součástí jsou například Pieniny na slovensko-polském pomezí a nebo Vršatská bradla v Bílých Karpatech.

Koupaliště ve Štramberku, sedlo Jedle a bivak Kotlina

Vracím se na rozcestí Kotouč (485 m) a okolo jeskyně Jurův kámen se vracím do města Štramberk. Žádné velké zdržování se tady ale nekoná, Štramberská Trůba má zavřeno. Do konce března je otevřeno jen o víkendech no a dnes je úterý. Nedám si ani Trubače, pivo z místního pivovaru. Nechám si to na příští návštěvu, předpokládám že se uskuteční již v brzké době.

Vracím se stejnou trasou na koupaliště. Ne, koupat se nepůjdu, byť je dnes docela teplo. Alespoň na přímém sluníčku. Stavím se ve zdejší krčmě na kofolu a jedno předcílové pivo. Startovní nebylo, předcílové tak určitě neuškodí. Jedno jediné, do cíle mi zbývá necelých pět kilometrů a světlo v lese je tak s odřenýma ušima do půl sedmé.

Vracím se na rozcestí Libotínské údolí (340 m), cestou fotím fůru jarního kvítí. Nechybí blatouch bahenní, devětsil lékařský ani devětsil bílý, orsej jarní, sasanka hajní, petrklíče a další. Opouštím červenou turistickou značku a využívám místního značení, stezku "Za pohledy z Rybí". Boudu s nabídkou pivo, limo míjím a odbočuji na jednu z lesních spojnic. Po ní šup ho na zelenou turistickou značku a po ní blátem a četnými polomy pěkně po hřebeni do sedla Jedle (505 m). Za výhledů k Velkému Javorníku a Radhošti nakonec scházím okrajem louky do místa dnešního bivaku na odpočívce Kotlina. Našlapáno něco přes 30 kilometrů s převýšením slabých 900 metrů.

Dnes v tomto krásném místě končím, zítra je také den. Chystám dřevo na oheň, fotím západ Slunce, pozápadovou oblohu, od plápolajícího ohně pak pozoruji zapadající zimní souhvězdí s jasným Orionem a ještě jasnější Venuší, která svítí dlouho na večerní obloze. No a to vše bylo okořeněno přeletem ISS, Mezinárodní kosmické stanice. A všechnu tu nádheru navíc doplňuje temné a hlasité houkání několika puštíků někde poblíž.

• Dokončení článku
• Trasa prvního dne, pouze orientačně, na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.